ECLI:CZ:NSS:2020:APRK.1.2020:61
sp. zn. Aprk 1/2020 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové ve věci žalobce: T. J., bytem proti
žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2, o návrhu
žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů,
ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Na 112/2020,
takto:
I. Návrh se zamí t á.
II. Žalobce n emá p rá v o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „navrhovatel“) učinil dne 24. 3. 2020 a v dubnu 2020 u Městského soudu
v Praze (dále „městský soud“) několik souvisejících podání, jimiž směřuje k nečinnosti
Ministerstva zdravotnictví v souvislosti s neprovádění desinfekcí veřejných prostranství a dále
v nich kritizuje nedodržování omezujících opatření ze strany veřejnosti.
[2] Městský soud usnesením ze dne 6. 4. 2020, č. j. 3 Na 112/2020 - 11, v souladu
s §37 s. ř. s. vyzval navrhovatele, aby do 14 dnů od doručení usnesení nejasné podání doplnil,
a to tak aby bylo zřejmé, čeho se domáhá, zda uložení povinnosti žalovanému fakticky konat
(desinfikovat) nebo vydat rozhodnutí či jiné opatření obsahující povinnost desinfikovat veřejná
prostranství, a dále, z čeho tuto povinnost žalovaného dovozuje. Navrhovatel reagoval návrhem
na vydání předběžného opatření a uvedl, že požaduje, aby žalovanému byla uložena povinnost
vydat rozhodnutí či obecné opatření, kterým se nařizuje provádět pravidelnou desinfekci
veřejných prostranství vhodnými látkami, které minimálně zatíží životní prostředí a současně
budou účinné a napomohou zpomalit šíření nemoci SARS, resp. její variantě Covid-19.
[3] Dne 16. 4. 2020 navrhovatel podal u městského soudu návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu, který spočívá v uložení povinnosti žalovanému vydat doplňkové opatření
a nařídit povinnost provádět noční desinfekci a úklid veřejných prostranství; konstatuje, že návrh
podává zejména z důvodu každodenního nárůstu počtu zemřelých. Dne 22. 4. 2020 postoupil
městský soud návrh Nejvyššímu správnímu soudu, o čemž současně informoval navrhovatele.
Ve vyjádření k návrhu městský soud uvedl, že má za to, že není důvod pro uložení lhůty k vydání
rozhodnutí.
[4] Dne 1. a 2. 5. 2020 navrhovatel doručil Nejvyššímu správnímu soudu celkem 5 podání,
v nichž upozorňuje na nebezpečí volného pohybu osob, poukazuje na nezákonnost omezujících
opatření přijatých žalovaným, předložil studii o koronaviru, a upozorňuje na odlišný přístup
městských částí, co se týče desinfekce; konečně navrhuje, aby soud zmapoval všechny návrhy,
které směřují vůči žalovanému, a rozhodl o nich společně.
[5] Návrh není důvodný.
[6] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu
z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci
bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[7] Nejvyšší správní konstatuje, že jeho úkolem v řízení vedeném o návrhu dle §174a zákona
o soudech a soudcích zásadně není posuzovat a hodnotit činnost či nečinnost žalovaného
správního orgánu, natož mu ukládat cokoli činit, ale je oprávněn posuzovat toliko postup
krajského (městského) soudu a to z hlediska délky soudního řízení. Jinými slovy zabývat se tím,
zda v řízení před soudem nedochází k nedůvodným průtahům.
[8] Nejvyšší správní soud již několikráte ve své judikatuře konstatoval, že průtahy v řízení
znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé
příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu.
[9] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení postupu městského soudu
dospěl k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Jak vyplývá z předloženého
spisového materiálu, soud se věcí bezprostředně po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně
v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak,
aby věc mohl projednat a rozhodnout.
[10] Podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích, pokud soud, vůči němuž návrh
na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení,
učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům
v řízení nedochází. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedený postup městského soudu
neshledal návrh důvodný, proto jej zamítl.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu