Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 07.02.2020, sp. zn. Na 14/2020 - 11 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2020:NA.14.2020:11

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2020:NA.14.2020:11
sp. zn. Na 14/2020 - 11 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci navrhovatele: MUDr. D. N., o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2019, č. j. 20 Co 209/2019 - 176, takto: I. Návrh se odm ít á . II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Navrhovatel doručil dne 22. 1. 2020 Nejvyššímu správnímu soudu (dále také „NSS“) podání označené jako kasační stížnost, ve kterém brojí proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Brně. Tímto usnesením bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 103 EXE 3693/2014 - 157, jímž byl zamítnut navrhovatelův návrh na zastavení exekuce. [2] NSS nejprve posuzoval svou pravomoc o věci rozhodovat. Podle §4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jens. ř. s.“), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, o kompetenčních žalobách, a dále ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí nebo o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem. NSS je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví (§12 s. ř. s.). [3] Navrhovatel se dožaduje přezkumu rozhodnutí krajského soudu vydaného v občanskoprávním řízení, pro jehož vedení jsou pravomocné soudy v občanském soudním řízení [viz §7, §9 a §251 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“)]. NSS ani specializované senáty krajských soudů nejsou věcně ani funkčně příslušné k posuzování opravných prostředků směřujících proti rozhodnutí vydaným v občanském soudním řízení, či proti postupu soudů v tomto řízení. NSS proto není věcně ani funkčně příslušný k vyřízení podání navrhovatele. [4] NSS zvážil také možnost použít speciální ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s., podle nějž domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, soud podání odmítne a v usnesení o odmítnutí návrhu navrhovatele poučí o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. V usnesení ze dne 8. 9. 2011, č. j. Na 206/2011 - 5, NSS konstatoval, že se toto ustanovení vztahuje pouze na podání, kterými se „zahajuje řízení před soudem I. stupně v některé z forem řízení podle občanského soudního řádu, nikoli však na opravný prostředek, který svým obsahem odpovídá některému z opravných prostředků upravených v občanském soudním řádu.“ Pro tento závěr svědčí nejen znění §46 odst. 2 s. ř. s., ale i navazující ustanovení v občanském soudním řádu, a to §82 odst. 3 o. s. ř., jež zachování účinků podání žaloby do „nesprávné“ větvě soudnictví předpokládá v případě, že po odmítnutí podání bude žaloba (návrh na zahájení řízení) podána ve lhůtě jednoho měsíce. Pokud by zákonodárce chtěl, aby účinky podání „nesprávné“ větvi soudnictví platily i pro opravné prostředky a aby se i na ně použil mechanismus upravený pro řízení podle s. ř. s., užil by jiného, obecnějšího pojmu, a nikoli pojmu žaloba. V nyní posuzovaném případě lze podání navrhovatele považovat za odvolání, tedy opravný prostředek podle občanského soudního řádu, a tudíž tento případ nespadá pod situace předvídané ustanovením §46 odst. 2 s. ř. s. [5] Příslušnost soudu je jednou z podmínek řízení, která musí být dána, aby soud mohl o konkrétní věci rozhodovat. Není-li dána a nelze-li věc postoupit věcně a místně příslušnému soudu či podání odmítnout podle §46 odst. 2 s. ř. s., musí to být důvodem k odmítnutí podání podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že ve věci není dána věcná a funkční příslušnost soudu, který má věc rozhodnout, je v daném případě neodstranitelný. NSS proto z uvedených důvodů návrh podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl. [6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. února 2020 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:07.02.2020
Číslo jednací:Na 14/2020 - 11
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto
Účastníci řízení:
Prejudikatura:Na 42/2006 - 21
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2020:NA.14.2020:11
Staženo pro jurilogie.cz:10.05.2024