ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.168.2019:80
sp. zn. Nao 168/2019 - 80
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Ing. arch. H. J., zast. JUDr.
Ing. J. J., LL. M., Ph.D., obecným zmocněncem, proti žalovanému: Krajský soud v Ústí nad
Labem, se sídlem Národního odboje 1274, Ústí nad Labem, proti usnesení žalovaného ze dne
12. 6. 2018, čj. 76 ICm 3326/2016-381 (KSLB 76 INS 22654/2011), v řízení o návrhu
na vyslovení vyloučení soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem a na přikázání věci vedené
u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 Af 19/2019 jinému krajskému soudu,
takto:
I. Soudci specializovaného úseku správního soudnictví Krajského soudu v Ústí nad Labem
ne j so u v y l o uč e ni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 15 Af 19/2019.
II. Věc vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 Af 19/2019
se n ep ři k azu je jinému soudu.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh
na vyslovení vyloučení všech soudců specializovaného úseku správního soudnictví Krajského
soudu v Ústí nad Labem a na přikázání věci vedené pod sp. zn. 15 Af 19/2019 jinému krajskému
soudu. V návrhu krajský soud upozorňuje, že v této věci je žalovaným správním orgánem tentýž
krajský soud, který je místně příslušný rozhodnout o žalobě. S ohledem na ustálenou judikaturu
krajský soud dovozuje vyloučení všech soudců soudu, který je žalovaným správním orgánem.
[2] NSS vyčkal rozhodnutí rozšířeného senátu v řízení vedeném pod sp. zn. Nad 8/2019,
kde se řešila právě otázka, zda v případě, kdy je žalovaným správním orgánem soud
nebo jeho funkcionář, je třeba bez dalších úvah dovodit vyloučení všech soudců tohoto soudu.
Usnesením ze dne 26. 3. 2020, čj. Nad 8/2019-65, rozšířený senát dospěl k právnímu závěru,
kterým modifikoval dosavadní judikaturu, z níž vycházel ve svém návrhu krajský soud.
[3] Rozšířený senát dosavadní judikaturu kritizoval, neboť k otázce vyloučení soudců
z důvodů „systémové podjatosti“ přistupuje zcela mechanicky. Dle rozšířeného senátu správný
přístup k vyloučení všech soudců krajského soudu proto, že je tento soud žalovaným správním
orgánem, předpokládá pečlivé posouzení všech relevantních okolností. Pouhá skutečnost,
že žalovaným je předseda (případně místopředseda) krajského soudu, eventuálně je sám soud
žalovaným apod., pouze naznačuje riziko systémové podjatosti soudců daného soudu. Sama
o sobě však ještě nevede k paušálnímu závěru o existenci „systémové podjatosti“ a nezbytnosti
delegace nutné podle §9 odst. 1 s. ř. s. (tím méně pak delegace podle §9 odst. 2 s. ř. s.,
která v těchto případech nepřipadá do úvahy).
[4] Podle rozšířeného senátu k vyloučení všech soudců krajského soudu nestačí,
že žalovaným správním orgánem je předseda (případně místopředseda) tohoto krajského soudu,
respektive ve věci rozhodoval jako správní orgán předseda soudu, soud je účastníkem řízení
nebo osobou zúčastněnou na řízení apod. Je třeba, aby k této skutečnosti přistoupily další
okolnosti, které vyvolávají oprávněné (myslitelné) pochybnosti o nepodjatosti všech soudců
správního soudu na základě samotné povahy projednávané věci či z jiných vážných důvodů (§9
odst. 1, 3 s. ř. s. ve spojení s §8 s. ř. s.) (bod 54 usnesení Nad 8/2019).
[5] Rozšířený senát dále upozornil, že vyloučení soudců krajského soudu (§8 s. ř. s.) nesmí
být zkoumáno jako předběžná otázka v rámci vlastního řízení o přikázání věci. Výjimkou jsou
případy tzv. systémové podjatosti, v nichž vznikají důvodné pochybnosti o nepodjatosti všech
soudců krajského soudu na základě samotné povahy projednávané věci. Ovšem i tam, kde NSS
dovodí „systémovou“ podjatost všech soudců, je třeba, aby se samostatným výrokem usnesení
vypořádal s otázkou podjatosti soudců krajského soudu a dalším výrokem rozhodl o návrhu
na přikázání věci jinému soudu (§9 odst. 1 s. ř. s.) (bod 55 usnesení Nad 8/2019).
[6] NSS proto dále vycházel při posuzování návrhu z právě uvedeného usnesení rozšířeného
senátu.
[7] Zvláštními okolnostmi, které odůvodňují aplikaci systémové podjatosti, bude třebas
skutečnost, že projednávaná věc bude mít objektivně významný dopad na soud jako celek
(platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně vyměřený soudu, zákonnost jmenování
předsedy soudu, stavební povolení na přístavbu, která zlepší komfort práce soudců, apod.)
(bod 47 usnesení Nad 8/2019).
[8] V nynější věci jde o žalobu ve věci vedené pod sp. zn. 15 Af 19/2019, podanou proti aktu
vydanému krajským soudem, který dle tvrzení žalobkyně vystupoval v daném případě
jako správní orgán (konkrétně jde o vymáhání soudního poplatku z incidenčního sporu
souvisejícího s insolvenčním řízením). Dle NSS však jde o standardní situaci, která v žádném
případě nevyvolává pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního úseku krajského soudu.
Rozhodnutí krajského soudu jistě nebude mít dopad na soud jako celek, nebude mít ani žádný
vliv na fungování soudu apod. Pochybnosti o nepodjatosti by naopak bylo možno dovodit
jen ve vztahu k těm konkrétním soudcům, kteří snad rozhodovali v samotném insolvenčním
řízení, o které se jedná, nebo byli nějak účastni na vymáhání sporného poplatku. Takováto
podjatost se však musí řešit standardně postupem dle §8 s. ř. s., nikoliv paušální aplikací
„systémové podjatosti“, která zjevně v této věci nepřichází do úvahy.
[9] NSS proto nejprve výrokem I. rozhodl o tom, že soudci specializovaného úseku
správního soudnictví Krajského soudu v Ústí nad Labem nejsou vyloučeni ve věci vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 15 Af 19/2019. Výrokem II. pak rozhodl, že se věc vedená
u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 Af 19/2019 nepřikazuje jinému soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu