ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.321.2021:29
sp. zn. 1 As 321/2021 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: P. N., zastoupen JUDr. Lucií
Madleňákovou, advokátkou se sídlem Nádražní 381/9, Mohelnice, proti žalované: Vězeňská
služba ČR, Věznice Mírov, se sídlem Mírov 27, o žalobě na ochranu proti nezákonnému
zásahu žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě –
pobočka v Olomouci ze dne 5. 10. 2021, č. j. 60 A 7/2021 - 45,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 10. 2021,
č. j. 60 A 7/2021 - 45, se zru š uj e a věc se v ra cí tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“)
domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu žalované spočívajícího v nepřijetí dostatečných opatření
proti zavlečení onemocnění Covid-19 v uvedené věznici.
[2] Krajský soud v záhlaví specifikovaným usnesením žalobu odmítl z důvodu podle §46
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Odkázal
na ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že na dodržování pravidel v prostorách, v nichž
se vykonává trest odnětí svobody, dohlíží především státní zastupitelství. Správní soudnictví
poskytuje subsidiární ochranu, přičemž do vztahu mezi osobou ve výkonu trestu odnětí svobody
a věznicí může vstoupit až poté, co dotčená osoba bezúspěšně vyčerpala prostředky ochrany,
které jí skýtá §16a zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. To se v posuzované věci
nestalo.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a navrhuje, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Uvádí, že soud nesprávně vyhodnotil podmínky pro odmítnutí žaloby. K otázce nutnosti
vyčerpání prostředků podle §16a zákona o státním zastupitelství dosud neexistuje ustálená
judikatura. Jediným rozhodnutím podporujícím právní názor krajského soudu je rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 10 As 350/2020 - 36, který však neobsahuje
přesvědčivou argumentaci. Stěžovatel naopak odkazuje na rozsudek téhož soudu ze dne
22. 9. 2020, č. j. 2 As 263/2020 - 22, z něhož vyplývá, že podání stížnosti státnímu zástupci
je z hlediska možnosti využití soudní ochrany zcela irelevantní.
[5] Stěžovatel dále zdůrazňuje, že z jeho strany se jednalo toliko o žalobu na určení
nezákonnosti zásahu, a proto se na něj vztahuje výjimka uvedená v §85 s. ř. s. za středníkem.
Soud tedy neměl vyčerpání prostředků ochrany vůbec hodnotit.
[6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že argumenty stěžovatele považuje
za mylné a naopak se ztotožňuje s argumentací krajského soudu. Proto navrhla zamítnutí kasační
stížnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud posuzoval splnění podmínek řízení, přičemž shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu
§102 s. ř. s. přípustná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, současně zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by byl
nucen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Předmětem sporu v posuzované věci je zodpovězení otázky, zda bylo podmínkou
věcného projednání stěžovatelovy zásahové žaloby vyčerpání prostředků ochrany podle §16a
zákona o státním zastupitelství, jak dovodil krajský soud.
[10] Podle §82 s. ř. s. „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo
proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany
proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“
[11] Podle §85 s. ř. s. je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem nepřípustná, „lze-li
se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze
určení, že zásah byl nezákonný.“
[12] Z posledně citovaného ustanovení je patrné, že podmínka vyčerpání prostředků
ochrany nebo nápravy se nevztahuje na případy již ukončených zásahů, u nichž se žalobce
domáhá toliko deklarace jejich nezákonnosti. Tento výklad (který dostatečně zřetelně
vyplývá již z textu zákona), potvrdil i rozšířený senát v rozsudku ze dne 5. 12. 2017,
č. j. 1 Afs 58/2017 - 42, č. 3686/2018 Sb. NSS, v němž shrnul, že „[ú]pravou deklaratorní žaloby
zákonodárce tedy nezamýšlel poskytovat ochranu proti ukončeným jednáním správních orgánů přímo těmito
orgány, ale prostřednictvím soudního rozhodování posílit důvěru v právní stát, kultivovat činnost orgánů veřejné
správy a umožnit rychlejší řízení o případném nároku na náhradu škody v civilním řízení.“
[13] Pro posouzení správnosti závěrů krajského soudu je tedy nejprve nezbytné postavit
najisto, zda se stěžovatel domáhal ochrany před trvajícím zásahem žalované, či pouze deklarace
nezákonnosti zásahu, který již nadále netrvá (byl ukončen).
[14] Krajský soud v průběhu řízení o žalobě (s ohledem na vady původního podání) vyzval
stěžovatele, aby prostřednictvím ustanovené zástupkyně upřesnil, čeho se jeho podání konkrétně
týká a co navrhuje (viz usnesení ze dne 20. 4. 2021, č. j. 60 A 7/2021 - 25). Na výzvu soudu
reagoval stěžovatel (prostřednictvím své zástupkyně) podáním ze dne 17. 5. 2021, v němž
krom jiného uvedl následující: „Podanou žalobou brojím proti zásahu žalované, jímž jsem byl přímo zkrácen
na svých právech a v jehož důsledku bylo proti mně přímo zasaženo (…). V této žalobě se domáhám vyslovení
nezákonnosti tohoto zásahu, jelikož jeho trvání bylo ukončeno.“
[15] Nejvyšší správní soud tedy považuje za nepochybné, že ze strany stěžovatele se jednalo
pouze o tzv. určovací zásahovou žalobu, jíž se domáhal vyslovení nezákonnosti ukončeného
zásahu. Za těchto okolností je nerozhodné, zda vyčerpal prostředky právní ochrany ve smyslu
§85 s. ř. s., a úvahy krajského soudu proto nemohou obstát.
[16] Pro úplnost kasační soud dodává, že rozřešení otázky, zda stížnost státnímu zástupci
podle §16a zákona o státním zastupitelství představuje účinný opravný prostředek, který je třeba
vyčerpat před podáním žaloby na ochranu před trvajícím zásahem správního orgánu, není
v projednávané věci potřebné. Jak totiž plyne z výše uvedeného, i kdyby se o takový prostředek
jednalo, jeho využití nepředstavuje v dané věci podmínku věcného projednání žaloby, neboť
stěžovatel podal pouze určovací zásahovou žalobu. Na okraj pak soud poznamenává, že rozpor
v judikatuře, na který poukazuje stěžovatel, je pouze domnělý, neboť rozsudek ze dne
22. 9. 2020, č. j. 2 As 263/2020 - 22, se (na rozdíl od rozsudku ze dne 24. 3. 2021,
č. j. 10 As 350/2020 - 36) týkal již ukončeného zásahu (přemístění z cely), tj. podobně jako v nyní
projednávané věci se jednalo o určovací zásahovou žalobu.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem s. ř. s.).
V něm bude soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.),
podle něhož není vyčerpání jiných prostředků ochrany a nápravy podle §85 s. ř. s. pro věc
rozhodné. V případě splnění jiných podmínek řízení (zejména včasnost žaloby), proto soud
přikročí k jejímu věcnému posouzení.
[18] V dalším řízení rozhodne krajský soud též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti,
včetně stanovení odměny ustanovené zástupkyně (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu