ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.244.2020:10
sp. zn. 9 As 244/2020 - 10
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: M. L., proti žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2020, č. j. KUUK/077870/2020/ZB, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2020, č. j. 41
A 19/2020 – 25,
takto:
I. Žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
II. Kasační stížnost se z amí t á .
III. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení výroku I. v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým jí nebylo přiznáno osvobození
od soudních poplatků.
[2] Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nesplňuje podmínku k osvobození
od soudních poplatků podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), spočívající v nemajetnosti, neboť tvrzení, o která
svoji žádost opírá, nejsou důvěryhodná.
[3] K výzvám soudu sdělila, že je svobodná, samoživitelka, žije v domácnosti se svým
zletilým synem G. L., který studuje a je na ní finančně závislý. Pobírá hmotné zabezpečení
uchazečů o zaměstnání 3 924 Kč, přídavek na dítě 700 Kč a příspěvek na bydlení 3 924 Kč, jinak
nemá žádné příjmy či výnosy z majetku a nevlastní ani žádný majetek. Alimenty od otce syna činí
600 Kč měsíčně, od 1. 7. 2020 je však otec neplatí. Nájemné činí měsíčně 3 000 Kč, náklady na
elektřinu 1 270 Kč měsíčně, poplatek za odpady 1 000 Kč ročně. Na podporu svých tvrzení
doložila potvrzení o výši dávek za červenec 2020, a to přídavku na dítě 700 Kč a příspěvku na
bydlení 3 924 Kč, ústřižek poštovní poukázky B datované 16. 6. 2020 na částku 600 Kč
ve prospěch G. L., stvrzenku o zaplacení nájemného za červen 2020 ve výši 3 000 Kč (zaplaceno
M. L.,), potvrzení o studiu G. L. ze dne 14. 9. 2020, potvrzení o uhrazené platbě SIPO – elektřina
1 270 Kč dne 19. 6. 2020 a potvrzení o zaplacení místního poplatku za svoz komunálního
odpadu ve výši 1 000 Kč ze dne 25. 5. 2020.
[4] Nevěrohodnost uvedených tvrzení krajský soud shledal proto, že po porovnání příjmů
v celkové výši 4 624 Kč měsíčně (příspěvek na bydlení ve výši 3 924 Kč a přídavek na dítě
vyplácený synovi ve výši 700 Kč; hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání ve výši 3 924 Kč
soud nezapočítal, neboť je stěžovatelka nedoložila a evidentně uvedla omylem – částka je shodná
s příspěvkem na bydlení) a výdajů na bydlení ve výši 4 353 Kč měsíčně (nájemné 3 000 Kč,
elektřina 1 270 Kč a 1/12 poplatku na odpad, tj. 83 Kč) zjistil, že stěžovatelce a jejímu synovi by
na veškeré další životní potřeby měsíčně zbývalo pouze 271 Kč. Tato částka je zcela nedostačující
na pokrytí nákladů na jídlo a pití pro dvě osoby. I kdyby bylo mezi příjmy zahrnuto výživné
pro G. L., které není dle tvrzení stěžovatelky od 1. 7. 2020 vypláceno, stále by výsledná suma
871 Kč měsíčně byla zjevně nedostatečnou pro zajištění stravování dvou osob. Stěžovatelka a její
syn tedy musejí mít další příjmy, z nichž financují přinejmenším své stravování, případně musejí
mít nižší výdaje, aby jim zbylo na jídlo. Soud dále podotkl, že stěžovatelka platí nájemné M. L.,
která je podle napadeného rozhodnutí její matkou, což k věrohodnosti jejích tvrzení nepřispívá.
II. Kasační stížnost a žádost o ustanovení zástupce
[5] Stěžovatelka namítá, že jí předložené důkazy jsou věrohodné. Uvádí také, že pobírá pouze
příspěvek na bydlení, dávka příspěvku na živobytí jí byla neoprávněně zastavena.
[6] Je jasné, že dva lidé nemohou žít ze vzduchu, ona si nicméně nemůže „načerno“
přivydělat, protože by jí hrozilo vyřazení z evidence úřadu práce. Nezbytné prostředky
na živobytí jim poskytuje matka z důvodu silné citové vazby, což stěžovatelka dokládá matčiným
čestným prohlášením.
[7] Společně s podáním kasační stížnosti požádala o ustanovení zástupce.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stěžovatelčinou žádostí o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Byť žádost nebyla odůvodněna, k doplnění ji nevyzýval, neboť bylo
zřejmé, že podmínky pro ustanovení zástupce nejsou splněny.
[9] Podle §35 odst. 10, věty první, s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
[10] V nynější věci není splněna podmínka nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně práv
účastníka řízení (stěžovatelky). Jelikož se jedná o kasační stížnost proti procesnímu rozhodnutí
krajského soudu (rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků), neaplikuje se §105
odst. 2 s. ř. s., stanovující povinné zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti (viz usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS). Podstata věci je pak jednoduchá (otázka stěžovatelčiných majetkových
poměrů), podaná kasační stížnost je odůvodněná a splňuje i ostatní náležitosti nezbytné pro její
věcné projednání. Stěžovatelka je tedy schopna hájit svá práva v řízení o kasační stížnosti sama
a k ustanovení zástupce není důvodu.
[11] Nejvyšší správní soud proto její žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti zamítl.
[12] Následně přistoupil k posouzení kasační stížnosti.
[13] Kasační stížnost splňuje veškeré formální náležitosti. Byla podána včas, osobou k tomu
oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné,
z důvodů, které zákon připouští (§102 a s. ř. s.). Jak již bylo uvedeno, v řízení o kasační stížnosti
proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu není třeba, aby stěžovatelka byla zastoupena
advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s. Netíží ji ani poplatková povinnost (viz usnesení rozšířeného
senátu citované výše).
[14] Nejvyšší správní soud napadené usnesení přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti
(tj. v rozsahu I. výroku) a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[15] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[16] Podstatou projednávané věci je otázka, zda stěžovatelka pro účely rozhodnutí o žádosti
o osvobození od soudních poplatků věrohodně doložila své majetkové poměry.
[17] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[18] Je přitom na účastníku samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní
a majetkové poměry a současně aby projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil (pokud
možno současně se žádostí o osvobození) doklady prokazující jeho nemajetnost. Nesplní-li tuto
svou povinnost, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje
(srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50,
publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou
nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88).
[19] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že stěžovatelčina
tvrzení jsou nevěrohodná. Porovná-li výši tvrzených měsíčních příjmů na straně jedné a výdajů
na bydlení na straně druhé, je zřejmé, že stěžovatelce by měsíčně zůstávala natolik nízká částka,
že není možné, aby z ní dvě dospělé osoby hradily alespoň stravu (viz výpočty shrnuté v bodě [4]
tohoto rozsudku). To stěžovatelka ostatně ani nezpochybňuje.
[20] Námitka, že předložené důkazy byly věrohodné, je zcela obecná. Závěr o nevěrohodnosti
stěžovatelčiných tvrzení navíc nestojí na tom, že by nebyla doložená, ale že jsou nevěrohodná
ve svém souhrnu, neboť nemohou podávat věrohodný obraz o stěžovatelčiných majetkových
poměrech. Vzhledem k tomu, že není možné hradit stravu dvou dospělých osob na měsíc
z částky 271 Kč (případně 871 Kč při zahrnutí výživného), stěžovatelka buď zatajila nějaké příjmy
domácnosti, nebo nadhodnotila uvedené výdaje.
[21] Jediný důkazní prostředek, u kterého krajský soud narážel na věrohodnost, bylo potvrzení
o úhradě nájemného ve výši 3 000 Kč matce stěžovatelky. Související konstatování krajského
soudu však stěžovatelka v kasační stížnosti nijak konkrétně nezpochybňuje.
[22] Zmínka stěžovatelky, že pobírá pouze příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí nikoli,
je v souladu s východisky krajského soudu (viz bod [4] tohoto rozsudku).
[23] Tvrzení, že nezbytné prostředky na živobytí (strava, hygienické potřeby) poskytuje
stěžovatelce a synovi její matka (babička), dokládané čestným prohlášením, nemohl Nejvyšší
správní soud zohlednit. Vzhledem k tomu, že přezkoumává zákonnost rozhodnutí krajského
soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, může při tomto posouzení brát v úvahu
pouze tvrzení a důkazy, která měl krajský soud při svém rozhodování k dispozici. V tomto
případě se však jedná o tvrzení a důkaz poprvé navržený až v řízení o kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle §110 odst. 1, věty
poslední, s. ř. s.
[25] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu