ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.30.2020:70
sp. zn. Nao 30/2020 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. Y., zastoupený
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému:
Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, v řízení
o námitce podjatosti soudce Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
JUDr. Jana Dvořáka vznesené zástupcem žalobce ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 6/2020,
takto:
I. Soudce Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích JUDr. Jan Dvořák
ne ní v y l o u čen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 6/2020.
II. Návrh žalobce na přikázání této věci jinému krajskému soudu se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen
„krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2019,
č. j. KrÚ 86269/2019/ODSH/11. V tomto řízení žalobce prostřednictvím svého zástupce
uplatnil dne 20. 2. 2020 námitku podjatosti proti soudci JUDr. Janu Dvořákovi a návrh
na přikázání věci jinému soudu. Tuto písemnost doplnil podáním ze dne 28. 2. 2020.
[2] Dne 2. 3. 2020 byla Nejvyššímu správnímu soudu postoupena námitka podjatosti
společně s návrhem na přikázání věci jinému krajskému soudu. Žalobce podjatost JUDr. Dvořáka
vůči němu, respektive jeho zástupci, dovozuje především z postupu tohoto soudce v jiných
řízeních. Tvrdí, že JUDr. Dvořák zástupce žalobce opakovaně znevažoval ve svých rozsudcích.
Také mu sdělil, že si na něj zřídil složku a ještě neví, co s ní udělá.
[3] Žalobce podjatost JUDr. Dvořáka spatřuje i v tom, že na jeho zástupce byla předsedou
krajského soudu podána stížnost u České advokátní komory. Lze se domnívat, že iniciativa
k podání stížnosti vzešla od JUDr. Dvořáka. V doplnění námitky podjatosti je pak uvedeno,
že zástupce žalobce při nahlížení do spisu dne 21. 2. 2020 zjistil, že předseda krajského soudu
České advokátní komoře zaslal několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ve kterých je
postup zástupce žalobce označen jako účelový. Tato skutečnost podle žalobce mimo jiné svědčí
pro postoupení věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Žalobce k námitce podjatosti přiložil
stížnost správy krajského soudu adresovanou Mgr. Petře Vráblíkové, vedoucí oddělení pro věci
kárné České advokátní komory. Druhou přílohou je výzva vedoucí kontrolního oddělení České
advokátní komory k vyjádření ke stížnosti.
[4] Návrh na přikázání věci jinému soudu je dle žalobce odůvodněn také tím, že „prostředí“
Krajského soudu v Hradci Králové, tedy „senát č. 52 A a státní správa soudu“, nevytváří vyhovující
podmínky pro spravedlivé rozhodnutí věci. Toto prostředí se nejeví jako vhodné pro nestranné
rozhodování a působí zastrašujícím způsobem ve vztahu k advokátovi, žalobci samotnému a jeho
věci.
[5] Součástí přípisu, kterým byla Nejvyššímu správnímu soudu postoupena námitka
podjatosti, je vyjádření JUDr. Dvořáka. Uvedl, že se necítí být podjatým a není mu známa žádná
skutečnost, ze které by měly vyplynout pochybnosti o jeho nepodjatosti. Jeho vztah k zástupci
žalobce i projednávané věci je neutrální. Nakonec poznamenal, že zástupce žalobce odmítá
respektovat závěry Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu ohledně zmíněné složky.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
[7] Podle §8 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též
soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem pro vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[8] Nejvyšší správní soud předesílá, že obsahově prakticky shodnými námitkami uplatněnými
stejným advokátem se ve skutkově obdobných věcech již vícekrát zabýval. Zástupce žalobce
opakovaně namítá podjatost předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka z důvodu, že „si na něj vede
složku“ a chová se k němu nevhodně. Nejvyšší správní soud se k existenci složky vyjádřil již
v rozsudku ze dne 10. 11. 2016, č. j. 7 As 158/2016 – 72 (všechna judikatura tohoto soudu
je dostupná na www.nssoud.cz). V rámci kasačního přezkumu zde bylo posuzováno tvrzení
stěžovatele, že si předseda senátu na zástupce žalobce založil složku, kde eviduje jeho pozdní
příchody a že ještě neví, co s touto složkou udělá. Nejvyšší správní soud se k údajné složce
pozdních příchodů vyjádřil tak, že „[v] dané věci je nepochybně míněno, že soudce měl přehled o tom,
že se jedná o opakované jednání žalobce, což bylo následně podrobně uvedeno v odůvodnění rozsudku. Šlo tedy
o názor soudu na způsob výkonu advokátní činnosti zástupce stěžovatele. Podrobné odůvodnění této okolnosti
má bezpochyby i preventivní funkci. Účastníci a jejich zástupci získali náhled soudu na takový procesní postup
a mohou se tomu v budoucnu přizpůsobit. Osobní antipatie či nepřátelství, které by mohly důvodně zpochybnit
nepodjatost předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka, zde nejsou zřejmé. Postup JUDr. Jana Dvořáka nezakládá
důvod k domněnkám o soudcově osobní zainteresovanosti v stěžovatelově věci ani o jeho vztahu k zástupci
stěžovatele.“
[9] V jiném, avšak velmi skutkově podobném případě, ve kterém Nejvyšší správní soud
rozhodoval o námitce podjatosti téhož advokáta, konstatoval, že „[v]yjádření JUDr. Jana Dvořáka
o 'složce' a údajně pomlouvačné odůvodnění rozsudku nezaložila relevantní pochybnost o podjatosti soudce v rámci
řízení, jehož se bezprostředně týkala, tím spíše nemohou objektivně narušit důvěru v nestrannost tohoto soudce
v řízení jiném“ (usnesení ze dne 30. 11. 2016, č. j. Nao 282/2016 – 92).
[10] Uvedené závěry jsou plně použitelné také v nyní projednávané věci. Nejvyšší správní soud
neshledal jakékoliv důvody podjatosti JUDr. Dvořáka, které zástupce žalobce spatřoval
především v jeho postupu v jiných řízeních (vedení složky a znevažování zástupce žalobce
v rozsudcích). Skutečnosti vyplývající z námitky podjatosti dokládají spíše než to, že by byl
předseda senátu podjatý, že zástupce žalobce činí v řízení před krajským soudem opakovaně
různé kroky znesnadňující projednání a rozhodnutí případů soudem. Vzhledem k jejich
opakování není překvapivé, že tyto procesní kroky vnímá předseda senátu nikoliv jako skutečnou
obranu klientů, ale spíše jako účelové obstrukce.
[11] Stejně tak nevzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Dvořáka fakt, že předseda
krajského soudu v souvislosti se stížností na zástupce žalobce zaslal České advokátní komoře
několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ve kterých je postup zástupce žalobce označen
jako účelový. Předně je třeba uvést, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou veřejně
přístupná. Předseda krajského soudu na ně sice odkázal, nicméně orgán České advokátní komory
si je mohl dohledat sám, stejně jako kdokoli jiný. Navíc tato rozhodnutí zaslal soudu předseda
krajského soudu, nikoli JUDr. Dvořák. Je pak pouze domněnkou, že stížnost u České advokátní
komory inicioval právě tento soudce. I kdyby tomu však tak bylo, nebo pokud by stížnost podal
přímo JUDr. Dvořák, ani tyto okolnosti by nebyly důvodem pro vyloučení soudce podle
§8 odst. 1 s. ř. s. (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007,
č. j. Nao 14/2007 – 26).
[12] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že soudce JUDr. Jan Dvořák není podjatý.
Proto není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 52 A 6/2020.
[13] Dále žalobce navrhoval přikázání věci jinému soudu. Podle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu,
je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
[14] Tzv. delegace vhodná představuje průlom do ústavního principu zákonného soudce,
vyjádřeného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ten stanoví, že nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci, příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Místní příslušnost soudu určená procesními předpisy je základním pravidlem,
které je promítnutím dělby činnosti uvnitř soudní soustavy mezi jednotlivými články tak, aby věci
byly projednávány v místě, kde jsou nejlepší předpoklady pro jejich náležité projednání
a rozhodnutí.
[15] K delegaci vhodné se vyjádřil také rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení
ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003 – 26, č. 305/2004 Sb. NSS. Uvedl, že je namístě k ní
přistoupit pouze tehdy, dojde-li tím k hospodárnějšímu, rychlejšímu či spolehlivějšímu posouzení
věci. Jedná se o výjimku z pravidla, a proto je možná pouze za výjimečných okolností
(pokud důvody, které pro ni svědčí, převáží nad ústavní zásadou zákonného soudce a soudu).
Úlohou Nejvyššího správního soudu v této věci je tedy posoudit, zda jsou dány důvody
pro výjimečné použití institutu vhodné delegace a rozhodnout, zda by řízení u jiného krajského
soudu bylo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší a spolehlivější než u místně
příslušného Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích.
[16] Soud takové výjimečné okolnosti neshledal a nevyplývají ani z podání žalobce.
Ten namítá, že krajský soud nevytváří vhodné prostředí pro nezaujaté a nestranné rozhodování
ve věcech, kde jako zástupce účastníků vystupuje Mgr. Václav Voříšek. Skutečnost, že předseda
krajského soudu podal stížnost k České advokátní komoře na zástupce žalobce za obstrukční
jednání před správními soudy, však takovou výjimečnou okolností není. Stejně tak důvodem
pro delegaci vhodnou nemůže být, že předseda krajského soudu zaslal České advokátní komoře
kopie rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ve kterých je postup zástupce žalobce označen
za obstrukční (o to více, že tyto okolnosti nejsou ani důvodem podjatosti soudce; viz odst. [11]
tohoto usnesení).
[17] Podmínky stanovené v §9 odst. 2 s. ř. s. nebyly v projednávané věci naplněny, Nejvyšší
správní soud tak návrh na přikázání věci jinému krajskému soudu zamítl. Žalobu proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2019, č. j. KrÚ 86269/2019/ODSH/11, tedy projedná
a rozhodne o ní věcně a místně příslušný Krajský soud v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 31. března 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu