ECLI:CZ:NSS:2020:NAD.17.2019:42
sp. zn. Nad 17/2019 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: L. N., proti žalovanému:
JUDr. Jiří Rezek, místopředseda Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, se sídlem
Dlouhé díly 351, Zlín, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o návrhu
Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2019 na přikázání věci jinému soudu
takto:
I. V řízení se p okr a č u je .
II. Soudci specializovaného úseku správního soudnictví Krajského soudu v Brně ne j so u
v yl o u čen i z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod
sp. zn. 31 A 14/2019.
III. Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 14/2019 s e
ne př i k a z uj e jinému soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Brně žalobu proti nezákonnému zásahu žalovaného.
Nezákonný zásah spočíval podle žalobce v tom, že žalovaný nevyslyšel žalobcovy podněty
na zahájení kárných řízení se skupinou soudců, která se v průběhu let na žalobci kárně provinila.
Krajský soud v Brně bezprostředně po podání žaloby navrhl Nejvyššímu správnímu soudu,
aby věc přikázal jinému krajskému soudu podle §9 odst. 2 s. ř. s. (z důvodu vhodnosti),
neboť žalovaným je tu funkcionář Krajského soudu v Brně, a u všech soudců tohoto soudu tedy
vzniká pochybnost o jejich nepodjatosti.
[2] NSS řízení o návrhu na přikázání věci jinému soudu přerušil podle §48 odst. 3 písm. d)
s. ř. s., protože rozšířenému senátu byly předloženy otázky, které úzce souvisely s předmětem
tohoto řízení. Rozšířený senát v řízení vedeném pod sp. zn. Nad 8/2019 řešil, zda je třeba
bez dalších úvah vyloučit z projednávání a rozhodování věci všechny soudce specializovaných
senátů, pokud je žalovaným správním orgánem soud, u něhož soudci působí, anebo funkcionář
tohoto soudu. Dále se zabýval také tím, zda je zapotřebí při rozhodování o návrhu na přikázání
věci jinému soudu rozhodnout o vyloučení těchto soudců samostatným výrokem. V usnesení
ze dne 26. 3. 2020, čj. Nad 8/2019-65, zodpověděl rozšířený senát předložené otázky, a korigoval
tak dosavadní judikaturu, z níž ve svém návrhu vycházel i krajský soud. NSS proto rozhodl
o tom, že se v řízení o návrhu krajského soudu pokračuje (výrok I).
[3] Z usnesení rozšířeného senátu vyplynulo, že k otázce vyloučení soudců z důvodů
tzv. systémové podjatosti nelze přistupovat zcela mechanicky, jak to mnohdy činila dosavadní
judikatura. Podle rozšířeného senátu musejí být pečlivě posouzeny všechny podstatné okolnosti
případu, než NSS rozhodne o vyloučení všech soudců krajského soudu proto, že je tento soud
žalovaným správním orgánem. Skutečnost, že žalovaným je funkcionář krajského soudu
(či samotný soud), pouze naznačuje, že je zde riziko systémové podjatosti soudců tohoto soudu.
Z rizika však nelze automaticky a paušálně vyvozovat, že jsou soudci tohoto soudu systémově
podjatí a že je nezbytné uplatnit delegaci nutnou podle §9 odst. 1 s. ř. s. (natož pak delegaci
vhodnou podle §9 odst. 2 s. ř. s., která je určena pro jiné situace).
[4] Podle rozšířeného senátu k vyloučení všech soudců krajského soudu nestačí,
že žalovaným správním orgánem je předseda (případně místopředseda) tohoto krajského soudu.
K této skutečnosti totiž musejí přistoupit další okolnosti, které vyvolávají oprávněné (myslitelné)
pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního soudu na základě samotné povahy
projednávané věci či z jiných vážných důvodů (§9 odst. 1, 3 ve spojení s §8 s. ř. s.; srov. bod 54
citovaného usnesení).
[5] Rozšířený senát dále poukázal na to, že případy tzv. systémové podjatosti představují
výjimku z pravidla, podle něhož nesmí být vyloučení soudců krajského soudu (§8 s. ř. s.)
posuzováno jako předběžná otázka v rámci řízení o přikázání věci. Otázka podjatosti,
či nepodjatosti, všech soudců krajského soudu vyplývá totiž v takovém případě ze samotné
povahy projednávané věci. NSS se proto v těchto situacích musí vypořádat samostatným
výrokem usnesení s otázkou podjatosti soudců krajského soudu a dalším výrokem musí
rozhodnout o návrhu na přikázání věci jinému soudu (§9 odst. 1 s. ř. s.; srov. bod 55 citovaného
usnesení).
[6] NSS při posuzování návrhu Krajského soudu v Brně vycházel z výše uvedených závěrů
usnesení rozšířeného senátu.
[7] V nynější věci jde o žalobu ve věci vedené pod sp. zn. 31 A 14/2019, kterou podal
žalobce, jenž má se soudními spory bohaté zkušenosti a „zásobuje“ soudy četnými podáními,
o jejichž smyslu a potenciální úspěšnosti lze mít na první pohled vážné pochyby. Žalobce byl
shodou okolností také jedním ze žalobců i ve věci, jíž se zabýval rozšířený senát. Rozšířený senát
k takovým situacím konstatoval, že „typickým příkladem, kdy je aplikace dosavadní judikatury
(paušalizující systémovou podjatost – pozn. NSS) nesmyslná, jsou právě případy žalob takových osob,
které sériově zahlcují soudy návrhy, byť jsou takové návrhy již na prvý pohled odsouzeny k neúspěchu
(např. žalují něco, co již na prvý pohled nemůže být nezákonným zásahem, eventuálně opakovaně žalují
z obdobných důvodů podobná rozhodnutí, přestože s obdobnými žalobami již v minulosti neuspěly apod.)“.
To je právě případ i nyní řešené věci. Nevyvstaly tu totiž žádné okolnosti, které by vyvolávaly
oprávněné pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního úseku krajského soudu, a proto
NSS nevyloučil soudce krajského soudu z rozhodování. Není tedy ani důvod k přikázání věci
jinému soudu.
[8] NSS proto nejprve výrokem II rozhodl o tom, že soudci specializovaného úseku
správního soudnictví Krajského soudu v Brně nejsou vyloučeni ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 31 A 14/2019. Výrokem III pak rozhodl, že se věc vedená u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 31 A 14/2019 nepřikazuje jinému soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu