ECLI:CZ:NSS:2020:9.ADS.161.2019:29
sp. zn. 9 Ads 161/2019 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. J., zast. Mgr. Marianem
Francem, advokátem se sídlem Škroupova 796/10, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 3. 2018, č. j. X,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 4.
2019, č. j. 32 Ad 6/2018 - 83,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Marianu Francovi, advokátu se sídlem Škroupova 796/10, Plzeň,
se přizn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1 300 Kč, která
je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované
specifikovanému tamtéž. Žalovaná jím zamítla námitky stěžovatele a potvrdila své rozhodnutí ze dne
10. 1. 2018, č. j. X, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o změnu výše invalidního důchodu
podle §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a to
pro nesplnění podmínek §39 odst. 2 písm. b) a c) téhož zákona. Míra invalidity stěžovatele byla i nadále
hodnocena jako invalidita prvního stupně ve smyslu §39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém
pojištění.
[2] Jako rozhodující příčina stěžovatelova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti bylo hodnoceno chronické srdeční
selhání – stav po náhradě chlopně srdečnice mechanickou protézou v listopadu 2013 pro předoperační
srdeční selhání s klidovou námahovou dušností – komplikovaná operace v srdečním šoku
s pooperačním krvácením – trvalá antikoagulační léčba Warfarinem, ejekční frakce levé komory
cca 45 %. Toto postižení spadá pod kapitolu IX (postižení srdce a oběhové soustavy), oddíl A
(postižení srdeční), položku 1b (chronické srdeční selhání s lehkým poklesem výkonnosti) přílohy
k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění
pozdějších předpisů, pro které je stanoveno procentní rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti
20 - 40 %. Konkrétně u stěžovatele byla míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena na vrchní hranici
tohoto rozmezí, tedy 40 %. Nebyly shledány důvody ke změně míry poklesu pracovní schopnosti podle
§3 či §4 citované vyhlášky. Uvedená míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá invaliditě prvního
stupně podle §39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.
[3] Na těchto závěrech se shodly veškeré posudky vypracované v nynější věci, tedy jak posudek
o invaliditě vypracovaný posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín dne
27. 11. 2017, č. j. LPS/2017/3410-CR_CSSZ, pro účely prvostupňového správního řízení,
tak posouzení zdravotního stavu z důvodu podání námitek, vypracované lékařem posudkové služby
žalované dne 20. 2. 2018, č. j. LPS/2018/53-NR-KRH_CSSZ, a posudek posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2018, č. j. 2018/1057-HK,
vyhotovený pro účely řízení o žalobě.
[4] Krajský soud, který sám nemá odborné medicínské znalosti, vyšel při posouzení věci
z uvedených posudků, zejména posudku posudkové komise ministerstva. Vzhledem k tomu,
že na jejich základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, zamítl návrh stěžovatele na vyhotovení
revizního znaleckého posudku a žalobu zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[5] Stěžovatel namítá, že stanovený stupeň invalidity neodpovídá jeho zdravotním stavu.
Je si vědom toho, že rozhodnutí soudu je závislé především na medicínském posouzení, minimálně
je však možné hodnotit pečlivost, která byla zkoumání zdravotního stavu věnována. Posudek
posudkové komise ministerstva přitom obsahoval závažné chyby, které svědčí o nedbalosti při jeho
vypracování, a nebyla provedena osobní prohlídka. Jde pouze o shrnutí lékařských zpráv, přičemž
vyšetření nebyla provedena poctivě: v průběhu jednoho roku uvádějí podstatně rozdílné hodnoty
hmotnosti a výrazné změny v hodnotách krevního tlaku.
[6] Je proto přesvědčen, že napadený rozsudek se neopírá o dostatečné důkazy a mělo dojít
k zadání revizního posudku. Navrhuje proto jeho zrušení a vrácení věci krajskému soudu k doplnění
dokazování.
[7] Žalovaná se ztotožňuje s důvody krajského soudu a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána
včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti
přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem [§102 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[10] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná
se o invaliditu prvního stupně; v případě poklesu nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, se jedná
o invaliditu druhého stupně; při poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně (§39
odst. 2 zákona o důchodovém pojištění).
[11] V nynější věci je sporné, zda míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatele odpovídala invaliditě
prvního stupně, nebo stupni vyššímu.
[12] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem),
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto
nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Ty jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě,
jejím vzniku, trvání či zániku. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem
pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být
náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské
znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[13] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li
namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního
zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda je posudek příslušné
posudkové komise úplný a přesvědčivý. Je nezbytné, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě
odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen
na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím,
aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno,
zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Procentní
míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení
na základě vyhlášky o posuzování invalidity. Zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k uvedené vyhlášce a současně odůvodní stanovenou
míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí (srovnej setrvalou judikaturu
Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, ze dne
3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 – 24, ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 25/2013 – 26, a mnohé jiné).
[14] Nejvyšší správní soud nemá na rozdíl od stěžovatele pochybnosti o přesvědčivosti a úplnosti
posudku vypracovaného posudkovou komisí pro účely nynější věci.
[15] Posudková komise vycházela z řady lékařských nálezů vypovídajících o vývoji stěžovatelova
stavu v letech 2017 až 2018 (viz seznam na str. 2 – 3 posudku). Je pravda, že mezi jednotlivými
zprávami, ze kterých posudek vycházel, lze spatřovat rozpor v informaci o váze stěžovatele (váha dle
nálezu ze dne 19. 10. 2017 67 kg, dle interních kontrol mezi květnem 2017 a květnem 2018 se však
pohybovala mezi 81 a 82 kg). Jak však zcela výstižně uvedl krajský soud (viz bod 26. napadeného
rozsudku), jeví se, že u údaje z 19. 10. 2017 došlo k překlepu, nehledě na to, že tato marginální
nepřesnost nemůže nijak zpochybnit závěry lékařských zpráv ohledně závažnosti stěžovatelova
srdečního postižení, ani posouzení stěžovatelova zdravotního stavu posudkovou komisí, která z těchto
zpráv vycházela. Poukaz stěžovatele na rozdílné hodnoty krevního tlaku, měřeného při jednotlivých
vyšetřeních, je zcela irelevantní. Je obecně známo, že určité odchylky těchto hodnot jsou normální.
Stěžovatel přitom nikdy relevantně netvrdil ani nedokládal, že by v jeho případě svědčily o nějakých
zdravotních obtížích, natož takových, které by mohly mít vliv na míru poklesu jeho pracovní
schopnosti. Zejména se však ani v tomto případě nemůže jednat o skutečnost, která by mohla mít vliv
na přesvědčivost a správnost závěrů posudkové komise.
[16] Stěžovatel poukazuje na to, že posudková komise jej osobně nevyšetřila. Již krajský soud však
v napadeném rozsudku vysvětlil, že přítomnost posuzované osoby není nezbytná za situace, kdy byl
zdravotní stav osoby dostatečně zjištěn předchozími vyšetřeními (viz bod 28. napadeného rozsudku).
Stěžovatel na odůvodnění krajského soudu nijak nereagoval: nerozporoval, že by přítomnost
posuzované osoby byla nezbytná i v takových případech, ani neuváděl, co konkrétně nemělo být
ze strany posudkové komise dostatečně zjištěno a k čemu nepřihlédla. Za těchto okolností nemohla být
jeho kasační námitka důvodná.
[17] Posudková komise na základě obsahu lékařských zpráv logicky a srozumitelně zdůvodnila, jaký
je zdravotní stav stěžovatele. Na tomto podkladě uvedla, že zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, určila jeho rozhodující příčinu a tu podřadila pod příslušné postižení dle
vyhlášky o posuzování invalidity (viz bod [2] tohoto rozsudku). Pro uvedené postižení je stanovena
míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20% - 40%, u stěžovatele byla hodnocena na vrchní
hranici uvedeného rozmezí, tedy jako nejvyšší možná. Nebyly shledány podmínky pro navýšení této
hodnoty podle §3 či §4 vyhlášky o posuzování invalidity, což stěžovatel nijak nerozporoval.
[18] Za popsaných okolností se Nejvyšší správní soud plně ztotožnil se závěrem krajského soudu,
že ve věci dostatečně byl zjištěn skutkový stav, v důsledku čehož by bylo zcela nadbytečné
a nehospodárné zadávat vypracování revizního znaleckého posudku.
[19] Opakovaně také zdůrazňuje, že všechny posudky hodnotily stěžovatelův zdravotní stav shodně
a dospěly také k totožnému závěru ohledně míry poklesu jeho pracovní schopnosti, potažmo stupně
invalidity. Pro domněnku stěžovatele, že jeho zdravotní stav odpovídá vyššímu stupni invalidity, nebyly
zjištěny žádné objektivní důvody a ani stěžovatel je nepřináší.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel
přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení
o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
[22] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 26. 6. 2018, č. j. 32 Ad 6/2018 - 52,
ustanoven zástupcem pro řízení Mgr. Marian Franc, advokát se sídlem Škroupova 796/10, Plzeň, a na
základě §35 odst. 10, věty poslední, s. ř. s. jej zastupoval též v řízení o kasační stížnosti. Podle §35
odst. 10, věty první, s. ř. s. hradí odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného zástupce stát.
[23] Ustanovenému zástupci Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby
spočívající v podání ve věci samé - podání kasační stížnosti, a to ve výši 1 000 Kč [§9 odst. 2 ve spojení
s §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů]. K odměně za tento úkon právní služby dále
náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 citované vyhlášky). Částka v celkové výši
1 300 Kč bude zástupci vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu