ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.353.2018:44
sp. zn. 8 As 353/2018-44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Aleše Sabola
a Milana Podhrázkého ve věci žalobce: M. K., proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina,
se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2016, čj. KUJI
73147/2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 9. 10. 2018, čj. 33 A 116/2016-62,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, čj. 33 A 116/2016-62, se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru dopravy a silničního hospodářství,
ze dne 23. 8. 2016, čj. DOP/31707/2016/3035/2016-bdin/23 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“),
byla žalobci uložena pokuta 25 000 Kč a trest zákazu činnosti na 12 měsíců za porušení §3 odst. 3
písm. a), §5 odst. 1 písm. a) a §11 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen
„zákon o silničním provozu“), čímž spáchal přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 1, přestupek
podle §125c odst. 1 písm. a) bod 3 a přestupek podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním
provozu.
[2] Jednání, jímž žalobce naplnil znaky vymezených skutkových podstat přestupků, bylo
prvostupňovým rozhodnutím vymezeno tak, že „[d]ne 2. 4. 2016 v 17:50 hod. na D1 v prostoru 162
až 166,5 řídil motorové vozidlo Ford Tranzit, RZ X určené k nouzovému odtažení vozidla pomocí tzv.
odtahových brýlí, za kterým bylo za užití tohoto zařízení připojeno vozidlo Jaguar RZ X,
• pomocí neschváleného podložení zadní nápravy, a jednalo se tak o soupravu vozidel, k jejichž řízení
odvolatel neměl řidičské oprávnění,
• obviněný užil zařízení, odtahový vozík pro podložení zadní nápravy vozidla Jaguar, které není technicky
způsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje
ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích,
• v uvedeném úseku při jízdě užil polovinou vozidla zpevněnou krajnici dálnice D1.“
[3] Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví bylo odvolání žalobce proti
provostupňovému rozhodnutí zamítnuto a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný
nepovažoval odtahový vozík, jímž byla podložena zadní náprava, za součást odtahového vozidla
Ford Tranzit se schválenou nástavbou OMARS 3TZ, jelikož nebyl s touto nástavbou schválen.
Jednalo se proto o samostatné zařízení, jehož technická způsobilost musela být samostatně
schválena. Schválena však byla pouze odtahová nástavba OMARS 3 TZ vozidla Ford. Technická
způsobilost odtahového vozíku nebyla prokázána, ačkoliv podle §37 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách
provozu“), je vozidlo technicky nezpůsobilé, pokud provozovatel neprokáže jeho technickou
způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným tímto zákonem.
Jelikož technická způsobilost nebyla prokázána, byla naplněna skutková podstata přestupku.
[4] Ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty přestupku spočívajícího v řízení bez
potřebného řidičského oprávnění žalovaný konstatoval, že podložením zadní nápravy vozidla
Jaguar již toto vozidlo nebylo vlečeno podle dikce §34 zákona o silničním provozu, nýbrž
se jednalo o jízdní soupravu složenou z jednoho či více motorových vozidel a jednoho nebo více
přípojných vozidel. Vozidlo Jaguar v tomto zapojení nebylo s pozemní komunikací nijak spojeno
a stalo se tak přípojným vozidlem. Proto žalobci již nepostačovalo k řízení takto složené jízdní
soupravy řidičské oprávnění skupiny B, vzhledem k přípustné hmotnosti vozidla Jaguar 2215 kg,
ale podle §80a písm. k) zákona o silničním provozu skupina B+E jakožto jízdní soupravy
složené z vozidla uvedeného v písm. f) tohoto ustanovení. Jelikož žalobce nedisponoval
řidičským oprávněním pro skupinu B+E, naplnil skutkovou podstatu přestupku podle §125c
odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu.
[5] K naplnění znaků skutkové podstaty přestupku spočívajícího v jízdě po zpevněné krajnici
žalovaný argumentoval tím, že žalobce nepoužil výstražné světlo oranžové barvy. Za dané situace
nebyl oprávněn k jízdě užít zpevněnou krajnici dálnice D1 v daném úseku, naplnil tak znaky
skutkové podstaty podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Žalovaný
nepřisvědčil námitkám žalobce, že se vyhýbal překážce provozu na pozemních komunikacích,
která podle žalovaného nemohla být na celém úseku 162 – 166,5 km. Měl však přizpůsobit
rychlost jízdy mj. též dopravně technickému stavu komunikace, a nikoliv v tak dlouhém úseku
dálnice užít zpevněnou krajnici v rozporu s §11 odst. 2 zákona o silničním provozu.
II. Shrnutí odůvodnění napadeného rozsudku
[6] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu podle §65 a násl. soudního řádu
správního (dále jen „s. ř .s.“). Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem uvedeným
v záhlaví tohoto rozsudku rozhodnutí žalovaného (v záhlaví rozsudku krajského soudu
je žalovaný nesprávně označen jako Krajský úřad Jihomoravského kraje) zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Žalovanému uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
[7] Krajský soud vycházel z důkazů předložených žalobcem v soudním řízení (dne 6. 2. 2017),
a to z rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 20. 1. 2017, čj. 181/2017-150-SCH2, o změně
schválení technické způsobilosti typu vozidla nebo typu samostatného technického celku vozidla
č. M-C-1746 pro společnost CZ Hartmann, s.r.o. na výměnnou nástavbu výrobce OMARS S.p.a.,
Contruzione Veicoli Speciali, typu FORCA, T RECOVERY. Krajský soud vycházel z přílohy č. 1
tohoto rozhodnutí, podle níž se použití odtahového závěsu a pomocného nápravového vozíku
řídí ustanovením §34 zákona o silničním provozu a v rámci nouzového odtahu lze společně
s odtahovým závěsem užít pomocné nápravové vozíky výrobce ProLux-Systemtechnik GmbH & Co.
KG (vozíky SLX – 480, SLX – 570, ITD – 480 a ITD – 570).
[8] Dále krajský soud vycházel z návodu k obsluze a použití pomocného nápravového vozíku
DOLLY vydaného společností CZ Hartmann, s.r.o. Z tohoto návodu krajský soud dovodil,
že pomocný nápravový vozík DOLLY slouží pro odtah nepojízdných vozidel, přičemž podle
zákona se nejedná ani o vozidlo a ani o přívěsný vozík. Krajský soudu uvedl, že podle „definice“
tohoto technického zařízení nápravový vozík DOLLY není vozidlem ve smyslu pravidel
silničního provozu, pro tyto účely postrádá nezbytné technické požadavky. Odtahové vozíky jsou
pouze technickými pomůckami, které lze používat pouze ve spojení s odtahovým vozidlem
za využití odtahových brýlí (odtahového závěsu).
[9] Ohledně přestupku spočívajícího v řízení bez potřebného řidičského oprávnění krajský
soud polemizoval se závěrem žalovaného, že nešlo o vlečení vozidla ve smyslu §34 zákona
o silničním provozu, nýbrž o jízdní soupravu. Krajský soud ve své argumentaci odkázal
na (v soudním řízení jako důkaz provedené) rozhodnutí ze dne 20. 1. 2017, jímž Ministerstvo
dopravy schválilo odtahový vozík DOLLY jako příslušenství (nikoliv součást) povolených
odtahových brýlí OMARS, přičemž v jeho příloze č. 1 se přímo uvádí, že se použití odtahového
závěsu a pomocného nápravového vozíku řídí ustanovením §34 zákona o silničním provozu.
O vlečení vozidla tedy v daném případě šlo. Krajský soud konstatoval, že i když je ve smyslu §75
odst. 1 s. ř. s. povinen rozhodovat podle právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí,
byl v předmětné věci povinen přihlédnout i k pozdějšímu nastolenému právnímu stavu věcí
ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud považoval za nutné
přihlédnout k této později nastalé skutečnosti jako k okolnosti, která má zásadní význam pro
hodnocení přestupkového jednání žalobce k datu jeho spáchání.
[10] Rovněž v souladu s návodem k obsluze vozíku DOLLY krajský soud konstatoval,
že odtahový vozík nelze považovat ani za vozidlo, ani za přívěsný vozík, který by s odtahovým
vozidlem tvořil jízdní soupravu. Tyto závěry bylo potřeba vztáhnout i k datu přestupkového
jednání, neboť nebylo prokázáno, že by došlo k jakékoliv funkční změně odtahového vozíku
DOLLY, který byl žalobcem užit k podložení zadní nápravy vlečeného vozidla Jaguar. Krajský
soud připustil, že pokud by se jednalo o spřažení vozidla Ford Tranzit spolu s vlečeným vozidlem
Jaguar na odtahovém vozíku, šlo by o jízdní soupravu ve smyslu řidičského oprávnění skupiny
B+E, nicméně pokud odtahový vozík DOLLY nezměnil funkci odtahových brýlí OMARS a stále
šlo o technické zařízení určené k vlečení vozidel (nouzovému vyprošťování), jednalo se o režim
vlečení vozidla podle §34 zákona o silničním provozu, u kterého neplatí limitace největší
celkovou hmotností vozidla. Právní názor žalovaného proto nepřípustně vycházel z argumentace
per analogiam, kterou aplikoval v neprospěch obviněného v otázce viny.
[11] Krajský soud vytkl správním orgánům, že neprovedly dokazování vztahující
se k používání odtahového vozíku a vycházely bez dalšího z toho, že toto zařízení nebylo
povoleno k provozu na pozemních komunikacích. Žalovanému vytkl, že nevyžádal stanovisko
Ministerstva dopravy k používání odtahového vozíku, a zatížil tak celé řízení vadou spočívající
v nedostatečném zjištění skutkového stavu věci. Zároveň dospěl k závěru, že jednání žalobce bylo
nesprávně kvalifikováno, neboť ani k datu spáchání nebylo možné dovodit, že šlo o jízdní
soupravu, k jejímuž řízení by žalobce potřeboval řidičské oprávnění skupiny B+E. Závěry
žalovaného vztahující se k naplnění skutkové podstaty přestupku spočívajícího v řízení bez
potřebného řidičského oprávnění jsou tedy podle názoru krajského soudu nezákonné.
[12] K přestupku spočívajícímu v užití zařízení neschváleného k provozu na pozemních
komunikacích krajský soud uložil žalovanému, aby v novém řízení opětovně posoudil, zda bylo
možno považovat odtahový vozík DOLLY za povolené či nepovolené zařízení ve smyslu
ustanovení §37 zákona o silničním provozu, a komplexně se zabýval otázkou společenské
škodlivosti použití odtahového vozíku v silničním provozu, a to se zřetelem k prokázané
skutečnosti, že později (pravomocně k datu 27. 1. 2017) bylo používání tohoto vozíku
Ministerstvem dopravy povoleno. Prvostupňový orgán sice otázku společenské škodlivosti
jednání žalobce (i ve vztahu k formálnímu znaku skutkové podstaty – „závažný způsob“
a „bezprostřední ohrožení“) zkoumal, nicméně vycházel z premisy, že použití odtahového vozíku
nebylo k datu přestupkového jednání žalobce povoleno, a dále tak chápal spřažení odtahového
a vlečeného vozidla jako jízdní soupravu, a proto vycházel z toho, že vozidlo Jaguar podložené
odtahovým vozíkem je přípojným vozidlem. Takové východisko je však dle krajského soudu
s ohledem na jeho závěry vyvozené z rozhodnutí ze dne 20. 1. 2017 a z návodu na použití
odtahového vozíku za nesprávné. Uložil proto žalovanému, aby pochybení při zjišťování
skutkového stavu věci napravil a vyžádal vyjádření či stanovisko Ministerstva dopravy k otázce
technické způsobilosti používání odtahových brýlí OMARS ve spojení s odtahovým vozíkem
DOLLY k datu přestupkového jednání. Na okraj věci k tomu krajský soud připomněl,
že je povinností provozovatele vozidla, nikoliv jeho řidiče, prokázat technickou způsobilost
vozidla, příp. užívaných technických zařízení fungujících jako příslušenství.
[13] I kdyby se následně v dalším řízení ukázalo, že odtahový vozík DOLLY byl podle stavu
věcí a právní úpravy v době spáchání přestupkového jednání nepovoleným příslušenstvím
odtahových brýlí OMARS, uložil krajský soud žalovanému povinnost důkladně se zabývat
otázkou „bezprostředního ohrožení“ silničního provozu v důsledku užití tohoto zařízení žalobcem.
K tomu krajský soud vyslovil názor, že nelze vycházet pouze z typově či formálně pojaté
společenské škodlivosti ve smyslu, že spočívá pouze v tom, že by šlo o zařízení výslovně
Ministerstvem dopravy nepovolené, nýbrž na základě individuálních okolností jednání žalobce
vyhodnotit jeho skutečnou škodlivost a ohrožení ostatních účastníků silničního provozu.
[14] K přestupku spočívajícímu v jízdě po zpevněné krajnici považoval krajský soud samotné
zjištění o užití zpevněné krajnice žalobcem - jakkoliv bylo nesporné – za nedostatečné k úsudku
o tom, že žalobce přestupek spáchal. Správní orgány se podle krajského soudu měly v tomto
ohledu více zabývat tím, jaký byl stav pravého jízdního pruhu v daném úseku D1 k datu
přestupkového jednání a zda žalobce mohl i v případě, že vlekl pomocí odtahových brýlí
a odtahového vozíku vozidlo Jaguar, za podmínek §36 odst. 3 a §11 odst. 2 zákona o silničním
provozu bezpečně užít pravého jízdního pruhu, a to se zvláštním zřetelem k tomu, zda dbal
při jízdě po krajnici zvýšené opatrnosti. Krajský soud žalovanému vytkl, že ve správním spisu
k této okolnosti nebyla založena žádná fotodokumentace, přičemž nebyl proveden ani výslech
zasahujících policistů, kteří by mohli o stavu pravého jízdního pruhu D1 v předmětném úseku
vypovídat. Žalovaný dle názoru krajského soudu vystavěl svůj právní názor pouze
na hypotetickém předpokladu, že v úseku dlouhém 4,5 km nemohla být tak dlouhá překážka
v jízdě v pravém pruhu, která by nutila žalobce užít za podmínek §11 odst. 2 zákona o silničním
provozu zpevněnou krajnici. To však podle přesvědčení krajského soudu k prokázání viny
nestačilo. Krajský soud uzavřel, že správní orgány vycházely z nedostatečně zjištěného
skutkového stavu věci, když sice samotné jednání žalobce bylo zjištěno nesporně, ale okolnosti
jeho jednání již ve správním spisu oporu v provedeném dokazování nenašly. Jediným zdrojem
poznatků o tomto jednání žalobce je úřední záznam policistů o přestupku v silničním provozu,
který sám o sobě jako důkaz neobstojí (k tomu krajský soudu odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008-115). Žalovaný toto procesní pochybení
prvostupňového orgánu nezhojil, krajský soud proto shledal existenci vady řízení ve smyslu §76
odst. 1 písm. b) s. ř. s.
III. Shrnutí argumentace obsažené v kasační stížnosti
[15] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž namítá nesprávné posouzení právní otázky ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
a to otázky aplikace skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného ve smyslu §75
odst. 1 s. ř. s. a nesprávného posouzení otázky povinnosti jízdy vpravo a v jízdních pruzích.
Stěžovatel namítá, že soud zásadu uvedenou v §75 odst. 1 s. ř. s. nerespektoval. Ke dni
rozhodnutí žalovaného - byl skutkový a právní stav takový, že použitý odtahový vozík nebyl
schválen příslušnou autoritou k provozu na pozemních komunikacích v České republice. Žalobce
proto naplnil skutkové podstaty přestupků spočívajících v řízení bez potřebného řidičského
oprávnění a v užití zařízení neschváleného k provozu na pozemních komunikacích. Skutečnost,
že tento vozík byl posléze Ministerstvem dopravy k provozu schválen, žalovaný nemohl
při svém rozhodování zohlednit. Přistoupil-li by žalovaný na argumentaci krajského soudu, mohl
by na trestání obdobných přestupků rezignovat, neboť vždy existuje možnost, že každé
neschválené vozidlo posléze schváleno být může, a pachatel by se své odpovědnosti vždy
zprostil.
[16] K závěru soudu o nedostatečně zjištěném stavu ve vtahu k přestupku spočívajícímu
v jízdě po zpevněné krajnici stěžovatel namítl, že pouze obecné tvrzení žalobce o stavu jízdního
pruhu dálnice D1 neznamená, že jízdního pruhu nebylo možné užít. Žalobce své tvrzení
o existenci skutečností bránících mu jízdní pruh užít nijak nedoložil. Pokud policisté celý 4,5 km
úsek jeli za žalobcem, nesjízdnost dálnice by zaregistrovali a neprodleně řešili. Stěžovatel dále
namítá, že posouzení nebezpečnosti jednání žalobce bylo možné dovodit i ze způsobu, jakým
bylo vozidlo osvětleno, respektive z nepoužití výstražných oranžových světel, jimiž bylo vozidlo
vybaveno. Rozsudek krajského soudu je navíc dle stěžovatele vnitřně rozporný. Na jedné straně
krajský soud aprobuje špatný stav vozovky, jako důvod pro použití odstavného pruhu, na druhou
stranu však této situaci neshledal nijak nebezpečnou a odůvodňující užití výstražných světel, jimiž
by žalobce dal ostatním účastníkům provozu existenci nebezpečí najevo.
[17] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[18] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Poté
přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a odst. 4 s. ř. s.).
[19] Kasační stížnost je důvodná.
[20] Jde-li o přestupky spočívající v řízení bez potřebného řidičského oprávnění a v užití
zařízení neschváleného k provozu na pozemních komunikacích, je pro posouzení odpovědnosti
žalobce za ně rozhodující, zda pomocný nápravový vozík (obchodní název DOLLY), jímž byla
podložena zadní náprava vozidla Jaguar, byl zařízením se schválenou technickou způsobilostí
k provozu na pozemních komunikacích. Není sporu o tom, že fakticky tomu tak nebylo ani
v okamžiku spáchání přestupku, ani v okamžiku vydání rozhodnutí žalovaného.
[21] Až v řízení před krajským soudem žalobce předložil rozhodnutí o změně schválení
technické způsobilosti vozidla č. M-C-1746 (odtahový závěs OMARS), z něhož se podává,
že v rámci nouzového odtahu lze společně s odtahovým závěsem používat výše uvedený
pomocný nápravový vozík. Krajský soud tuto skutečnost zohlednil s odůvodněním, že je na místě
prolomit zásadu uvedenou v §75 odst. 1 s. ř. s. K tomuto závěru směřuje stěžejní kasační
námitka a Nejvyšší správní soud v ní dává stěžovateli za pravdu.
[22] V čl. 40 odst. 6 Listiny je zakotvena zásada použití příznivější právní úpravy. Zásada
stanovená v tomto článku (v jeho větě druhé) zní: Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle
zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.
To, že se uvedená zásada uplatní v rámci rozhodování správních orgánů o správním deliktu, není
v uvedené věci sporné, ačkoli byla tato zásada původně formulována pro oblast (soudního)
trestního práva, tedy pro řízení o trestných činech (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 10. 2004, čj. 6 A 126/2002-27, č. 461/2005 Sb. NSS, nález Ústavního soudu
ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. II. ÚS 192/05, usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 9. 2015,
čj. 6 As 114/2014-55, č. 3339/2016 Sb. NSS).
[23] Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016,
čj. 5 As 104/2013-46, jsou správní soudy povinny aplikovat zásadu retroaktivity ve prospěch
pachatele vyjádřenou v čl. 40 odst. 6 Listiny ex officio.
[24] Podle §125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu platí, že fyzická osoba
se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a v rozporu s §3
odst. 3 písm. a) není držitelem příslušného řidičského oprávnění. Podle §80a odst. 1 písm. f) zákona
upravujícího rozsah řidičského oprávnění skupiny B platí, že „do této skupiny jsou zařazena
motorová vozidla s výjimkou vozidel uvedených v písmenech a) až e), jejichž největší povolená hmotnost nepřevyšuje
3 500 kg, určená pro přepravu nejvýše 8 osob kromě řidiče, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo o největší
povolené hmotnosti 1. nepřevyšující 750 kg, 2. převyšující 750 kg, pokud největší povolená hmotnost této jízdní
soupravy nepřevyšuje 3 500 kg, nebo 3. převyšující 750 kg, pokud největší povolená hmotnost této jízdní soupravy
převyšuje 3 500 kg, ale nepřevyšuje 4 250 kg, jedná-li se o řidičské oprávnění v rozšířeném rozsahu.“ Podle
§80a odst. 1 písm. k) platí, že B+E jsou zařazeny jízdní soupravy složené z vozidla uvedeného v písmeni f)
a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg.
[25] Podle §5 odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že řidič je kromě povinností uvedených v §4
dále povinen a) užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.
Technicky nezpůsobilé silniční vozidlo k provozu je vymezeno v ustanovení §37 odst. 1 zákona
č. 56/2001 Sb., přičemž podle jeho písm. c) jde i o situaci, provozovatel vozidla neprokáže jeho
technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným tímto zákonem. Podle
ustanovení §125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu platí, že fyzická osoba
se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé
k provozu na pozemních komunikacích
tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky
provozu na pozemních komunikacích.
[26] Znění výše uvedených zákonných ustanovení, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině
žalobce za spáchání přestupku, bylo stejné v době spáchání přestupku, rozhodnutí žalovaného
i rozhodnutí krajského soudu. Neexistuje tedy příznivější právní úprava povinností řidiče
či skutkových podstat přestupků. Nebyl tedy nastolen stav, kdy by měla být aplikována zásada
retroaktivity příznivější právní úpravy, ostatně krajský soud ve svém rozhodnutí žádnou novou
příznivější právní úpravu ani neuvádí. Existence rozhodnutí ze dne 20. 1. 2017, jímž
argumentoval krajský soud, a jímž byla schválena technická způsobilost odtahového závěsu
včetně pomocného nápravového vozíku (formou schválení změny schválené technické
způsobilosti vozidla), vydaného ve správním řízení, je okolností skutkovou, nikoliv právní. Toto
rozhodnutí jako jednostranný úkon správního orgánu vztahující se ke konkrétní věci
a konkrétním adresátům a autoritativně se dotýkající jejich právní sféry není právním předpisem
nýbrž individuálním právním aktem vydaným podle §17 a násl. zákona o podmínkách provozu.
Toto rozhodnutí není normativním právním aktem (k pojmu normativní právní akt
viz např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 24/99), nejedná
se o právní úpravu, podle které by měla být odpovědnost žalobce za přestupek posouzena.
Neobstojí proto závěr krajského soudu, že k rozhodnutí má být při posuzování odpovědnosti
žalobce za přestupek přihlédnuto a věc posuzovat tak, jako by byla technická způsobilost
pomocného nápravového vozíku schválena.
[27] Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že je nepřiléhavý i závěr krajského soudu
vytýkající stěžovateli nepřihlédnutí k návodu na použití vozíku. Stěžovatel v rozhodnutí
jednoznačně uvedl, že takový návod není rozhodnutím o schválení technické způsobilosti tohoto
zařízení k provozu na pozemních komunikacích. S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud
ztotožňuje. Návod k použití pomocného nápravového vozíku nemá pro posouzení věci žádnou
relevanci; pokud by rozhodnutí o schválení technické způsobilosti bylo možné nahradit návodem
k použití, jak v souzené věci dovozuje krajský soud, pozbyly by opodstatnění schvalovací procesy
podle zákona o podmínkách provozu.
[28] Rovněž pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že z rozhodnutí krajského soudu
není zřejmé, proč je stěžovateli vytýkáno nevyžádání stanoviska Ministerstva dopravy k používání
odtahového vozíku, a v souvislosti s tím konstatováno, že stěžovatel zatížil celé řízení vadou
spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu věci. V žalobou napadeném rozhodnutí
stěžovatel jednoznačně konstatoval, že odtahový vozík nelze považovat za součást odtahového
vozidla Ford se schválenou nástavbou OMARS 3TZ, jelikož nebyl s touto nástavbou schválen,
a jedná se tak o samostatné zařízení, jehož technická způsobilost musí být také samostatně
schválena. V řízení o žalobě pak vyšlo jednoznačně najevo, že odtahový vozík byl schválen
až rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 20. 1. 2017, tedy že k okamžiku rozhodnutí
žalovaného žádné takové rozhodnutí vydáno nebylo. Takový skutkový stav umožňoval
stěžovateli rozhodnout ve věci. Závěr krajského soudu o nedostatečně zjištěném skutkovém
stavu tedy nereflektuje obsah správního spisu a fakticky jasnou a obsahem správního spisu
podloženou argumentaci stěžovatele pomíjí.
[29] Rovněž je nelogický závěr krajského soudu ve vztahu k přestupku spočívajícímu v užití
zařízení neschváleného k provozu na pozemních komunikacích. Krajský soud uložil stěžovateli,
aby v novém řízení opětovně posoudil, zda bylo možno považovat odtahový vozík za povolené
či nepovolené zařízení ve smyslu ustanovení §37 zákona o silničním provozu, zároveň však
ve svém rozsudku stěžovatele zavázal právním názorem, že rozhodnutí o schválení technické
způsobilosti odtahového vozíku (s ohledem na aplikaci zásady retroaktivity příznivější právní
úpravy podle čl. 40 odst. 6 Listiny) vydáno bylo. Tento závěr krajského soudu je pak zároveň
v rozporu s jeho konstatováním, že rozhodnutí o schválení odtahového vozíku bylo vydáno
až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, tj. v okamžiku jeho užití žalobcem se jednalo
o zařízení neschválené.
[30] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje i s druhou kasační námitkou týkající se přestupku
spočívajícího v jízdě po zpevněné krajnici. Podle §11 odst. 1, 2 zákona o silničním provozu platí,
že na pozemní komunikaci se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky,
pokud není stanoveno jinak. Na krajnici smí řidič motorového vozidla vjet jen při zastavení a stání nebo, jestliže
je to nutné, při objíždění (zvýrazněno NSS) vyhýbání, odbočování nebo otáčení; přitom musí dbát zvýšené
opatrnosti. Podle §42 zákona o silničním provozu platí, že „Řidič vozidla vybaveného zvláštním
výstražným světlem oranžové barvy smí tohoto světla užívat jen tehdy, mohla-li by být jeho jízdou nebo pracovní
činností ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Jestliže to vyžaduje pracovní činnost tohoto
vozidla, není jeho řidič povinen dodržovat ustanovení pravidel provozu na pozemních komunikacích uvedených
v §4 písm. c), §7 odst. 1 písm. b), §11 odst. 2, §12 odst. 1, 2 a 4, §13, §14 odst. 1 a 2, §18 odst. 2 písm. b),
§22 odst. 3, §24 odst. 4 písm. a), c), d), e), f) a g), §25 odst. 1, 2 a 3, §26 odst. 3, §27, §28 odst. 2, §30,
36, 37 a §39 odst. 4 a 5; je však povinen dbát zvýšené opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu
na pozemních komunikacích. Žalobce nesporoval v žalobě závěr stěžovatele, že na něj nedopadala
výjimka uvedená v citovaném §42 zákona o silničním provozu, protože při jízdě na krajnici
neužil výstražné světlo oranžové barvy. Předmětem sporu v řízení o žalobě tak bylo jen to, zda
mohl žalobce jet po krajnici s ohledem na naplnění obecných podmínek pro takovou jízdu podle
§11 odst. 2 zákona o silničním provozu.
[31] Krajský soud považoval samotné zjištění o užití zpevněné krajnice žalobcem za nesporné,
přesto za nedostatečné k učinění úsudku o tom, že žalobce přestupek spáchal. Úvahu stěžovatele,
že v úseku dlouhém 4,5 km nemohla být tak dlouhá překážka v jízdě v pravém pruhu, která by
nutila žalobce užít za podmínek §11 odst. 2 zákona o silničním provozu zpevněnou krajnici,
označil za hypotetickou a nedostačující k prokázání viny žalobce. Ani s tímto názorem krajského
soudu se Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Závěr krajského soudu, že správní orgány
vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť okolnosti jednání žalobce
nemají ve správním spisu oporu, neodpovídá ve správním řízení zjištěným okolnostem.
[32] Podle §16 zákona o silničním provozu řidič, který při objíždění vozidla, jež zastavilo nebo stojí,
nebo při objíždění překážky provozu na pozemních komunikacích anebo chodce vybočuje ze směru své jízdy, nesmí
ohrozit ani omezit protijedoucí řidiče a ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Přitom
musí dávat znamení o změně směru jízdy. Podle §2 písm. ee) citovaného zákona překážka provozu
na pozemních komunikacích je vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních
komunikacích, například náklad, materiál nebo jiné předměty, vozidlo ponechané na pozemní komunikaci nebo
závady ve sjízdnosti pozemní komunikace (zvýrazněno zdejším soudem). Podle §26 odst. 6 zákona
č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, se závadou ve sjízdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí
taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při
pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací
a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Žalobce při projednávání přestupku uvedl, že pravý jízdní
pruh byl plný výmolů, kterým se vyhýbal. S touto jeho argumentací se stěžovatel neztotožnil.
Uvedl, že tato překážka nemohla existovat po celém úseku 162 km – 166,5 km. Byť tedy
stěžovatel implicitně existenci výmolů na komunikaci připustil, považoval za nemožné, aby
se jednalo o překážku kontinuální v celém úseku dálnice, v němž žalobce jízdní pruh k jízdě užil;
stěžovatel naopak poukázal na povinnost řidiče přizpůsobit rychlost jízdy mj. předpokládanému
stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace.
[33] Stěžovatel tedy v rozhodnutí výslovně neřešil, zda lze i případně existující nerovnosti
na celém sporném úseku dálnice D1, podřadit pod pojem „překážka provozu na pozemních
komunikacích“ respektive pod pojem „závada ve sjízdnosti pozemní komunikace“. To však nebránilo
v tom, aby takovou úvahu učinil krajský soud v návaznosti na vznesenou žalobní námitku. Ten
měl přistoupit nejprve k hodnocení, zda lze i takto zjištěný a mezi účastníky nesporný skutkový
stav podřadit pod výše uvedená ustanovení zákona a následně eventuálně posoudit, zda závěr
stěžovatele o neexistenci překážky provozu obstojí. Krajský soud takto nepostupoval, jeho závěr
o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu je proto (při absenci posouzení skutkového stavu
ve vztahu k definici překážky provozu na pozemních komunikacích, jak je stanovena výše
uvedenými zákonnými ustanoveními) předčasný.
V. Závěr a náklady řízení
Na základě výše uvedených závěrů Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázka aplikace zásady
použití pro pachatele příznivější právní úpravy podle čl. 40 odst. 6 Listiny byla posouzena
nesprávně. Neobstojí proto ani závěry krajského soudu z tohoto právního názoru
vycházející. Otázka, zda skutkový stav, jak je zaznamenán ve správním spisu, umožňoval
správním orgánům posoudit odpovědnost žalobce za přestupek spočívající v užití zpevněné
krajnice k jízdě, je otázkou dalšího posouzení krajským soudem.
[34] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto rozsudek krajského
soudu v souladu s §110 odst. 1, větou první s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v odůvodnění tohoto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[35] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
ve věci (§110 odst. 3, věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. února 2020
Petr Mikeš
předseda senátu