ECLI:CZ:NSS:2021:1.AFS.141.2021:32
sp. zn. 1 Afs 141/2021 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: P&J SYSTEM
GROUP CZ s. r. o., se sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha 3, zastoupen JUDr. Igorem
Andrýskem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 120/22, Hodonín, proti žalovanému:
Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno, o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, č. j. 31 A 143/2020 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“)
domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v probíhající daňové
kontrole u žalobce. Požadoval vyslovení nezákonnosti a zákazu pokračovaní daňové kontroly.
[2] Krajský soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl. Dospěl k závěru,
že vzhledem k nečinnosti žalobce nedošlo k zahájení daňové kontroly. Žalovaný pouze vydal dvě
oznámení o provedení daňové kontroly a jednu výzvu k umožnění zahájení daňové kontroly,
kterými žádal žalobce o součinnost při plánovaném zahájení daňové kontroly. Ze správního spisu
krajský soud nezjistil žádné jiné invazivní úkony žalovaného, kterými by jakkoli bezprostředně
zasahoval do právní sféry žalobce. Postup směřující k zahájení daňové kontroly však nemohl,
za situace kdy nebyla daňová kontrola zahájena, přímo zasáhnout do právní sféry žalobce a zkrátit
jej tak na jeho právech.
[3] Na závěr krajský soud podotkl, že většina žalobcových námitek směrovala proti
možnému budoucímu postupu žalovaného.
II. Kasační stížnost
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu jeho
nezákonnosti podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[5] V kasační stížnosti obsáhle opisoval napadený rozsudek krajského soudu a v podstatě
shodně zopakoval argumentaci uplatněnou v žalobě. Kasačními námitkami mířil zejména proti
vydání dodatečného platebního výměru Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územním
pracovištěm pro Prahu 3. Zdůraznil, že se krajský soud zabýval věcí pouze v intencích jednání
žalovaného a nikoliv jako pokračujícího nezákonného jednání.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejdříve podrobně zrekapituloval svůj postup
vůči žalobci. Zopakoval, že stěžovatel s žalovaným nespolupracoval a tím neumožnil zahájení
daňové kontroly. Ztotožňuje se proto se závěry krajského soudu v tom, že daňová kontrola
nebyla zahájena, a nemohlo proto dojít k zásahu do stěžovatelových práv. V podrobnostech
odkázal na vyjádření k žalobě.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Na úvod Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovatel kasační stížností argumentuje
zejména proti doměření daně Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územním pracovištěm
pro Prahu 3, ke kterému došlo až po podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. Proti
dodatečným platebním výměrům se však nelze bránit žalobou na ochranu proti nezákonnému
zásahu, nýbrž žalobou proti rozhodnutí správce daně podle §65 a násl. s. ř. s. Valnou částí
argumentace stěžovatele tak není Nejvyšší správní soud oprávněn se zabývat.
[10] Jestliže stěžovatel tvrdí, že se krajský soud měl zabývat i postupem Finančního úřadu
pro hlavní město Prahu a nikoliv pouze postupem žalovaného, považuje Nejvyšší správní soud
za vhodné zopakovat rozložení pravomocí finančních úřadů v současném případě.
[11] Dle obecných pravidel je místně příslušným finančním úřadem stěžovatele dle §8 odst. 2
zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, Finanční úřad pro hlavní město
Prahu. Ten má plnou věcnou působnost vůči stěžovateli (§10 odst. 1 téhož zákona).
[12] V souzeném případě ovšem vyzval stěžovatele ke spolupráci při provádění daňové
kontroly žalovaný, tedy Finanční úřad pro Jihomoravský kraj. Jak uváděl sám žalovaný v průběhu
správního řízení, může „Finanční úřad vykonávat vybranou působnost na celém území České
republiky“ (viz §8 odst. 2 věta druhá zákona o Finanční správě). Vybranou působností
se dle §10 odst. 4 téhož zákona rozumí „vyhledávací činnosti při správě daní, nebo postupy k odstranění
pochybností, daňové kontroly nebo jiné kontrolní postupy při správě daní.“
[13] Podnětem ze dne 26. 11. 2019 a 19. 6. 2020 žádal žalovaný Finanční úřad pro hlavní
město Prahu o umožnění provedení daňové kontroly a dalších kroků k vyčíslení daně
a seznámení stěžovatele s výsledky kontrolních zjištění. Finanční úřad pro hlavní město Prahu
těmto podnětům vyhověl a žalovanému předal potřebné dokumenty k dalšímu postupu.
[14] Žalovaný by tedy mohl u stěžovatele provádět daňovou kontrolu (či další zmíněné
postupy) na základě výše uvedeného zmocnění. Je nutné podotknout, že finanční úřad
vykonávající vybranou působnost je oprávněn např. vykonat kontrolu a k tomu shromažďovat
podklady k ověření výše daně. Vlastní vyměření či doměření daně pak provádí místně příslušný
finanční úřad dle §10 odst. 1 zákona o Finanční správě ve spojení s §8 odst. 1 a 2 téhož zákona.
[15] Tak tomu bylo i v souzeném případě. Oznámení o provedení daňové kontroly a výzvu
k umožnění zahájení daňové kontroly vydal žalovaný. Jelikož však žalovaný daňovou kontrolu
neprovedl, krajský soud správně uzavřel, že nemohlo dojít k zásahu do stěžovatelových práv
a žalobu zamítl. S takovým hodnocením se Nejvyšší správní soud zcela ztotožnil.
[16] Pokud stěžovatel také tvrdí, že dodatečné platební výměry za příslušná zdaňovací období
vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3 a nikoliv žalovaný,
jedná se o tvrzení, která míří do jiného řízení (o doměření daně), a krajský soud se tedy jimi
správně nezabýval a v tomto řízení ani zabývat nemohl.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[18] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu