ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.156.2019:68
sp. zn. 9 Azs 156/2019 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) M. S. B., b) J. K.
B., c) nezl. J. K. B., zast. žalobcem a) jako zákonným zástupcem, d) Ch. K. B., všichni zast.
Mgr. Kateřinou Vávrovou, advokátkou se sídlem Riegrova 2668/6, České Budějovice, proti
žalované: Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Masarykova 930/27, Ústí nad
Labem, proti rozhodnutím žalované ze dne 21. 3. 2019, č. j. KRPU-55852-16/ČJ-2019-040022, č.
j. KRPU-55871-14/ČJ-2019-040022-ZZ-DB, č. j. KRPU-55861-16/ČJ-2019-040022-ZZ-DB,
v řízení o kasační stížnosti žalobců a), b), c) a d) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 15. 4. 2019, č. j. 75 A 13/2019-38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobců Mgr. Kateřině Vávrové, advokátce se sídlem
Riegrova 2668/6, České Budějovice, se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 10 220 Kč, která jí bude vyplacena do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla
podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jejich žaloba proti shora označeným rozhodnutím
žalované.
[2] Rozhodnutími žalované byli dle §129 odst. 1 ve spojení s §129 odst. 3 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěni
stěžovatelé a), b) a d) za účelem předání do Rakouska podle nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení
členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním
příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále
jen „nařízení Dublin III“). Doba zajištění byla stanovena dle §129 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, který nastal dne 20. 3. 2019
ve 20.00 hod.
[3] Z obsahu spisového materiálu soud ověřil, že stěžovatelé cestovali společně s převaděčem
autem z Rakouska do domu v obci Křimov, kde byli po několika dnech kontrolováni policií.
Směřovali do Německa.
[4] Podle záznamu ze systému EURODAC a průkazů žadatelů o azyl předložených
stěžovateli a), b) a d) bylo zjištěno, že podali žádost o mezinárodní ochranu v Rakousku.
Do protokolů o podání vysvětlení ze dne 21. 3. 2019 stěžovatelé a), b) a d) shodně uvedli,
že před třemi lety přiletěli z Afganistánu do Evropy (blíže nespecifikované země) a následně
autem s převaděčem dojeli do Rakouska. Obdrželi adresu zařízení pro zajištění cizinců, kde
požádali o mezinárodní ochranu. Žili tam přibližně deset měsíců, byli ubytováni v kontejnerech
bez sociálního zařízení. Stěžovatelé a) a d) navštěvovali jazykové kurzy pro cizince, stěžovatelky
b) a c) se účastnily školní docházky. Kvůli nevyhovujícím podmínkám a špatné perspektivě
se rozhodli odcestovat do Německa. Kontaktovali převaděče a zaplatili mu penězi ušetřenými
během pobytu v Rakousku. Na území ČR ani EU nikoho neznají, nevlastní zde žádný majetek.
Mají v úmyslu se do Rakouska dobrovolně vrátit.
[5] Stěžovatel a) uvedl, že si přeje, aby nezletilá stěžovatelka c) zůstala s ním a celou rodinou
v zařízení pro zajištění cizinců.
[6] Krajský soud se neztotožnil s námitkou stěžovatelů, že žalovaná neměla zajistit rodinu
s nezletilým dítětem s ohledem na věk nezletilé stěžovatelky c), její zranitelnost a nejlepší zájem
dítěte. Žalovaná k její osobě přistoupila s maximálním zřetelem, nejlepší zájem dítěte shledala
v tom, že nebyla oddělena od zbytku své rodiny, neboť právě necitlivé odtržení nezletilého dítěte
od ostatních členů rodiny mu může způsobit vážnou újmu, a to újmu mnohem závažnější, než
jakou by mohl způsobit dočasný pobyt v detenčním zařízení. O zajištění rodičů nezletilé
[stěžovatelů a) a d)] bylo rozhodnuto až po úvaze, že není možné využít zvláštních opatření
za účelem vycestování a navíc, s umístěním dcery do zařízení souhlasil také její otec [stěžovatel
a)]. Krajský soud svůj názor opřel o rozsudky NSS ze dne 24. 7. 2014, č. j. 4 Azs 115/2014 - 37,
ze dne 17. 6. 2015, č. j. 1 Azs 39/2015 - 56 a ze dne 21. 3. 2019, č. j. 10 Azs 316/2018 - 60.
[7] Umisťování rodin s dětmi do Přijímacího střediska v Zastávce u Brna v předchozích
letech bylo vyvoláno vrcholící migrační krizí a s tím spojenou potřebou zajistit odpovídající
podmínky pro zajištění nezletilých dětí, které nebylo možné v zařízení pro zajištění cizinců
uspokojit. Ačkoli v dané době musely správní orgány tuto variantu zvažovat a k přesunům
některých rodin s dětmi do přijímacího střediska docházelo, nejedná se o postup, který by byl
používán i v současnosti (viz rozsudek NSS č. j. 10 Azs 316/2018 - 60).
[8] Velmi podrobně byly popsány materiální podmínky v Zařízení Bělá - Jezová, zejména
z hlediska vhodnosti zajištění rodin s dětmi. Konkrétně žalovaná uvedla, že zařízení je určeno
speciálně pro rodiny s dětmi a nejsou zde zajišťováni samostatně cizinci – muži. K dispozici jsou
samostatné pokoje v nově zbudovaném objektu a dětem je dostupné veškeré zařízení, které
ve svém věku potřebují. Je zde zajištěna lékařská péče, školní docházka i volnočasové aktivity.
Personál je specializovaný pro rodiny s dětmi, dostupná je psychologická pomoc i bezplatné
právní poradenství. V posledním období došlo k odstranění většiny režimových opatření, např.
mříží v oknech, ostnatého drátu v oplocení a vnitřního rozdělení areálu. Došlo ke změně odívání
zaměstnanců bezpečnostní agentury, ke zvýšení dostupnosti dětského centra, jídelny, právního
poradenství a okénka „24/7 dispečinku“. Vybudováním nového bloku pro rodiny s dětmi tak
došlo k minimalizaci nutnosti organizování pohybu ubytovaných cizinců v rámci objektu
a dalšímu snížení faktorů, které mohou u dětí vyvolávat tíseň.
[9] V kontrastu s výše uvedenou charakteristikou stojí tvrzení žalobců, že v důsledku
rozdělení střediska na dvě oddělené části byl navýšen počet policistů, kteří se nachází v areálu.
Vzhledem ke smyslu a účelu zajištění musí dle krajského soudu stále existovat alespoň
v minimální míře určitá bezpečnostní opatření. V případě zajištění rodin s nezletilými dětmi jde
nicméně o to, aby tato opatření byla co nejméně viditelná a nevzbuzovala zejména v dětech pocit
věznění, což z výše uvedeného výčtu plyne. Odkaz na zprávu Veřejné ochránkyně práv ze dne
8. 6. 2017 je ve světle výše naznačených úprav již neaktuální, což potvrdil i NSS v rozsudku
č. j. 10 Azs 316/2018 - 60.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[10] Stěžovatelé napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazují
pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[11] Podmínky pro vydání rozhodnutí o zajištění je třeba hodnotit s ohledem na skutečnost,
že se budou přímo dotýkat i nezletilého dítěte (viz rozsudek NSS č. j. 1 Azs 39/2015 - 56).
Dle výkladu ESLP je nutné při zajištění zohlednit, zda je dané zařízení primárně obýváno
dospělými osobami a jestli je v něm silně patrna přítomnost policie. Pozornost by měla být
věnována také celkovému vybavení zařízení, např. zda je v zařízení dětské hřiště nebo zajištěny
jiné aktivity.
[12] Správní orgán a krajský soud vzaly v potaz zájem nezletilého dítěte s ohledem na možnost
zajistit celou rodinu dohromady a celkovou dobu zajištění. Samotné podmínky v příslušném
zařízení pro zajištění cizinců však krajský soud neřešil, omezil se pouze na obecný popis
vhodnosti zajištění pro rodiny s dětmi učiněný v rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatelé však
během pobytu v zařízení citelně registrovali přítomnost uniformovaných policistů.
[13] Krajský soud opomenul zhodnotit alternativní možnosti, které stěžovatelé v žalobě
konkrétně uváděli, tj. umístění rodiny do Přijímacího střediska v Zastávce u Brna. Soud tuto
úvahu odmítl pouze s odkazem na neaktuálnost. V předchozích letech však docházelo
k umisťování rodin s dětmi v přijímacích střediscích, správní orgán se měl touto alternativou
zabývat právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte, který by měl mít prioritu před úvahou, zda je
taková alternativa aktuální s ohledem na současnou míru migrace.
[14] Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že jejich umístění do zařízení pro zajištění cizinců bylo
zvoleno jako krajní řešení, k čemuž nebyl zákonný důvod. Dle stanoviska ESLP je potřeba vážit
nejen objektivní stránku zajištění, ale také její subjektivní stránku, a to do jaké míry a zda
je zajištěním osoby zasaženo do práva na osobní svobodu člověka, zejména v případě nezletilého
dítěte, kdy zajištění jeho zákonných zástupců má na něj přímý dopad. Děti nízkého věku nemají
možnost svobodně prostory zařízení opustit a mohou tak danou situaci vnímat fatálně
a nezvratně.
[15] Dle nařízení Dublin III musí být pro zajištění osoby splněny podmínky: existence
vážného nebezpečí útěku; rozhodnutí o zajištění musí být přiměřené okolnostem; není jiná
relevantní alternativa, jak účelu dosáhnout. Poslední podmínkou se krajský soud nad rámec
odkazu na rozhodnutí správního orgánu nezabýval, nevypořádal konkrétní žalobní námitku
týkající se srovnání podmínek v zajišťovacím zařízení a přijímacím středisku. Z tohoto důvodu
je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný.
[16] S ohledem na rozsudek NSS č. j. 1 Azs 39/2015 - 56 a na argumentaci krajského soudu,
který uvádí odlišné stanovisko NSS, dávají do úvahy užití §17 a §18 s. ř. s. za účelem sjednocení
judikatury.
[17] Z výše uvedených důvodů navrhují rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení.
[18] Ve vyjádření žalovaná navrhuje kasační stížnost zamítnout. Trvá na tom, že se nejlepším
zájmem dítěte zabývala dostatečně. V každém napadeném rozhodnutí je odůvodnění týkající
se posouzení zvláštních opatření za účelem vycestování, jakož i zákonných alternativ k zajištění
v zařízení pro zajištění cizinců. Rozsudky ESLP na nyní projednávanou věc nedopadají, neboť
šlo o případy dětí do věku maximálně 3 let [stěžovatelka c) je mnohem starší], zajištěných rodin
s dětmi s určitou pobytovou historií ve Francii (ne tranzitujících cizinců bez vazeb na daný stát)
a neochoty rodiny opustit Francii (v projednávané věci stěžovatelé vědomě směřovali
do Německa).
[19] V době vydání rozsudku NSS č. j. 1 Azs 39/2015 - 56 bylo několik rodin přesunuto
ze Zařízení Bělá - Jezová do Přijímacího střediska v Zastávce u Brna, avšak důvodem bylo
přetížení Zařízení Bělá - Jezová v době migrační krize. Přijímací středisko mělo v té době status
zařízení pro zajištění cizinců, a to se všemi omezeními. V současné době jsou v ČR tři zařízení
pro zajištění cizinců, přičemž Zařízení Bělá - Jezová je jako jediné vyčleněno a speciálně upraveno
pro zajišťování rodin s dětmi.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[20] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátkou ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněného důvodu, ověřil,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[21] Soud k uplatněné námitce nepřezkoumatelnosti konstatuje, že napadený rozsudek
krajského soudu je přezkoumatelný. Vlastní přezkum rozhodnutí je možný pouze
za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná
o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Krajský soud nemusí nutně
volit cestu vypořádání se s každou dílčí žalobní námitkou, ale naopak proti žalobě postaví právní
názor, v jehož konkurenci žalobní body jako celek neobstojí. Případně svůj názor podpoří
i odkazem na napadené rozhodnutí žalované. K námitce týkající se Přijímacího zařízení
v Zastávce u Brna, resp. proč nepovažoval za podstatné srovnání podmínek v zajišťovacím
zařízení a přijímacím středisku, se krajský soud konkrétně vyjádřil v odst. 24 napadeného
rozsudku.
[22] Je vhodné poznamenat, že napadenými rozhodnutími žalované bylo rozhodnuto
o zajištění stěžovatelů a), b) a d); nezletilé stěžovatelky c) se formálně netýkalo. Všichni
stěžovatelé však byli účastníky řízení před správními soudy a byli i správně označeni v záhlaví
napadeného rozsudku. Jak již dříve v obdobné věci vyslovil Ústavní soud (nález ze dne
10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 3289/14), ačkoli napadenými rozhodnutími správního orgánu byli
výslovně zajištěni pouze stěžovatelé a), b) a d); stejné účinky měla tato rozhodnutí i na nezletilou
stěžovatelku c), neboť v jejich důsledku došlo k jejímu umístění do Zařízení Bělá - Jezová.
Jestliže k zajištění nezletilé nebyla ze strany správního orgánu shledána žádná alternativa
ve vztahu k pobytovému režimu, neměla nezletilá stěžovatelka právo volby a byla nucena sdílet
stejný režim jako její rodiče a sestra. Došlo tím tedy de facto ke zbavení osobní svobody
i stěžovatelky c). Ke stejnému závěru dospěl i ESLP v rozsudcích ve věci A. B. a ostatní
proti Francii ze dne 12. 7. 2016, stížnost č. 11593/12, §122; rozsudek ve věci R. K. a ostatní
proti Francii ze dne 12. 7. 2016, stížnost č. 68264/14, §84, a rozsudek ve věci R. M. a ostatní
proti Francii ze dne 12. 7. 2017, stížnost č. 33201/14, §85.
[23] Na zajištění nezletilých jsou kladeny ještě přísnější požadavky než u zletilých osob
s ohledem na vůdčí princip nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Nejlepší
zájem dítěte vyžaduje, aby byla v největší možné míře zachována jednota rodiny a k zajištění bylo
přistoupeno až jako k poslednímu možnému opatření poté, co byly prověřeny všechny jeho
možné alternativy. Přítomnost dětí v zařízení pro zajištění cizinců bude v souladu s čl. 5 odst. 1
písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jen tehdy, pokud vnitrostátní
orgány prokáží, že k tomuto krajnímu řešení přistoupily až poté, co s ohledem na konkrétní
individuální okolnosti případu ověřily, že jiné opatření, které méně zasahuje do osobní svobody,
není možné přijmout (rozsudek ve věci A. B. a ostatní proti Francii, §123; rozsudek ve věci R. K.
a ostatní proti Francii, §85, a rozsudek ve věci R. M. a ostatní proti Francii, §86). Tento požadavek je
obsažen i v čl. 11 přijímací směrnice, na který odkazuje čl. 28 odst. 4 nařízení Dublin III. Podle
přijímací směrnice musí dále zajištění nezletilých osob trvat co nejkratší dobu a musí být vyvinuto
veškeré úsilí o jejich propuštění a umístění do ubytovacího zařízení vhodného pro nezletilé osoby
(viz nález ÚS sp. zn. III. ÚS 3289/14).
[24] Správní orgán i krajský soud detailně zhodnotily, proč je Zařízení Bělá - Jezová vhodné
pro umístění stěžovatelů včetně nezletilé stěžovatelky c). Žalovaná na str. 4 a 5 napadeného
rozhodnutí č. j. KRPU-55852-16/ČJ-2019-040022 podrobně rozepsala podmínky, které
v zařízení panují, a následně shrnula, že v současné době jde o jediné zařízení speciálně určené
pro ubytování rodin s dětmi. Popsala vybavení bloku vyčleněného pro pobyt rodin s dětmi,
minimalizaci jeho viditelných bezpečnostních opatření narušujících rodinný život a přizpůsobení
programu a aktivit potřebám rodin. Na str. 6 a 7 rozsudku krajský soud detailně vypořádal
všechny žalobní námitky týkající se vhodnosti zařízení pro zajištění stěžovatelů.
[25] Umístění stěžovatelů do přijímacího střediska pro žadatele o mezinárodní ochranu nebylo
v tomto případě relevantní alternativou k umístění do zařízení pro zajištění cizinců, ostatně
stěžovatelé nebyli na území ČR žadateli o mezinárodní ochranu. Protože nešlo o alternativu,
nemusela se touto otázkou ani žalovaná ve svém rozhodnutí zabývat (NSS připomíná,
že ve správním řízení tímto nikdo neargumentoval a celá otázka vyvstala až v řízení před
správními soudy). Nadto umístění malých dětí do zařízení pro zajištění cizinců před několika lety,
v době vrcholící migrační krize, zjevně naráželo na tehdejší limity těchto zařízení. Žalovaná
i krajský soud podrobně vysvětlily, proč Zařízení Bělá - Jezová bylo pro stěžovatelku c) vhodné
z hlediska ochrany nejlepšího zájmu dítěte (srov. rozsudek NSS č. j. 10 Azs 316/2018-60).
[26] Zařízení Bělá - Jezová je zařízením, jež primárně slouží k zajištění cizinců pro účely
správního vyhoštění. S přítomností dětí, resp. rodin s dětmi, v tomto zařízení se nicméně počítá
v zákoně o pobytu cizinců, což se odráží v povinnostech brát ohled na různé věkové kategorie
při nabídce kulturního, sportovního a dalšího vyžití či při odděleném umísťování nezletilých.
Z informací o konkrétních podmínkách v tomto zařízení (popsány např. v nálezu ÚS sp. zn.
III. ÚS 3289/14) lze vypozorovat snahu o reflexi potřeb dětí (vnitřní dětské centrum, venkovní
hřiště, výlet dětí mimo zařízení). Dle názoru NSS i ÚS nelze usuzovat na to, že jsou bez dalšího
natolik nevyhovující, že bude pobyt dětí v tomto zařízení vždy představovat špatné zacházení
ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je však zřejmé, že celková
atmosféra v zajišťovacím zařízení bude zejména s ohledem na nutná bezpečnostní opatření,
bez ohledu na snahu přizpůsobit prostředí dětem, nutně velmi odlišná od zařízení, které primárně
není určeno ke zbavení osobní svobody.
[27] Stěžovatelé tvrdí, že během pobytu v Zařízení Bělá – Jezová citelně registrovali
přítomnost uniformovaných policistů. Podstatné je, že s jejich přítomností nespojují žádné
konkrétní negativní následky, všechny jimi uváděné námitky jsou pouze v obecné a eventuální
rovině. V této souvislosti NSS nevidí důvod zpochybnit závěry krajského soudu, který s odkazem
na žalovanou popsal podmínky panující v Zařízení Bělá – Jezová tak, že je tam pro nezletilou
připraveno nejlepší možné zázemí.
[28] NSS závěrem shrnuje, že žalovaná bez jakékoli pochybnosti zohlednila při umístění
žalobců do Zařízení Bělá – Jezová skutečnost, že stěžovatelka c) je nezletilá, brala v potaz její
nejlepší zájem spočívající v tom, aby zůstala se svou rodinou – stěžovateli a), b) a d)
a neopomněla se vyjádřit ani k otázce způsobilosti tohoto zařízení pro pobyt dětí. Stěžovatelé
nebyli od sebe podle svého přání odděleni, žalovaná jim umožnila pobývat společně v zařízení
určeném pro rodiny s dětmi, tj. v zařízení vyšší kvality oproti běžným zařízením pro zajištění
cizinců. Vyhověla tak i doktrinálním požadavkům na nejlepší zájem dítěte plynoucím z Úmluvy
o právech dítěte. Poctivě zvážila i varianty k zajištění, tedy přistoupila k zajištění jako k poslední
možnosti poté, co se jakákoliv jiná možnost ukázala jako pro tento případ nepoužitelná.
[29] Návrh stěžovatelů na předložení věci rozšířenému senátu z důvodu sjednocení
judikatury kvůli naznačovaným rozporům mezi rozsudky NSS č. j. 1 Azs 39/2015 - 56 a
č. j. 10 Azs 316/2018 - 60 nevyhodnotil NSS jako důvodný, neboť s ohledem na výše uvedené
rozpor mezi rozsudky neshledal.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.
[31] Stěžovatelé, kteří neměli v řízení úspěch, nemají ze zákona právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalované, byť měla ve věci
plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, a proto jí je
soud nepřiznává.
[32] V řízení před NSS byla stěžovatelům usnesením ze dne 3. 12. 2019,
č. j. 9 Azs 156/2019 - 50, ustanovena zástupkyní Mgr. Kateřina Vávrová, advokátka se sídlem
Riegrova 2668/6, České Budějovice. Dle §35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupkyni
stěžovatelů, která jim byla soudem ustanovena k ochraně jejich práv, hradí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát.
[33] Ustanovená zástupkyně učinila v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon
právní služby, kterým je písemné podání soudu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)] spočívající
v sepsání kasační stížnosti. Soudní praxe při výkladu ustanovení náhrady nákladů za převzetí
a přípravu zastoupení, je-li klientům zástupkyně ustanovena [§11 odst. 1 písm. b) advokátního
tarifu] vychází z toho, že k přiznání odměny za úkon právní služby spočívající v převzetí věci
dojde pouze tehdy, jestliže se uskuteční první porada mezi zástupkyní a zastoupenými.
Zástupkyně však potvrzení o první poradě nedoložila, proto jí náhrada nákladů řízení za tento
úkon nebyla přiznána. Za jeden úkon právní služby zástupkyni stěžovatelů náleží mimosmluvní
odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu].
Jelikož advokátka zastupuje čtyři stěžovatele, náleží ji podle §12 odst. 4 advokátního tarifu
za každou takto zastupovanou osobu odměna snížená o 20 %, tedy v částce 4 x 2 480 Kč.
Náhrada nákladů řízení se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3
advokátního tarifu. Zástupkyně nepředložila osvědčení o registraci plátkyně DPH, proto jí
nemohlo být DPH přiznáno. Zástupkyni stěžovatelů se přiznává odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů v celkové výši 10 220 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu