ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.39.2020:70
sp. zn. Nao 39/2020 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Mgr. Ing. L. V., Ph.D.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu
v Českých Budějovicích pod sp. zn. 53 Ad 15/2019,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Mgr. Helena Nutilová ne n í vyloučena
z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 53 Ad 15/2019.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o žalobě ve věci výše uvedené namítl podjatost soudkyně Krajského
soudu v Českých Budějovicích Mgr. Heleny Nutilové rozhodující ve věci, s návrhem na její
vyloučení z projednávání a rozhodování této věci a přidělení věci jinému soudci tohoto krajského
soudu. Námitku podjatosti uvedené soudkyně odůvodnil tak, že „Její rozhodovací činnost je
nespravedlivá a její rozsudky jsou podle toho, jak má náladu nebo jak se vyspí. S jejími právními názory
nesouhlasím, i když je mi známo, že mohu brojit kasační stížností.“ Z uvedeného lze tak dovodit,
že důvod podjatosti žalobce spatřuje v rozhodování této soudkyně v jiných jeho věcech.
[2] Soudkyně Mgr. Helena Nutilová se k námitce vyjádřila s tím, že se necítí být podjatá,
neboť nemá žádný osobní vztah k žalobci ani k věci, která je předmětem žaloby. Okolnost,
že rozhodovala některé z žalob, které žalobce uplatnil u Krajského soudu v Českých
Budějovicích, a v řízení nebyl úspěšný, podle jejího názoru neznamená, že je vyloučena
z projednání jeho věci.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[7] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaného soudce tak s ohledem na výše uvedené může
vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce týkající se vztahu soudce k projednávané věci,
jejím účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout
v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení
žalobce.
[8] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup
soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících či nesouvisejících,
věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný.
Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. Účastníkův nesouhlas
s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při posuzování podjatosti irelevantní. Soudce
může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení
účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu správního
soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat
rozhodnutí soudu jistě lze, ale k tomu slouží opravné prostředky, jsou-li přípustné, nikoliv
námitka podjatosti.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro to, aby soudkyně Mgr. Helena Nutilová byla vyloučena z projednání a rozhodnutí shora
uvedené věci. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu