ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.139.2021:25
sp. zn. 1 Azs 139/2021 – 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Y. C., zastoupen Mgr. Ladislavem
Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 1. 2021, č. j. CPR-40010-3/ČJ-2020-930310-V237, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 34 A 4/2021-29,
takto:
Kasační stížnosti se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a návrh na přiznání odkladného účinku
[1] Žalobce (stěžovatel) napadl blanketní (neodůvodněnou) kasační stížností v záhlaví
označený rozsudek, kterým Krajský soud v Brně zamítl jeho žalobu.
[2] Stěžovatel se v řízení u krajského soudu domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí,
jímž žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie
Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort
ze dne 13. 11. 2020, č. j. KRPB-201689-29/ČJ-2020-060022-SVZ. Tímto rozhodnutím správní
orgán prvního stupně uložil stěžovateli správní vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 a 6
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a stanovil dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území
členských států EU v délce 3 let.
[3] Žalovaná změnila právní kvalifikaci na správní vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. b) bod 3
a 4 zákona o pobytu cizinců a zkrátila dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území
členských států Evropské unie, na 2 roky. Počátek doby, po kterou mu nelze umožnit vstup
na území členských států Evropské unie, byl stanoven v souladu s §118 odst. 1 zákona o pobytu
cizinců od okamžiku, kdy cizinci uplyne doba stanovená k vycestování. Ta byla stanovena
na 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí dle §118 odst. 3 téhož zákona.
[4] Současně s kasační stížností stěžovatel podal návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2015, č. j.
2 Azs 219/2015-23, týkající se možnosti osobní účasti na soudním řízení. Vyjádřil obavy o svůj
život z důvodu svého politického angažmá v kurdském vlasteneckém hnutí, pro které
je v Turecku stíhán a pronásledován.
[5] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku vyjádřila nesouhlas; dle ní stěžovatel v žalobě
namítal pouze nepřiměřenost rozhodnutí. Odůvodnění žádosti o odkladný účinek obsahuje
pouze ničím nepodložené tvrzení, kterým se již zabýval příslušný správní orgán ve vyjádření
k možnosti vycestování.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) nemá kasační
stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej ale může na návrh stěžovatele přiznat a užije
přitom přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s., který stanoví podmínky pro přiznání odkladného
účinku žaloby.
[7] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[8] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost jako
mimořádný opravný prostředek směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu prolomit.
[9] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podmíněna kumulativním
naplněním dvou podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[10] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Stěžovatel musí
specifikovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí,
její intenzitu a z jakých konkrétních okolností vznik této újmy vyvozuje. Stěžovatelem uvedená
tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem
krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním
zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
Na podporu svých tvrzení proto musí stěžovatel navrhnout dostatečně přesvědčivé důkazy
(viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32).
[11] Nejvyšší správní soud si je vědom stěžovatelem odkazovaného usnesení č. j.
2 Azs 219/2015-23. Ovšem jak nedávno uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
„[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo
být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších
individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“ (usnesení rozšířeného
senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, bod 61). Zájem na osobní účasti v řízení
o kasační stížnosti sice může k přiznání odkladného účinku vést, ale obvykle jen ve spojení
s dalšími důvody (například rodinným nebo soukromým životem stěžovatele) nebo v návaznosti
na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Tyto individuální okolnosti
by však měly jasně a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení (srov. tamtéž, bod
59).
[12] Stejně tak Nejvyšší správní soud nevidí důvod pro přiznání odkladného účinku
v tvrzeních o strachu z pronásledování z důvodu politické angažovanosti. Důvodnost svého
strachu z pronásledování nijak konkrétně nepodložil a omezil se pouze na obecná tvrzení.
Takovou skutečnost netvrdil ani v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně,
ani v žalobě proti rozhodnutí žalované.
[13] Nejvyšší správní soud v posuzované věci nepovažuje podmínky pro přiznání odkladného
účinku za splněné. Návrh stěžovatele obsahuje pouze obecná tvrzení, která stěžovatel dostatečně
nekonkretizoval a nedoložil. A to obzvláště v kontextu skutkových okolností projednávané věci,
kdy stěžovatel dle svých tvrzení legálně vycestoval z Turecka z politických důvodů, jelikož
byl členem kurdské lidově demokratické strany HDP. Žádné konkrétní nebezpečí nebo
dosavadní špatné zacházení v zemi původu ovšem netvrdil.
[14] Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační
stížnosti může vyvstat jeho povinnost opustit území České republiky. Kasační soud by však mohl
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyhovět, pokud by k tomuto hrozícímu
následku přistoupily další významné okolnosti na straně stěžovatele. Takové okolnosti však
stěžovatel ve svém návrhu netvrdil ani nedoložil.
[15] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že výrok o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy
a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
III. Závěr a náklady řízení
[16] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli nevyhověl a kasační stížnosti
nepřiznal odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu