ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.229.2019:38
sp. zn. 9 As 229/2019 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Z. Š., zast. Mgr.
Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek – Místek, proti
žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2018, č. j. MMR-35531/2018-83/2272, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2019, č. j. 25
A 24/2019 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto
rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje (dále také „prvostupňový orgán“ nebo „krajský úřad“)
ze dne 25. 6. 2018, č. j. MSK 78529/2018, jímž nebylo stěžovatelce dle §41 odst. 7 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání opomenutého účastníka řízení proti rozhodnutí
Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí (dále jen „stavební úřad“) ze dne 22. 3. 2017,
sp. zn. MUFO_S 723/2017, o umístění stavby vodovodní přípojky a vnitřního vodovodu
na pozemcích parc. č. X, X, st. X, X a X v k. ú. X (dále také „rozhodnutí ve věci umístění stavby
vodovodní přípojky“).
[2] Z obsahu správních spisů soud zjistil, že krajský úřad svým rozhodnutím ze dne
31. 1. 2018 č. j. MSK 164456/2017 zamítl jako opožděné odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí,
ve věci umístění stavby vodovodní přípojky stavebníka Ing. Š. J. Důvodem opožděnosti mělo
být podání odvolání po uplynutí třiceti denní lhůty podle §84 odst. 1 správního řádu.
Stěžovatelka uvedla, že nebyla stavebním úřadem poučena o možnosti podat proti tomuto
rozhodnutí odvolání a běžela jí tak lhůta podle §83 odst. 2 správního řádu. Jelikož krajský úřad
zkrátil její práva podle §36 správního řádu, jedná se o překážku, kterou nezavinila a kterou nelze
napravit jinak než prominutím zmeškání lhůty podle §41 správního řádu.
[3] Krajský soud přisvědčil názoru žalovaného, že předmětem řízení v nyní projednávané
věci je pouze posouzení podmínek aplikace §41 správního řádu, tedy splnění podmínek
pro prominutí zmeškání úkonu.
[4] Prominutí zmeškání lhůty nebylo možné. Správní orgány vycházely ze znění
§84 odst. 1 správního řádu, který prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání výslovně vylučuje.
Napadená rozhodnutí jsou správná a zcela v souladu se zákonem.
[5] Podle §84 odst. 1 správního řádu [o]soba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo
správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení
otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí
oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout.
Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účastníky uvedené v §27 odst. 1.
[6] Stěžovatelka účastníkem správního řízení dle §27 odst. 1 správního řádu nebyla.
[7] Krajský soud nesouhlasil s námitkou, dle které měly správní orgány aplikovat
§83 odst. 2 správního řádu, s ohledem na to, že stěžovatelka nebyla dne 31. 5. 2017
při seznámení se s prvostupňovým rozhodnutím ve věci umístění stavby vodovodní přípojky,
výslovně poučena o opravném prostředku. Nesouhlasil ani s tvrzením, že měla být v tomto řízení
poučena o možnosti podat odvolání dle §84 odst. 1 správního řádu, tj. do 30 dnů ode dne,
kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, která byla předmětem rozhodování, dozvěděla.
Odkázal na rozsudek ze dne 16. 1. 2019, č. j. 25 A 22/2018 - 35, ve kterém se touto otázkou
podrobně zabýval. V něm uvedl, že „žalobkyně směšuje dva zcela odlišné instituty, mířící svým obsahem
na odlišné situace. Ustanovení §83 odst. 2 správního řádu totiž upravuje postup v případě, že v oznámeném
rozhodnutí poučení o odvolání zcela chybí, je neúplné nebo nesprávné. Oproti tomu §84 odst. 1 správního řádu
stanoví běh odvolací lhůty v případě, že účastníku řízení rozhodnutí není vůbec oznámeno (lhostejno, zda s ním
bylo v průběhu správního řízení jako s účastníkem jednáno a rozhodnutí mu pouze nebylo oznámeno, či se jedná
o případ tzv. opomenutého účastníka, tak jak je tomu v projednávané věci). Rozhodnutí správního orgánu
se přitom oznamuje ve smyslu §72 odst. 1 věta prvá správního řádu doručením stejnopisu písemného vyhotovení
rozhodnutí do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. V případě žalobkyně však, jak vyplývá ze spisu,
k doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ze strany správního orgánu nikdy nedošlo. Žalobkyně se však dne
31. 5. 2017 zcela prokazatelně dozvěděla o vydání rozhodnutí a o řešení otázky, jež byla předmětem
rozhodování, neboť k její žádosti jí byla vyhotovena fotokopie předmětného rozhodnutí. Je tedy nutné přisvědčit
žalovanému, že od uvedeného dne žalobkyni běžela lhůta k podání odvolání v trvání 30 dnů. Z citovaných
ustanovení správního řádu neplyne povinnost správního orgánu prvního stupně poučovat žalobkyni o možnosti
si v uvedené lhůtě odvolání podat (je to vyloučeno již z povahy věci, neboť §84 odst. 1 správního řádu vychází
z toho, že rozhodnutí nebylo účastníku vůbec oznámeno).“
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika stěžovatelky
[8] Stěžovatelka brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody
podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[9] V kasační stížnosti zpochybňuje správnost napadeného rozsudku i správních rozhodnutí,
neboť v nich nebylo postaveno najisto, zda jí v řízení o umístění stavby vodovodní přípojky
svědčilo účastenství dle §27 odst. 1 či odst. 2 správního řádu, přestože se jednalo o předběžnou
otázku v nyní projednávané věci. Na podporu svých tvrzení odkazuje na rozsudky NSS ze dne
11. 11. 2015, č. j. 3 Azs 67/2015 - 43 a ze dne 28. 8. 2019, č. j. 6 As 24/2019 - 22, podle kterých
má dle §84 odst. 2 správního řádu ve spojení s §83 odst. 2 téhož zákona právo podat odvolání
ve lhůtě 90 dnů ode dne, kdy se s rozhodnutím prokazatelně seznámila.
[10] Má za to, že zabýval-li se krajský soud striktně pouze otázkou prominutí zmeškání lhůty
k podání odvolání opomenutého účastníka, pak nesprávně posoudil právní otázku. Nezabýval – li
se stěžovatelčiným účastenstvím v řízení o umístění stavby vodovodní přípojky z titulu osoby
dotčené věcnými právy k pozemku parc. č. X, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.
[11] Odkaz na rozsudek krajského soudu č. j. 25 A 22/2018 - 35, považuje za nepřiléhavý,
neboť krajský soud neobjasnil jeho souvislost s §84 odst. 1 a odst. 2 správního řádu.
[12] Prvostupňový orgán měl řízení o její žádosti o prominutí zmeškání lhůty zastavit,
neboť odvolání bylo podáno včas s ohledem na stěžovatelčina věcná práva. Žádný ze správních
orgánů ani krajský soud její dotčení na věcných právech nezpochybnil, nenastal proto důvod
pro postup dle §41 správního řádu.
[13] Z výše uvedených důvodů navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení. Současně požaduje náhradu nákladů řízení.
[14] Ve vyjádření žalovaný uvedl, že souhlasí s postupem krajského soudu. V projednávané
věci je třeba striktně posuzovat pouze aplikaci §41 správního řádu. Žádosti stěžovatelky nebylo
možné vyhovět, neboť správního orgány vycházely z výslovného znění §84 odst. 1 správního
řádu, který prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání vylučuje. Navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
[15] V replice stěžovatelka uvedla, že se žalovaný nevyjádřil k jejím kasačním námitkám,
konkrétně k tomu, že je tzv. hlavním účastníkem řízení dle §27 odst. 1 správního řádu
a že prvostupňový orgán měl řízení o žádosti o prominutí zmeškání lhůty zastavit. Rezignací
na tyto námitky připustil možnost, že došlo k použití nesprávného právního předpisu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátkou ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[17] Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Vlastní přezkum rozhodnutí
krajského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky,
z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[18] Veškerá výše uvedená kritéria rozsudek krajského soudu splňuje. Jedná se o srozumitelné
rozhodnutí, které je dostačujícím způsobem odůvodněno. Z jeho odůvodnění je zcela zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Ostatně, stěžovatelka
své tvrzení nijak nekonkretizovala.
[19] Předmětem nyní projednávané věci je posouzení otázky prominutí
zmeškání úkonu - konkrétně lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu
vydaném v řízení o umístění stavby vodovodní přípojky. Kasační námitky týkající se jiného řízení,
tj. přezkumu včasnosti podaného odvolání či otázky, zda byla stěžovatelka účastníkem řízení
dle §27 odst. 1 či odst. 2 správního řádu jsou proto nepřípustné dle §104 odst. 4 s. ř. s.
[20] Krajský soud i správní orgány správně posuzovaly pouze splnění, resp. nesplnění
podmínek pro prominutí zmeškání úkonu dle §41 správního řádu. Znění §84 odst. 1 správního
řádu vztahující se na tzv. vedlejší účastníky řízení dle §27 odst. 2 správního řádu, jímž byla
v řízení o umístění stavby vodovodní přípojky stěžovatelka, výslovně vylučuje prominutí
zmeškání úkonu. Žádosti proto nemohlo být vyhověno. NSS rovněž neshledal důvod
pro zastavení řízení o jí podané žádosti. Současně poznamenává, že v průběhu celého řízení
stěžovatelka nevznesla žádnou konkrétní námitku rozporující užití §84 odst. 1 věty první in fine
uvedeného zákona.
[21] Krajský soud odkazem na rozsudek č. j. 25 A 22/2018 - 35 reagoval na stěžovatelkou
vznesené žalobní námitky. Vypořádal je zcela správně, avšak současně uvedl, že předmětem
sporu bylo pouze posouzení aplikace §41 správního řádu.
[22] Přestože bylo stěžovatelce opakovaně vysvětleno, že lhůta pro podání odvolání
proti rozhodnutí o umístění stavby vodovodní přípojky byla v jejím případě 30 dnů v souladu
s §84 odst. 1 správního řádu, nikoli 90 dnů dle §84 odst. 2 ve spojení s §83 odst. 2 správního
řádu, opakuje stěžovatelka stále stejné námitky, což svědčí o jejich účelovosti a snaze zvrátit
zamítnutí jejího odvolání ve věci umístění vodovodní přípojky pro opožděnost.
[23] Nad rámec výše uvedeného proto NSS odkazuje na rozsudek č. j. 6 As 24/2019 - 22,
který se zabýval posouzením včasnosti stěžovatelkou podaného odvolání v řízení o umístění
stavby vodovodní přípojky, a to včetně otázky, zda byla účastníkem řízení dle §27 odst. 1 či odst.
2 správního řádu. V tomto rozhodnutí NSS detailně odůvodnil, že stěžovatelka v daném řízení
vystupovala jako tzv. vedlejší účastník dle §27 odst. 2 správního řádu, vztahovala
se na ni třicetidenní lhůta pro podání odvolání dle §84 odst. 1 správního řádu a odvolání bylo
podáno opožděně.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.
[25] Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému, byť měl
ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto mu je soud nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu