ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.210.2021:15
sp. zn. 1 As 210/2021 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovanému:
Okresní soud ve Zlíně, se sídlem Dlouhé Díly 351, Zlín, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
8. 6. 2021, č. j. 31 A 60/2021-6
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu
proti nečinnosti žalovaného ve věci jeho žádosti o poskytnutí informací podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Současně požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením žádosti žalobce zamítl. Poukázal na smysl
a účel osvobození od soudních poplatků, přičemž vycházel z judikatury Nejvyššího správního
soudu, především rozsudků ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66, ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6
Ads 76/2011-22, a ze dne 14. 11. 2012, č. j. 6 Ans 14/2012-11. Uvedl, že v posuzované věci
vystupuje do popředí regulační funkce soudních poplatků, která má za cíl omezit podávání
neuvážených či svévolných návrhů. Krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce je
(nebo byl) účastníkem několika set řízení před správními soudy, z nichž se převážná část vztahuje
k právu na přístup k informacím. Soud se proto zabýval i otázkou smysluplnosti jednotlivých
sporů a přihlédl k tomu, že neúměrný počet žádostí o informace ze strany žalobce je způsobilý
zahltit povinné subjekty. V posuzované věci nic nenasvědčovalo tomu, že by se žádost žalobce
o informace týkala podstatných okolností jeho životní sféry. S ohledem na všechny tyto
skutečnosti dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků. Z tohoto důvodu zamítl i jeho návrh na ustanovení zástupce.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž namítá,
že se dlouhodobě zabývá legislativou veřejné správy a samosprávy. V této souvislosti žádal
o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Vzhledem k nečinnosti
a obstrukcím žalovaného byl nucen uplatnit soudní ochranu, kterou mu však krajský soud
zamítnutím jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce odpírá.
Argumentaci nadměrným množstvím žalob, které se netýkají jeho životní sféry, považuje za výraz
soudní arogance a porušení principů právního státu. Bez soudního projednání věci se nemůže
domoci svého nároku na požadované informace. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl,
aby kasační soud přikázal věc k projednání jinému senátu krajského soudu.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené usnesení považuje za věcně
správné, pročež navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se zabýval splněním podmínek řízení, přičemž shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu
§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. S ohledem
na závěry vyplývající z usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
nemusí být stěžovatel v nynějším řízení (týkajícím se kasační stížnosti proti usnesení
o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce) zastoupen advokátem a nemusí
ani hradit soudní poplatek.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř.
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[8] Již krajský soud v napadeném usnesení přiléhavě odkázal na rozsudek ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle něhož, „[i] když účastník je nemajetný, takže
by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud
výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený
případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory
soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají
se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory
vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“
[9] V dané věci krajský soud srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč stěžovateli
osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Přitom poukázal především na množství a šikanózní
povahu soudních řízení s tím, že ani právě projednávaná věc zjevně nemá zásadní dopady do jeho
životní sféry. Nejvyšší správní soud se s tímto posouzení ztotožňuje, neboť i jemu je z úřední
činnosti známo, že stěžovatel zneužívá svého práva na přístup k informacím, v důsledku čehož
zahlcuje jak povinné subjekty, tak správní soudy (jen Nejvyšší správní soud eviduje 382 řízení,
v nichž stěžovatel figuruje jako účastník). Jakkoliv soudy nemohou bránit stěžovateli v tom,
aby se domáhal svých tvrzených nároků soudní cestou, s ohledem na popsané skutečnosti je zcela
na místě, aby nesl s tím spojené výdaje na úhradu soudních poplatků. Kasační soud tedy shledal
postup soudu spočívající v neosvobození od soudních poplatků za zákonný a souladný
s ustálenou rozhodovací praxí.
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu pak být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce (§35
odst. 10 věta první s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné
(srov. např. rozsudek ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015-19).
[11] Pokud se jedná o závěrečný návrh na přikázání věci jinému senátu krajského soudu,
stěžovatel jej žádným způsobem neodůvodňuje a není tedy zřejmé, na základě jakých skutečností
se ho domáhá. Soudní řád správní takový postup nezná, neboť umožňuje toliko přikázat věc
jinému soudu (viz §9 s. ř. s.), nikoliv však jinému senátu. Ani v této souvislosti však stěžovatel
nepředestřel žádnou argumentaci. Proto se soud uvedeným požadavkem blíže nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu