ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.122.2021:20
sp. zn. 1 Azs 122/2021 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: S. F., naposledy
známým pobytem ve Věznici Kynšperk nad Ohří, Zlatá 52, Kynšperk nad Ohří, zastoupen
opatrovníkem JUDr. Bc. Jiřím Štumarem, advokátem se sídlem Plovární 478/1, Plzeň, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2020, č. j. OAM-93/LE-LE05-LE05-2020, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2021, č. j. 60 Az
46/2020-53,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému opatrovníku žalobce, advokátu JUDr. Bc. Jiřímu Štumarovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3.400 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 8. 10. 2020, č. j. OAM-93/LE-LE05-LE05-2020, shledal žalovaný
podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), zjevně nedůvodnou
žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany.
[2] Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen
„krajský soud“). V přípisu ze dne 17. 12. 2020 soud upozornil, že se nachází ve výkonu trestu
odnětí svobody ve věznici Kynšperk nad Ohří a že po svém propuštění sdělí soudu místo svého
pobytu. Dne 18. 3. 2021 krajský soud ze sdělení odboru azylové a migrační politiky Ministerstva
vnitra zjistil, že žalobce byl již dne 19. 12. 2020 propuštěn na svobodu a vyhoštěn. Místo jeho
pobytu není žalovanému známo. Krajský soud proto ustanovil usnesením ze dne 22. 3. 2021
žalobci opatrovníka a současně učinil dotaz na Ředitelství služby cizinecké policie, zda eviduje
aktuální místo pobytu žalobce. Z jeho vyjádření vyplynulo, že poslední známá adresa žalobce byla
evidována ve věznici Kynšperk nad Ohří, adresa v zahraničí je L. o., K., K. 43.
[3] V podání ze dne 31. 3. 2021 sdělil ustanovený opatrovník soudu, že s ohledem na zájem
žalobce trvá na věcném projednání žaloby a nesouhlasí se zastavením řízení podle §33 písm. b)
zákona o azylu. Předpokladem zastavení řízení je nemožnost zjištění místa pobytu žalobce, a to
po vyvinutí intenzivního úsilí ze strany soudu. Je proto nedostatečné, pokud soud zjišťuje adresu
pouze na území České republiky, je-li zjevné, že žalobce se na jejím území nezdržuje.
[4] Krajský soud v nyní napadeném usnesení řízení o žalobě zastavil, neboť naopak shledal
splnění podmínek podle §33 písm. b) zákona o azylu. Jeho smyslem je nezabývat se meritorně
žalobami těch žadatelů o azyl, kteří již nejsou v zorném poli orgánů veřejné moci ČR
a pravděpodobně nejsou ani v dosahu její jurisdikce. Soud musí v takovém případě vyvinout
intenzivní úsilí k zjištění místa pobytu žalobce, což dle judikatury předpokládá přinejmenším
dotaz u žalovaného a Ředitelství služby cizinecké policie. Podle krajského soudu však není
povinností soudu prověřovat veškeré adresy, na nichž stěžovatel v minulosti pobýval, či ověřovat,
zda se vrátil do místa svého narození a původního pobytu na Ukrajině.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Ustanovený opatrovník žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl výrok I. usnesení krajského
soudu kasační stížností z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V ní uvedl, že neobdržel od stěžovatele žádný pokyn, a proto
s ohledem na svou povinnost opatrovníka brojí proti usnesení kasační stížností. Konkrétně pak
namítá, že dle ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2005, č. j.
7 Azs 271/2004-58) je nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o azyl dána jen tam, kde krajský
soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu, a přes toto úsilí a případně další pátrání
v příslušných evidencích pobyt žadatele nebyl zjištěn.
[6] Krajský soud však v tomto případě nevyvinul dostatečné úsilí ke zjištění místa
stěžovatelova pobytu. Ustanovení §33 písm. b) zákona o azylu je třeba vykládat restriktivně,
a pokud je v soudním spise založena odpověď Ředitelství cizinecké policie, která uvádí jako
„nahlášenou adresu“ v Krušelnici na Ukrajině, pak toto zjištění mělo být výchozím předpokladem
pro posouzení toho, zda je místo pobytu neznámé. Krajský soud se mohl rovněž pokusit získat
bližší informace z pobytových materiálů od odboru azylové a migrační politiky Ministerstva
vnitra. Opatrovník stěžovatele proto navrhl, aby kasační soud výrok I. napadeného usnesení
zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že soud naopak postupoval
v souladu se zákonem, neboť zjišťoval místo pobytu stěžovatele jak u žalovaného,
tak u Ředitelství služby cizinecké policie, avšak ani jeden z nich aktuální místo pobytu stěžovatele
nezná. Adresa na Ukrajině, kterou v kasační stížnosti zdůrazňuje opatrovník stěžovatele, je pak
v daném případě irelevantní. Žalovaný proto navrhl kasační stížnost zamítnout, nebo odmítnout
pro nepřijatelnost.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, avšak jedná se o věc mezinárodní ochrany, resp.
věc, v níž rozhodoval podle §31 odst. 2 s. ř. s. specializovaný samosoudce, a proto se soud podle
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně
vyložil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž
vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná. V usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j.
9 As 83/2021-28, pak kasační soud potvrdil, že tato ustálená kritéria považuje nadále
za aplikovatelná také v případech, na něž dopadá znění §104a s. ř. s. po novele provedené
zákonem č. 77/2021 Sb., s účinností od 1. 4. 2021.
[9] Kasační stížnost je nepřijatelná, neboť podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[10] Stěžejní a jediná kasační námitka spočívala v tom, že krajský soud nedostatečně zkoumal
místo pobytu stěžovatele, resp. že za místo pobytu stěžovatele měl považovat jeho původní
adresu na Ukrajině a na ní měl ověřovat, zda se na ní aktuálně zdržuje.
[11] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 25. 2. 2004, čj. 2 Azs 16/2004-45, zdůraznil,
že smyslem §33 písm. b) zákona o azylu je „umožnit soudům nezabývat se meritorně azylovými návrhy
těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci České republiky a kteří již pravděpodobně
nejsou ani v dosahu jurisdikce České republiky“ (zvýraznění doplněno kasačním soudem). Soudy
při zjišťování pobytu žadatele (žalobce) musí vyvinout patřičné úsilí, jejich postup nesmí být ryze
formální.
[12] V rozsudku ze dne 26. 5. 2005, čj. 7 Azs 271/2004-58, č. 707/2005 Sb. NSS, pak kasační
soud upozornil, že krajský soud může řízení zastavit až poté, co jeho intenzivní úsilí ke zjištění
místa pobytu nepřineslo žádoucí, resp. vůbec žádný výsledek. Pokud soud ověřuje údaje o místě
pobytu žadatele o mezinárodní ochranu, je namístě učinit dotazy přinejmenším u žalovaného
a u Ředitelství služby cizinecké policie. Jedná se totiž o dva orgány, které mají podle zákona
o azylu vést evidenci místa pobytu žadatelů o azyl (obdobně viz rozsudky ze dne 6. 8. 2009,
čj. 8 Azs 26/2009-45, a ze dne 25. 10. 2018, čj. 4 Azs 169/2018-31, nebo usnesení ze dne
28. 3. 2019, čj. 7 Azs 548/2018-21). V usnesení ze dne 21. 1. 2021, č. j. 10 Azs 353/2020-24,
považoval kasační soud za dostačující, pokud krajský soud učinil dotaz na aktuální místo pobytu
u žalovaného, cizinecké policie a správy uprchlických zařízení. Kasační soud přitom výslovně
konstatoval, že krajský soud nemusel prověřovat veškeré adresy, na nichž stěžovatel v minulosti
pobýval, či lustrovat jeho další kontakty (bod 7 usnesení, na které ostatně v napadeném usnesení
odkázal již krajský soud).
[13] V nyní posuzované věci krajský soud postupoval zcela v souladu s uvedenou judikaturou.
Jak již vyplývá z rekapitulační části tohoto usnesení (body 2 a 3 ), krajský soud učinil dotaz
u odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a Ředitelství služby cizinecké policie
a z jejich odpovědi zjistil, že stěžovatel byl propuštěn z věznice, nenachází se na území ČR
a že nemají žádné informace o místě jeho současného pobytu.
[14] Krajský soud tak postupoval zcela v intencích výše uvedené ustálené judikatury kasačního
soudu, která vyžaduje zjišťování místa aktuálního pobytu žalobce, nikoliv prověřování,
zda se žadatel o azyl aktuálně nachází na minulých adresách, včetně adresy, kterou v žádosti
o azyl uvedl jako svou adresu v zemi původu. Nejvyšší správní soud si je současně vědom,
že stěžovatel není v dosahu orgánů veřejné moci České republiky v důsledku vyhoštění. Ani tato
skutečnost však nezakládá krajskému soudu povinnost prověřovat, zda stěžovatel aktuálně
pobývá na poslední známé adrese v zemi původu, kterou uvedl již v žádosti o mezinárodní
ochranu. Pokud měl stěžovatel zájem na věcném projednání své žaloby, měl krajskému soudu
sám oznámit svou současnou adresu pobytu, jak ostatně ve svém podání ze dne 17. 12. 2020
avizoval.
[15] Pokud opatrovník stěžovatele v kasační stížnosti odkázal na rozsudek č. j.
7 Azs 271/2004-58, pak je třeba uvést, že jeho závěry na danou věc nemohou dopadat, neboť
v tehdejším případě šlo o situaci, kdy se žalobce zdržoval na předem hlášeném místě pobytu
v České republice, byť pouze příležitostně.
[16] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura tedy poskytuje dostatečnou odpověď
na stěžovatelovy námitky a kasační soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl
pro nepřijatelnost.
[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle §60 odst. 3
s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu
ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne
16. 6. 2021, č. j. 9 83/2021-28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady
nad rámec úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznal.
[18] Usnesením ze dne 22. 3. 2021, č. j. 60 Az 46/202-43, ustanovil krajský soud stěžovateli
opatrovníka. Jelikož je tímto ustanoveným opatrovníkem advokát, náleží mu odměna
za zastupování stěžovatele a náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. za sepis a podání kasační stížnosti v celkové
výši 3.400 Kč [§7 bod 5ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) a §13 odst. 4 advokátního tarifu]. Tato
částka bude ustanovenému opatrovníkovi uhrazena Nejvyšším správním soudem ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2021
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu