ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.314.2020:15
sp. zn. 1 As 314/2020 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní žalobkyně: B. P., zastoupené JUDr.
Jiřím Davidem, advokátem se sídlem Nám. Kinských 7, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad
Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2020, č. j. KUJCK 54894/2020, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 13. 8. 2020, č. j. 57 A
22/2020-25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a její posouzení krajským soudem
[1] Nastolenou otázkou v řízení o kasační stížnosti je nezákonnost odmítnutí žaloby
pro opožděnost podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(„s. ř. s.“).
[2] Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým
žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil usnesení Městského úřadu Soběslav ze dne 19. 2. 2020,
č. j. MS/03726/2020. Tímto usnesením městský úřad nevyhověl žádosti žalobkyně podle §41
odst. 6 a 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a neprominul jí zmeškání úkonu (odvolání proti
rozhodnutí o dopravním přestupku).
[3] Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným usnesením žalobu odmítl jako
opožděnou. Konstatoval, že dnem určujícím počátek lhůty počítané podle měsíců bylo v případě
žalobou napadeného rozhodnutí datum 11. 5. 2020 a dvouměsíční lhůta pro podání správní
žaloby skončila dne 13. 7. 2020, který připadl na pondělí. Žaloba byla do datové schránky
krajského soudu dodána až dne 3. 8. 2020, tedy po uplynutí lhůty stanovené zákonem pro podání
žaloby, a tudíž opožděně.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Z jejího
obsahu vyplývá, že s usnesením krajského soudu nesouhlasí a domáhá se jeho zrušení. Dále
stěžovatelka napadá výroky rozhodnutí správních orgánů. Namítá, že se správní orgány dopustily
nesprávného postupu při doručování poštovní zásilky. Stěžovatelka spatřuje pochybení těchto
orgánů ze skutkových i právních důvodů. Nebyla předvolána k projednání přestupku
k Městskému úřadu v Soběslavi. Předvolání jí nebylo doručeno do vlastních rukou. Vzhledem
k tomu nebyla přítomna ústnímu vyhlášení rozhodnutí, které jí v souladu s §72 odst. 1 správního
řádu mělo být rovněž doručeno do vlastních rukou, nikoliv fikcí, jak se stalo v daném případě.
Odvolání proti rozhodnutí proto nemohlo být podáno opožděně, tudíž dosud nebylo řádně
rozhodnuto. Tento postup správních orgánů nebyl náležitým způsobem zdůvodněn, a proto
se stěžovatelka domáhá ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, aby rozhodnutí byla
zrušena.
[5] Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem
a přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] V projednávané věci krajský soud odmítl žalobu stěžovatelky jako opožděnou.
Prostřednictvím kasační stížnosti se proto nelze úspěšně domáhat přezkoumání merita žaloby,
tj. otázky, zda je napadené rozhodnutí žalovaného vskutku protizákonné. Přípustný důvod
podané kasační stížnosti se může týkat toliko nezákonnosti usnesení krajského soudu o odmítnutí
žaloby ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Pouze touto otázkou se Nejvyšší správní soud
může nyní zabývat, a nepřísluší mu tak řešit otázky související s neprominutím zmeškaného
úkonu – odvolání proti rozhodnutí o spáchání dopravního přestupku (natožpak se samotným
přestupkem).
[9] Kasační stížnost stěžovatelky je prakticky doslovným přepisem žaloby. Ačkoliv z obsahu
kasační stížnosti namířené proti usnesení krajského soudu lze dovodit, že stěžovatelka
s posouzením krajského soudu nesouhlasí; z její kasační stížnosti není zřejmé, z jakých důvodů.
Konkrétní argumentace stěžovatelky se týká výlučně řízení před správními orgány a jejich
rozhodnutí, nikoliv posouzení věci krajským soudem a jeho argumentace. Stěžovatelka v kasační
stížnosti (stejně jako v žalobě) uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí jí bylo doručeno dne
27. 4. 2020. Stěžovatelka žalobu podala dne 3. 8. 2020. Z obsahu soudního spisu vyplývá,
že si krajský soud od žalovaného vyžádal kopii doručenky obsahující údaje o dni doručení
napadeného rozhodnutí. Dle předložené doručenky bylo rozhodnutí připraveno k vyzvednutí
v provozovně provozovatele poštovních služeb ode dne 29. 4. 2020. Stěžovatelka si rozhodnutí
nevyzvedla a dne 12. 5. 2020 jí byla písemnost vhozena do schránky. Podle §24 odst. 1 správního
řádu jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena,
nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Poslední den této lhůty připadl
na sobotu 9. 5. 2020, proto fikce doručení nastala v pondělí dne 11. 5. 2020.
[10] Podle obecné úpravy §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu
podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného
vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
Podle §72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty pro podání žaloby prominout.
[11] Krajský soud proto dospěl ke správnému závěru, že dnem určujícím počátek lhůty
počítané podle měsíců bylo v případě žalobou napadeného rozhodnutí datum 11. 5. 2020
a dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby skončila dne 13. 7. 2020, který připadl na pondělí.
Žaloba byla do datové schránky krajského soudu dodána až dne 3. 8. 2020, tedy po uplynutí lhůty
stanovené zákonem pro podání žaloby.
[12] Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem krajského soudu, že žaloba byla stěžovatelkou
podána opožděně. Žádnou relevantní argumentaci rozporující tento závěr stěžovatelka v kasační
stížnosti nepředložila. Kasační stížnost míří do merita věci (neprominutí zmeškání lhůty
pro podání odvolání), kterým se však Nejvyšší správní soud nemůže nyní zabývat. Napadá-li
kasační stížnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby, omezuje se přezkum Nejvyššího
správního soudu toliko na opodstatněnost naplnění důvodu obsaženého v §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti
úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu