ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.424.2018:113
sp. zn. 1 As 424/2018 - 113
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., zastoupen
JUDr. Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Vazební věznice Praha-Pankrác, se sídlem
Soudní 988/1, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 9. 2018,
č. j. VS 88567/ČJ-2018-800232, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 10 A 138/2018 – 12,
takto:
I. V řízení se p okr a č u je .
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 10 A 138/2018 – 12,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
III. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Pavla Uhla se u r č u je částkou 8.228 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, řízení před krajským soudem, kasační stížnost
[1] Žalobce vykonává trest odnětí svobody ve věznici. Speciální pedagožka mu rozhodnutím
ze dne 3. 8. 2018 uložila podle §46 odst. 1 a odst. 3 písm. d) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu
trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů („zákon o výkonu“), kázeňský
trest – pokutu ve výši 1.000 Kč. Důvodem uložení pokuty bylo nedodržení předepsaného
postupu při skladování léků. Z odůvodnění rozhodnutí o uložení kázeňského trestu vyplývá,
že stěžovatel porušil §28 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona o výkonu trestu, neboť nedodržel
stanovený pořádek a kázeň a přechovával předměty, které by mohly být použity k ohrožení
bezpečnosti osob, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly poškodit zdraví.
[2] Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, kterou žalovaná v záhlaví označeným
rozhodnutím zamítla.
[3] Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze. Městský soud
žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(„s. ř. s.“), neboť shledal, že rozhodnutí, jímž je uložen kázeňský trest pokuty, nepodléhá
soudnímu přezkumu podle §52 odst. 4 věty druhé zákona o výkonu trestu přezkumu, a jedná
se proto o nepřípustnou žalobu podle §68 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[4] Proti tomuto usnesení podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Uvedl, že se proti
postupu žalované domáhal soudní ochrany podle čl. 90 Ústavy. Ta mu byla odmítavým výrokem
usnesení městského soudu odepřena. Dále stěžovatel uvedl, že jej žalovaná napadeným
rozhodnutím poškodila. Ze způsobu řízení zcela odporujícímu zásadám druhoinstančního řízení
vyplývá i zjevná diskriminace, což zakládá právo stěžovatele na postup podle antidiskriminačního
zákona, včetně náhrady nemajetkové újmy.
II. Prvotní posouzení věci Nejvyšším správním soudem a rozhodnutí Ústavního soudu
[5] Nejvyšší správní soud při předběžném projednávání věci (a s přihlédnutím k vyjádření
zástupce stěžovatele) zkoumal soulad aplikovaného ustanovení s ústavním pořádkem. Dospěl
k závěru, že otázka výluky ze soudního přezkumu podle §52 odst. 4 věty druhé zákona o výkonu
trestu odnětí svobody v případě rozhodnutí, jímž je uložen kázeňský trest pokuty až do výše
5.000 Kč podle §46 odst. 3 písm. d) téhož zákona, je s ústavním pořádkem v rozporu, konkrétně
spatřoval s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a dále s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, zejména s právem na přístup
k soudu. Shledal proto svou povinnost postupovat dle čl. 95 odst. 2 Ústavy, proto usnesením
ze dne 3. 12. 2020, č. j. 1 As 424/2018 – 72, přerušil řízení o kasační stížnosti stěžovatele.
Důvodem přerušení řízení (§48 odst. 3 písm. d/ s. ř. s.) byla skutečnost, že Ústavnímu soudu
předložil návrh na zrušení §52 odst. 4 věty druhé zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
[6] Ústavní soud nálezem ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 112/20, dle §70 odst. 1 zákona
č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušil §52
odst. 4 věty druhé zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 181/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
v rozsahu, v jakém se vztahuje na výluku soudního přezkumu ukládání kázeňského trestu pokuty
podle §46 odst. 3 písm. d) tohoto zákona.
[7] Vzhledem k výše uvedené skutečnosti, že Ústavní soud rozhodl, odpadla překážka řízení
a soud podle §48 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl,
že se v řízení pokračuje.
III. Pokračování v řízení o kasační stížnosti
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou a je projednatelná.
[9] Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), primárně ovšem zohlednil závěry
vyslovené Ústavním soudem v citovaném nálezu, a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
[10] Meritem projednávané věci je, zda městský soud správně odmítl žalobu stěžovatele
pro výluku jejího předmětu ze soudního přezkumu.
[11] Ústavní soud ve svém plenárním nálezu zákon o výkonu trestu odnětí svobody v rozsahu
projednávané výluky ze soudního přezkumu (§52 odst. 4 věty druhé) jako protiústavní zrušil.
K tomu stanovil, že „zákon o výkonu trestu odnětí svobody upravuje v §27 omezení a zbavení některých práv
odsouzených. Zásadně platí, že po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se takovým omezením práv
a svobod, jejichž výkon by buď byl v rozporu s účelem trestu, nebo které nemohou být uplatněny vzhledem
k výkonu trestu. Zákon taxativně vypočítává práva a svobody, které jsou omezeny a kterých je odsouzený po dobu
výkonu trestu zbaven. Z toho vyplývá, že jakákoli další omezení práv a svobod jdou již nad rámec omezení
v zákoně taxativně vypočtených. Některá rozhodnutí o kázeňských trestech takovým dalším omezením postavení
odsouzeného mohou být, a to v závislosti na povaze a závažnosti sankce, výrazným zásahem do základních práv
a svobod. Za takové rozhodnutí je třeba považovat i kázeňský trest, kterým je odsouzenému ukládána pokuta
až do výše 5.000 Kč, neboť se týká ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Proto
nemůže být vyloučeno ze soudního přezkumu, jak to ostatně Ústavní soud již uvedl v nálezu sp. zn.
Pl. ÚS 32/08.“
[12] Městský soud tedy pochybil, pokud v projednávané věci stěžovatelovu žalobu poukazem
na soudní výluku odmítl, resp. nezabýval se jí meritorně.
[13] Ačkoliv plenární nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 112/20 dosud nebyl ve Sbírce
zákonů publikován, je zřejmé, že §52 odst. 4 věty druhé zákona o výkonu trestu odnětí svobody
by nemohl Nejvyšší správní soud ani do doby publikace aplikovat, neboť by tím v konkrétní věci
porušil ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jedná se totiž o analogickou situaci, jako
když Ústavní soud v nálezu odloží jeho vykonatelnost ve smyslu odložení účinku derogace
ustanovení právního předpisu. Navzdory tomu, že takové ustanovení ještě po přechodnou dobu
formálně zůstává součástí právního řádu, soudy musí při svém rozhodování zejména
ve vertikálních vztazích vzít v úvahu skutečnost, že je v rozporu s ústavním pořádkem
(srov. např. z poslední doby nález ze dne 11. 9. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 24/17, odstavec 76). Veřejné
vyhlášení nálezu Ústavním soudem v této věci je notorietou a jeho nevyhnutelná oficiální
publikace ve Sbírce zákonů v nejbližší době na tom již nemůže nic změnit. Nejvyšší správní soud
pro výše uvedené v souladu s vyhlášeným nálezem Ústavního soudu o věci rozhodl, ještě před
jeho publikací ve Sbírce zákonů.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Stěžovatel se svými námitkami uspěl, kasační stížnost je důvodná, a proto v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. kasační soud rozsudek městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení. V něm bude městský soud projednávat žalobu meritorně vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku, resp. v předešlém nálezu Ústavního soudu. Výluka ze soudního
přezkumu se neuplatní.
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[16] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2020, č. j.
1 As 424/2018 – 12, ustanoven k ochraně jeho práv zástupce JUDr. Pavel Uhl, advokát se sídlem
Kořenského 1107/15, Praha 5. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování ustanoveného zástupce stát. Podle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní
tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci odměna za dva úkony právní
služby, a to příprava a převzetí věci a písemné podání [§11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního
tarifu], každý ve výši 3.100 Kč a náhrada hotových výdajů za jeden úkon ve výši 300 Kč
(§13 odst. 3 advokátního tarifu). V souhrnu tak odměna ustanoveného zástupce činí 6.800 Kč
(tj. dvakrát 3.400 Kč). Protože ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje
se jeho odměna o částku 1.428 Kč, kterou je povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty. Celková výše odměny tak byla určena částkou 8.228 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu