ECLI:CZ:NSS:2020:NA.150.2020:8
sp. zn. Na 150/2020 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: R. H., zast. JUDr. Václavem
Nohovcem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 25, Plzeň, proti žalovanému: Ing. Werner
Böhm, bytem Tatrovice 26, Chodov, o kasačních stížnostech žalovaného proti rozsudku
Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 C 126/2018 - 21,
takto:
I. Kasační stížnosti se od m ít a jí .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Sokolově (dále jen „okresní soud“) postoupil dne 8. 10. 2020 Nejvyššímu
správnímu soudu podání žalovaného (dále též „stěžovatel“) formálně označená jako „kasační
stížnost příslušnému správnímu soudu“, v nichž se stěžovatel opakovaně domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku pro nezákonnost. Tento rozsudek vydal okresní soud
v občanském soudním řízení a žalovanému jím uložil povinnost vyklidit stodolu ve vlastnictví
žalobce. Rozsudek v odvolacím řízení potvrdil Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne
13. 2. 2019, č. j. 11 Co 263/2018-40, a následné dovolací řízení zahájené na základě dovolání
žalovaného okresní soud zastavil usnesením ze dne 7. 1. 2020, č. j. 7 C 126/2018-98.
[2] Z obsahu všech tří podání stěžovatele ze dne 23. 4. 2020, 21. 5. 2020 a 8. 7. 2020
označených jako „kasační stížnost“ nebo „opakovaná kasační stížnost“ je zřejmé, že stěžovatel
jimi brojí proti rozsudku okresního soudu vydanému v občanském soudním řízení, přičemž
se domáhá jeho zrušení „příslušným správním soudem“ nebo „správním orgánem“.
[3] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Kasační stížnost
představuje opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Ve správním
soudnictví rozhodují soudy o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy
orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou
nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, dále soudy ve správním
soudnictví rozhodují o ochraně proti nečinnosti správního orgánu a o ochraně před nezákonným
zásahem správního orgánu.
[4] Jak již soud uvedl, stěžovatelem napadený rozsudek okresního soudu byl vydán
v občanském soudním řízení, v němž soudy projednávají a rozhodují spory, které vyplývají
z poměrů soukromého práva (§7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Občanské
soudní řízení disponuje vlastním systémem řádných a mimořádných opravných prostředků, které
již ostatně stěžovatel vyčerpal.
[5] S ohledem na výše uvedené nemůže být napadený rozsudek okresního soudu
přezkoumán v řízení o kasační stížnosti; podání formálně označená jako kasační stížnosti jsou
nepřípustná, a Nejvyšší správní soud je proto musel odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §120 s. ř. s..
[6] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. října 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu