ECLI:CZ:NSS:2020:9.ADS.297.2018:19
sp. zn. 9 Ads 297/2018 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. S.,
zastoupený JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou se sídlem Hlavní třída 1023/55, Ostrava, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2018,
č. j. 18 Ad 50/2017 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Janě Mikulové, advokátce, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1 300 Kč. Tato částka jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto
rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2018,
č. j. 18 Ad 50/2017 - 46, zamítl jako nedůvodnou žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované
ze dne 24. 10. 2017, č. j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila své
rozhodnutí ze dne 16. 8. 2017, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Posledně uvedeným
rozhodnutí žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle
§38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. V řízení
o invalidní důchod byl zdravotní stav žalobce posuzován lékařem Okresní správy sociálního
zabezpečení (dále jen „OSSZ“) Opava dne 8. 8. 2017. Ten ve svém posudku dospěl k závěru,
že žalobce není invalidní, neboť pokles jeho pracovní schopnosti činí 20% [posuzováno
dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví
procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje
posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity);
dále jen „vyhláška“)]. Horní hranice této položky byla zvýšena o 10 %, tedy na celkových
30 %, a to s ohledem na to, zda je žalobce schopen využívat dosažené vzdělání, zkušenosti
a znalosti a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti či je schopen rekvalifikace v souladu
s §3 odst. 2 vyhlášky. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 16. 8. 2017,
kterým žalobci žádost o invalidní důchod zamítla. Žalobce tak nebyl uznán invalidním podle
§39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Ke stejnému závěru dospěl v rámci námitkového
řízení i posudkový lékař žalované.
[3] Krajský soud pak své závěry opřel především o posudek posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) ze dne 24. 5. 2018, který byl vypracován pro účely
přezkumného řízení soudního. Z něj zjistil, že žalobce trpí vertebrogenním algickým syndromem
krční a bederní páteře na podkladě degenerativních změn se stavem po stabilizační operaci
L5/S1 pro spondylolisthézu L5 v roce 2003. Porucha dynamiky u žalobce přetrvává, zejména
krční páteře, což představuje intermitentní projevy cervickobrachiálního syndromu vlevo a iritace
S1 vlevo bez zánikové nervové léze. Míru poklesu pracovní schopnosti hodnotila PK MPSV
podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b) přílohy k vyhlášce s ohledem na postižení dvou úseků
páteře horní hranicí, kterou navýšila pro neschopnost využití pracovních zkušeností o dalších
10 %, tedy na celkových 30 %. Zdravotní postižení podle závěrů PK MPSV není takového
stupně závažnosti a rozsahu, jako je například poškození nervů, paretické jevy a podobně,
aby odůvodňovalo hodnocení podle položky 1c) nebo 1d) téže kapitoly a oddílu přílohy
k vyhlášce. Nejedná se o středně těžké až těžké funkční postižení páteře se závažnou poruchou
dynamiky, závažným neurologickým nálezem, postižením nervů, svalovými atrofiemi, rozsáhlými
poruchami hybnosti končetin – s parézami, s poruchou funkce svěračů.
[4] Posudek PK MPSV hodnotil krajský soud jako úplný, správný a přesvědčivý, neboť
komise měla k dispozici veškeré odborné nálezy dokladující zdravotní stav žalobce, s těmito
se vypořádala a řádně také zdůvodnila, proč pokles schopnosti žalobce nedosahuje 35 % nutných
k uznání invalidity. Vzhledem k tomu, že závěry posudku PK MPSV ohledně poklesu pracovní
schopnosti žalobce byly shodné se závěry posudků učiněných lékaři OSSZ a ČSSZ ve správním
řízení, vyhodnotil soud napadené rozhodnutí žalované jako zákonné.
[5] Krajský soud poukázal na to, že sám žalobce potvrdil, že PK MPSV zhodnotila veškerou
jeho dostupnou zdravotní dokumentaci a že netrpí dalším závažným onemocněním oproti
těm, která jsou uvedena v tomto posudku. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobce
a pokles jeho pracovní schopnosti ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře –
neurologa, tedy lékaře z oboru nemoci, která je dominantní v dlouhodobě nepříznivém
zdravotním stavu žalobce. Svým závěrem se zcela ztotožnila s hodnocením provedeným lékařem
OSSZ v Opavě dne 8. 8. 2017, tak i s posudkem lékaře žalované ze dne 19. 10. 2017. Proto
krajský soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalobce na vypracování „revizního znaleckého posudku“,
který by měl „řešit scházejících 5 % poklesu pracovní schopnosti k uznání invalidity I. stupně“, jak žalobce
navrhl při ústním jednání krajského soudu.
[6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost z důvodu, který podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“). Po stručné rekapitulaci řízení před žalovanou a krajským soudem uvádí, že nesouhlasí
s tím, že krajský soud bral za stěžejní hodnocení PK MPSV, že v době vydání napadeného
rozhodnutí nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu nejméně o 35 %. Podle stěžovatele se PK MPSV nevypořádala se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, především pak s těmi, že se u stěžovatele jedná o dlouhodobě nepříznivý stav
a že se cítí stále hůř. Stěžovatel má za to, že napadený rozsudek je založen na „nedostatečném
dokazování“ a že krajský soud měl nechat vypracovat revizní znalecký posudek.
[7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje její zamítnutí. Připomíná, že krajský
soud správně vycházel z posudku PK MPSV, která je ze zákona povolána ke zpracování závěru
o zdravotním stavu a invaliditě pojištěnců během soudního přezkumu rozhodnutí o invalidním
důchodu. PK MPSV v případě stěžovatele zjistila, že pokles jeho pracovní schopnosti činí 30 %.
Jelikož krajský soud dospěl k závěru, že tento posudek je úplný, přesvědčivý a dostatečně
zdůvodněný, podle žalované postupoval správně, pokud žalobu zamítl.
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[9] Dospěl při tom k závěru, že krajský soud postupoval správně, pokud při posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti stěžovatele vycházel z posudku
PK MPSV ze dne 24. 5. 2018. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je totiž
primárně závislé na odborném lékařském posouzení podmínky invalidity pojištěnce.
V přezkumném řízení soudním jsou k takovému posouzení povolány ze zákona
(§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí, a to nejen k celkovému zhodnocení zdravotního
stavu a ke stanovení míry poklesu pracovní schopnosti posuzovaných, ale též k zaujetí
posudkových závěrů o jejich invaliditě ve smyslu §39 zákona o důchodovém pojištění. Nicméně
i posudek takové komise hodnotí soud jako každý jiný důkaz, nevzbuzuje-li ovšem z hlediska své
úplnosti a přesvědčivosti žádnou pochybnost a nejsou-li v řízení zjištěny ani jiné skutečnosti,
jimiž by byla správnost posudku zpochybněna, bývá zpravidla důkazem stěžejním. Zdravotní stav
a dochovanou pracovní schopnost pojištěnce je přitom nutno hodnotit podle skutkového stavu,
který zde byl v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí.
[10] Stěžovatel pouze obecně namítá, že se PK MPSV nevypořádala se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, tedy s tím, že se u stěžovatele jedná o dlouhodobý nepříznivý stav a že se cítí stále
hůř.
[11] Nejvyšší správní soud je ve shodě s krajským soudem toho názoru, že posudek
PK MPSV ze dne 24. 5. 2018 požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti
posudkových závěrů o míře poklesu pracovní schopnosti stěžovatele splňuje. Komise
vypracovala posudek v řádném složení, kromě předsedkyně komise – posudkové lékařky byla
členem komise i lékařka z oboru neurologie, tedy z toho oboru, do něhož spadá i stěžovatelovo
postižení, jež bylo určeno jako hlavní příčina jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Tento stav byl tedy posudkem potvrzen, nicméně toto zjištění samo o sobě není dostatečné
pro přiznání invalidního důvodu (jak se mylně domnívá stěžovatel). Komise pro vypracování
posudku měla k dispozici dostatek odborných lékařských nálezů, a to nejen z doby do vydání
napadeného rozhodnutí, ale i z doby pozdější, které stěžovatel předložil též při jednání
PK MPSV . Z těchto nálezů při zpracování posudku PK MPSV důsledně vycházela a vzala
v potaz, že v případě stěžovatele jsou jeho obtíže dlouhodobého charakteru (vyskytují se od roku
2003).
[12] Subjektivní pocit stěžovatele, vyjádřený v kasační stížnosti, že se cítí stále hůř, a proto
by mu měla být přiznána invalidita pro popisované zdravotní potíže, nemůže být důvodem
pro přiznání požadované invalidity, pokud takové rozhodnutí neodůvodňuje objektivně zjištěný
zdravotní stav.
[13] Jak již bylo výše uvedeno, PK MPSV dospěla k závěru, že stěžovatel trpí vertebrogenním
algickým syndromem krční a bederní páteře na podkladě degerativních změn se stavem
po stabilizační operaci L5/S1 pro spondylolisthézu L5 v roce 2003. Porucha dynamiky u něj
přetrvává, zejména krční páteře, což představuje intermitentní projevy cervickobrachiálního
syndromu vlevo a iritace S1 vlevo bez zánikové nervové léze. Výše popsaný zdravotní stav
stěžovatele nelze podle PK MPSV hodnotit jinak než podle přílohy k vyhlášce kapitoly XIII,
oddílu E, položky 1b), neboť pro použití položek 1 c) nebo 1d) nejsou splněny podmínky
tam uvedené. Důvody, proč nelze zdravotní stav stěžovatele zařadit do položek posledně
uvedených, přitom PK MPSV ve svém posudku řádně osvětlila. Míru poklesu pracovní
schopnosti stěžovatele pak s ohledem na postižení dvou úseků páteře a skutečnost, že stěžovateli
brání využít dosavadní pracovní zkušenosti (číšníka či řidiče), ohodnotila na celkových 30 %
(v podrobnostech rekapitulováno v odst. [3] tohoto rozsudku). Z uvedeného vyplývá, že kasační
námitka není důvodná, protože stěžovatelem tvrzená existence dlouhodobě nepříznivého stavu
sama o sobě není dostatečná pro přiznání invalidního důchodu.
[14] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovateli ani v tom ohledu, že si krajský soud
měl vyžádat revizní znalecký posudek. Je totiž ve shodě s krajským soudem toho názoru,
že pro takový postup nebyl důvod. PK MPSV totiž dospěla ke stejnému závěru ohledně
zdravotního stavu stěžovatele jako lékař OSSZ i lékař ČSSZ, přičemž takové skutkové zjištění
je dostatečné a je založené na veškerých podkladech, předaných stěžovatelem.
[15] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že napadený rozsudek není zatížen tvrzenými vadami,
a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[16] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení ze zákona,
žalovaná ve věcech důchodového pojištění nemá toto právo ani v případě úspěchu ve věci.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.).
[17] Ustanovená zástupkyně stěžovatele, advokátka JUDr. Jana Mikulová, učinila ve věci jeden
úkon právní služby spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif); dále jen „advokátní tarif“], za což jí náleží odměna ve výši 1 000 Kč
(§7 a §9 odst. 2 advokátního tarifu) a k tomu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
(§13 odst. 4 advokátního tarifu), celkově tedy 1 300 Kč. Tato částka bude zástupkyni stěžovatele
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto
rozsudku. Náklady zastoupení stěžovatele nese stát (§60 odst. 4 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 30. ledna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu