ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.355.2019:44
sp. zn. 9 Azs 355/2019 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. M. K., zast. Mgr.
Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
30. 10. 2018, č. j. OAM-172/ZA-ZA11-ZA17-2018-II, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2019, č. j. 31 Az 37/2018 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, Mgr. Gabriele Kopuleté, advokátce se sídlem Havlíčkova
1043/11, Praha 1, se p ři zn áv á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační
stížnosti ve výši 3 400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), v záhlaví
uvedeným rozhodnutím neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“). Žalobce se svou matkou utíká před otcem, který matku
několikrát fyzicky napadl a vyhrožoval jí smrtí, často bil i žalobce. Otec má zároveň konexe
na vládnoucí stranu AKP, fyzicky napadal odpůrce prezidenta Erdogana a mohl by jako odpůrce
prezidenta nahlásit také žalobce. Plnoletost žalobce nehraje v Turecku roli, navíc stále studuje
a je na matce závislý. V Turecku se nemohou domoci ochrany státních orgánů.
[3] Krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Důvodem podání žádosti
o mezinárodní ochranu byla konfliktní rodinná situace, obava žalobce a jeho matky
z pronásledování otcem. Původcem pronásledování ve smyslu zákona o azylu může být
soukromá osoba, ovšem pouze při naplnění specifických podmínek. Ty v projednávaném případě
naplněny nebyly, neboť žalobce i jeho matka mohou před otcem využít ochrany tureckých
státních orgánů, nejedná se o osobu s vlivem na tureckou policii a justici. Žalobce může rovněž
přesídlit na místo otci neznámé. Nebyly proto naplněny podmínky pro udělení azylu či doplňkové
ochrany.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] S ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího
násilí (dále „Istanbulská úmluva“) nelze konstatovat, že „rodinná konfliktní situace“ není azylově
relevantní okolností. On i jeho matka jsou oběťmi domácího násilí, před kterým v zemi původu
nenalezli pomoc ani u státních orgánů, ani u nestátních subjektů. Nebylo tudíž dostatečně
posouzeno, zda byly naplněny podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu
či doplňkové ochrany podle §14a téhož zákona. Rozhodnutí žalovaného a krajského soudu jsou
nepřezkoumatelná, neboť odkazují na výpověď matky žalobce, která však není součástí
správního spisu. Není dále zřejmé, o závěry jakých zpráv ohledně efektivnosti ochrany před
domácím násilím v Turecku se rozhodnutí opírá.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že skutkový stav zjistil dostatečně
a vycházel z aktuálních informací. Stěžovatel je zletilý a při případném budoucím konfliktu
se svým otcem se může obrátit na bezpečnostní složky v Turecku. Stěžovatel ani jeho matka
nevyužili dostupných možností k ochraně svých práv, a proto nelze hovořit o pronásledování
ve smyslu zákona o azylu, ale pouze o konfliktu mezi soukromými osobami.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany,
zabýval se NSS v souladu s §104a s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým
významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení
přijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž
interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační
stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1)
kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny
judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou
řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4)
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které
mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[9] Kasační stížnost je nepřijatelná, neboť NSS neshledal v posuzované věci přesah vlastních
zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho
hmotněprávního postavení.
[10] Krajský soud ani žalovaný nevycházeli z předpokladu, navzdory tvrzení stěžovatele, že by
jednání jeho otce, tedy soukromé osoby, nemohlo vést k naplnění podmínek pronásledování
či hrozby vážné újmy. Naopak výslovně uvedli, že původcem pronásledování může být
i soukromá osoba, a to za předpokladu, že státní orgány nejsou schopny či ochotny poskytnout
žadateli účinnou ochranu. Tento závěr je zcela v souladu s judikaturou (viz např. bod [14]
rozsudku NSS ze dne 10. 10. 2019, č. j. 5 Azs 7/2019 - 36). Nejednalo se tedy o právní otázku,
která by v judikatuře dosud řešena nebyla, byla řešena rozdílně nebo by bylo zapotřebí
se od ní odchýlit.
[11] Krajský soud se v napadeném rozhodnutí nedopustil ani zásadního pochybení, které by
mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Výpověď jeho matky ve správním
spise obsažena je, a to na č. l. 17–20. Žalovaný ve svém rozhodnutí výslovně uvedl, že při
hodnocení možnosti dosáhnout ochrany před pronásledováním ze strany soukromých osob
vycházel ze zprávy Ministerstva vnitra Spojeného království – Ženy obávající se genderově
motivovaného násilí ze dne 12. 7. 2018, a ze zprávy Asylum Research Consultancy – Přehled
situace v Turecku ze dne 16. 4. 2018, a na tyto zprávy odkázal také krajský soud. Tyto podklady
jsou rovněž součástí správního spisu, konkrétně na č. l. 78 a 72.
[12] Žalovaný i krajský soud se zároveň přezkoumatelně vypořádali s otázkou, zda byly
naplněny podmínky pro přiznání azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu či doplňkové ochrany
podle §14a zákona o azylu. Vyložili, proč mají za to, že stěžovatel i jeho matka mohou využít
ochrany státních orgánů v Turecku, a to jak s ohledem na celkovou situaci v dané zemi,
tak s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem stěžovatelova případu. Rovněž zdůvodnili, proč
se s tvrzením stěžovatelovy matky ohledně nedostupnosti ochrany státních orgánů neztotožnili,
přičemž stěžovatel v kasační stížnosti s tímto závěrem polemizuje pouze velmi obecným
způsobem. Stěžovatelem namítaná pochybení státních orgánů se nadto týkala jeho matky, nikoliv
jeho samotného.
[13] NSS neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
IV. Náklady řízení
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Usnesením NSS ze dne 15. 1. 2020, č. j. 9 Azs 355/2019 - 28, byla stěžovateli ustanovena
zástupkyní z řad advokátů Mgr. Gabriela Kopuletá, advokátka se sídlem Havlíčkova 1043/11,
Praha 1. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10
ve spojení s §120 s. ř. s.). NSS přiznal ustanovené zástupkyni odměnu za jeden úkon právní
služby, a to písemné podání ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů] ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. téže vyhlášky],
k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč [§13 odst. 4 téže vyhlášky]. Soudní praxe
při výkladu ustanovení náhrady nákladů za převzetí a přípravu zastoupení, je-li klientovi
zástupkyně ustanovena [§11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu], vychází z toho, že k přiznání
odměny za úkon právní služby spočívající v převzetí věci dojde pouze tehdy, jestliže se uskuteční
první porada mezi zástupkyní a zastoupeným. Zástupkyně však potvrzení o první poradě
nedoložila, proto jí náhrada nákladů řízení za tento úkon nemohla být přiznána. Ustanovená
zástupkyně není plátkyní DPH. Celková odměna tedy činí částku ve výši 3 400 Kč, která jí bude
vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu