ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.125.2020:34
sp. zn. 8 Azs 125/2020 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky
Zavřelové a Milana Podhrázkého, v právní věci žalobce: V. P., zastoupený Mgr. Pavlínou
Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování
ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí
žalované ze dne 10. 10. 2019, čj. MV-115385-4/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2020, čj. 62 A 191/2019-62,
takto:
I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam í t á .
II. Žalobci se uk l á dá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce (dále
„stěžovatel“) proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalované, kterým žalovaná zamítla odvolání
stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne
27. 6. 2016, čj. OAM-77884-62/DP-2012. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl
podle §44a odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a s §37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na §56 odst. 1
písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žádost
stěžovatele o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České
republiky za účelem podnikání – účast v právnické osobě.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost v blanketní podobě.
Současně s podáním kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku podle §73 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §120 s . ř. s. Návrh na
přiznání odkladného účinku odůvodnil 10. 9. 2020 v doplnění kasační stížnosti tím, že nepřiznání
odkladného účinku by pro něj představovalo větší újmu, než může vzniknout jiným osobám.
Stěžovatel by totiž v návaznosti na vydání napadeného rozsudku nemohl podnikat v ČR a musel
by vycestovat na Ukrajinu. Výdělečná činnost v ČR zabezpečuje jeho manželku a děti žijící na
Ukrajině (k tomu doložil prohlášení manželky o výchově tří dětí a špatné finanční situaci
domácnosti v podobě notářského zápisu). Manželka je v důsledku zdravotních problému bez
práce a stěžovatel tedy sám zabezpečuje živobytí celé rodiny. Stěžovatel by sice mohl na Ukrajině
požádat o nové pobytové oprávnění, ale pravděpodobnost jeho získání je nízká, protože ani nelze
prakticky získat termín na zastupitelském úřadě. I pokud by nakonec uspěl, celý proces by trval
dlouhou dobu. To by mu zabránilo v řízení o kasační stížnosti vystupovat osobně a být ve styku
se svou zástupkyní (k tomu uvedl odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména
usnesení ze dne 23. 8. 2016, čj. 5 Azs 174/2016-20).
[3] Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Podle ní stěžovateli
nehrozí bezprostředně nucený odjezd na Ukrajinu, ten by mu hrozil až v případě správního
vyhoštění. Vedle toho upozornila na zastoupení stěžovatele advokátkou, které k ochraně jeho
práv postačuje. Nicméně pokud by chtěl stěžovatel nad rámec zastoupení jednat osobně, mohl by
tak stejně učinit pomocí krátkodobého víza.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku následujícím
způsobem. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. soud přizná na návrh stěžovatele po
vyjádření žalované usnesením kasační stížnosti odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozsudku krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než
jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[5] Zákon tedy pro přiznání odkladného účinku stanoví celkem tři předpoklady: výkon nebo
jiné právní následky rozsudku by pro stěžovatele znamenaly újmu; tato újma je pro stěžovatele
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nepřezkoumává
v mezích kasačních námitek kasační stížností napadené výroky rozsudku (§109 odst. 3 s. ř. s.), ale
zjišťuje jen existenci uvedených zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku.
Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je podle své povahy dočasným rozhodnutím, neboť
platí do doby pravomocného skončení řízení ve věci samé.
[7] Tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
tj. že výkon nebo jiné právní následky rozsudku by pro stěžovatele znamenaly újmu, je povinen
stěžovatel, který se přiznání odkladného účinku domáhá svým návrhem; nestačí tak v návrhu
toliko poukázat na možnost vzniku újmy. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem
napadeného rozsudku či jiným právním následkem plynoucím z rozsudku, popř. z rozsudkem
krajského soudu aprobovaného rozhodnutí. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej
bylo vůbec možno označit za újmu, kdy zákon hovoří o újmě „nepoměrně větší“. To má svou
logiku, protože v řízeních, v nichž není vyhověno žádosti účastníka, případně je mu zrušeno či
omezeno nějaké oprávnění nebo uloženo opatření či správní trest, na účastníka pochopitelně
budou doléhat právní následky negativního rozhodnutí – ať by byly sebemírnější – tíživěji než na
veškeré další osoby, kterých se rozhodnutí vůbec netýká.
[8] Nejvyšší správní soud se předně neztotožňuje s tvrzením žalované, že stěžovatel není
bezprostředně nucen k odjezdu na Ukrajinu, neboť tato povinnost by nastala až v případě
správního vyhoštění. Soud naopak zastává názor, že nepoměrně větší újma může vzniknout již v
návaznosti na právní moc rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu, a nikoli až v souvislosti se správním vyhoštěním a jeho případnou
nucenou realizací. Pokud by totiž soud souhlasil s opačným výkladem, fakticky by schvaloval
následný protizákonný pobyt stěžovatele na území ČR, neboť by jinými slovy konstatoval, že v
návaznosti na právní moc rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu ještě není nutné bezprostředně opustit území ČR. Správní vyhoštění je
pak zpravidla spojeno se zákazem pobytu na území ČR (§118 a násl. zákona o pobytu cizinců).
Pokud by stěžovatel nesplnil povinnost odcestovat na Ukrajinu, byl by následně vyhoštěn, což
však nic nemění na jeho nynější povinnosti opustit území ČR, pokud nemá žádné oprávnění
k pobytu na jejím území.
[9] Nejvyšší správní soud se proto následně zabýval otázkou, zda by přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti vůbec bylo způsobilé odvrátit tvrzenou újmu spočívající v nezbytnosti
vycestovat z území ČR zpět na Ukrajinu. Tak by tomu nebylo například tehdy, pokud by
stěžovatel již v průběhu správního řízení vedoucího k vydání napadeného rozhodnutí neměl
oprávnění na území ČR pobývat, a to ani na základě tzv. fikce pobytového oprávnění. Stěžovateli
správní orgány zamítly žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Podle §47 odst.
4 zákona o pobytu cizinců ve vztahu k tomuto řízení platí, že pokud doba platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o jeho prodloužení, považuje se povolení
k dlouhodobému pobytu za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti, a to
za předpokladu, že žádost byla podána v souladu s pravidly stanovenými v §47 odst. 1 až 3
zákona o pobytu cizinců. Soud nedisponuje žádnou informací o tom, že by v případě stěžovatele
neplatila tzv. fikce pobytového oprávnění ve smyslu §47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců.
Netvrdí to ani žalovaná. Naopak ze správního spisu vyplývá, že stěžovateli po celou dobu
správního řízení bylo s odkazem na §47 zákona o pobytu cizinců předáváno osvědčení
o platnosti dosavadního pobytového oprávnění ve formě vízového štítku. Proto soud vychází
z toho, že stěžovateli před vydáním napadeného rozhodnutí svědčila tzv. fikce pobytového
oprávnění. V případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který může být přiznán i ve
vztahu k rozhodnutí správního orgánu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020,
čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS), by tedy účinky této fikce opět nastoupily, a lze
proto uzavřít, že tvrzenou újmu spojenou s nutností vycestovat z území ČR v tomto případě lze
přiznáním odkladného účinku odvrátit.
[10] Má-li být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel
tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na samotné vycestování
utrpěl. Taková újma může mít povahu především zásahu do rodinného života stěžovatele
(nutnost dlouhodobého odloučení od blízkých příbuzných) či etablovaného soukromého života
(plně integrovaný cizinec žijící legálně na území ČR v řádu desítek let, který již v zemi původu
postrádá jakékoliv zázemí), může mít povahu zásadních zdravotních důvodů (významné
zdravotní obtíže bránící odjezdu či neléčitelné v zemi původu s rizikem progrese) nebo
výjimečných ekonomických důvodů (ztráta významných ekonomických hodnot v důsledku
odjezdu spojená s existenčními obtížemi v zemi původu, těžký nedostatek prostředků pro návrat
v případě úspěchu kasační stížnosti). Takové (či srovnatelné) okolnosti však musí stěžovatel nejen
zcela konkrétně tvrdit, ale také patřičným způsobem doložit.
[11] Této povinnosti stěžovatel v souzené věci nedostál. Krajský soud v obdobné situaci
přiznal žalobě odkladný účinek, neboť stěžovatele s ohledem na dobu předchozího pobytu v ČR
považoval za zde etablovaného a měl za osvědčené, že na výdělku stěžovatele jsou závislí členové
jeho rodiny. Nejvyšší správní soud ale na rozdíl od krajského soudu tvrzení založené pouze na
poukazu na předchozí dlouhodobý pracovní pobyt stěžovatele v ČR, kterým stěžovatel zajišťuje
stabilní a dostatečný příjem pro svoji rodinu, nepovažuje za dostatečné pro závěr, že by
stěžovateli v důsledku ukončení takového pobytu vznikla relevantní újma. Stěžovatel sice na
území ČR z pracovních důvodů pobývá od roku 2004, avšak ČR je „jen“ místem výkonu práce.
Stěžovatel nemá významné vazby na ČR a jeho rodinný život se realizuje na Ukrajině, kam za
rodinou pravidelně dojíždí. Stěžovatel ke svému podnikání v ČR (jeho charakteru a rozsahu) nic
konkrétního neuvádí. Nelze proto bez dalšího usuzovat, že dočasné přerušení této činnosti by
znamenalo nevratnou ztrátu významných ekonomických hodnot bez možnosti na tuto činnost
v budoucnu navázat. Nic takového neplyne ani ze správního spisu.
[12] Stěžovatel dále tvrdí, že na jeho výdělku jsou závislé jeho tři nezletilé děti a manželka,
která ze zdravotních důvodů nepracuje, což dokládá manželčiným prohlášením. Avšak ani toto
tvrzení nepovažuje soud na dostatečné pro závěr, že stěžovatel a jeho rodina budou po jeho
návratu na Ukrajinu vystaveni závažným existenčním obtížím. Stěžovatel předně blíže nepopisuje
zdravotní obtíže své ženy, natož aby je doložil, a proto nelze považovat za osvědčené, že se jeho
žena nemůže podílet na obstarávání finančních prostředků potřebných pro chod rodiny, byť by
tomu bylo v menším rozsahu. Stejně tak nelze považovat za osvědčené, že si stěžovatel při
stávající kvalifikaci a s vynaložením přiměřeného úsilí nebude schopen najít v domovské zemi
vůbec žádnou práci a živit tak svoji rodinu. Odkladný účinek kasační stížnosti nemá sloužit jako
ochrana před nepříznivou socioekonomickou situací v domovské zemi stěžovatele a tamním
nižším životním standardem.
[13] Případný není ani stěžovatelův odkaz na zajištění právní ochrany. Obecně vyjádřený
zájem stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu
s advokátem totiž nemohou být bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti (usnesení rozšířeného senátu čj. 8 Azs 339/2019 – 38).
Stěžovatelem uváděná judikatura byla tímto usnesením překonána. Se zástupcem se lze po
vzájemné domluvě setkat osobně i v zahraničí, popř. využít moderních prostředků komunikace,
které v dnešní době umožňují bez zvýšených finančních nároků komunikaci na úrovni téměř
srovnatelné s osobním setkáním.
[14] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zamítl. Tím však zdejší soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí
rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[15] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000
Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních
poplatcích. Podle §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem
poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je
uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
[16] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo
bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080512520.
Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 1. října 2020
Petr Mikeš
předseda senátu