ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.307.2018:38
sp. zn. 9 As 307/2018 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně:
Nexus Business s.r.o., se sídlem Lidická 700/19, Brno, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem,
advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad
Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 8. 8. 2017, č. j. JMK 114446/2017, sp. zn. S-JMK 35742/2017/OD-Př, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2018,
č. j. 41 A 44/2017 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 17. 10. 2016, č. j. ODSČ-91351/15-31, byla
žalobkyně uznána odpovědnou za to, že se dopustila správního deliktu podle §125f odst. 1
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), tím, že jako provozovatelka
vozidla v rozporu s §10 odst. 3 citovaného zákona nezajistila, aby při užití vozidla byly
dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Porušení pravidel
silničního provozu spočívalo v neoprávněném stání, tedy porušení povinnosti podle §27 odst. 1
písm. k) zákona o silničním provozu. Toto jednání mající znaky přestupku podle §125c odst. 1
písm. k) zákona o silničním provozu bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice Pekařská 18
v Brně dne 26. 1. 2015 v 11:45 hod. Žalobkyni byla za správní delikt uložena pokuta ve výši
1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení.
[2] V záhlaví citovaným rozhodnutím žalovaný podané odvolání zamítl. Dospěl k závěru,
že odvolání bylo opožděné, neboť bylo podáno až dne 2. 12. 2016, tedy po zákonné
patnáctidenní odvolací lhůtě. Následné oražení obálky razítkem ze Salzburgu (s datem
26. 10. 2016) považoval žalovaný za účelové jednání, kterým mělo dojít ke zhojení vady
opožděnosti podání.
[3] Krajský soud v záhlaví citovaným rozsudkem žalobu žalobkyně zamítl. Podle
něj postupoval žalovaný zákonně a věcně správně, neboť bylo nepochybné, že odvolání bylo
podáno na území České republiky, v Jihomoravském kraji dne 2. 12. 2016 a nikoliv v Rakousku
dne 26. 10. 2016 (Salzburg). Jednání žalobkyně, která tvrdila, že odvolání podala v Salzburgu dne
26. 10. 2016, tak považoval za chování přinejmenším obstrukční a účelové, nemající však žádný
vliv na opožděnost podání odvolání. Krajský soud nesouhlasil ani s tím, že by výrok rozhodnutí
žalovaného byl neurčitý. Nepřisvědčil ani námitce, podle které mělo být nařízeno jednání,
u kterého by byla žalobkyně seznámena se sdělením České pošty, s. p. Žalobkyně byla
prostřednictvím svého zmocněnce dne 17. 7. 2017 vyzvána, aby se s tímto sdělením seznámila.
Na výzvu nijak nereagovala. Žalobkyně tak nebyla zkrácena na svých právech.
II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatelka uvedla, že krajským soudem potvrzené závěry žalovaného, podle nichž byla
zásilka podána až v České republice dne 2. 12. 2016, byly pouze jednou z možných variant
„skutkového děje“; situace se mohla podle ní i takto (teoreticky) odehrát. S ohledem
na judikaturu Nejvyššího správního soudu však v obdobných případech nepostačuje,
aby se taková verze jevila jako „možná“ či „pravděpodobná“, ale je nutné, aby skutková verze,
dle níž bylo odvolání podáno opožděně, byla prokázána bez „důvodných pochybností“. Tyto
pochybnosti však v posouzené věci přetrvávaly.
[6] Podle stěžovatelky nebylo vyloučeno, že písemnost byla podána na rakouské poště.
Správní orgány ani krajský soud podle stěžovatelky netvrdily, že by byl otisk razítka falešný
nebo padělaný. K tomu, aby správní orgány vyloučily, že zásilka na rakouské poště skutečně
nebyla podána, by bylo nutné razítko rakouské pošty zpochybnit. Podle stěžovatelky
ani skutečnost, že Česká pošta na obálku otiskne razítko, které standardně na zahraniční
písemnosti neotiskuje, nevyvrací tvrzení stěžovatelky, podle kterého byla písemnost podána
dne 26. 10. 2016 v Salzburgu. Možná snižovala věrohodnost nebo založila pochybnost,
avšak to ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu nepostačovalo.
[7] Stěžovatelka dále namítala, že pokud by zásilka opravdu nebyla podána na rakouské
poště, bylo by nestandardní, aby byla dodána, aniž byla opatřena českou poštovní známkou.
Právě tento fakt podle stěžovatelky vyvolal pochybnosti o pravděpodobnosti verze tvrzené
krajským soudem. Stěžovatelka argumentovala tím, že bylo nanejvýš nepravděpodobné,
že by Česká pošta doručila zásilku v rozporu s ceníkem a v rozporu s poštovními podmínkami
doručovala zásilky zdarma.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje kasační stížnost
za nedůvodnou a odkázal na odůvodnění správních rozhodnutí, vyjádření k žalobě a rozsudek
krajského soudu.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že prvostupňové rozhodnutí správního
orgánu bylo stěžovatelce doručeno prostřednictvím jejího zástupce do datové schránky dne
18. 10. 2016. Dne 5. 12. 2016 obdržel Magistrát města Brna zásilku označenou jako
„ODVOLÁNÍ ODSČ-91351/15-SOB/VSPR; ODSČ-90112/15-KUP/VS“ datovanou dnem
26. 10. 2016. Toto podání bylo zasláno obálkou, na níž je rakouská poštovní známka,
která je „přeražena“ dvěma razítky. Jedno z razítek je nadepsáno jako „Salzburg 5000“
a je z něj patrné datum 26. 10. 2016. Ze druhého razítka lze vyčíst, že bylo oraženo na území
České republiky; je na něm uvedeno „655 02 Brno 02“ a je datováno ke dni 2. 12. 2016.
[12] Protože správnímu orgánu prvního stupně vznikly pochyby o včasnosti podaného
odvolání, požádal dne 21. 12. 2016 Českou poštu o sdělení délky doby, za jakou je zásilka
standardně doručována ze Salzburgu. Správní orgán se také dotázal, proč se na obálce s podáním
nachází dvě razítka (jedno české a jedno údajně rakouské) a zda je taková situace obvyklá.
Konečně požádal o sdělení dalších relevantních informací, které mohly napomoci správnímu
orgánu v dalším řízení o správním deliktu provozovatele vozidla.
[13] Dne 20. 2. 2017 obdržel správní orgán odpověď na svou žádost. Z ní je patrno, že zásilka
s podaným odvoláním byla oražena otiskem denního razítka orážecího stroje Sběrného
přepravního uzlu Brno 02 (SPU Brno 02) ze dne 2. 12. 2016. Z odpovědi bylo zřejmé, že se tímto
strojem oráží zásilky vybrané z poštovních schránek obvodu Brno-město a vybraných pošt
atrakčního obvodu SPU Brno 02. Zásilka tedy byla vhozena do poštovní schránky na území
Jihomoravského kraje dne 2. 12. 2016 (popř. dne 1. 12. 2016 podle výběru konkrétních
poštovních schránek). Listovní zásilka, která by byla podána, opatřena razítkem a podána
k přepravě v Salzburgu, by se nemohla standardní přepravní cestou dostat do orážecího stroje
v České republice k opakovanému oražení. Během poštovní přepravy zásilky by se nemohlo stát,
aby zásilka byla opětovně oražena jakýmkoli otiskem dalšího denního razítka. Z vyjádření bylo
dále zřejmé, že standardní doba přepravy listovní zásilky ze Salzburgu do jakéhokoli místa
v České republice je 2 – 4 dny. Česká pošta správní orgán informovala i o tom, že se obdobný
problém řešil opakovaně, přičemž se v některých případech jednalo taktéž o stejný druh razítka
„Salzburg 5000“; odesilatelem byla pravděpodobně tatáž osoba.
[14] Žalovaný na základě spisového materiálu uzavřel, že odvolání bylo podáno na území
Jihomoravského kraje dne 2. 12. 2016, tedy po zákonné patnáctidenní lhůtě pro podání odvolání.
Následné oražení razítkem ze Salzburgu považoval za účelové jednání, jímž mělo dojít ke zhojení
vady opožděnosti podání.
[15] Podle §83 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř.“), činí odvolací lhůta 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon
nestanoví jinak. Z ustanovení §40 odst. 1 písm. d) s. ř. pak plyne, že lhůta je zachována
v případě, je-li poslední den lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního
orgánu, nebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu,
která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě,
která má podobné postavení v jiném státě. Podle §40 odst. 2 s. ř. se lhůta považuje
za zachovanou, pokud se neprokáže opak.
[16] V řízení bylo nesporné, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo stěžovatelce
doručeno dne 18. 10. 2016. Lhůta pro podání odvolání proto skončila dne 2. 11. 2016 (středa).
Odvolání bylo správnímu orgánu doručeno dne 5. 12. 2016, tedy více než 4 týdny po datu
vyznačeném na razítku podací pošty Salzburg a tři dny po datu vyznačeném na razítku podací
pošty Brno.
[17] Datum uvedené na otisku poštovního razítka podací pošty Brno následovalo po uplynutí
odvolací lhůty. Odvolání stěžovatelky by proto bylo včasné pouze tehdy, pokud by bylo možné
považovat datum otisku poštovního razítka s nápisem „Salzburg“ za skutečné datum podání
odvolání na rakouské pobočce pošty.
[18] Nejvyšší správní soud se již dříve zabýval důkazním standardem v situacích, kdy vzniklo
určité podezření na manipulaci s poštovním razítkem, např. vznikla-li neobvykle dlouhá prodleva
mezi datem podání zásilky a jeho zpracováním (srov. rozsudky ze dne 10. 9. 2015,
č. j. 4 As 164/2015 - 39, ze dne 13. 7. 2016, č. j. 1 As 103/2016 - 40, či ze dne 26. 1. 2017,
č. j. 9 As 99/2016 - 40). Z citované judikatury vyplývá, že závěr o opožděnosti určitého podání
lze učinit pouze tehdy, je-li to jednoznačně prokázáno. Jelikož poštovní razítko je razítkem svou
povahou úředním, je nutné vycházet ze správnosti data uvedeného na poštovním razítku,
neprokáže-li se opak. K tomu nepostačí, že ve věci nastaly určité zvláštnosti či neobvyklosti.
Byť se citované rozsudky věcně netýkaly podání odvolání, nýbrž žalob a kasačních stížností,
nevidí soud žádný důvod, proč by tyto obecné závěry nebyly přenositelné rovněž na nyní
projednávanou věc.
[19] Žalovaný i krajský soud přihlédli při posouzení věci k vyjádření České pošty, z nějž bylo
zřejmé, že zásilka byla vhozena do poštovní schránky na území Jihomoravského kraje (Sběrný
přepravní uzel Brno 02). Určitost vyjádření České pošty přitom nutně odlišuje nyní
projednávanou věc od věcí řešených ve výše citovaných rozsudcích, v nichž Nejvyšší správní
soud s ohledem na pochybnosti při doručování upřednostnil přístup k právní ochraně. V tehdy
souzených věcech totiž nebylo možné vyloučit pochybení České pošty, která nedokázala vzniklé
nepravidelnosti či nesrovnalosti při doručování jednoznačně vysvětlit a nebyla schopna prokázat
okolnosti podání. K takové situaci v nyní projednávané věci nedošlo. Naopak z vyjádření bylo
zjevné, že zásilka se nemohla do orážecího stroje na přepravním uzlu Brno 02 dostat z rakouské
pošty; již jednou oražená obálka by nemohla být opětovně oražena otiskem dalšího denního
razítka.
[20] Jelikož žalovaný i krajský soud dospěli k závěru, že nejsou pochyby o tom, že zásilka byla
podána na území České republiky, nebylo nutné, aby žalovaný ověřoval pravost razítka
s označením „Salzburg 5000“ u rakouské pošty. Žalovaný proto nemusel ani vysvětlit
„jak je možné, že by na obálce bylo otištěno pravé razítko rakouské pošty s dnem podání 26. 10. 2016“.
Taktéž nebylo nutné se dále zabývat tím, že zásilka byla odesílána s rakouskou poštovní
známkou.
[21] Za situace, kdy stěžovatelka zvolila způsob doručování obyčejnou poštovní zásilkou,
u něhož se neevidují data podání, je nutné vycházet z otisku poštovního razítka, jehož správnost
nebyla vyvrácena. Jakkoliv zákon umožňuje způsob doručování zvolený stěžovatelkou (obyčejná
poštovní zásilka), je třeba si uvědomit, že právě touto volbou způsobu doručování se stěžovatelka
sama vystavila riziku důkazní tísně, když zásilku neodeslala např. doporučeně.
[22] Nejvyšší správní soud pro uvedené uzavírá, že nelze přihlížet k datu uvedenému
na údajném razítku rakouské pošty na obálce. Jediným důkazem o datu podání zůstává otisk
razítka České pošty (2. 12. 2016). Jelikož toto datum následovalo po uplynutí odvolací lhůty
(2. 11. 2016), odvolání bylo podáno opožděně a žalovaný nepochybil, pokud jej zamítl.
[23] Nejvyšší správní soud zároveň poukazuje na to, že obdobnou situací se opakovaně
zabývaly nejen krajské soudy, ale také soud zdejší. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 8. 2018, č. j. 9 As 193/2018 – 33, se zabýval velmi podobnou situací, kdy na obálce se zásilkou
byla oražena taktéž dvě razítka; jedno razítko české pošty a druhé falešné razítko slovenské pošty.
Zásilka byla taktéž odeslána se slovenskou poštovní známkou, přičemž i tato zásilka byla řádně
doručena. Obdobně lze odkázat také na rozsudek ze dne 25. 11. 2019, č. j. 5 As 368/2018 - 26,
nebo rozsudek ze dne 19. 1. 2017, č. j. 10 As 297/2016 - 41, v němž sice nebyla Nejvyšším
správním soudem ani krajským soudem posuzována věc sama, avšak jednalo se také o podání
opatřené rakouskou poštovní známou a dvěma razítky pošty (Salzburg a Brno). Obdobnou věcí
se zabýval také Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 12. 6. 2019, č. j. 30 A 215/2017 – 44,
v němž se obdobně jednalo také o oražení falešným razítkem slovenské pošty. O obdobných
případech „dvojích razítek“ informovala také Česká pošta ve vyjádření k dotazům žalovaného.
Obstrukční a účelové jednání zástupců stěžovatelky, obdobně jako v uvedených věcech, nemohlo
být pro výše uvedené tolerováno a krajský soud i žalovaný postupovali zcela správně, pokud
posoudili podané odvolání jako opožděné.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud kasační námitce nepřisvědčil a neshledal ani vadu,
ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle §110
odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
[25] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu