ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.234.2019:33
sp. zn. Nao 234/2019 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška a soudců
Mgr. Barbory Berkové (soudkyně zpravodajka) a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci
žalobkyně: SIGMA PLAZA s. r. o., IČO: 07126131, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4,
zast. JUDr. Alenou Bányaiovou, CSc., advokátkou sídlem Lazarská 13/8, Praha 2,
proti žalovanému: Úřad Městské části Praha 1, sídlem Vodičkova 18, Praha 1, týkající se žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2019, č. j. 3 A 71/2019 - 225, o vyloučení
soudce z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 8 As 349/2019,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Michal Mazanec ne ní v yl o u čen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 As 349/2019.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 22. 11. 2019, č. j. 3 A 71/2019 – 225 Městský soud v Praze zamítl
žalobu, jíž se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Proti tomuto
rozsudku podala žalobkyně dne 16. 12. 2019 kasační stížnost, která byla rozvrhem práce
Nejvyššího správního soudu přidělena osmému senátu ve složení JUDr. Michal Mazanec,
JUDr. Petr Mikeš a JUDr. Milan Podhrázký. Soudcem zpravodajem byl určen JUDr. Michal
Mazanec.
[2] JUDr. Mazanec po seznámení s obsahem spisu oznámil skutečnosti svědčící
o jeho možné podjatosti podle §8 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). V oznámení JUDr. Mazanec uvedl, že by mohl být dán důvod pochybovat
o jeho nepodjatosti s ohledem na jeho vztah k zástupkyni žalobkyně. Popsal, že se s JUDr. Alenu
Bányaiovou, CSc. dobře zná asi 20 let. Uvedl, že v letech 1998 – 2002 byli současně
členy Legislativní rady vlády a v tomto smyslu měli blízký profesní vztah. Dále uvedl,
že se s JUDr. Bányaiovou setkává společensky i v současnosti, byť spíše náhodně,
protože se nezřídka potkávají na koncertech vážné hudby a operních představeních,
ale i při jiných příležitostech pražského právnického života. Vždy přitom nalézají zajímavá
společná témata k rozhovoru a jejich vztah je osobní a přátelský, přičemž se takto zná i s jejím
manželem (Mgr. F. B., současný předseda Ž. o. v P.).
[3] Věc byla předložena k rozhodnutí šestému senátu Nejvyššího správního soudu.
[4] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení soudce, který zjistí důvod
své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu. Má-li předseda soudu za to, že není
dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší
správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána
příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[6] V soudní judikatuře se objevuje rozlišování mezi subjektivní a objektivní stránkou
podjatosti. Subjektivní stránkou podjatosti se rozumí vnitřní psychický vztah soudce k věci,
účastníkům či jejich zástupcům, jejž může vyjádřit jen soudce sám. V posuzovaném případě
JUDr. Mazanec svůj subjektivní postoj nesdělil. Neuvedl, zda se cítí být ve věci podjatým,
resp. nevyjádřil obavu o svou schopnost rozhodnout ve věci nestranně, toliko poukázal
na okolnosti, které by se z objektivního hlediska mohly jevit jako důvody pro jeho vyloučení.
[7] Absence vyjádření postoje samotného soudce, o jehož vyloučení jde, však nevede
k nemožnosti o jeho vyloučení rozhodnout, neboť rozhodujícím je objektivní hledisko. Ústavní
soud ve svém nálezu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uvedl, že „subjektivní hledisko
účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti,
avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není
přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo
dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Jak již konstatoval
Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94 (publ.: Sbírka nálezů a usnesení ÚS,
sv. 6, č. 127), nejde pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý,
anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být“.
[8] Nejvyšší správní soud se tak zaměřil na posouzení toho, zda jsou objektivní důvody
pochybovat o nepodjatosti JUDr. Mazance. S ohledem na jím popsané okolnosti vycházel
z vlastní judikatury, a to usnesení ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013 – 56, v němž Nejvyšší
správní soud konstatoval: „Každý soudce v průběhu své soudcovské kariéry navazuje na svých pracovištích,
odborných konferencích a seminářích a při jiných příležitostech společenského života uvnitř soudcovského stavu
standardní kolegiální a profesní vztahy a jen některé z nich se vyvinou ve vztahy osobní. Krom toho, hloubka
těchto vztahů se v čase mění, některé se prohlubují, jiné – zejména po opuštění společného pracoviště – blednou.
Každý soudce profesionál při rozhodování musí být schopen tyto standardní profesní a kolegiální vztahy odstínit,
resp. jde o - zejména u soudců vyšších soudů, jež pravidelně přezkoumávají rozhodnutí svých kolegů na nižších
stupních soudní soustavy – natolik běžný fenomén, že si soudci profesionálové jejich existenci při rozhodování
ani nemusí uvědomovat.“
[9] V usnesení ze dne 4. 5. 2017, č. j. Nao 150/2017 – 15, Nejvyšší správní soud uvedl:
„Soudce je právní profesionál, jehož ústavní jakožto i mravní povinností je dbát o nezávislé a nestranné
rozhodování. S výkonem funkce soudce je proto nerozlučně spjat požadavek na to, aby se soudce byl schopen
oprostit od nepatřičných vnějších vlivů na jeho rozhodovací činnost. Méně intenzivní vlivy na svou rozhodovací
činnost tak musí být soudce schopen odfiltrovat s ohledem na nároky své profese. Pokud tedy intenzita rušivých
vlivů nedosáhne určité kritické úrovně, nemohou vzniknout legitimní pochybnosti o tom, že soudce není schopen
dostát požadavkům na nezávislé a nestranné rozhodnutí, které jsou na něj kladeny a kterých si musí být vědom.“
[10] V posuzované věci se z objektivního hlediska jedná o méně intenzivní vliv, od něhož
je soudce schopen se oprostit. Je zřejmé, že kontakt mezi JUDr. Mazancem a zástupkyní
žalobkyně je dlouhodobý. Z jeho popisu však vyplývá, že v letech 1998 až 2002, tj. prakticky
před dvaceti lety, se jednalo o vztah na profesní úrovni založený společným členstvím
JUDr. Mazance a JUDr. Bányaiové v Legislativní radě vlády. Takový kontakt nelze hodnotit jinak
než jako standardní profesionální známost mezi právníky, kterých lze za život navázat desítky.
V současné době má pak kontakt JUDr. Mazance a zástupkyně žalobkyně spočívat v setkáváních
na koncertech a oficiálních příležitostech pražského právnického života, při nichž JUDr. Mazanec
s manželi Bányaiovými přátelsky pohovoří. Popsané setkávání a přátelské hovory na kulturních
akcích a oficiálních právnických setkáních však nemohou pochybnost o nepodjatosti objektivně
založit, jelikož se dle tvrzení JUDr. Mazance jedná o setkávání spíše náhodná, nikoli o plánovaná
setkání blízkých přátel, kteří spolu významně tráví čas, navštěvují se, sdílí osobní životy
apod. Dle popisu JUDr. Mazance se jedná o vztah spíše společenský než přátelský, který důvod
podjatosti nezakládá. Pochybnosti, které by dle přesvědčení JUDr. Mazance mohly vyvstat
o jeho nepodjatosti, nepramení z natolik závažných okolností, od kterých by soudce, vědom
si svých ústavních povinností, nebyl schopen odhlédnout a rozhodovat zcela nestranně.
[11] JUDr. Mazanec proto není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 349/2019.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu