ECLI:CZ:NSS:2020:APRK.8.2020:188
sp. zn. Aprk 8/2020 - 188
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: T. J., proti žalovanému:
Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2, ve věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 A 57/2020, o návrhu žalobce na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamít á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 9. 10. 2020, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 19. 10. 2020,
a dalšími doplňujícími přípisy se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty
k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), a to vydání rozhodnutí ve věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 15 A 57/2020.
Ve svém návrhu uvedl, že řízení se již „vleče“ přes půl roku (od jarních měsíců tohoto roku)
a soud se jím nezabýval. Délka řízení je neúměrně dlouhá a situace (opětovné vyhlášení
nouzového stavu, hrozící lockdown a další průvodní jevy, které jsou logickým důsledkem toho,
že prostředí je špinavé a zamořené nebezpečným aerosolem s kapénkami a virem SARS Cov 2)
se stále zhoršuje.
[2] K návrhu se vyjádřil předseda senátu městského soudu Mgr. Martin Kříž. Uvedl, že není
pravda, že by v řízení docházelo k bezdůvodným průtahům. Soud plynule činí úkony směřující
projednání věci, jak je patrné z jeho spisu. Navrhovatel však neustále mění a doplňuje svá tvrzení,
opakovaně podává návrhy na určení lhůty a opravné prostředky, a to i v případech, kdy to nemá
žádný smysl. Dle názoru soudu se ze strany navrhovatele jedná o neopodstatněné nadužívání
institutu návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, které by nemělo být Nejvyšším
správním soudem vyslyšeno.
[3] Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel podal
dne 24. 3. 2020 a v dubnu 2020 u městského soudu několik souvisejících podání, jimiž brojí
proti nečinnosti žalovaného v souvislosti s neprováděním desinfekce veřejných prostranství
a dále v nich kritizuje nedodržování omezujících opatření ze strany veřejnosti. Městský soud
usnesením ze dne 6. 4. 2020, č. j. 3 Na 112/2020 - 11, vyzval navrhovatele k doplnění nejasného
podání tak, aby bylo zřejmé, čeho se domáhá, zda uložení povinnosti žalovanému fakticky konat
(desinfikovat), nebo vydat rozhodnutí či jiné opatření obsahující povinnost desinfikovat veřejná
prostranství, a dále, z čeho tuto povinnost žalovaného dovozuje. Navrhovatel reagoval dne
16. 4. 2020 návrhem na vydání předběžného opatření a uvedl, že požaduje, aby žalovanému byla
uložena povinnost vydat rozhodnutí či obecné opatření, jímž se nařizuje provádět pravidelnou
desinfekci veřejných prostranství vhodnými látkami, které minimálně zatíží životní
prostředí a současně budou účinné a napomohou zpomalit šíření nemoci SARS, resp. její varianty
Covid-19. Dne 16. 4. 2020 navrhovatel podal u městského soudu návrh na určení lhůty
k provedení procesního úkonu - uložení povinnosti žalovanému vydat doplňkové opatření
a nařídit povinnost provádět noční desinfekci a úklid veřejných prostranství. Nejvyšší správní
soud tento návrh usnesením ze dne 7. 5. 2020, č. j. Aprk 1/2020 – 61, zamítl. Dne 18. 6. 2020
zaslal soud navrhovateli v reakci na jeho žádost o osvobození od soudních poplatků formulář
Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Navrhovatel reagoval přípisy
ze dne 28. 6. 2020 a 1. 7. 2020. Městský soud se pak přípisem ze dne 2. 7. 2020 navrhovatele
dotázal, zda na řízení ve věci jeho žaloby trvá. Dne 10. 7. 2020 navrhovatel odpověděl kladně.
Dne 24. 8. 2020 městský soud usnesením č. j. 15 A 57/2020 – 132 zamítl návrh navrhovatele
ze dne 16. 4. 2020 na vydání předběžného opatření. Usnesením ze stejného dne
č. j. 15 A 57/2020 – 135 pak soud navrhovateli přiznal osvobození od soudních poplatků.
Dne 31. 8. 2020 podal navrhovatel kasační stížnost proti usnesení městského soudu o zamítnutí
návrhu na vydání předběžného opatření; dne 3. 9. 2020 městský soud předložil svůj spis
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti. Dne 9. 10. 2020 podal
navrhovatel návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
[4] Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
není důvodný.
[5] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
[6] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
[7] Ve věci navrhovatele vede městský soud řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému
zásahu žalovaného spočívajícímu v nečinnosti - nezajištění průběžné desinfekce veřejných
prostranství. Jedná se tedy o věc, která podléhala režimu přednostního vyřizování ve smyslu §56
odst. 2 a 3 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud nicméně po posouzení postupu městského soudu dospěl k závěru,
že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Jak vyplývá z předloženého spisového materiálu,
soud se věcí bezprostředně po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době
všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl
projednat a rozhodnout. Stěžovateli tedy nelze přisvědčit, že se městský soud řízením nezabýval,
či že by řízení bylo nedůvodně dlouhé. Nejvyšší správní soud proto návrh navrhovatele podle
§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný.
K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předseda senátu