ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.362.2019:29
sp. zn. 9 Azs 362/2019 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: V. B., zast. JUDr.
Ing. Bc. Milanem Mlezivou, advokátem se sídlem Skrétova 1011/48, Plzeň, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
14. 5. 2019, č. j. OAM-275/LE-LE05-K09-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 2019, č. j. 60 Az 42/2019 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 14. 5. 2019, č. j. OAM-275/LE-LE05-K09-2018, neudělilo žalobci mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen
„krajský soud“), který ji zamítl napadeným rozsudkem. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu
až po téměř deseti letech pobytu na území ČR. Od svého příjezdu v roce 2008 do roku 2011
pobýval v ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Po ukončení
tohoto pobytového oprávnění pobýval v ČR a v dalších státech EU neoprávněně až do dne
31. 10. 2018, kdy podal žádost o mezinárodní ochranu. Mezitím zde pobýval na základě
padělaného občanského průkazu a řidičského průkazu znějících na jméno rumunského občana,
které si koupil v Itálii. Žádostí o mezinárodní ochranu si chtěl zajistit legalizaci dalšího pobytu
v ČR. K takovému účelu však nelze zneužívat azylové procedury. Ani krajský soud neshledal,
že by žalobce splňoval podmínky pro udělení azylu, humanitárního azylu či doplňkové ochrany.
Zdůraznil rozpory ve výpovědích v letech 2012 a 2018, z nichž plynou značné pochybnosti
o jejich věrohodnosti. Nepřistoupil k výslechu žalobcovy přítelkyně L. M. jako svědkyně.
Žalovaný ve správním řízení nijak nezpochybňoval jejich osobní vztah, avšak skutečnost, že má
na území ČR přítelkyni, nelze považovat za azylově relevantní důvod.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
podle §103 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Krajský soud se podle něj dostatečně nevypořádal s důvody pro udělení doplňkové
ochrany podle §14a odst. 2 zákona o azylu. Nemůže se vrátit do vlasti z důvodu bezpečnostní
situace a vyhrožování ze strany organizované skupiny složené i z příslušníků ukrajinské policie,
jemuž čelí coby podnikatel židovské národnosti. Ze členů organizované skupiny měl obavy,
a proto se nejprve ukrýval u svých známých na Ukrajině a následně musel z Ukrajiny v roce 2008
odejít do ČR. Členové mafie z Ukrajiny jej neustále hledají, posílají mu zprávy a požadují
po něm výpalné. V zemi svého původu by byl pronásledován příslušníkem ozbrojeného sboru,
tedy státním úředníkem, a to zejména pro svoji židovskou národnost a odmítnutí podvolit
se vydírání a nátlaku organizované skupiny. Krajský soud se navíc nevypořádal se všemi důkazy
a neprovedl výslech jeho přítelkyně L. M., která mohla potvrdit důvody pro jeho obavy z návratu
do země původu. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval průběh správního řízení a zdůraznil,
že se již ve svém rozhodnutí vypořádal s tvrzeními, která nyní stěžovatel předkládá. Navrhl,
aby byla kasační stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost či zamítnuta.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany,
zabýval se NSS v souladu s §104a s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým
významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení
přijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační
stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
(1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně
vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] NSS neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní
pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení.
Ustálená a jednotná judikatura totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační
námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[9] Pokud stěžovatel tvrdí, že se krajský soud dostatečně nevypořádal ve smyslu §14a zákona
o azylu s hrozbou vážné újmy ze strany ukrajinských organizovaných zločineckých skupin
se zapojením policistů, je třeba připomenout, že otázkou doplňkové ochrany se krajský soud
zabýval dostatečně v bodě 17 svého rozsudku a jde o otázku, která je již podrobně a dostatečně
rozebrána i judikaturou NSS. Ve vztahu k pronásledování ukrajinskou mafií jako důvodu
relevantnímu pro udělení mezinárodní ochrany lze konkrétně odkázat na závěry vyjádřené
například v rozsudcích ze dne 16. 2. 2005, č. j. 2 Azs 312/2004 - 43, či ze dne 22. 7. 2010,
č. j. 6 Azs 14/2010 - 112, a v usneseních ze dne 19. 7. 2012, č. j. 3 Azs 10/2012 - 43, či ze dne
28. 11. 2012, č. j. 8 Azs 9/2012 - 70. Na základě těchto závěrů je možné považovat za podložené,
že na Ukrajině sice dochází k pronásledování osob, které má zpravidla formu vydírání
nebo výhrůžek, nejedná se však o situaci, která by nebyla s pomocí státních orgánů řešitelná.
K otázce udělení doplňkové ochrany odkazuje Nejvyšší správní soud také na rozsudek ze dne
8. 9. 2010, č. j. 6 Azs 15/2010 - 82, č. 2175/2011 Sb. NSS, kde byla podrobně rozebrána specifika
této formy mezinárodní ochrany.
[10] Co se týče výslechu stěžovatelovy přítelkyně L. M., je třeba mu přisvědčit, že se krajský
soud s tímto jeho důkazním návrhem zcela nevypořádal. V bodě 18 svého rozsudku totiž
vysvětlil jeho nadbytečnost pouze tím, že ani žalovaný jejich osobní vztah nijak nezpochybňoval.
Opomněl se však vypořádat s tím, že stěžovatel navrhoval provedení výslechu této svědkyně
nejen z důvodu prokázání jejich vztahu, ale v části VII žaloby také proto, aby prokázala, že právě
ona obdržela při své návštěvě Ukrajiny anonymní dopis s výhrůžkami stěžovateli. NSS nicméně
připomíná, že hlavním důvodem zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu byla celková
nevěrohodnost stěžovatelova azylového příběhu plynoucí ze zásadních rozporů v jeho
výpovědích, nikoli okolnosti doručení tohoto anonymního dopisu. Za této situace nebyl ani
stěžovatelem ohlášený obsah navrhované výpovědi natolik podstatný pro prokázání hrozby vážné
újmy, a tedy pro výsledek správního řízení, že by toto neúplné odůvodnění neprovedení důkazu
mohlo představovat „zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele“, tedy čtvrtý z výše uvedených možných důvodů přijatelnosti kasační stížnosti.
[11] NSS neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
IV. Náklady řízení
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu