ECLI:CZ:NSS:2020:9.AFS.419.2018:32
sp. zn. 9 Afs 419/2018 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. R.,
zast. JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1,
Litoměřice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31,
Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2015, č. j. 20244/15/5200-10423-709175,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
20. 11. 2018, č. j. 15 Af 88/2015 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného specifikovanému tamtéž. Žalovaný jím zamítl odvolání a potvrdil
rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územního pracoviště v Litoměřicích,
ze dne 15. 12. 2014, č. j. 2246731/14/2507-50522-505940, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele
na obnovu řízení ve věci silniční daně za zdaňovací období 2009, 2010 a 2011.
[2] Podstatou sporu je otázka, zda nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2014,
sp. zn. IV. ÚS 4002/13, ve věci pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla,
představuje rozhodnutí o předběžné otázce a je tak v nynější věci důvodem pro obnovu řízení
podle §117 odst. 1 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „daňový řád“).
[3] Krajský soud nepřisvědčil stěžovatelově názoru o povaze citovaného nálezu Ústavního
soudu a žalobu zamítl.
[4] Vyšel z toho, že předběžnou otázkou je taková otázka, jejímž zodpovězením
je podmíněno rozhodnutí ve věci, správce daně není k jejímu meritornímu řešení příslušný
a je způsobilá být samostatným předmětem řízení. Posouzení otázky týkající se předmětu
pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla v citovaném nálezu Ústavního soudu není
předběžnou otázkou pro řízení o stanovení daně silniční, neboť toto rozhodnutí nijak
nepodmiňuje.
[5] Zdůraznil, že obnova řízení neslouží k nápravě vad řízení či nezákonností daňového
rozhodnutí, ale umožňuje, aby proběhlo řízení nové, v němž budou zohledněny dodatečně
vyjevené skutečnosti, důkazy a jiné okolnosti zpochybňující provedené dokazování a posouzení
předběžných otázek.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Stěžovatel namítá, že předmět pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel
je stejný jako předmět daně silniční (registrované vozidlo), nelze proto dospět k závěru,
že mezi těmito otázkami neexistuje závislost.
[7] Krajský soud se měl zabývat žalobním tvrzením o předběžné otázce ve vztahu k nálezu
Ústavního soudu. Z pohledu veřejného práva není možné, aby vozidla neprovozovaná,
byť registrovaná, nebyla pojištěna, a současně, aby tato vozidla byla zdaněna silniční daní.
Vzhledem k tomu, že se krajský soud touto otázkou nezabýval, je napadený rozsudek
nepřezkoumatelný.
[8] Žalovaný k tomu uvedl, že předmět pojištění odpovědnosti z provozu motorového
vozidla je jiný než předmět daně silniční a dotčené právní normy spolu nesouvisí.
[9] Podotkl, že obnova řízení je institutem mimořádné povahy, který slouží k zohlednění
takových okolností důležitých pro správné zjištění skutkového stavu, které vyšly najevo
až po vydání rozhodnutí. Stěžovatel přitom požaduje obnovu řízení z důvodů, které existovaly
již v době rozhodování o platebních výměrech, stěžovatel je namítal a správce daně se s nimi
vypořádal. Skutečnost, že namítaný nález Ústavního soudu byl vydán až po nabytí právní moci
platebních výměrů, důvod obnovy řízení nezakládá. Posouzení předmětu pojištění odpovědnosti
z provozu motorového vozidla není předběžnou otázkou pro řízení o stanovení daně silniční.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání
kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem
[§102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“)]. Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejprve se zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Vlastní
přezkum rozhodnutí krajského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria
přezkoumatelnosti, tedy že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud
přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[13] Veškerá výše uvedená kritéria napadený rozsudek splňuje. Jedná se o srozumitelné
rozhodnutí opřené o odůvodnění, ze kterého je zcela zřejmé, proč soud rozhodl, jak je uvedeno
ve výroku rozhodnutí. Krajský soud se zabýval všemi žalobními námitkami.
[14] Stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný
z důvodu neposouzení otázky, zda předmětem silniční daně jsou vozidla registrovaná v registru
silničních vozidel, ale fakticky neprovozovaná. Z napadeného rozsudku je jednoznačně zřejmé,
proč krajský soud tuto otázku neposuzoval – nemůže totiž být rozhodná pro hodnocení
důvodnosti stěžovatelova návrhu na obnovu řízení.
[15] Závěry krajského soudu jsou také věcně správné.
[16] Podle §117 odst. 1 písm. d) daňového řádu [ř]ízení ukončené pravomocným rozhodnutím správce
daně se obnoví na návrh příjemce rozhodnutí, nebo z moci úřední, jestliže rozhodnutí záviselo na posouzení
předběžné otázky a příslušný orgán veřejné moci o ní dodatečně rozhodl jinak způsobem, který má vliv
na toto rozhodnutí a jemu předcházející řízení.
[17] Předběžná otázka je otázka, jejíž zodpovězení je nutným předpokladem pro rozhodnutí
ve věci samé, na předběžné otázce závislé, a která je současně způsobilá být samostatným
předmětem jiného řízení před soudem, správcem daně nebo jiným správním orgánem (viz §99
daňového řádu).
[18] Pokud v řízení vyvstane taková otázka, jejíž řešení je pro posouzení věci samé nezbytné,
má správce daně několik možností, jak postupovat. Pokud již o této otázce bylo rozhodnuto
v jiném řízení, je tímto rozhodnutím správce daně vázán. Pokud rozhodnuto nebylo, může si o ní
učinit úsudek sám v rámci řízení, které vede (nemůže si však učinit úsudek o tom, zda byl
spáchán trestný čin, přestupek, nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách
osobního stavu, viz §99 odst. 2 daňového řádu). Může také podat podnět příslušnému orgánu
k zahájení řízení o předběžné otázce nebo vyzvat osobu zúčastněnou na správě daní k tomu,
aby podala návrh na zahájení takového řízení, a vyčkat jeho výsledku. Takovým rozhodnutím
je pak v řízení, které vede, vázán.
[19] Pokud správce daně vyřeší předběžnou otázku vlastní úvahou a vydá meritorní
rozhodnutí, které na vyřešení této otázky záviselo, a jiný orgán veřejné moci o této otázce
dodatečně rozhodne jiným způsobem, který má vliv na toto meritorní rozhodnutí a jemu
předcházející řízení, jsou dány důvody pro obnovu řízení.
[20] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s krajským soudem, že z ničeho nevyplývá,
že by řešení otázky, co je předmětem pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla,
bylo nezbytné pro rozhodnutí ve věci silniční daně. V §2 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani
silniční, ve znění v době rozhodné, který vymezoval předmět silniční daně, není o předmětu
pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla ani zmínka. Předmětem silniční daně jsou
podle něj silniční motorová vozidla
1)
a jejich přípojná vozidla
1)
(dále jen "vozidla") registrovaná a provozovaná
v České republice, jsou-li používána k podnikání
1a)
nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti
1a)
(dále jen
"podnikání") nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy
jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu.
1b)
Bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, jsou předmětem daně vozidla s největší povolenou hmotností
nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice.
[21] Nepřipadá tedy v úvahu, aby rozhodnutí ve věci pojištění odpovědnosti z provozu
motorového vozidla představovalo rozhodnutí o předběžné otázce ve vztahu k rozhodnutí
ve věci silniční daně (citovaný nález Ústavního soudu se navíc týká jiného daňového subjektu).
[22] Podstatou stěžovatelovy argumentace je ve skutečnosti polemika se správcem daně
ohledně výkladu §2 odst. 1 zákona o dani silniční, ta však není důvodem pro obnovu řízení.
Místo pro uplatnění takové argumentace je v řízení o odvolání, které je řádným opravným
prostředkem proti platebnímu výměru. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal mj. na to,
že stěžovatel proti platebním výměrům na silniční daň za zdaňovací období 2009, 2010 a 2011
podal opožděná odvolání (což stěžovatel nerozporoval). Jeví se tedy, že podání návrhu
na obnovu řízení bylo v nynější věci účelové.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu,
ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle
§110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu