ECLI:CZ:NSS:2020:KOMP.1.2020:32
sp. zn. Komp 1/2020 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Mazance a soudců Zdeňka
Kühna, Filipa Dienstbiera, Davida Hipšra, Tomáše Langáška, Tomáše Rychlého a Karla Šimky
v právní věci žalobkyně: Axial Personnel Agency, s.r.o., se sídlem Hybernská 1009/24,
Praha 1, zast. JUDr. Petrem Holým, advokátem se sídlem Na Kozačce 1289/7, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376,
Praha 2, o žalobě na určení pravomoci podle §97 s. ř. s.,
takto:
I. Žaloba se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala k Nejvyššímu správnímu soudu návrh, který sama označuje jako
kompetenční žalobu podle §97 násl. s. ř. s. V žalobě nejprve shrnuje skutkový stav věci, který
není mezi stranami nijak sporný, a který dokládá též přiloženými dokumenty.
[2] Žalobkyně dne 25. 9. 2018 podala u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu proti České
republice - Úřadu práce na zaplacení peněžité částky z důvodu plnění závazků dle dohod o
vyhrazení společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku, uzavřených v souladu s
§119 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Příspěvek ve výši odpovídající vynaloženým
mzdovým prostředkům na zaměstnance Úřad práce žalobkyni nevyplatil. Obvodní soud pro
Prahu 7 řízení usnesením ze dne 31. 5. 2019, čj. 12 C 102/2018-34, zastavil s tím, že věc bude
postoupena Městskému soudu v Praze, neboť má být řešena v rámci správního soudnictví.
[3] Proti usnesení obvodního soudu podala žalobkyně odvolání s tím, že nárok nenavazuje na
žádné správní rozhodnutí a není proti čemu podávat správní žalobu. O odvolání rozhodl Městský
soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2019, čj. 58 Co 321/2019-41, tak, že řízení zastavil a věc
postoupil Ministerstvu práce a sociálních věcí. Městský soud v odůvodnění usnesení konstatoval,
že jde o řešení sporu z veřejnoprávní smlouvy. Orgánem příslušným k rozhodnutí je dle §169
odst. 1 písm. d) správního řádu Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministerstvo však ve věci
odmítlo rozhodnout. Žalobkyni zaslalo dne 7. 2. 2020 dopis, kde se mj. uvádí, že ministerstvo
„nemůže rozhodovat spory ze smluv o vyhrazení společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku,
neboť se nejedná o veřejnoprávní smlouvu“.
[4] Ministerstvo tedy dle názoru žalobkyně nerespektovalo pravomocné rozhodnutí
městského soudu. Žalobkyně dne 18. 2. 2020 učinila vůči ministryni práce a sociálních věcí návrh
na opatření proti nečinnosti dle §80 správního řádu. Navrhla ministryni, aby přikázala
ministerstvu vydat ve lhůtě 30 dnů rozhodnutí. Ministerstvo (nikoli ministryně) však reagovalo
opět jen neformálním dopisem ze dne 30. 6. 2020, kde zopakovalo závěry z předchozího dopisu.
[5] Žalobkyně uzavírá, že jí nezbývá, než si „ v podstatě vynutit meritorní rozhodnutí prostřednictvím
kompetenční žaloby“. Proto v souladu s §133 odst. 4 správního řádu a §98 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
podává tuto kompetenční žalobu proti ministerstvu jako nečinnému orgánu. Navrhuje, aby soud
rozhodl, že příslušným orgánem vydat rozhodnutí je žalované ministerstvo.
[6] Žalované ministerstvo ve vyjádření vysvětluje, proč nemá v této věci kompetenci sporný
nárok posuzovat. Navrhuje žalobu odmítnout podle §99 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[7] Soud musel nejprve zvážit, zda jde o kompetenční spor ve smyslu §97 s. ř. s.
[8] Podle §97 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje kladný nebo záporný kompetenční spor, jehož
stranami jsou a) správní úřad a orgán územní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo b) orgány územní,
zájmové nebo profesní samosprávy navzájem, anebo c) ústřední správní úřady navzájem.
[9] V nynější věci však nejde o žádný spor ani mezi správním úřadem a orgánem samosprávy,
ani mezi orgány samosprávy navzájem, ani mezi ústředními správními úřady navzájem. Ostatně
to netvrdí ani žalobkyně, která jako žalovaného označila jen Ministerstvo práce a sociálních věcí,
žádný jiný správní úřad nebo orgán samosprávy. Již jen z toho důvodu je zřejmé, že zde
neexistuje žádný kompetenční spor ve smyslu §97 s. ř. s. V takovém případě je však žaloba
nepřípustná, což zákon výslovně říká v §99 písm. a) s. ř. s.
[10] Nad rámec nezbytně nutného soud uvádí, že bylo-li by v nynější věci možno uvažovat o
kompetenčním sporu, byl by to jiný spor, než na který pamatuje soudní řád správní v §97 násl.
Může totiž jít (za splnění dalších procesních podmínek) o kompetenční spor ve smyslu zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Podle §1 odst. 1 písm. a)
zákona č. 131/2002 Sb. se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o
pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou mj. soudy a orgány
moci výkonné. Podle §3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. je návrh na zahájení řízení o
kompetenčním sporu oprávněn podat též účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci vydat
rozhodnutí stala spornou.
[11] Soud tedy musel žalobu odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §99 písm. a)
s. ř. s. Ve věci nejde o kompetenční spor ve smyslu soudního řádu správního.
[12] Soud rozhodl dále o nákladech řízení, a to v souladu s §101 s. ř. s. Podle něj nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kompetenční žalobě.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. října 2020
Michal Mazanec
předseda senátu