ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.329.2019:44
sp. zn. 8 Azs 329/2019-44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Michala
Mazance a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: K. N. D., zast. Mgr. Jindřichem
Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2019,
čj. OAM-302/LE-BA04-HA10-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2019, čj. 60 Az 59/2019-59,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátu, se p ři zn áv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím specifikovaným v záhlaví rozhodl o žádosti žalobce (dále
„stěžovatel“) o udělení mezinárodní ochrany tak, že mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném od 31. 7. 2019 (dále jen „zákon
o azylu“), se neuděluje. Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem
následně podanou žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl jako nedůvodnou dle §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[2] Stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou odůvodnil tím,
že je ve Vietnamu zadlužený a věřitelé jej ohrožují na životě. Obrátil se na vietnamskou policii
jednou, ale pro její nečinnost již další výhrůžky nehlásil na policii.
[3] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že hrozící újma ze strany soukromých osob
by byla důvodem pro udělení doplňkové ochrany pouze, pokud by v zemi původu neexistoval
systém účinné ochrany před takovou újmou. Stěžovatel v žalobě rozporoval závěr žalovaného
ohledně toho, zda mu policie ve Vietnamu mohla poskytnout účinnou ochranu. Nečinil sporným
samotné podklady, ze kterých žalovaný vycházel a pouze tvrdil, že je obecně známá skutečnost,
že tamní policie je zkorumpovaná a účinné potírání kriminality je znemožněno, proto po něm
nebylo možné vyžadovat, aby se domáhal přešetření postupu policie. Krajský soud uvedl,
že takové tvrzení obecně známou skutečností není a pro její prokázání měl stěžovatel navrhnout
důkazy. Pokud tak neučinil, jde to k jeho tíži.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti setrval na svém názoru, že je všeobecně známou
skutečností, že vietnamská policie je silně zkorumpovaná a v takovém případě po něm nelze
požadovat, aby se u ní domáhal ochrany.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se v případě nesouhlasu s postupem
policie stěžovatel mohl obrátit na jiné státní instituce, kterým je policie podřízena. O azylově
relevantní důvod by se jednalo pouze tehdy, pokud by dané instituce nebyly schopné nebo
ochotné stěžovateli pomoci.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 s. ř. s. odst. 2). Ve věcech
mezinárodní ochrany se dále Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §104a s. ř. s. zabývá
otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní
ochrany lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah
vlastních zájmů stěžovatele“.
[7] Soud v projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal.
[8] Nejvyšší správní soud souhlasí s posouzením krajského soudu, dle kterého není obecně
známou skutečností (notorietou), že by policie ve Vietnamu byla neschopná pomoci jejím
občanům. Obecně známé skutečnosti jsou objektivizované, do značné míry nesporné skutečnosti,
které se v soudním či správním řízení zásadně nedokazují. Účastníci řízení nicméně mohou
svými tvrzeními popírat obsah notoriet, mohou také navrhovat provedení důkazů za účelem
prokázání svých odlišných tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2011,
čj. 1 As 33/2011-58, č. 2312/2011 Sb. NSS). To, že tvrzení stěžovatele nejsou obecně známou
skutečností je zřejmé i z toho, že v nedávné době hodnotil situaci ve Vietnamu odlišně. K tomu
viz i krajským soudem citované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2017,
čj. 9 Azs 66/2017-28, ve kterém soud zjistil, že ve Vietnamu policie i bezpečnostní složky fungují,
a jsou úspěšné v udržování veřejného pořádku, byť v omezené míře, a k omezování lidských práv
dochází u politicky angažovaných osob, nezávislých spisovatelů, bloggerů a aktivistů za lidská
práva. Mezi takové osoby však stěžovatel nepatří.
[9] Nejvyšší správní soud se již rovněž v minulosti vyjádřil k otázce pronásledování
ze strany soukromých osob (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2005,
čj. 4 Azs 440/2004-53, ze dne 13. 9. 2004, čj. 4 Azs 185/2004-43, ze dne 16. 9. 2008,
čj. 3 Azs 48/2008-57, usnesení ze dne 17. 1. 2019, čj. 5 Azs 172/2018-28, usnesení ze dne
25. 4. 2018, čj. 4 Azs 77/2018-28). Dospěl k závěru, že žadatel o mezinárodní ochranu musí
nejprve využít možnosti ochrany země původu. Azylově relevantní důvod je pronásledování
až v okamžiku, kdy země původu není schopna či ochotna ochranu poskytnout.
[10] Nejvyšší správní soud uzavírá, že jeho judikatura poskytuje dostatečnou odpověď
na námitky podané v kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele,
a proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[13] Krajský soud ustanovil usnesením ze dne 10. 9. 2019, čj. 60 Az 59/2019-30, zástupcem
stěžovatele Mgr. Jindřicha Lechovského, advokáta. V takovém případě platí odměnu advokáta
včetně hotových výdajů stát (§35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Ustanovenému
zástupci náleží za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti odměna za jeden úkon
právní služby podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Jedná se o písemné
podání ve věci samé - kasační stížnost a její doplnění [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu].
Za jeden úkon právní služby náleží ustanovenému zástupci odměna ve výši 3 100 Kč
(§7 ve spojení s §9 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13
odst. 4 advokátního tarifu). Výše celkové odměny ustanoveného zástupce proto činí 3 400 Kč.
K tomu se připočte sazba daně z přidané hodnoty. Celkem tak stát uhradí zástupci částku
4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. dubna 2020
Petr Mikeš
předseda senátu