ECLI:CZ:NSS:2020:APRN.1.2020:21
sp. zn. Aprn 1/2020 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové ve věci žalobce: Mgr. D. D.,
zast. advokátem Mgr. Davidem Macháčkem, se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti
žalovanému: Ústavní soud, se sídlem Joštova 8, Brno, o návrhu žalobce na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve věci vedené u
Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 89/2020,
takto:
I. Návrh se zamít á.
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „navrhovatel“) podal u Nejvyššího správního soudu dne 17. 3. 2020 kasační
stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2020, č. j. 29 A 225/2019 – 86,
kterým byla odmítnuta žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti
o informace ze dne 30. 5. 2019.
[2] Dne 28. 7. 2020 navrhovatel u Nejvyššího správního soudu podal návrh na určení lhůty;
požaduje do 30 dnů vydání rozhodnutí ve věci sp. zn. 2 As 89/2020. Uvádí, že věc je jednoduchá;
dále poukazuje na to, že podal několik kasačních stížností, a to i později, přičemž již o nich bylo
rozhodnuto (sp. zn. 5 As 104/2020, sp. zn. 1 As 158/2020).
[3] Z předloženého spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 89/2020 vyplývá,
že navrhovatel podal kasační stížnost dne 17. 3. 2020; bezprostředně poté dne 21. 3. 2020 byly
stěžovateli zaslány informace o řízení včetně poučení o složení senátu, písemnost navrhovatel
převzal do vlastních rukou dne 26. 3. 2020; dne 31. 3. 2020 doložil navrhovatel plnou moc
advokáta k zastupování; dne 2. 4. 2020 byl Nejvyššímu správnímu soudu předložen vyžádaný spis
Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 A 225/2019.
[4] Návrh není důvodný.
[5] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu
z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci
bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[6] Nejvyšší správní soud již několikráte ve své judikatuře konstatoval, že průtahy v řízení
znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé
příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu.
[7] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení postupu druhého senátu
Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný.
Jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, soud se věcí bezprostředně po jejím obdržení
řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž
vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout. Lze připustit, že soud
po dobu několika měsíců již žádné úkony nečiní; avšak stav řízení, kdy soud vykonal veškeré
úkony nutné k tomu, aby mohl rozhodnout, v dané věci, která nemá přednostní režim,
stále nerozhodl, není sám o sobě známkou průtahu v řízení; pro posouzení, zda dochází
k průtahům v řízení, je rovněž zcela irelevantní, jak a kdy bylo rozhodnuto v jiných věcech
stěžovatele, byť byly kasační stížnosti podány později.
[8] Při zhodnocení hledisek uvedených v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že soud se nedopustil žádných průtahů ve vztahu
k úkonům nutným k tomu, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možno vydat rozhodnutí.
Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující soudci
či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená
k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“.
To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně
nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení
nebyla nepřiměřeně dlouhá. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno
po nepřiměřenou dobu.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo
dosud rozhodnutí, nelze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat
za nepřiměřenou, vyžadující ingerenci ve smyslu §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
[10] Podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích, pokud soud, vůči němuž návrh
na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení,
učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům
v řízení nedochází. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal návrh důvodný,
proto jej zamítl.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu