ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.100.2020:43
sp. zn. 8 Azs 100/2020-43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Jitky Zavřelové a Petra Mikeše, v právní věci žalobkyně: V. L., zastoupená Mgr. Ladislavem
Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Komise pro rozhodování ve
věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované
ze dne 29. 4. 2020, čj. MV-47877-4/SO-2020, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2020, čj. 51 A 59/2020-16,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2020, čj. 51 A 59/2020-16 se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 15. 1. 2020,
čj. OAM-35158-10/DP-2019, byla zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Proti tomuto rozhodnutí
se žalobkyně odvolala. Žalovaná její odvolání shora uvedeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí
ministerstva vnitra potvrdila.
[2] Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalované podala u Krajského soudu v Praze žalobu.
Tato žaloba byla podána z datové schránky zástupce žalobkyně, aniž by ale tento zástupce doložil
své oprávnění zastupovat žalobkyni přiložením plné moci.
[3] Krajský soud proto usnesením ze dne 2. 6. 2020, čj. 51 A 59/2020-10, zástupce žalobkyně
mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil plnou moc
dokládající jeho oprávnění zastupovat žalobkyni v tomto řízení. Krajský soud žalobkyni nepoučil
o důsledku v podobě odmítnutí žaloby, pokud této výzvě nevyhoví. Usnesení bylo stěžovatelce
doručeno prostřednictvím jejího zástupce 3. 6. 2020.
[4] Žalobkyně na toto usnesení ve stanovené 15 denní lhůtě (ta uplynula 18. 6. 2020) ani
později nijak nereagovala. Krajský soud následně bez dalších výzev žalobu odmítl kasační
stížností napadeným usnesením podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Tento postup krajský soud odůvodnil
tím, že zástupce žalobkyně, ač k tomu byl řádně vyzván, nedoplnil plnou moc, která
by ho opravňovala k zastupování žalobkyně.
II. Kasační stížnost a řízení o ní
[5] Proti napadenému usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
kasační stížnost. V ní namítla, že pokud krajský soud zamýšlel na základě nepředložení plné moci
ve stanovené lhůtě žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout, bylo jeho povinností
o tom stěžovatelku poučit, jak vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 7. 2010,
čj. 6 Ads 187/2009-85. Takové poučení však na rozdíl od jiných poučení nebylo v usnesení
ze dne 2. 6. 2020, čj. 51 A 59/2020-10, obsaženo a krajský soud tedy nemohl bez dalšího
přikročit k odmítnutí žaloby. Krajský soud tedy zatížil řízení vadou podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. (nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu), a z tohoto důvodu stěžovatelka
navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížností je napadeno usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby,
proto z povahy věci přichází pro stěžovatelku v úvahu pouze kasační důvod dle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Tohoto důvodu se stěžovatelka správně dovolává. Pod tento důvod pak spadá
také případ namítané nezákonnosti spočívající v odmítnutí žaloby soudem, ačkoliv o tomto
důsledku nebyla stěžovatelka náležitě poučena.
[8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
[9] Jak je uvedeno výše ve vymezení případu, ze spisu krajského soudu plyne, že unesení
krajského soudu čj. 51 A 59/2020-10, skutečně neobsahuje poučení o případném odmítnutí
žaloby, pokud zástupce žalobkyně nepředloží plnou moc ve stanovené lhůtě. Není pak sporu
o tom, že tato výzva byla na místě, neboť žalobu jménem žalobkyně podal její zástupce (procesní
úkon byl zjevně činěn za jiného), avšak k žalobě (ani později do vydání uvedeného usnesení)
nepřiložil plnou moc, ze které by vyplývalo jeho oprávnění zastupovat žalobkyni.
[10] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. platí, že „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li
splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze
proto v řízení pokračovat[.]“
[11] Předložení plné moci zástupce je vedle např. způsobilosti být účastníkem řízení jednou
z procesních podmínek ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v případě, že je účastník zastoupen
(viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008,
čj. 8 Aps 6/2007 - 247, č. 1773/2009 Sb. NSS). Ve tomto usnesení pak rozšířený senát
k procesním podmínkám uvedl: „I ve správním soudnictví jsou podmínky řízení vnímány jako takové
podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé; jejich nedostatek tedy brání soudu vydat meritorní
rozhodnutí (srov. §103 OSŘ podpůrně za použití §64 SŘS).“ Nedostatky procesních podmínek se dělí
na odstranitelné a neodstranitelné [viz §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.: ´nejsou-li splněny jiné podmínky řízení
a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat´.“
Z těchto závěrů pak vyšel a navázal na ně rozšířený senát také v rozsudku ze dne 6. 2. 2020,
čj. 6 As 405/2017-33, č. 3860/2019 Sb. NSS).
[12] Nedoložení plné moci zástupce je jednoznačně odstranitelný nedostatek podmínky řízení,
protože plnou moc lze doplnit. Na rozdíl od neodstranitelných nedostatků tak soud musí před
odmítnutím návrhu účastníka vyzvat, aby tento nedostatek odstranil. To krajský soud učinil
usnesením čj. 51 A 59/2020-10, na které stěžovatelka, respektive její zástupce nereagovali.
Krajský soud však opomněl stěžovatelku poučit o důsledku v podobě odmítnutí žaloby, pokud
této výzvě nevyhoví. Toto poučení je však nezbytné a bez něj nemůže soud žalobu odmítnout,
jak dovodil zdejší soud například v rozsudku ze dne 8. 7. 2010, čj. 6 Ads 187/2009-85.
Odmítnutím žaloby bez patřičného poučení by totiž podle tohoto rozsudku soud porušil právo
na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jelikož by takové rozhodnutí bylo pro účastníka
překvapivé.
[13] Pokud tedy krajský soud napadeným usnesením žalobu odmítl, aniž stěžovatelku o tomto
následku nedoplnění plné moci poučil, porušil tímto překvapivým rozhodnutím právo
stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zatížil tak napadené usnesení
vadou nezákonnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[14] Nejvyšší správní soud proto napadané usnesení krajského soudu zrušil a věc tomuto
soudu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Právním názorem vysloveným
v tomto rozsudku je krajský soud v dalším řízení vázán (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[15] V dalším řízení krajský soud zástupce stěžovatelky s patřičným poučením znovu vyzve
k předložení plné moci, kterou bude doloženo jeho oprávnění stěžovatelku v řízení o žalobě
zastupovat. Plná moc, která byla předložena v průběhu řízení o kasační stížnosti, je totiž výslovně
omezena pouze na řízení o kasační stížnosti.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v novém rozhodnutí krajský soud
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. listopadu 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu