ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.235.2020:17
sp. zn. 9 Azs 235/2020 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně P. T. B. N., proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 7. 2020, č. j. MV-83227-4/SO-2020,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2020,
č. j. 77 A 107/2020 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá
zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), které je označeno v záhlaví
tohoto usnesení a kterým byla odmítnuta její žaloba proti shora specifikovanému rozhodnutí
žalované. Žalovaná jím zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, ze dne 9. 3. 2020, č. j. OAM-51740-18/ZM-2019. Tímto
rozhodnutím Ministerstvo vnitra zamítlo žádost žalobkyně o prodloužení doby
platnosti zaměstnanecké karty podle §44a odst. 11 ve spojení s §46 odst. 6 písm. e) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů.
[2] Za stěžovatelku podal kasační stížnost Mgr. Ladislav Bárta, advokát se sídlem
Purkyňova 787/6, Ostrava, avšak ke kasační stížnosti nepřiložil plnou moc a plná moc není ani
součástí spisu krajského soudu. Nejvyšší správní soud proto stěžovatelku prostřednictvím Mgr.
Ladislava Bárty výrokem II. usnesení ze dne 1. 10. 2020, č. j. 9 Azs 235/2020 - 6, vyzval, aby ve
lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení buď předložila plnou moc udělenou advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Zároveň
ji poučil o následcích nesplnění této výzvy.
[3] Při doručování usnesení č. j. 9 Azs 235/2020 - 6 postupoval Nejvyšší správní soud
v souladu s právním názorem rozšířeného senátu, vyjádřeným v rozsudku ze dne 6. 2. 2019,
č. j. 6 As 405/2017 - 33, č. 3860/2019 Sb. NSS: „Povinnost tento nedostatek podmínek řízení odstranit,
tj. doložit ‚oprávnění účastníka zastupovat‘, je nutno vyložit tak, že je to zástupce účastníka řízení, který musí
soudu deklarovat oprávnění činit v řízení procesní úkony. (…) Byla-li tedy žaloba podána zmocněncem jménem
zmocnitele (procesní úkon byl zjevně činěn za jiného), je zákonnou povinností zmocněnce doložit soudu
své oprávnění zmocnitele zastupovat. Pokud tuto zákonnou povinnost zmocněnec přes výzvu soudu nesplní, pak
je soud oprávněn žalobu odmítnout pro nedostatek podmínek řízení, aniž by byl povinen vyzývat ke splnění této
povinnosti vedle zmocněnce i samotného zmocnitele.“
[4] Usnesení bylo Mgr. Ladislavu Bártovi doručeno dne 1. 10. 2020, přičemž patnáctidenní
lhůta ke splnění výzvy uplynula v pátek 16. 10. 2020. V poslední den lhůty zaslal Mgr. Bárta
žádost o osvobození stěžovatelky od soudního poplatku, čímž reagoval na výrok I. usnesení
č. j. 9 Azs 235/2020 - 6. Na výzvu k předložení plné moci však nijak nereagoval, a to ani žádostí
o prodloužení lhůty. Lhůta pro splnění povinnosti tedy uplynula marně.
[5] Podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.
[6] Stěžovatelka však do 16. 10. 2020, tedy do konce lhůty k odstranění nedostatku
povinného zastoupení, výzvě soudu nevyhověla a nepředložila plnou moc, ani neprokázala své
právnické vzdělání. Protože nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat v řízení, Nejvyšší
správní soud odmítl kasační stížnost dle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
[7] Vzhledem k tomu, že nebylo možné v řízení pokračovat, nerozhodoval Nejvyšší správní
soud o žádosti o osvobození od soudního poplatku.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu