ECLI:CZ:NSS:2020:9.AFS.85.2019:34
sp. zn. 9 Afs 85/2019 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: A-VERSE, s.r.o.,
se sídlem Boreč 15, Lovosice, zast. JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem
Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2015, č. j. 42664/15/5300-
21442-700225, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 13. 2. 2019, č. j. 15 Af 22/2016 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce
JUDr. Ing. Vladimíra Nedvěda, advokáta se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, ve lhůtě
30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Dodatečným platebním výměrem ze dne 20. 2. 2015, č. j. 477338/15/2506-50523-
501043, doměřil Finanční úřad pro Ústecký kraj žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací
období červen 2010 ve výši 107 500 Kč a zároveň jí uložil povinnost uhradit penále ve výši
21 500 Kč. Žalovaný v záhlaví citovaným rozhodnutím podané odvolání žalobkyně proti tomuto
výměru zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví citovaným rozsudkem žalobu proti rozhodnutí
žalovaného zamítl; shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že správci daně vznikly
pochybnosti ohledně údajných plnění, která měla být žalobkyni poskytnuta dodavateli
KYČMOR s.r.o. (dále jen „KYČMOR“) a Lucky CS GOLD s.r.o. (dále jen „Lucky CS GOLD“).
Prokázáním pochybností správce daně přešlo důkazní břemeno na žalobkyni, která však své
důkazní břemeno ve vztahu k uváděným plněním neunesla. Krajský soud souhlasil se správními
orgány v tom, že žalobkyně neprokázala provedení prací v areálu ROSS Roudnice nad Labem
společností KYČMOR. Nesouhlasil ani s námitkou, podle které správní orgány postupovaly
izolovaně, neboť se zabývaly pouze náklady na služby a vůbec nevyhodnotily výnos
od společnosti FINANCIONAL GROUP, a.s. (dále jen „FINANCIONAL GROUP“),
přestože tržby od této společnosti měla zahrnuty v účetnictví. Nesouhlasil ani s námitkou týkající
se náhradních dílů poskytnutých společností Lucky CS GOLD. Za důvodné pak nepovažoval
ani námitky týkající se nesprávného postupu správce daně.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti pouze obecně uvedla, že z obsahu
správního spisu vyplývá, že ke zdanitelnému plnění došlo a nárok na odpočet stěžovatelce tedy
vznikl. Žalovaný nevzal v úvahu, že tržba za provedené práce od FINANCIONAL GROUP byla
zaevidována v účetnictví, důkaz o úhradě částky 416 588 Kč nevyhodnotil ve vzájemných
souvislostech. Správce daně podle ní nesprávně hodnotil důkazní prostředky, nepřihlédl
ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Stěžovatelka dále uvedla, že nebyl proveden výslech
svědka paní L. B. Z. Skutečnost, že tento výslech nebyl formálně navrhnut, nezbavuje žalovaného
povinnosti dbát na správné zjištění a stanovení daně. Podle stěžovatelky bylo primární faktické
provedení a přijetí zdanitelného plnění a poté zjištění subjektu, který toto plnění uskutečnil.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka sice poznamenává,
že zahrnula úhradu za nějaké stavební práce do svého účetnictví a správní orgány se tím
dostatečně nezabývaly, v daňovém řízení však nebylo prokázáno, s jakým plněním měla
předmětná úhrada souviset, resp. za jaké plnění ji měla stěžovatelka obdržet. Jednalo se přitom
o zásadní skutečnost významnou pro posouzení, zda byly naplněny podmínky pro uplatnění
odpočtu daně z přidané hodnoty. Uvedený závěr stěžovatelka nijak nesporovala, v žádné fázi
daňového řízení nepředložila ani k dalším nastíněným okolnostem případu další důkazy
a nepodala žádná konkrétní vysvětlení. Sama skutečnost, že zaevidovala úhradu za nějaké plnění,
je bez dalšího pro uznání jí uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty
bezvýznamná. Jestliže neprokázala, že od společnosti FINANCIONAL GROUP přijatá úhrada
jakkoli souvisí s jí tvrzeným zdanitelným plněním, pak neprokázala, že jí nárok na odpočet daně
vznikl. Za situace, kdy provedené dokazování v podstatě vyloučilo, že stěžovatelce bylo nějaké
zdanitelné plnění poskytnuto obchodní společností KYČMOR, nebyl prostor pro přiznání
uplatněného nároku. Žalovaný dále uvedl, že stěžovatelka výslech svědkyně ve správním řízení
nenavrhla; nebylo pak ani zřejmé, jaké skutečnosti by bylo možné svědeckou výpovědí prokázat.
Stěžovatelka správci daně takové skutečnosti nesdělila a neuvedla je ani v žalobě ani v kasační
stížnosti.
[5] Stěžovatelka sice v kasační stížnosti uvádí tvrzení, která sama podřadila pod kasační
důvod dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [resp. a) s. ř. s., neboť ji podává také z důvodu
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení],
ve skutečnosti však kasační stížnost neobsahuje žádnou polemiku se závěry krajského soudu. Jak
plyne z výše uvedené rekapitulace, vypořádání žalobních námitek v napadeném rozsudku
a tvrzení uvedených v kasační stížnosti, stěžovatelka jen opakuje či parafrázuje svoje žalobní
argumenty (jež byly v zásadě jen jinak prezentovanými odvolacími argumenty) a uvádí další
argumenty týkající se správního řízení, které nebyly v žalobě uplatněny. Přitom nijak nereaguje
na odůvodnění napadeného rozsudku, což je pro posouzení kasační stížnosti rozhodující.
[6] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu (§102 s. ř. s.) a důvody, které lze v kasační stížnosti s úspěchem uplatnit, se tedy musí
vztahovat právě k tomuto rozhodnutí. Nesměřují-li kasační důvody proti závěrům krajského
soudu, kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody, než důvody uvedené v §103 s. ř. s. Taková
kasační stížnost je dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
[7] Shora uvedený závěr vyplývá také z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009 - 77 (č. 2103/2010 Sb. NSS), dle kterého „[k]asační stížnost,
jejíž důvody nesměřují vůči výroku napadeného soudního rozhodnutí, resp. nesměřují proti důvodům,
na nichž je toto rozhodnutí postaveno, je nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto takovou kasační stížnost odmítne podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro nepřípustnost.“
[8] Jak je vyloženo výše, stěžovatelka v kasační stížnosti nebrojí proti závěrům krajského
soudu obsaženým v napadeném rozsudku, ani žádnou z námitek obsažených v kasační stížnosti
nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Stěžovatelka buď
opakuje žalobní argumentaci anebo jen v obecnosti předkládá výhrady k postupu orgánů daňové
správy. Za tohoto stavu věci nemůže Nejvyšší správní soud kasační stížnost projednat,
a proto mu nezbývá, než ji jako nepřípustnou odmítnout dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3, věty první, s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[10] Stěžovatelka za kasační stížnost zaplatila soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Jelikož kasační
stížnost byla odmítnuta, aniž by jejímu odmítnutí předcházelo jednání, Nejvyšší správní
soud rozhodl o vrácení tohoto soudního poplatku dle §10 odst. 3, věty poslední, zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu