ECLI:CZ:NSS:2020:VOL.3.2020:48
sp. zn. Vol 3/2020 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše
Langáška, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla
Molka a Ivo Pospíšila (soudce zpravodaj) v právní věci navrhovatelky: L. F. G. O, za účasti: 1)
Státní volební komise, sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) David Smoljak, 3) Koalice
Starostové a nezávislí, Pirátská strana a TOP 09, jednající zmocněnkyní V. U., týkající se
návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování, neplatnosti volby kandidáta a neplatnosti voleb do
třetiny Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 2. a 3. října 2020 a 9. a 10. října
2020 ve volebním obvodě č. 24 (Praha 9),
takto:
I. Návrh se za m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Volební stížnost a průběh řízení
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 14. 10. 2020 návrh navrhovatelky (dále též „volební
stížnost“) formálně označený jako návrh na vyslovení neplatnosti hlasování a neplatnosti volby
kandidáta ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 2. a 3. října 2020
a 9. a 10. října 2020 ve volebním obvodě č. 24 (Praha 9), v jehož obsahu však navrhovatelka
uvádí, že jde (také) o návrh na neplatnost voleb.
[2] Navrhovatelka se domnívá, že v průběhu celé volební kampaně byla závažným způsobem
porušována ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky
a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „volební zákon“). Porušení volebního
zákona spatřuje v tom, že na zpravodajském webu České televize (a zároveň na prvním místě
internetových vyhledávačů) byl umístěn odkaz „Kdo je L. G. O., na stopu ženy, která se
soudí…“, který vedl k reportáži s názvem „Šlechtična z bulváru“. Reportáž obsahuje
dle navrhovatelky lživé informace týkající se původu, studia a soudních sporů navrhovatelky a její
senátní kampaně v roce 2018. Navrhovatelka již na autora podala trestní oznámení, nicméně
dosah zpravodajského webu České televize je tak zásadní, že neměla možnost se šířeným
pomluvám efektivně bránit. To dokazuje i skutečnost, že odkaz na reportáž byl sdílen
na sociálních sítích. Stejná redakce České televize vyrobila před volbami jinou reportáž, kterou
sdílel na svých sociálních sítích zvolený kandidát David Smoljak. Navrhovatelka dále uvádí,
že v den voleb zveřejnil časopis Reflex „doporučení, koho volit“. Pouze u navrhovatelky
je uvedeno, že její kandidatura je bizarní, a toto hodnocení je navíc doprovozeno lživou
informací, podle níž se jako údajná příbuzná pekařské rodiny soudí s Agrofertem vlastněným
premiérem. U článku navíc není uvedeno, že jeho autor P. S. není nezávislý novinář, ale člen
politické strany ODS, která měla v daném volebním obvodě vlastního kandidáta. Jako důkazy
předkládá navrhovatelka screenshoty, rodokmen, kopii trestního oznámení a kopii e-mailové
komunikace s historikem J. Ž. ohledně navrhovatelčiných předků.
[3] Navrhovatelka je přesvědčena, že z předložených tvrzení a důkazů vyplývá existence
významné indicie vyvolávající pochybnosti o regulérnosti průběhu volby, která je způsobilá hrubě
ovlivnit výsledky voleb (způsobit tzv. „zatemnění“ volebního výsledku). V případě, že se prokáže
porušení zákona, které hrubě ovlivnilo výsledky 1. kola voleb, není dle navrhovatelky jiná
možnost než uskutečnit nové hlasování.
[4] Nejvyšší správní soud zaslal volební stížnost na vědomí dalším účastníkům řízení, kteří
na ni v soudem určené lhůtě nereagovali.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Podle §90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se může
za podmínek stanovených zvláštními zákony občan, politická strana nebo nezávislý kandidát
anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí
a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo
neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta.
[6] Podle §87 odst. 2 až 5 volebního zákona může každý občan zapsaný do stálého seznamu
ve volebním okrsku, kde byl senátor volen, každá politická strana, politické hnutí, koalice nebo
nezávislý kandidát, jejichž přihláška k registraci ve volebním obvodu byla pro volby do Senátu
zaregistrována, domáhat ochrany u soudu podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost
voleb nebo neplatnost volby kandidáta, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona
způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek hlasování, výsledek voleb nebo výsledek volby
kandidáta.
[7] Navrhovatelka je občankou České republiky, má trvalý pobyt v městské části P. 9,
a je tudíž zapsána do stálého seznamu v této městské části (§5 volebního zákona ve spojení
s §28 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých
zákonů). Bydliště navrhovatelky náleží do volebního obvodu č. 24 Praha 9 (příloha č. 3
k volebnímu zákonu). Navrhovatelka je tedy aktivně legitimována k podání návrhu v tomto
volebním obvodu.
[8] Dle textu volební stížnosti se navrhovatelka domáhá jak vyslovení neplatnosti hlasování
a neplatnosti volby kandidáta, tak neplatnosti voleb (v petitu pak navrhuje pouze vyslovení
neplatnosti hlasování). Soud přitom není petitem návrhu zcela vázán a je oprávněn posoudit
návrh zejména s ohledem na jeho obsah nebo povahu věci; jednotlivé subtypy řízení ve volebním
soudnictví jsou „propustné“ a soud je oprávněn v rámci jednoho a téhož řízení petit
„překvalifikovat“ (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. listopadu 2014,
č. j. Vol 23/2014 - 110, bod 12, citující usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky
v Pardubicích ze dne 20. listopadu 2006, sp. zn. 52 Ca 71/2006, publ. pod č. 1055/2007 Sb.
NSS., a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 4/2012 - 39 ze dne 13. listopadu 2012,
bod 9, dále též usnesení č. j. Vol 7/2016 - 25 z 2. listopadu 2016, bod 2, a usnesení
č. j. Vol 4/2016 - 191 z 10. listopadu 2016, bod 9 a 93). Z obsahu volební stížnosti sice vyplývá,
že nezákonností byly dle navrhovatelky postiženy části volebního procesu předcházející
samotnému hlasování, pokud by však Nejvyšší správní soud skutečně shledal nezákonnost, která
hrubě ovlivnila volební výsledek, s ohledem na zjištěný vliv této nezákonnosti na volební proces
by sám rozhodl o tom, zda vysloví neplatnost hlasování či voleb jako takových. S ohledem
na to nepovažoval soud skutečnost, že stěžovatelka ve volební stížnosti nepostavila zcela najisto,
zda podává návrh na vyslovení neplatnosti hlasování, volby kandidáta či voleb, za vadu, která
by bránila meritornímu posouzení návrhu.
[9] Nejvyšší správní soud při přezkumu návrhů podle §90 s. ř. s. vychází z toho,
že základními předpoklady pro vyhovění volební stížnosti je (1) nezákonnost, tj. porušení
ustanovení zákona upravujícího volební proces (nemusí jít nutně o volební zákon
v užším slova smyslu – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. července 2006
č. j. Vol 36/2006 - 21, č. 960/2006 Sb. NSS), (2) vztah mezi touto nezákonností a zvolením
kandidáta, jehož zvolení je napadeno, a (3) zásadní intenzita této nezákonnosti hrubě ovlivňující
volební výsledky, respektive vyvolávající jejich „zatemnění“ (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 2. července 2004 č. j. Vol 6/2004 - 12, č. 354/2004 Sb. NSS). Po účinnosti zákona
č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony, je potom nutné,
aby porušení zákona výsledek volby skutečně ovlivnilo (nepostačí potencialita ovlivnění
volebních výsledků, s níž na základě tehdejšího znění zákona pracovala starší judikatura).
Pro závěr o důvodnosti volební stížnosti je tedy nyní nutné, „aby bylo v řízení podle §90 s. ř. s.
prokázáno, že došlo k porušení některého zákonného ustanovení upravujícího průběh volebního procesu a že tato
protizákonnost ovlivnila (nikoli pouze mohla ovlivnit) výsledek voleb, a to hrubým způsobem“ (usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2018 č. j. Vol 16/2018 - 33, č. 3717/2018 Sb.
NSS). Jinými slovy nepostačuje „důkazy podložená pravděpodobnost ovlivnění, ale je třeba prokázat samotné
ovlivnění. V tomto ohledu je však třeba uvést, že volební soud často hodnotí, zda by výsledek dějů ve skutečném
světě byl jiný, pokud by i ony děje byly jiné. Odkrytí faktických souvislostí zde není možné na základě výslechu
voličů, odborného posouzení příslušných jevů z hlediska fyzikálních, resp. přírodních zákonů, ale nanejvýš
prostředky sociálních věd. Volební soudy však těmito prostředky nedisponují a ani vlastní soudní řízení není
k jejich získání uzpůsobeno. Pro závěr o hrubém ovlivnění voleb je tedy určující komplexní hodnocení skutkového
stavu zjištěného v (časově) omezených možnostech volebního soudu z hlediska toho, zda skutková tvrzení o jiném
přidělení mandátů, pokud by nebylo došlo k vadě volebního procesu, odpovídají zkušenostem běžného života
a soudce je o jejich pravdivosti vnitřně přesvědčen bez rozumných pochybností“ (nález Ústavního soudu ze dne
2. dubna 2019 sp. zn. I. ÚS 4178/18, který se sice týkal voleb do zastupitelstev obcí, je však
použitelný i na volby do Senátu, neboť ustanovení volebních zákonů jsou co do parametrů
soudního přezkumu voleb formulována totožně). Je třeba vycházet z principu, že rozhodnutí
voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního
procesu prokazatelně způsobily, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát (srov. též
nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04).
[10] Navrhovatelka spatřuje porušení zákona v tom, že se ve veřejném prostoru objevily
informace o její osobě coby jedné z kandidátek, a tyto informace považuje za nepravdivé.
Konkrétně se jednalo o jednu reportáž České televize odvysílanou dne 2. 3. 2020, která
je dostupná v internetovém archivu vysílání, a o jeden text uveřejněný v den voleb
na internetových stránkách časopisu Reflex.
[11] Ve své volební stížnosti navrhovatelka nespecifikuje, která ustanovení zákona
upravujícího volební proces byla uvedeným stavem či jednáním porušena. Dotčena by z povahy
věci teoreticky mohla být ustanovení volebního zákona upravující pravidla volební kampaně.
Zejména pak §16 odst. 5 volebního zákona, podle něhož volební kampaň musí probíhat čestně
a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž
kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje.
[12] Pro kvalifikaci určitého sdělení jako volební kampaně dle §16 odst. 5 by měl být
zpravidla brán v úvahu cíl tohoto sdělení a zejména jeho objektivní způsobilost ovlivnit
rozhodování voličů ve prospěch či neprospěch konkrétního kandidáta. Podstatné jsou především
konkrétní skutkové okolnosti (vyznění a intenzita sdělení, jednostrannost, časová a věcná
souvislost s volebním procesem atd.). Jiný náhled by zejména v případě zpravodajství či názorové
publicistiky mohl vést až k absurdnímu závěru, že každá nikoliv neutrální zmínka o konkrétním
kandidátovi v neohraničeném časovém horizontu (pokud je zachycena a v době voleb stále
veřejnosti dostupná) by představovala volební kampaň. Takto široce dané ustanovení zákona
vykládat nelze.
[13] Uvedené úvahy odpovídají i starší judikatuře Ústavního soudu (nález ze dne
18. února 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98, N 27/13 SbNU 203), podle níž je třeba také přihlížet
k tomu, zda namítané porušení zákona způsobil kandidát, jehož zvolení je napadáno. „Opačný
výklad by zákonitě vedl k tomu, že by kterýkoli subjekt (např. každé, byť i bulvární medium) mohl docílit
neplatnost volby jakéhokoli kandidáta zcela bez jeho přičinění, což by – in eventum – mohlo volby výrazně
narušit, popřípadě, důsledně vzato, i zmařit. Takové následky přirozeně zákonodárce nezamýšlel.“
To, že by důvodem neplatnosti voleb mohlo být porušení právních předpisů způsobené třetí
osobou, by mělo být, jak plyne z citovaného nálezu Ústavního soudu, výjimečné.
[14] V úvahu je možné vzít také časový aspekt. I protiprávní útoky menší intenzity mohou
nabýt na významu, pokud jsou učiněny v době, která protikandidátovi fakticky znemožňuje na ně
jakkoliv efektivně zareagovat. Naopak i zjevně závažné útoky volební výsledek zpravidla výrazněji
neovlivní, pokud na ně dotčený kandidát z časového hlediska může přiměřeným způsobem
odpovědět (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013, č. j. Vol 44/2013 – 72,
nebo ze dne 21. 2. 2018, č. j. Vol 50/2018 - 46).
[15] Konečně lze zopakovat, že čestným a poctivým vedením volební kampaně má volební
zákon na mysli to, co se dříve označovalo jako čistota voleb. Jedná se o pojem veřejného práva,
ochrana osobnostních práv v řízení o volební stížnosti může plnit jen pomocnou úlohu
z hlediska zajištění a dodržování těchto pravidel. Chybějící účinná občanskoprávní ochrana sice
může vést ke snaze řešit spory týkající se ochrany osobnosti cestou volebních stížností. Není
ovšem úkolem soudnictví ve volebních věcech tuto ochranu suplovat.
[16] Vztaženo na nynější případ, i pokud by snad tvrzení ve zveřejněné reportáži České
televize a článku časopisu Reflex nebyla pravdivá (což nyní Nejvyšší správní soud nijak
nehodnotí), nejednalo se o volební kampaň žádného z protikandidátů navrhovatelky ani subjektu,
který podal návrh k jejich registraci. Ostatně reportáž České televize byla zveřejněna více než půl
roku před konáním voleb a předtím, než volby byly vůbec vyhlášeny. Souvislost s volebním
procesem je proto mizivá a autor reportáže zřejmě ani nemohl předjímat, zda bude navrhovatelka
někdy v budoucnu ve volbách kandidovat. Navrhovatelka zároveň měla dostatečný časový
prostor k tomu, aby na tvrzení v reportáži mohla adekvátním způsobem reagovat.
[17] I ve vztahu k článku na internetových stránkách časopisu Reflex (který dle navrhovatelky
také obsahuje nepravdivá tvrzení) by ovšem pro vyhovění volební stížnosti bylo třeba prokázat,
že tvrzené protizákonnosti hrubě ovlivnily výsledek volby senátora v daném volebním obvodě.
[18] Důkazní břemeno přitom leží na straně navrhovatele, jak potvrzuje ustálená judikatura
Ústavního soudu (např. nález ze dne 26. ledna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04). Nejvyšší správní soud
připouští, že splnit uvedený zákonný požadavek je obtížné jak pro navrhovatele, tak pro soud,
neboť výsledek volby je souhrnem rozhodnutí každého z jednotlivých voličů. Je ovšem
na navrhovateli, aby předložil alespoň zvlášť závažnou indicii, která sama o sobě svědčí o hrubém
ovlivnění výsledku volby (v podrobnostech srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 2. 2018, č. j. Vol 16/2018 - 33, nebo ze dne 21. 2. 2018, č. j. Vol 50/2018 – 46).
[19] Žádné takové indicie však navrhovatelka ke své volební stížnosti nepředložila. Doložila
pouze existenci a obsah dané reportáže a článku, vlastní rodokmen, způsob, jakým
se zveřejněným informacím bránila, a dva případy, kdy byl odkaz na reportáž České televize
sdílen uživateli v komentářích na sociální síti Facebook. Žádný z těchto podkladů však
nepředstavuje indicii o existenci vztahu mezi tvrzenou nezákonností a zvolením konkrétního
kandidáta, tím méně pak indicii o hrubém ovlivnění volebních výsledků. Tím spíše
že navrhovatelka, které se dané informace týkají, získala v prvním kole senátních voleb
v dotčeném obvodě 508 hlasů, což představuje 1,46 % odevzdaných hlasů. Nic z toho,
co navrhovatelka ke své volební stížnosti doložila, tak nepodporuje závěr, že by zveřejněním
daných informací mohli být voliči ovlivněni do té míry, že v prvním či druhém kole senátních
voleb by byl zvolen jiný kandidát.
III. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud tedy neshledal návrh na vyslovení neplatnosti hlasování, neplatnosti
volby kandidáta a neplatnosti voleb do třetiny Senátu Parlamentu České republiky ve volebním
obvodu č. 24 (Praha 9) důvodným.
[21] Podle §93 odst. 4 s. ř. s. nemá v řízení ve věcech volebních žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího
správního soudu (§93 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2020
Tomáš Langášek
předseda senátu