ECLI:CZ:NSS:2021:1.AFS.370.2020:34
sp. zn. 1 Afs 370/2020 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: Triangl, a. s., se sídlem
Beranových 65, Praha 9, zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem Velké
náměstí 7/12, Písek, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem
Na Františku 1039/32, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministryně průmyslu a obchodu
ze dne 29. 4. 2019, č. j. MPO 92562/18/61100/01000 PID MIPOX02G763M, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020,
č. j. 14 A 114/2019-32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně požádala dne 19. 10. 2018 žalovaného o platbu z Operačního programu
podnikání a inovace pro konkurenceschopnost ve výši 3.157.751,10 Kč na projekt „Realizace
objektu pro polygrafickou výrobu společnosti Triangl, a. s.“. Žalovaný opatřením ze dne
11. 12. 2018 zkrátil požadovanou částku, přičemž dotace po krácení činila 2.368.765,40 Kč.
Důvodem krácení dotace bylo provedení technických změn v projektové dokumentaci
po výběrovém řízení, které přesáhly 15% hranici pro posouzení podstatné změny závazku
ze smlouvy. Žalovaný uvedl, že žalobkyně do víceprací a méněprací nezapočetla změny typu
nového statického řešení, které podstatně mění charakter stavby. Tato změna přitom není
vynucena okolnostmi stavby, nýbrž okamžitými možnostmi dodavatele. Za toto pochybení byla
žalobkyni krácena dotace o 25 %. K dalšímu krácení ve výši 5 % přistoupil žalovaný z důvodu
diskriminujícího chování žalobkyně k dodavatelům.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně námitky, jimž žalovaný prostřednictvím
ministryně rozhodnutím uvedeným v záhlaví nevyhověl, a napadené opatření potvrdil.
V tomto rozhodnutí žalovaný dovodil, že možnost postupovat podle bodů 46 a 47 Pravidel
pro výběr dodavatelů (dále jen „pravidla“) vyžaduje naplnění několika podmínek, které žalobkyně
nesplnila. V případě provedení více změn je rozhodný součet hodnot těchto změn, přičemž
hodnoty nelze rozdělovat. Změny navíc nemohly být posouzeny jako nepodstatné změny podle
bodu 50 pravidel, neboť žalovanému nebyl předložen přehled soupisek změn s odůvodněním
každé jednotlivé položky změny, jak požaduje bod 50 písm. d) pravidel. Ke znaleckému posudku
předloženému žalobkyní v řízení o námitkách žalovaný uvedl, že tento posudek je nedostatečný,
protože nevysvětluje, proč žalobkyně nevyhotovila přehled soupisek změn.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného o námitkách podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu
v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti uplatnila důvody podle
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Podle stěžovatelky je rozhodnutí žalovaného nezákonné, neboť se nevypořádává s podanými
námitkami. Při osobním jednání stěžovatelky a žalovaného došlo k dohodě, že stěžovatelka nechá
vyhotovit znalecký posudek, z něhož měl žalovaný vycházet. Žalovaný však v rozhodnutí
o námitkách znalecký posudek zpracovaný doc. JUDr. Ing. Radkem Jurčíkem, Ph.D., zcela
pominul a pouze konstatoval, že tento posudek je nedostatečný, neboť nevysvětluje, z jakého
důvodu příjemce dotace nevyhotovil přehled podle bodu 50 písm. d) pravidel.
[5] Městský soud pak označil stručné vypořádání se s posudkem v rozhodnutí žalovaného
za dostatečné, což je podle stěžovatelky v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího
správního soudu. Pokud si žalovaný vyžádal znalecký posudek a seznal, že je potřeba jej doplnit,
měl o tom stěžovatelku vyrozumět a umožnit jí v řízení hájit svá práva. To by mělo platit
tím spíše v situaci, kdy průběh jednání žalovaného se stěžovatelkou nebyl zaznamenán a záleží
tedy jen na libovůli žalovaného, jaké nároky bude na znalecký posudek klást.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že mu není známo, že by se dohodl
se stěžovatelkou na vypracování znaleckého posudku. Z jednání zmiňovaného stěžovatelkou
nebyl pořízen záznam. Stěžovatelka předložila znalecký posudek jako přílohu doplnění námitek
a žalovaný se jím zabýval, což potvrdil i městský soud. Napadené rozhodnutí se ke znaleckému
posudku vyjádřilo, a proto se nejedná o opomenutý důkaz.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí,
proti kterému je kasační stížnost přípustná.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] V posuzované věci je třeba zhodnotit, zda se žalovaný v rozhodnutí o námitkách
dostatečně vypořádal se znaleckým posudkem, který předložila stěžovatelka. Kasační
soud přezkoumá i to, jakým způsobem městský soud vypořádal žalobní námitku, podle
níž měl být znalecký posudek ve správním řízení opomenutým důkazem. S ohledem na rozsah
kasačních námitek se však soud nebude zabývat posuzováním správnosti, úplnosti či přesnosti
znaleckého posudku.
[10] Stěžovatelce nebyla vyplacena část dotace z důvodu jejího pochybení při výběrovém
řízení. V řízení o námitkách stěžovatelky směřujících proti opatření žalovaného předložila
stěžovatelka žalovanému znalecký posudek vypracovaný soudním znalcem doc. Radkem
Jurčíkem. V žalobě pak namítala, že se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o námitkách tímto
posudkem nezabýval.
[11] Žalovaný vedl se stěžovatelkou řízení o nevyplacení části dotace podle §14e zákona
č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Vztah tohoto řízení k zákonu č. 500/2004 Sb., správní
řád, upravuje §14q zákona o rozpočtových pravidlech, který v odst. 1 vylučuje použití některých
ustanovení správního řádu. Jedná se ustanovení týkající se povinnosti odstraňovat nedostatky
podání, případně žádosti (§37 odst. 3, resp. a §45 odst. 2 správního řádu), navrácení v předešlý
stav (§41 správního řádu), lhůty pro vydání prvostupňového rozhodnutí (§71 odst. 3 správního
řádu), postupu při nečinnosti správního orgánu [§80 odst. 4 písm. b) až d) správního řádu],
vedení společného řízení (§140 odst. 2 správního řádu) a řízení o výběru žádosti (§146
správního řádu). Z uvedeného uzavřeného výčtu ustanovení, jejichž užití zákon o rozpočtových
pravidlech vylučuje, a contrario vyplývá, že žalovaný mohl v řízení použít ostatní ustanovení
správního řádu.
[12] Otázky dokazování zákon o rozpočtových pravidlech samostatně neupravuje, a proto
lze vyjít ze správního řádu, neboť §14q zákona o rozpočtových pravidlech nevylučuje použití
ustanovení správního řádu týkajících se dokazování. Ve správním řízení se znaleckých posudků
týká §56 správního řádu, podle něhož se jako důkaz znaleckým posudkem připouští posudek
znalce, kterého ustanovil usnesením správní orgán. Zde však znalecký posudek předložila sama
stěžovatelka jako účastnice řízení. Okolnosti, na jejichž základě stěžovatelka znalecký posudek
předložila, jsou mezi stranami sporné. K jejich vyjasnění v obdobných případech je vhodné
vyhotovit z jednání správního orgánu s účastníkem řízení úřední záznam.
[13] V této věci však nemožnost ověřit závěry tvrzeného setkání nebrání jejímu posouzení.
Není totiž sporu o tom, že stěžovatelkou předložený znalecký posudek sice nebyl znaleckým
posudkem ve smyslu §56 správního řádu, pro jehož vypracování by znalce ustanovil žalovaný.
K otázce hodnocení znaleckého posudku předloženého ve správním řízení účastníkem řízení
však Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014-48, č. 3283/2015 Sb.
NSS, dovodil, že pokud znalecký posudek předložený účastníkem správního řízení splňuje
náležitosti uvedené v §127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “),
postupuje správní orgán při jeho provádění stejně jako při provádění znaleckého posudku, který
vypracoval znalec ustanovený správním orgánem.
[14] V posuzované věci vyhotovil znalecký posudek nazvaný jako „Znalecký a expertní posudek
k důvodům krácení dotace“ soudní znalec; znalecký posudek obsahoval formální náležitosti ve smyslu
§127a o. s. ř. S ohledem na shora citované rozhodnutí tedy bylo namístě provést důkaz
znaleckým posudkem ve smyslu §56 správního řádu. Žalovaný se k jeho obsahu vyjádřil
v odůvodnění rozhodnutí o námitkách jednou větou, v níž jej shledal nedostatečným, neboť
nevysvětluje, proč stěžovatelka nevyhotovila přehled podle bodu 50 písm. d) pravidel. Tímto
stručným způsobem žalovaný zdůvodnil, že znalecký posudek neposkytuje odpověď na otázku
podstatnou pro rozhodnutí a jeho závěry nejsou způsobilé změnit právní posouzení věci. Jakkoliv
by tento závěr žalovaného mohl být odůvodněn podrobněji, i stručné tvrzení umožňuje
přezkoumat úvahy, jež vedly žalovaného při hodnocení znaleckého posudku. Kasační soud
se proto ztotožňuje s městským soudem v tom, že žalovaný nezatížil řízení vadou spočívající
v opomenutí důkazu předloženého ve správním řízení.
[15] Nejvyšší správní soud neshledává pochybení žalovaného ani v tom, že stěžovatelku
nevyzval k doplnění znaleckého posudku. Jelikož se závěry posudku podle žalovaného míjely
s okolnostmi rozhodnými pro rozhodnutí žalovaného, nebylo povinností žalovaného obstarávat
další důkazy, případně vyzvat stěžovatelku k doplnění znaleckého posudku či dokonce podnítit
vyhotovení revizního znaleckého posudku. Tuto povinnost správního orgánu nelze dovodit
ani z §127 odst. 2 o. s. ř., který se týká postupu v případě pochybnosti o správnosti znaleckého
posudku v soudním řízení, jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 9. 2020,
č. j. 1 Afs 196/2020-39.
[16] Pro úplnost Nejvyšší správní soud shrnuje, že z rozhodnutí o námitkách lze srozumitelně
seznat, z jakého důvodu jim žalovaný nevyhověl. Zjednodušeně řečeno, stěžovatelka se domáhala
výjimky vyžadující splnění několika podmínek. Tyto podmínky však stěžovatelka nesplnila
a žalovaný jí vysvětlil, v čem spočívalo její pochybení. Provedené změny veřejné zakázky bylo
totiž zejména nutné posuzovat v celkovém součtu hodnot, tvrzení stěžovatelky o možnosti jejich
dělení tedy neobstálo.
[17] Dále žalovaný stěžovatelce objasnil, z jakého důvodu nelze změny v celkovém součtu
posuzovat jako nepodstatné změny ve smyslu bodu 50 pravidel. Stěžovatelka nepostupovala
v souladu s tímto ujednáním, zejména nepředložila přehled obsahující náležitosti podle bodu
50 písm. d) pravidel. Podle tohoto ustanovení se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy
na zakázku, jejímž předmětem je provedení stavebních prací, nepovažuje záměna jedné nebo více
položek soupisu stavebních prací jednou nebo více položkami, mimo jiné za předpokladu,
že „zadavatel vyhotoví o každé jednotlivé záměně přehled obsahující nové položky soupisu stavebních prací
s vymezením položek v původním soupisu stavebních prací, které jsou takto nahrazovány, spolu s podrobným
a srozumitelným odůvodněním srovnatelnosti materiálu nebo prací podle písmene a) a stejné nebo vyšší kvality
podle písmene c) tohoto bodu“. Žalovaný objasnil, že takový přehled nebylo možné nahradit
stanoviskem zhotovitele ke změnám v projektu nezahrnutým do bilance víceprací či méněprací,
pokud neobsahoval náležitosti uvedené v bodě 50 písm. a) a c) pravidel (nové položky soupisu
materiálu, resp. odůvodnění srovnatelnosti materiálu).
[18] Další kasační námitka spočívala v tvrzeném pochybení městského soudu, který
měl nepřípustným způsobem nahradit úvahu žalovaného týkající se hodnocení znaleckého
posudku. Úvodem kasační soud s odkazem na předchozí argumentaci podotýká, že jelikož
žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí znalecký posudek neopomněl, nelze hovořit
o nahrazení jeho chybějící úvahy ze strany městského soudu, nýbrž spíše o přípustné doplnění
či rozhojnění závěrů žalovaného.
[19] Jak již bylo výše uvedeno, ke znaleckému posudku se žalovaný v odůvodnění napadeného
rozhodnutí vyjádřil, byť nikoliv obsáhle. Stěžovatelka v žalobě namítla, že se žalovaný znaleckým
posudkem vůbec nezabýval. Městský soud označil zhodnocení tohoto důkazu žalovaným jako
stručné, shledal však, že je z něj patrný důvod, proč žalovaný ke znaleckému posudku nepřihlédl.
Dále k tomu soud uvedl: „Zejména [ministryně – pozn. kasačního soudu] zdůraznila, že ani znalecký
posudek nezbavuje žalobkyni povinností stanovených v pravidlech pro výběr dodavatelů a nemůže nahradit
podmínky uvedené v bodě 50) pravidel. Nadto soud konstatuje, že znalecký posudek obsahuje zejména právní
rozbor ustanovení zákona o veřejných zakázkách, které však pro nyní řešený případ nejsou relevantní, a dále
relativně obecné tvrzení o tom, že zejména s ohledem na bezpečnost prací je nezbytné, aby subdodavatelé nosných
konstrukcí provedli v souladu se svým návrhem optimalizaci vazníků, počtu a vzdálenosti obvodových sloupů,
vnitřních nosníků a panelů zavěšených na nosnou konstrukci podle své výrobní technologie a dále příslušné statické
výpočty. Samotné konkrétní zdůvodnění nezbytnosti takového postupu však znalecký posudek neobsahuje.“
[20] Nejvyšší správní soud neshledává v odůvodnění rozsudku městského soudu důvod
k jeho zrušení. Pokud jde o část, v níž městský soud shrnul podstatný obsah znaleckého posudku,
jedná se již o vlastní hodnocení znaleckého posudku ze strany městského soudu, jímž soud
doplnil stručné odůvodnění této části námitek stěžovatelky v rozhodnutí žalovaného. Nejedná
se o nepřípustné nahrazení úvahy žalovaného úvahou soudu, nýbrž o její rozhojnění. Městský
soud se tedy nedopustil pochybení, pokud v rozsudku doplnil argumentaci žalovaného
v napadeném rozhodnutí.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla. Nejvyšší správní soud nezjistil ani žádný
důvod pro zrušení napadeného rozsudku z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl tedy
kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[22] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120
téhož zákona. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jako úspěšnému účastníku právo na náhradu
nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu