ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.160.2021:31
sp. zn. 1 Azs 160/2021 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: A. T., zastoupena
Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 9. 12. 2019, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-P10-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č. j. 4 Az 3/2020-36,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č. j. 4 Az 3/2020-36,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 12. 2019, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-P10-2018,
se zru š u je a věc se v ra cí žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný ne m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani kasační stížnosti.
IV. Žalovaný je po v i ne n uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce Mgr. Tomáše
Císaře, advokáta se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, na náhradě nákladů řízení
částku ve výši 8.228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně přicestovala dne 17. 12. 2018 do České republiky a následně dne 21. 12. 2018
podala žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou odůvodnila obavou z návratu do vlasti
(Kyrgyzstánu). Uvedla, že její manžel pracoval pro bývalého premiéra, který byl obviněn
z korupce a zatčen. V této souvislosti manžela žalobkyně opakovaně kontaktovala Státní
kyrgyzská služba bezpečnosti (GKNB), jejíž příslušníci jej třikrát předvedli k výslechu,
vyhrožovali mu, surově ho bili a nutili ke spolupráci. Žalobkyně měla proto obavu o život svůj
a svého manžela. Její strach byl umocněný skutečností, že toho času byla těhotná. Společně
s žalobkyní požádal o mezinárodní ochranu její manžel, který později podal žádost rovněž
v zastoupení jejich nezletilého syna, který se narodil na území České republiky.
[2] Rozhodnutím ze dne 9. 12. 2019, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-P10-2018 (dále jen
„napadené rozhodnutí“), žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12 až §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a neudělil ji ani manželu žalobkyně, ani jejich synovi – o těchto
žádostech žalovaný rozhodl v samostatném řízení (u Nejvyššího správního soudu byla věc vedena
pod sp. zn. 6 Azs 114/2021).
II. Rozsudek městského soudu
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který ji v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl.
[4] Uvedl, že žalobkyně svoji žádost o udělení mezinárodní ochrany odůvodnila obavami
o bezpečnost svého manžela, potažmo své osoby. V této souvislosti poukázal městský soud
na skutečnost, že rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, č. j. 13 Az 2/2020-35, zamítl žalobu manžela
a syna žalobkyně proti rozhodnutí, jímž jim žalovaný nepřiznal mezinárodní ochranu.
V odkazovaném rozsudku soud shledal výpověď manžela žalobkyně ohledně údajného
pronásledování ze strany GKNB nevěrohodnou a účelovou ve snaze legalizovat pobyt na území
České republiky. Žalovaný tedy správně dovodil, že manželu žalobkyně (ani jejich synovi) nehrozí
v případě návratu do vlasti větší nebezpečí, než jakémukoliv řadovému občanovi.
[5] Z uvedených závěrů vycházel soud i v nyní projednávané věci. Vzhledem k tomu,
že výpověď manžela žalobkyně je nevěrohodná a smyšlená, je zjevné, že nebezpečí v zemi
původu nehrozí ani samotné žalobkyni. Jiné důvody, než ty, které byly odvozené od osoby jejího
manžela, žalobkyně neuvedla. Městský soud tedy aproboval postup žalovaného a dospěl k závěru,
že se azylovým příběhem žalobkyně zabýval dostatečně.
[6] K dalším námitkám žalobkyně uvedl, že pokud se jedná o údajnou nemožnost
domoci se ochrany vnitrostátních orgánů, žalovaný se touto otázkou vůbec nezabýval, neboť
ve vztahu k žalobkyni nebylo zjištěno žádné závažné jednání ze strany státních orgánů či jiných
subjektů. K námitce ohledně nepříznivé situace v Kyrgyzstánu spojené s masivním porušováním
lidských práv soud uvedl, že žalovaný se politickou a bezpečnostní situací v zemi původu řádně
zabýval. Připustil, že se nejedná o zemi s vysokým stupněm demokracie, v níž se lze setkat
s případy porušování lidských práv. V případě žalobkyně však nezjistil žádné skutečnosti, které
by nasvědčovaly tomu, že jí hrozí pronásledování či nebezpečí vážné újmy. Za pouhou spekulaci
soud považoval tvrzení ohledně hrozícího postihu v případě návratu do vlasti.
[7] Zbylé námitky žalobkyně soud považoval za zcela nekonkrétní, proto se s nimi
s poukazem na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58,
vypořádal jen velmi obecně s tím, že nezjistil žádné vady správního řízení.
III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Namítá, že se soud kvalitativně nevypořádal s žalobními námitkami a rozhodnutí žalovaného
nepřezkoumal, nýbrž pouze zopakoval jeho závěry, aniž by reflektoval námitky stěžovatelky.
Za těchto okolností soudní přezkum nesplnil svůj účel. Vzhledem k tomu, že městský soud
v plném rozsahu aproboval nezákonné a nepřezkoumatelné rozhodnutí, trpí i rozsudek
městského soudu týmiž vadami a jednotlivé žalobní námitky zůstávají zcela relevantní a aktuální.
[9] Stěžovatelka má za to, že městský soud i žalovaný nesprávně posoudili otázku naplnění
podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. V této souvislosti poukazovala na pronásledování
ze strany policejních složek a na násilí probíhající v Kyrgyzstánu. Městský soud však ve shodě
s žalovaným považoval výpověď manžela stěžovatelky za nepřesvědčivou, což dovodil mimo jiné
ze skutečnosti, že se stěžovatelce a jejímu manželovi podařilo bez problémů vycestovat ze země.
Tyto úvahy jsou však odtržené od reality, neboť na situaci v Kyrgyzstánu nelze pohlížet optikou
podmínek panujících v České republice. Je totiž třeba vzít v potaz chaos panující ve vedení země,
spojený s nedůsledností a zmatkem. Ze skutečnosti, že se stěžovatelce a manželovi útěk podařil,
tedy nelze dovozovat, že jim ve vlasti nic nehrozilo. Pokud přitom soud neúspěch její žádosti
dovozuje z rozsudku městského soudu ohledně žádosti jejího manžela, poukazuje stěžovatelka
na skutečnost, že dotčené rozhodnutí bylo napadeno kasační stížností a věc je tedy i nadále
předmětem soudního přezkumu.
[10] Stěžovatelka dále zdůrazňuje, že zprávy o situaci v Kyrgyzstánu, které shromáždil
žalovaný, vypovídají o nepříznivé situaci ohledně ochrany lidských práv a dokumentují
nedostatky v justičním systému a používání násilí ze strany bezpečnostních složek. Žalovaný však
účelově přehlížel veškeré důkazy svědčící v její prospěch. Podle stěžovatelky jsou nepřípadné
rovněž závěry o nevyčerpání prostředků vnitrostátní ochrany a možnosti přesídlení v rámci
Kyrgyzstánu, neboť otázka řádného vyřízení případné stížnosti je minimálně diskutabilní,
a představa, že se stěžovatelka v novém působišti dovolá ochrany tamních policejních orgánů
před jinými, je zcela absurdní.
[11] Stěžovatelka dle svého názoru předestřela jasný a konkrétní azylový příběh, který dokládá
možné pronásledování a hrozbu vážné újmy. Případný nedostatečně zjištěný skutkový stav
je proto důsledkem neaktivity na straně žalovaného a městského soudu. V azylovém řízení přitom
platí obecné pravidlo, že v pochybnostech je třeba postupovat ve prospěch žadatele
o mezinárodní ochranu. Žalovaný i městský soud si však počínali zcela opačně.
[12] Závěrem stěžovatelka namítá, že se žalovaný při posouzení podmínek pro udělení azylu
zaměřil pouze na to, že stěžovatelka ani její manžel netvrdili, že by vyvíjeli jakékoliv politické
aktivity či realizovali svá politická práva. Uplatňování politických práv však zahrnuje také
svobodu v přístupu ke státním institucím a možnost obracet se na nezávislé orgány k prošetření
svých vlastních záležitostí. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[13] Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že rozsudek městského soudu je věcně správný
a dostatečně odůvodněný a netrpí žádnými stěžovatelkou namítanými vadami. Nadto považuje
žalovaný kasační stížnost za nepřijatelnou ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), proto navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl. ? Advokátní kancelář, Mgr.
Tomáš Císař, Vinohradská 22, 120 00 Praha 2, ID dat55s5b4t, IČ: 02275201, mob: 605 970 376 ?
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je jako celek ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná.
[15] Nejvyšší správní soud nicméně nepřehlédl, že námitky týkající se zúženého pojetí
politických práv a možnosti vnitřního přesídlení stěžovatelka vznesla až v kasační stížnosti,
ačkoliv tak mohla učinit již v řízení před městským soudem. Uvedené námitky jsou tedy podle
§104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné a Nejvyšší správní soud se jimi nebude zabývat.
[16] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech, v nichž před krajským
soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, je také její přijatelnost. Kasační stížnost
je podle §104a s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení
správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat
v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
[17] V nynější věci stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti výslovně neuvedla. Nejvyšší
správní soud nicméně zjistil, že napadený rozsudek spočívá na zcela nesprávném právním
posouzení, které je v rozporu s konstantní rozhodovací praxí. Z tohoto důvodu shledal Nejvyšší
správní soud kasační stížnost přijatelnou.
[18] Kasační stížnost je důvodná.
[19] Z povahy věci se soud zabýval nejprve tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku. Z ustálené judikatury vyplývá, že nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána
především tehdy, vycházel-li soud ze skutečností v řízení nezjišťovaných, případně zjištěných
v rozporu se zákonem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j.
2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS), nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou
z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007-58, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb.
NSS, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 2 Afs 203/2016-51). V nyní posuzované věci nicméně Nejvyšší
správní soud žádnou takovou vadu napadeného rozsudku neshledal. Městský soud vypořádal
všechny žalobní námitky stěžovatelky, přičemž z odůvodnění rozsudku je seznatelné, jakými
úvahami byl při rozhodování věci veden a proč považoval námitky stěžovatelky za nedůvodné.
Odůvodnění:
rozsudku je vnitřně konzistentní a netrpí ani žádnými jinými nedostatky,
pro něž by bylo nesrozumitelné.
[20] Pokud se jedná o zbylé kasační námitky, ty se týkají otázky existence důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany, potažmo otázky, zda žalovaný a městský soud vycházeli z náležitě
zjištěného skutkového stavu.
[21] Ze správního spisu je zřejmé, že stěžovatelka svůj strach z návratu do vlasti odvozuje
od situace manžela, který se měl v Kyrgyzstánu setkat s vyhrožováním a násilím ze strany státních
orgánů (GKNB). Stěžovatelka tedy žalovanému nepředestřela samostatný azylový příběh
a výsledek řízení o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany je do značné míry odvislý
od úspěšnosti žádosti jejího manžela. Touto optikou na věc pohlížel i městský soud, který svůj
zamítavý rozsudek v nynější věci odůvodnil odkazem na rozsudek téhož soudu ze dne
25. 2. 2021, č. j. 13 Az 2/2020-35, ve věci manžela a syna stěžovatelky. V odkazovaném rozsudku
soud označil tvrzení manžela stěžovatelky o násilí, jehož se na něm měli dopustit příslušníci
GKNB, za nevěrohodná. Z tohoto důvodu považoval soud i v nynější věci strach stěžovatelky
z návratu do vlasti za neopodstatněný.
[22] Pokud se jedná o situaci manžela a syna stěžovatelky, Nejvyšší správní soud se zabýval
jejich kasační stížností proti shora citovanému rozsudku č. j. 13 Az 2/2020-35. Na jejím základě
rozsudkem ze dne 22. 7. 2021, č. j. 6 Azs 114/2021-46, zrušil jak označený rozsudek městského
soudu, tak jemu přecházející rozhodnutí žalovaného. S ohledem na obsahovou provázanost obou
řízení přejal Nejvyšší správní soud závěry obsažené v tomto rozsudku i pro nyní projednávanou
věc.
[23] Žalovaný a městský soud vycházeli v případě manžela stěžovatelky ze skutečnosti, že mezi
jeho výpovědí a výpovědí stěžovatelky existují zásadní rozpory. V této souvislosti však Nejvyšší
správní soud v odkazovaném rozsudku uvedl, že se v některých ohledech jedná o rozpory, které
mohou být toliko domnělé. Nadto nemohl žalovaný z výpovědi stěžovatelky v řízení vedeném
s jejím manželem vycházet, neboť protokol o její výpovědi nebyl založený mezi podklady
rozhodnutí (jednalo se tedy o vadu, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí). Pokud
se pak jedná o tvrzenou nevěrohodnost azylového příběhu, neztotožnil se Nejvyšší správní soud
s tvrzením, že manžel stěžovatelky nebyl schopen popsat základní okolnosti jeho výslechu
příslušníky GKNB, tj. že nedokázal uvést adresu místa, kde probíhal výslech, popsat uniformy
vyslýchajících osob, uvést obsah prohlášení, které měl sepsat apod. V této souvislosti soud uvedl,
že žalovaný se na zmiňované okolnosti ani podrobněji nedoptával a nelze tedy s jistotou tvrdit,
že by je manžel žalobkyně nebyl schopen blíže popsat, kdyby k tomu byl vyzván.
Neschopnost popsat některé podrobnosti výslechu (např. obsah listiny, kterou měl manžel
stěžovatelky podepsat) pak lze případně přičítat i intenzivnímu rozrušení, které bylo
důsledkem předcházejícího brutálního zacházení. Další úvahy žalovaného o účelovosti výpovědi
manžela stěžovatelky, zejména ohledně okolností vycestování z Kyrgyzstánu, pak již kasační soud
označil za veskrze spekulativní, aniž by nacházely jakoukoliv oporu ve skutkových zjištěních.
[24] Nejvyšší správní soud nepovažuje za nezbytné podrobně opakovat úvahy, které
jej k uvedeným závěrům vedly, proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku č. j.
6 Azs 114/2021-46 (zejména body [18] - [24]), v němž svoji argumentaci blíže rozvedl a osvětlil.
Pro nyní projednávanou věc je však podstatné, že kasační soud již v uvedeném rozsudku
(týkajícím se žádosti o mezinárodní ochranu manžela stěžovatelky a jejich syna) odmítl tvrzení
žalovaného a městského soudu ohledně nevěrohodnosti azylového příběhu manžela stěžovatelky,
neboť dosavadních skutková zjištění tomuto závěru nenasvědčují. Z ustálené judikatury vyplývá,
že je povinností správního orgánu vést pohovor tím směrem, aby byl jeho výsledek dostatečně
konkrétní pro potřeby objasnění veškerých rozhodných skutečností a k prověření
hodnověrnosti žadatelova azylového příběhu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 2. 2004 č. j. 6 Azs 50/2003-89, či z aktuálních rozhodnutí rozsudek ze dne 25. 4. 2019
č. j. 5 Azs 207/2017-36). Současně, pokud je alespoň přiměřeně pravděpodobné, že tvrzení
žadatele je pravdivé, či že se určitá skutečnost udála tak, jak uvádí žadatel, nemůže žalovaný toto
tvrzení prohlásit za nevěrohodné a vyloučit jej z dalšího posuzování (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Uvedeným
požadavkům žalovaný při posouzení žádosti o mezinárodní ochranu manžela stěžovatelky
nedostál.
[25] Za těchto okolností je pak zjevné, že neobstojí ani nyní přezkoumávaný rozsudek ve věci
stěžovatelky. Městský soud totiž založil své závěry o neopodstatněnosti obav stěžovatelky
z návratu do vlasti takřka výhradně na tvrzení o smyšlenosti azylového příběhu jejího manžela,
přičemž převzal argumentaci obsaženou v nyní již zrušeném rozsudku téhož soudu č. j.
13 Az 2/2020-35. Soud přitom připustil, že podklady shromážděné žalovaným svědčí o masivním
porušování lidských práv v Kyrgyzstánu. V případě stěžovatelky se však otázkou naplnění
podmínek pro udělení mezinárodní ochrany blíže nezabýval, neboť si vystačil s argumentem
ohledně nepravdivosti celého azylového příběhu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud
způsob, jakým žalovaný i městský soud nahlíželi na výpovědi stěžovatelky a jejího manžela,
odmítl, vychází nyní přezkoumávaný rozsudek jako celek z nesprávného právního posouzení.
Z toho důvodu Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než rozsudek městského soudu zrušit.
Jelikož je však toutéž vadou zatíženo i samotné rozhodnutí žalovaného, který jako první vystavěl
závěry o nedůvodnosti žádosti stěžovatelky na tvrzení o nevěrohodnosti azylového příběhu jejího
manžela, nepovažuje tento soud za účelné vracet věc k projednání městskému soudu
(jak požadovala stěžovatelka), ale přikročil bez dalšího i ke zrušení napadeného rozhodnutí
žalovaného.
[26] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že pokud se jedná o námitku stěžovatelky
týkající se problematiky nutnosti vyčerpání prostředků vnitrostátní ochrany, tato není důvodná.
Městský soud totiž v této souvislosti správně poznamenal, že žalovaný žádný obdobný požadavek
nevznesl, neboť se uvedenou otázkou ani nemusel zabývat. Důvodem neudělení mezinárodní
ochrany v případě stěžovatelky (jakož i jejího manžela a syna) byla tvrzená nevěrohodnost
azylového příběhu. Případné posouzení, zda stěžovatelka vyčerpala prostředky vnitrostátní
ochrany, tak bude případně předmětem až dalšího řízení po přehodnocení věrohodnosti
azylového příběhu manžela stěžovatelky.
V. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, pročež v souladu s §110 odst. 1
větou první s. ř. s. zrušil rozsudek městského soudu. Vzhledem k tomu, že vytýkané vady mají
původ již v žalobou napadeném rozhodnutí, zrušil podle §110 odst. 2 písm. a) ve spojení s §78
odst. 1 a 4 s. ř. s. i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm bude
žalovaný postupovat v souladu s právním názorem vysloveným v tomto rozsudku [§78 odst. 5
ve spojení s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.]. V této souvislosti soud připomíná, že v rozsudku č. j.
6 Azs 114/2021-46 žalovanému uložil, aby opětovně posoudil výpovědi stěžovatelky a jejího
manžela a věnoval se otázce „zda jsou případné nesrovnalosti skutečně vysvětlitelné pouze tím, že informace
jsou záměrně lživé a účelové. Dále žalovaný s ohledem na výše uvedené přehodnotí otázku důvěryhodnosti
stěžovatele a) a pak se zaměří na to, zda není na místě na základě informací od stěžovatelů spolu s informacemi
o zemi původu přiznat jim mezinárodní ochranu, a to zejm. podle §14a zákona o azylu.“ Žalovaný se tedy
musí nejprve opětovně v intencích uvedeného závazného právního názoru zabývat
otázkou hodnověrnosti manžela stěžovatelky a jeho azylového příběhu. Následně posoudí,
zda stěžovatelka splňuje podmínky pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. V této
souvislosti soud dodává, že s ohledem na úzkou provázanost azylových příběhů obou manželů
by bylo zjevně vhodnější vést o jejich žádostech (spolu s žádostí jejich syna) společné řízení.
[28] Nejvyšší správní soud je soudem, který o věci rozhodl jako poslední, proto musí určit
náhradu nákladů soudního řízení. Ve vztahu k výsledku celého soudního řízení je pak nutno
posuzovat procesní úspěšnost účastníků řízení. Podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
má úspěšný účastník právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti účastníku řízení,
který úspěch ve věci neměl. Ve věci měla úspěch stěžovatelka, pročež jí Nejvyšší správní soud
přiznal náhradu nákladů řízení.
[29] Vzhledem k tomu, že řízení ve věci mezinárodní ochrany je osvobozeno od soudních
poplatků a v řízení před krajským soudem nebyla stěžovatelka zastoupená, sestávají náklady řízení
toliko z nákladů za právní zastoupení v řízení o kasační stížnosti. V průběhu tohoto řízení učinil
zástupce stěžovatelky dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení a sepis a podání
kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za tyto úkony náleží
odměny ve výši 2 x 3.100 Kč, a paušální částka 2 x 300 Kč. Zástupce stěžovatelky je plátcem daně
z přidané hodnoty, proto se částka zvyšuje o tuto daň. Celkově je tedy žalovaný povinen
stěžovatelce uhradit náklady ve výši 8.228 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu