ECLI:CZ:NSS:2020:9.ADS.97.2020:12
sp. zn. 9 Ads 97/2020 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Bc. B. S., proti
žalovanému: Úřad práce České republiky (krajská pobočka pro hlavní město Prahu),
se sídlem Domažlická 1139/11, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2019,
č. j. 18465/2019/AAL, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 7. 4. 2020, č. j. 1 Ad 29/2019 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako
nepřípustná dle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta pro nevyčerpání řádných opravných
prostředků její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného.
[2] Rozhodnutím žalovaného nebyla stěžovatelce dle §2 odst. 2 a §3 odst. 1 písm. c) zákona
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci z důvodu
hrozby vážné újmy na zdraví.
[3] Podle §5 s. ř. s. se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh
a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon, pokud nestanoví
tento nebo zvláštní zákon jinak. Žalobce se tedy nemůže úspěšně domáhat soudního přezkumu
správního rozhodnutí tehdy, pokud v žalobě označí a předmětem přezkumu učiní rozhodnutí
správního orgánu „v prvním stupni“, ledaže by procesní předpisy správního řízení podání
opravných prostředků proti takovému rozhodnutí neumožňovaly. O takovou věc se v daném
případě nejedná.
[4] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že stěžovatelka si žalobou napadené prvostupňové
rozhodnutí převzala dne 6. 11. 2019 a dne 13. 11. 2019 proti němu podala odvolání.
[5] V situaci, kdy žaloba směřuje proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, proti
němuž zákon připouští uplatnění řádných opravných prostředků, je zcela bez právního významu,
zda byl opravný prostředek fakticky podán nebo nepodán, či zda byl podán včas. Podstatnou
v dané věci je totiž skutečnost, že stěžovatelka učinila předmětem soudního přezkumu
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
II. Obsah kasační stížnosti
[6] V podané ručně psané kasační stížnosti stěžovatelka brojí proti shora uvedenému
usnesení městského soudu. Z jejího obsahu lze dovodit, že soud měl žalobu věcně projednat
a rozhodnutí žalovaného o nepřiznání dávky v hmotné nouzi zrušit. Stěžovatelka
se totiž dlouhodobě nachází ve finanční nouzi, bez stálého bydlení. Již 553 nocí spí v Praze
na ulici, má zdravotní potíže (vysoký tlak, bolesti páteře, bolesti kolen, otoky nohou).
[7] S ohledem na to, že se již 16 let nachází ve hmotné nouzi, má za to, že je osvobozena
od hrazení soudních poplatků. Uvádí, že o zástupce pro řízení o kasační stížnosti nemá zájem.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost kasační stížnosti a konstatuje, že tato
je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§102 s. ř. s.).
[9] V souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie. Vyjádření stěžovatelky, že nemá o zastoupení zájem, je proto pro řízení
před Nejvyšším správním soudem zcela irelevantní. Soud by měl stěžovatelku vyzvat k doložení
povinného zastoupení, resp. s ohledem na skutkové okolnosti věci a předmět sporu ji poučit
o možnosti podat návrh na ustanovení advokáta. K tomuto kroku však z níže uvedených důvodů
nepřistoupil.
[10] Účastníku řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě
podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů (§35 odst. 10 s. ř. s.).
Řízení v této věci (dávky pomoci v hmotné nouzi) je od soudních poplatků ze zákona
osvobozeno, a to podle §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů. To však samo o sobě nezbavuje soud povinnosti zkoumat naplnění
podmínek stanovených jak v §36 odst. 3 s. ř. s., tak v §35 odst. 10 s. ř. s.
[11] První podmínka je odvislá od splnění předpokladů pro osvobození účastníka od soudních
poplatků, což znamená, že doloží soudu nedostatek prostředků a že se nebude jednat o zjevně
neúspěšný návrh. Druhá podmínka pak spočívá v tom, že je zástupce třeba k ochraně práv
navrhovatele. Proto i zde je třeba, aby se soud nejprve zabýval otázkou zjevné úspěšnosti
(neúspěšnosti) tohoto návrhu.
[12] Ze soudního spisu NSS ověřil, že stěžovatelka žalobou napadla rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně, proti kterému je přípustné podat odvolání, o čemž byla stěžovatelka
řádně poučena (viz rozhodnutí žalovaného na č. l. 9 soudního spisu), a odvolání také podala.
[13] Takovou žalobu soud dle dlouhodobé a ustálené judikatury NSS odmítne podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (viz např. rozsudek ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004 - 65,
č. 672/2005 Sb. NSS). Podmínku vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení
před podáním žaloby k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního
přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního
řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve svojí
procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany.
Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany
subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné
správy.
[14] Naplnění shora uvedených důvodů není v projednávané věci sporné a kasační stížnost
stěžovatelky lze proto podřadit pod návrh, který nemůže být zjevně úspěšný ve smyslu §36 odst.
3 s. ř. s., jak vyplývá i z judikaturních závěrů, které NSS podrobně shrnul v rozsudku ze dne
29. 6. 2011, č. j. 1 As 51/2011 - 135, v němž uvedl: „Uvedenému pojmu lze proto podřadit takové návrhy,
jejichž neúspěšnost je bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě
zjistitelná. Takovým „zjevně neúspěšným návrhem“ může být např. opožděně podaná žaloba, opožděně podaná
kasační stížnost; návrh na prominutí zmeškání zákonné lhůty, kterou nelze prominout; návrh, který je výslovně
(bez meritorního posouzení, povahy žalobou napadeného úkonu) vyloučen z meritorního přezkoumání (...).“
[15] V takové situaci by bylo zbytečné stěžovatelku poučovat o možnosti požádat
o ustanovení zástupce. Taková žádost by zjevně nemohla být úspěšná, neboť zjevně neúspěšná
je i samotná kasační stížnost. Zároveň by u takto zjevně neúspěšné kasační stížnosti bylo
i vzhledem k postavení stěžovatelky, uváděnému v kasační stížnosti, zbytečné ji vyzývat,
aby dodala plnou moc udělenou advokátovi.
[16] Ze všech shora uvedených důvodů soud stěžovatelku nevyzýval k doložení povinného
zastoupení ani netrval na doplnění všech nezbytných náležitostí kasační stížnosti.
[17] Napadené usnesení městského soudu netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou.
Stěžovatelce však nic nebrání v tom, aby podala žalobu proti pravomocnému rozhodnutí v této
věci, tj. proti konečnému rozhodnutí odvolacího orgánu.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1, větou druhou,
s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109
odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje NSS zpravidla bez jednání.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady
řízení. Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů
řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu