ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.62.2020:21
sp. zn. 9 As 62/2020 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: nezl. T. V., proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zast.
JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 16. 11. 2016, č. j. MHMP 2068718/2016, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, č. j. 3 A 27/2017-74, o
návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo
dle §78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), výrokem I. zrušeno shora označené rozhodnutí stěžovatele a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení. Výrokem II. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni
náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
[2] Stěžovatel současně s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku.
V návrhu uvádí, že nebude-li odkladný účinek přiznán, je povinen vést řízení a bez zbytečného
odkladu rozhodnout, přičemž je vázán právním názorem vysloveným městským soudem
v odůvodnění napadeného rozsudku. To by mohlo vést k neřešitelné situaci, pokud by NSS
zaujal opačný názor než městský soud, neboť by vedle sebe existovala dvě zcela protichůdná
rozhodnutí stěžovatele, neboť jeho nové rozhodnutí (které bude vydáno dříve než rozhodnutí
NSS) nebude automaticky rozsudkem NSS zrušeno.
[3] Žalobkyně ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že s jeho
přiznáním nesouhlasí. Existenci dvou odlišných rozhodnutí v téže věci nepovažuje za důvod
pro jeho přiznání a odkazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014–58. Navíc, žalobkyně v současné době navštěvuje druhou třídu základní
školy, tudíž nikomu nehrozí zásadní újma, neboť konkrétní důsledky napadeného rozhodnutí
již v tomto smyslu nenastanou.
[4] Kasační stížnost nemá podle §107 odst. 1 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[5] Soud upozorňuje na mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu,
na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé
a výjimečné případy. Soud k tomu dodává, že není možné obecně definovat výčet případů,
který je možné zahrnout pod §73 odst. 2 s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi normy
s vysoce abstraktní hypotézou.
[6] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014–58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny
tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
ale naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo,
že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno. Vznik takto chápané
újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím
z rozhodnutí krajského soudu.
[8] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku jeho nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy
individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
[9] Případy přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného je možné dle ustálené
judikatury NSS vázat toliko na výjimečné případy, kdy odložení účinků rozhodnutí krajského
soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude
v konkrétním případě představovat onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného
účinku vznikne jiným osobám a která nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Nejvyšší
správní soud uvedl ve své judikatuře příkladmo případy, kdy může dojít k ohrožení důležitého
veřejného zájmu: vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního
průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem
zločinnému podniku (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49).
[10] Stěžovatel jako důvod pro přiznání odkladného účinku uvádí možnou existenci dvou
protichůdných rozhodnutí, což považuje za neřešitelnou situaci.
[11] Neměly-li by správní orgány být vázány pravomocnými rozhodnutími krajských soudů,
kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního
soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku
proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně
větší újmě, kterou však stěžovatel netvrdil. Samotná okolnost, že stěžovatel je povinen
respektovat závazný právní názor městského soudu a znovu rozhodovat o odvolání proti
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, není způsobilá založit existenci nebezpečí vzniku
nepoměrně větší újmy.
[12] V daném případě není naplněna základní podmínka pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, není proto již třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů
pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s.
[13] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí
ve věci samé.
[14] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny
požadavky §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele
nepřiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu