ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.211.2021:13
sp. zn. 1 As 211/2021 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyň
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti
žalovanému: Okresní soud ve Vyškově, sídlem Kašíkova 28, Vyškov, o žalobě na ochranu proti
nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 11. 6. 2021, č. j. 31 A 59/2021 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobce ne má práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu
proti nečinnosti žalovaného ve věci jeho žádosti o poskytnutí informací podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Současně požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením žádosti žalobce zamítl. Poukázal na smysl
a účel osvobození od soudních poplatků, přičemž vycházel z judikatury Nejvyššího správního
soudu, především rozsudků ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66, ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6
Ads 76/2011-22, a ze dne 14. 11. 2012, č. j. 6 Ans 14/2012-11. Uvedl, že v posuzované věci
vystupuje do popředí regulační funkce soudních poplatků, která má za cíl omezit podávání
neuvážených či svévolných návrhů. Krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce
je (nebo byl) účastníkem několika set řízení před správními soudy, z nichž se převážná část
vztahuje k právu na přístup k informacím. Soud se proto zabýval i otázkou smysluplnosti
jednotlivých sporů a přihlédl k tomu, že neúměrný počet žádostí o informace ze strany žalobce
je způsobilý zahltit povinné subjekty. V posuzované věci nic nenasvědčovalo tomu,
že by se žádost žalobce o informace týkala podstatných okolností jeho životní sféry. S ohledem
na všechny tyto skutečnosti dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků. Z tohoto důvodu zamítl i jeho návrh na ustanovení zástupce.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností,
v níž namítá, že se dlouhodobě zabývá legislativou veřejné správy a samosprávy. Proto žádal
žalovaného o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, avšak vzhledem
k jeho nečinnosti a obstrukcím byl nucen uplatnit soudní ochranu. Krajský soud mu zamítnutím
žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce odpírá soudní
ochranu poskytnout. Argumentaci nadměrným množstvím žalob, které se netýkají jeho životní
sféry, považuje za výraz soudní arogance a porušení principů právního státu. Bez soudního
projednání věci se nemůže domoci svého nároku na požadované informace. Proto navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Současně navrhl, aby kasační soud přikázal věc k projednání jinému senátu krajského soudu.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se zabýval splněním podmínek řízení, přičemž shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu
§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. S ohledem
na závěry vyplývající z usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
nemusí být stěžovatel v nynějším řízení (týkajícím se kasační stížnosti proti usnesení
o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce) zastoupen advokátem a nemusí
ani hradit soudní poplatek.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř.
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[8] Krajský soud v napadeném usnesení přiléhavě odkázal na rozsudek ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle něhož, „[i] když účastník je nemajetný, takže
by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud
výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený
případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory
soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají
se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory
vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“
[9] V dané věci krajský soud srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč stěžovateli
osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Přitom poukázal především na množství (několik
set) soudních řízení, která stěžovatel vede ve věcech souvisejících s žádostmi o poskytování
informací s tím, že ani právě projednávaná žaloba zjevně nemá zásadní dopady do jeho životní
sféry (stěžovatel mimo jiné požadoval informace o všech opatřeních přijatých žalovaným
od začátku pandemie nemoci Covid-19, identifikaci žádostí o informace v letech 2017 – 2020
a řadu dalších informací). Nejvyšší správní soud se s tímto posouzení krajského soudu
ztotožňuje, neboť i jemu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel zneužívá svého práva
na přístup k informacím, v důsledku čehož zahlcuje jak povinné subjekty, tak správní soudy
(jen Nejvyšší správní soud eviduje již téměř 400 řízení, v nichž stěžovatel vystupuje jako
účastník). Jakkoliv soudy nemohou bránit stěžovateli v tom, aby se domáhal svých tvrzených
nároků soudní cestou, s ohledem na popsané skutečnosti je zcela na místě, aby nesl s tím spojené
výdaje na úhradu soudních poplatků. Kasační soud tedy shledal postup soudu spočívající
v neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce za zákonný a souladný
s ustálenou rozhodovací praxí.
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu pak být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce (§35
odst. 10 věta první s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (srov.
např. rozsudek ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015-19).
[11] Pokud se jedná o závěrečný návrh na přikázání věci jinému senátu krajského soudu,
stěžovatel jej žádným způsobem neodůvodnil, a není tedy zřejmé, na základě jakých skutečností
se ho domáhá. Soudní řád správní takový postup nezná, neboť umožňuje toliko přikázat věc
jinému soudu (viz §9 s. ř. s.), nikoliv však jinému senátu. Ani v této souvislosti však stěžovatel
nepředestřel žádnou argumentaci. Proto se soud uvedeným požadavkem blíže nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2021
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu