ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.35.2020:32
sp. zn. 9 As 35/2020 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: L. R., zast. Mgr. Ing.
Janem Šelderem, advokátem se sídlem Thámova 402/4, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad
Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 1. 2017, č. j. 000474/2017/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2020, č. j. 46 A 64/2017 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, Mgr. Ing. Janu Šelderovi, advokátu se sídlem
Thámova 402/4, Praha, se p ři z n áv á odměna za zastupování ve výši 4114 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne
právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozhodnutí krajského soudu
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému
rozhodnutí. Tímto rozhodnutím žalovaný k odvolání stěžovatele v části změnil výrok rozhodnutí
Obecního živnostenského úřadu Městského úřadu Příbram (dále jen „městský úřad“) ze dne
27. 10. 2016, č. j. MěÚPB 85081/2016/OŽU/Za, a ve zbývající podstatné části toto rozhodnutí
potvrdil.
[2] Uvedeným rozhodnutím městského úřadu byla zamítnuta žádost stěžovatele o obnovu
řízení, ukončeného rozhodnutím městského úřadu ze dne 26. 3. 2013, č. j. MěÚPB MěÚPB-
OŽÚ/975/2013/IK, jímž bylo stěžovateli zrušeno živnostenské oprávnění.
[3] Předmětem sporu v nyní projednávané věci je posouzení, zda byly naplněny podmínky
podle §100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „správní řád“) pro obnovu řízení o zrušení živnostenského oprávnění. Stěžovatel poukazoval
na nesprávnost v doručování v původním řízení, zapříčiněném pochybením České pošty, s. p.
(dále jen „pošta“), při poskytování služby „odnáška zásilek“.
[4] Krajský soud v napadeném rozsudku přisvědčil názoru žalovaného. Zdůraznil, že přes
velké množství rozhodnutí vydaných v řízení, je pro nyní souzenou věc zásadní podání
stěžovatele ze dne 7. 12. 2015, kterým se domáhal povolení obnovy řízení.
[5] Obnova řízení je nástrojem určeným primárně k nápravě skutkových nesprávností,
důvody pro její povolení taxativně vymezuje správní řád. Za dříve neznámé skutečnosti
se považují takové skutečnosti anebo důkazy, které existovaly v době původního rozhodování,
avšak vyšly najevo až po ukončení původního řízení a před ukončením původního řízení nebyly
účastníku řízení známy a ten je nemohl v řízení uplatnit. Současně ale musí jít o takovou
skutečnost, která je způsobilá závěry pravomocného rozhodnutí podstatným způsobem zvrátit,
a to tak, že otázka řešená v původním řízení může být v novém řízení posouzena odlišně.
[6] Stěžovatel stavěl svou argumentaci na tom, že mu v průběhu řízení nebyly řádně
doručovány písemnosti. Dle krajského soudu by nicméně ani prokázání takového pochybení
nemohlo zvrátit výsledek řízení, tj. zrušení jeho živnostenského oprávnění z důvodu nedoložení
právního důvodu k užívání prostor ohlašovny městského úřadu jako místa svého podnikání.
Je totiž zjevné, že pochybení při doručování by výsledek původního řízení samo o sobě zvrátit
nemohlo. Aby mohlo být řízení obnoveno, musel by stěžovatel současně prokázat, že mu bylo
nesprávně doručováno a, že disponoval právním titulem k užívání prostor ohlašovny městského
úřadu jako místa podnikání a že pouze právě z důvodu nesprávného doručování nemohl toto
své oprávnění správnímu orgánu doložit. Tak tomu však v projednávané věci nebylo.
[7] Další žalobní námitky shledal krajský soud pro posouzení projednávané věci nepodstatné
a vyjádřil se k nim pouze pro úplnost. Závěrem se kriticky vyjádřil k délce řízení před správními
orgány, v němž žalovaný opakovaně rušil prvostupňová správní rozhodnutí, aniž by využil
možnosti napravit nedostatky odůvodnění, kterou mu správní řád dává.
II. Obsah kasační stížnosti
[8] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil otázku významu
nesprávného doručování pro celé řízení.
[9] Tvrzení žalovaného je nesprávné, účelové a zavádějící. Stěžovatel se o tom, že nemá
aktivní IČ dozvěděl až na základě dotazu na živnostenský úřad Prahy 6, informace o příčině
neaktivního IČ mu ale poskytnuta nebyla. Důvody se dozvěděl až při nahlédnutí do spisu
7. 12. 2015.
[10] Správní orgán pochybil ve správním řízení a jeho rozhodnutí tak není pravomocné.
S tímto vědomím, které ostatně potvrzovalo i rozhodnutí městského úřadu ze dne 13. 7. 2016,
č. j. MěÚPB55658/2016/Ožú/SZt (kterým byla povolena obnova řízení, toto rozhodnutí však bylo
žalovaným následně zrušeno, pozn. NSS), podepsal stěžovatel i svůj smluvní závazek. Proto jej nelze
vinit, že sám přivodil celou situaci, neboť na jejím počátku bylo chybné a nepravomocné
rozhodnutí městského úřadu.
[11] Tvrzení, že problémy způsobil on sám, je v rozporu s §100 odst. 6 správního řádu.
[12] Dalším důvodem pro obnovu řízení je skutečnost, že stěžovateli nebylo v původním
řízení doručeno žádné rozhodnutí, což doložil odpovědí pošty na reklamaci týkající
se opakovaného nedoručování zejména doporučených zásilek. Je přesvědčen, že veškeré
písemnosti opatřené adresou P.O. Box 34 nebyly řádně doručeny.
[13] Rozhodnutí správních orgánů navíc omezují jeho podnikatelskou činnost, subjektivní
lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení mu začala běžet 7. 12. 2015, kdy se prokazatelně
dozvěděl o zrušení živnostenského oprávnění. Není pravdou, že by nové důkazy nevedly
k jinému rozhodnutí. Je zřejmé, že pokud by stěžovateli bylo ve správním řízení správně
doručováno, mohl by doložit veškeré požadované doklady, což mu vadným postupem správních
orgánů bylo znemožněno.
[14] Navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel pouze opakuje důvody,
které byly již několikrát přezkoumány, aniž by předložil důkazy existující v době vydání
rozhodnutí. Pouhé tvrzení o nedoručení zásilky je nedostatečné. Navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4
s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[17] Kasační stížnost je na samé hranici projednatelnosti.
[18] Řízení ve správním soudnictví, tedy i řízení o kasační stížnosti, je ovládáno disposiční
zásadou. S výjimkami uvedenými v §109 odst. 4 větě za středníkem s. ř. s. je soud vázán důvody,
uvedenými v kasační stížnosti (§109 odst. 4 věta před středníkem s. ř. s.), a proto obsah a kvalita
stížních bodů a jejich odůvodnění zásadně předurčují obsah rozhodnutí kasačního soudu
(viz rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54). Důvody, které lze v kasační
stížnosti s úspěchem uplatnit musí směřovat právě proti argumentaci obsažené v napadeném
rozhodnutí (srov. usnesení NSS ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003-73). Jinými slovy, „[u]vedení
konkrétních stížních námitek (…) nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě,
neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané
Nejvyšším správním soudem.“ (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006-58). Z kasační
stížnosti musí být zřejmé, v kterých částech a z jakých důvodů má NSS rozsudek krajského soudu
přezkoumat, soud není povinen a ani oprávněn sám možné nezákonnosti napadeného
rozhodnutí dovozovat. Je odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti specifikoval skutkové
a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu.
[19] V této souvislosti nelze přehlédnout, že kasační stížnost se skládá z části rekapitulace
správního řízení, výňatku z odůvodnění krajského soudu a doslovně totožné argumentace, jako
byla uplatněna v žalobě. Stěžovatel prakticky nepolemizuje se závěry krajského soudu,
že povolení obnovy řízení by v projednávané věci přicházelo v úvahu pouze za podmínky
doložení dokladu prokazujícího splnění povinnosti podle §31 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb.,
živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenského zákona“)
a současně s tvrzením, že tento doklad mohl mít stěžovatel k dispozici již v době vydání
rozhodnutí o zrušení živnosti, avšak právě v důsledku nesprávného doručování jej nemohl
doložit. Pokud pouze doslovně opakuje žalobní body (viz téměř celá část označená jako „V.
Odůvodnění:
kasační stížnosti“) jedná se o námitky, které jsou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
nepřípustné.
[20] NSS v této souvislosti připomíná též svůj rozsudek ze dne 14. 6. 2017,
č. j. 3 As 123/2016-40, v němž vyslovil, že „stěžovatelům nic nebrání zopakovat žalobní argumentaci
v případech, kdy ji krajský soud dostatečně nevypořádal, směřuje-li taková argumentace k existenci kasačního
důvodu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (tedy nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí či jiné
vadě řízení před krajským soudem – v tomto případě nevyčerpání žalobou vymezeného předmětu řízení). Nejsou-li
stěžovatelé spokojeni se skutkovým či právním posouzením věci, musí být z obsahu kasační stížnosti zřejmé, které
8 Afs 92/2018-37 pokračování závěry krajského soudu pokládají stěžovatelé za nedostatečné, respektive
nesprávné, a z jakého důvodu. Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci, je nutno na ní nahlížet jako
na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v §103 s. ř. s. (viz §104 odst. 4 s. ř. s.).“
[21] Za jedinou věcně projednatelnou kasační námitku lze považovat obecné tvrzení, že pokud
by bylo v původním řízení správně doručováno, mohl by stěžovatel doložit veškeré požadované
doklady. Nesprávným doručováním byl proto zkrácen na svých právech. I přes značnou
obecnost tohoto tvrzení se jím NSS v intencích shora uvedeného zabýval.
[22] Správní řád stanoví v §100 důvody pro povolení obnovy taxativním způsobem.
Až za splnění zákonem stanovených podmínek má účastník řízení právní nárok na povolení
obnovy řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, jehož prostřednictvím je prolomen účinek
právní moci rozhodnutí. Do pravomocného rozhodnutí je možno zasáhnout jen za zcela
mimořádných a zákonem přesně určených podmínek (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2010,
č. j. 6 As 39/2009–74). Obnova řízení je určena primárně k nápravě skutkových nesprávností
(viz např. rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2018, č. j. 9 Ads 119/2017–35), nástrojem pro nápravu
právních omylů a vad je přezkumné řízení (§94 a. n. správního řádu).
[23] Podle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené
pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka řízení obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé
skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu,
nemohl v původním řízení uplatnit nebo se provedené důkazy ukázaly být nepravdivými. Dle §100 odst. 1
písm. b) správního řádu se řízení obnoví, jestliže bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem
rozhodnutí, vydaného v řízení, které má být obnoveno. V obou případech je stanovena další podmínka,
podle níž musí být zjištěno, že tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat
jiné řešení otázky, která byla předmětem dokazování (podrobněji viz Vedral, J., Správní řád.
Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. BOVA POLYGON Praha: 2012, str. 857 a. n.).
[24] Za dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy je v této souvislosti nutno považovat takové
skutečnosti či důkazy, které existovaly v době původního rozhodování, vyšly však najevo
až po ukončení původního řízení a před ukončením původního řízení nebyly účastníku řízení
známy, a proto je nemohl v řízení uplatnit (viz rozsudky NSS ze dne 13. 5. 2010,
č. j. 6 As 39/2009-74 či ze dne 31. 1. 2011, č. j. 8 As 18/2010-113).
[25] Tato kritéria je nutno chápat v objektivním smyslu, tedy jako skutečnosti (důkazy), které
účastník správního řízení skutečně znát nemohl a nemohl je v původním řízení uplatnit. Jde
např. o situace, kdy listina nebo jiná věc potřebná k provedení důkazu byla nedostupná, nebo
případy, kdy důležitý svědek nebyl dosažitelný nebo dodatečně vypověděl o důležitých
okolnostech, ačkoli v původním řízení odepřel výpověď (shodně viz rozsudek NSS ze dne
30. 6. 2004, č. j. 6 A 176/2002-75).
[26] O takový případ se v nyní souzené věci nejedná. Stěžovatel nepředložil žádný důkaz
o tom, že by skutkový závěr správních orgánů v řízení o zrušení živnostenského oprávnění mohl
být jiný. Netvrdil ani, že disponuje právním titulem k užívání prostor ohlašovny jako místa svého
podnikání, čímž by k řádně doručené výzvě živnostenského úřadu mohl doložit splnění
podmínek §31 odst. 2 živnostenského zákona.
[27] Tvrzení, že v řízení došlo k chybám v doručování, samo o sobě nevede k závěru, že by
ke zrušení živnostenského oprávnění nedošlo. Stěžovatel měl místo podnikání na ohlašovně
městského úřadu, tedy v místě, v němž může mít z podstaty osoba tam k pobytu hlášená místo
podnikání jen ve výjimečných případech (může se např. jednat o domovníka ve služebním bytě
v budově, ve kterém sídlí ohlašovna). V rámci žádosti o obnovu řízení byl proto povinen doložit,
že je k takovému místu podnikání oprávněn, a že mu v tomto doložení bránily vady předchozího
řízení.
[28] O tom ostatně svědčí i důvodová zpráva k zákonu č. 169/2012, jímž byla zavedena
možnost živnostenského úřadu kdykoliv zkontrolovat, zda má osoba, jejíž trvalý pobyt je zapsán
na adrese ohlašovny, oprávnění užívat na této adrese prostory a zřídit v nich místo podnikání.
Zákonodárce tím reagoval na nežádoucí stav, kdy podnikatel má uvedeno místo podnikání, sídlo
nebo organizační složku podniku na shora uvedených evidenčně administrativních adresách,
na nichž však není svými obchodními partnery, spotřebiteli ani státními orgány dosažitelný.
[29] NSS tak ve shodě s krajským soudem uzavírá, že stěžovatel v projednávané věci
neosvědčil důvody, pro které by měla být povolena obnova řízení, resp. neprokázal, že zde
existují skutečnosti, které mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, která byla předmětem
dokazování.
[30] Pro úplnost a nad rámec rozhodovacích důvodů NSS uvádí, že stěžovateli byly v řízení
o zrušení živnostenského oprávnění všechny zásilky ukládány k vyzvednutí na poště jím určené
jako místo odnášky zásilek. U některých z nich je dokonce patrné, že služba „odnáška zásilek“
byla realizována (např. oznámení o zahájení řízení nebo vyrozumění účastníka před vydáním
rozhodnutí), ani ty si však stěžovatel nevyzvednul. Samotné zřízení této služby, při níž jsou
adresátovi ukládány zásilky přímo na zvolené poště, aniž by proběhl pokus o jejich doručení
na adresu bydliště, nevylučuje doručení fikcí. Blíže lze odkázat na rozsudek ze dne 7. 4. 2015,
č. j. 3 As 178/2014–31, podle kterého „[i] v případě, kdy má adresát zřízenu službu odnos zásilek, musí
jej doručující orgán vyzvat k vyzvednutí zásilky vložením oznámení o neúspěšném pokusu o její doručení
do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, kterým může být i adresátem zvolená pobočka pošty. Pokud není
ani přes výzvu v 10-ti denní lhůtě písemnost vyzvednuta a jsou splněny i další zákonné podmínky doručování,
považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty.“
[31] Ve vztahu k rozhodnutí městského úřadu o zrušení živnostenského oprávnění nicméně
NSS upozorňuje na znění Poštovních podmínek České pošty, s. p., dle kterých v případě,
kdy při doručování do vlastních rukou odesílatel použije zvláštní obálku se zeleným
pruhem a doručenkou (jak se stalo u konečného rozhodnutí o zrušení živnostenského
oprávnění), se odnáška zásilek neprovede (obdobně např. rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2017,
č. j. 1 Azs 20/2017–29).
IV. Závěr a náklady řízení
[32] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje NSS zpravidla bez jednání.
[33] Usnesením ze dne 9. 8. 2017, č. j. 46 A 64/2017–49, osvobodil krajský soud stěžovatele
od povinnosti uhradit soudní poplatek, usnesením ze dne 2. 11. 2017, č. j. 46 A 64/2017 – 51,
mu ustanovil zástupcem pro řízení Mgr. Ing. Jana Šeldera, advokáta se sídlem Thámova 402/4,
Praha. Podle §35 odst. 9 s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím
advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Stejně tak se přiznané osvobození
od soudního poplatku v řízení před krajským soudem vztahuje i na řízení o kasační stížnosti
(§36 odst. 3 s. ř. s.). NSS proto opětovně nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků (č. l. 22 spisu NSS).
[34] Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému, byť měl ve věci
plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu
je soud nepřiznává.
[35] Podle §35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s. advokátovi, který byl stěžovateli soudem
ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl ve věci jeden
právní služby, kterým je sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci samé [§11
odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za provedený úkon právní služby náleží
ustanovenému zástupci mimosmluvní odměna ve výši 3100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši
300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy částka 3400 Kč. Ta se navýší o částku
odpovídající DPH ve výši 21 % (714 Kč), celková výše odměny tedy činí 4114 Kč. Tuto částku
vyplatí NSS ustanovenému zástupci do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu