ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.279.2021:34
sp. zn. 1 As 279/2021 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. J. H., zastoupen Mgr. Janou
Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, Chýně, proti žalovanému: Úřad městské části
Praha 6, se sídlem Čs. armády 601/23, Praha 6, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
25. 8. 2021, č. j. 14 A 97/2020 - 74,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupkyně Mgr. Jany Gavlasové,
advokátky se sídlem Západní 449, Chýně, na náhradě nákladů řízení částku ve výši
6.800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu
[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany
proti nečinnosti žalovaného. V záhlaví specifikovaným rozsudkem soud žalobě vyhověl a stanovil
žalovanému povinnost „rozhodnout o žalobcově žádosti o informace ze dne 7. 1. 2015, a to v rozsahu
informací, které byly poskytnuty podle zákona o svobodném přístupu k informacím, avšak nebyly dle téhož
zákona vůbec zveřejněny, ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“
[2] Z odůvodnění odkazovaného rozsudku vyplývá, že soud shledal důvodným toliko jeden
z žalobních bodů, v němž žalobce namítal, že žalovaný mu část požadovaných informací vůbec
neposkytl. Soud k tomu uvedl, že žalobce žádal o poskytnutí těch informací, které již žalovaný
dříve poskytl, avšak navzdory své povinnosti je nezveřejnil, či je zveřejnil pozdě. Žalovaný
však poskytl pouze opožděně zveřejněné informace (nikoliv ty, které nezveřejnil vůbec), aniž
by svůj postup jakkoliv zdůvodnil. Není tedy vůbec zřejmé, zda žádné dříve poskytnuté, avšak
nezveřejněné informace neexistují, či zda je žalovaný pouze neeviduje (popř. existuje jiný důvod
neposkytnutí požadovaných informací). Z podání žalobce byl přitom patrný úmysl získat
primárně nezveřejněné informace, neboť vyslovil domněnku, že je žalovaný zatajuje.
[3] Soud dále poukázal na nejednoznačnou právní úpravu a praxi v případě, že povinný
subjekt vyžádanými informacemi nedisponuje. V každém případě však bylo na místě,
aby žalovaný svůj postup osvětlil, a to buď pouze neformální cestou (v průvodním dopise),
nebo v rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace. Takto však žalovaný neučinil
a znemožnil tak žalobci, aby se účinně domáhal přezkumu jeho postupu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[4] Proti rozsudku městského soudu brojí žalovaný (stěžovatel) kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). Namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozsudku v důsledku vadných
skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení.
[5] Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by žalobci neposkytl část požadovaných informací.
Z upřesnění žádosti i ze stížnosti ze dne 17. 7. 2015 dle jeho mínění vyplývá, že žalobce
požadoval poskytnutí pouze pozdně zveřejněných informací, nikoliv těch, které zveřejněny vůbec
nebyly. Závěr městského soudu je tedy nesprávný, neboť je v rozporu se samotným upřesněním
žádosti. Z tohoto důvodu stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že stěžovatel pouze polemizuje
se skutkovými zjištěními soudu, aniž by řádně vymezil jakýkoliv z tvrzených důvodů vymezených
v §103 odst. 1 písm. a), b) a c) s. ř. s. Z tohoto důvodu navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost odmítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost byla podána osobou oprávněnou a je
včasná. Pokud se jedná o její přípustnost, vycházel soud z §104 odst. 4 s. ř. s., podle něhož
„[k]asační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.“
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že rozsudek městského soudu napadá z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a), b), a c) s. ř. s. Důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
však v případě podání kasační stížnosti žalovaným nepřichází v úvahu, neboť pod něj spadají
toliko vady přičitatelné správnímu orgánu (nikoliv soudu), a stěžovatel ostatně ani žádnou
argumentaci, která by byla podřaditelná pod uvedené ustanovení, nepředestřel. Obdobně, pokud
se jedná o důvod podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., stěžovatel nezmínil žádné vady, které
by mohly potenciálně spadat pod uvedené ustanovení. Vzhledem k tomu, že naopak zmiňuje
nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu, lze usuzovat, že ve skutečnosti měl v úmyslu
namítat vadu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. I toto tvrzení nicméně zůstalo jen v obecné
rovině, aniž by stěžovatel jakkoliv přiblížil, v čem spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného
rozsudku.
[9] V posuzované věci tak přichází v úvahu pouze důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
podle něhož lze namítat nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Stěžovatel v kasační stížnosti především rekapituluje obsah žalobcových
podání adresovaných správním orgánům (žádost o informace a její upřesnění, stížnost na postup
žalovaného), načež poněkud stroze konstatuje, že městský soud o věci rozhodl chybně. Jakkoliv
považuje Nejvyšší správní soud takto vymezenou námitku na samé hranici přípustnosti, lze z ní
dovodit, že dle stěžovatelova přesvědčení vyhodnotil městský soud rozsah žalobcem
požadovaných informací nesprávně. Stěžovatel má za to, že žádosti o poskytnutí informací
již vyhověl a ve věci není nečinný. Kasační stížnost tedy obsahuje jednu přípustnou
(byť poměrně obecnou) námitku, jíž se Nejvyšší správní soud věcně zabýval. Dospěl
však k závěru, že není důvodná.
[10] Stěžovatel založil svoji argumentaci na tvrzení, že žalobce se domáhal poskytnutí pouze
těch již dříve poskytnutých informací, které však zveřejnil po zákonem stanovené lhůtě
(tj. zveřejnil je pozdě). Městský soud naopak dovodil, že žalobce zcela srozumitelně vyjádřil úmysl
získat jak ty informace, které žalovaný zveřejnil pozdě, tak ty, které nezveřejnil vůbec. S tímto
závěrem Nejvyšší správní soud souhlasí.
[11] Žalobce již ve své žádosti ze dne 7. 1. 2015 uvedl následující: „Jelikož nemůže občan zjistit,
které všechny informace ÚMČ Praha 6 neoprávněně zatajuje, žádám podle zákona 106/1999 Sb. o poskytnutí
těch informací, které ÚMČ Praha 6 již poskytnul, ale v zákonné lhůtě nezveřejnil, jak mu platná legislativa
ukládá.“ Obdobně vyznívají další podání žalobce (doplnění žádosti, stížnosti apod.), z nichž
vyplývá, že stěžovatel dle mínění žalobce tají, jaké informace již v minulosti poskytl. Výklad
předestřený stěžovatelem tedy považuje Nejvyšší správní soud za zcela absurdní a rozporný
s úmyslem žalobce (jednoznačně vyjádřeným v jeho podáních), jímž bylo ověřit, zda správní
orgány plní povinnost spočívající v uveřejňování poskytnutých informací. Vzhledem k tomu,
že městský soud se uvedené otázce věnoval v napadeném rozhodnutí podrobněji a stěžovatel
s jeho závěry nikterak blíže nepolemizuje, nepovažuje kasační soud za potřebné se k věci dále
vyjadřovat a pouze odkazuje na relevantní pasáže odůvodnění uvedeného rozsudku, s nímž
se zcela ztotožňuje (viz body 48 – 53).
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatele důvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch. Ve věci měl úspěch žalobce, pročež mu Nejvyšší správní soud přiznal náhradu nákladů
řízení. Ta sestává z odměny za dva úkony právní služby, které zástupkyně žalobce učinila v řízení
o kasační, a to převzetí a příprava zastoupení a sepis vyjádření ke kasační stížnosti [tj. úkony
podle §11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif)]. Za tyto úkony náleží odměna
ve výši 2 x 3 100 Kč, a paušální částka 2 x 300 Kč. Zástupkyně žalobce nedoložila, že by byla
plátkyní DPH (a ani zvýšení odměny o DPH nepožadovala), proto činí celková částka náhrady
nákladů řízení 6 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu