ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.335.2020:21
sp. zn. 1 Azs 335/2020 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: N. N., zastoupeného
Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem se sídlem Politických vězňů 21, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstva vnitra, se sídlem Nad štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 9. 2019, č. j. OAM-75/ZA-06-P10-R3-2009, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2020, č. j. 13 Az 54/2019-78,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a její posouzení městským soudem
[1] Nastolenou otázkou v řízení o kasační stížnosti je odmítnutí žaloby pro neodstranění vad
podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“).
[2] Žalovaný shora označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“).
[3] Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl žalobou u Městského soudu v Praze („městský
soud“), kterou podal k poštovní přepravě dne 13. 10. 2019. V žalobě toliko uvedl,
že s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí, neboť jím „byl na svých právech zkrácen, především
tedy bylo dotčeno jeho základní právo na rodinný a soukromý život, náboženskou svobodu
a volný pohyb“.
[4] Městský soud shledal, že žaloba neobsahovala projednatelné žalobní body, a proto
žalobce podle §37 odst. 5 s. ř. s. usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j 13 Az 54/2019-5, vyzval,
aby ve lhůtě dle §32 odst. 1 zákona o azylu, písemně doplnil žalobu o její podstatné náležitosti.
Konkrétně žalobci uložil, aby uvedl návrh výroku rozsudku, dále z jakých důvodů (skutkových
a právních) považuje napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, případně jaké důkazy
k prokázání svých tvrzení navrhuje provést, a aby předložil opis žalobou napadeného rozhodnutí.
Městský soud dále přípisem ze dne 17. 10. 2019 vyzval žalovaného, aby soudu předložil kopii
napadeného rozhodnutí, včetně sdělení, kdy bylo žalobci toto rozhodnutí doručeno. Žalovaný
dne 30. 10. 2019 zaslal městskému soudu kopii napadeného rozhodnutí s doložkou právní moci
a kopii protokolu o předání rozhodnutí, z nichž vyplynulo, že žalobci bylo napadené rozhodnutí
doručeno dne 30. 9. 2019. Žalobce dále dne 30. 10. 2019 městskému soudu doručil doplnění
žaloby.
[5] Městský soud usnesením ze dne 1. 9. 2020, č. j. 13 Az 54/2019-78, žalobu odmítl.
Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a konstatoval, že žaloba ze dne 13. 10. 2019
neobsahovala žádný žalobní bod. Nejednalo se o zcela jasně individualizovaný, a tedy
od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelný popis.
Žalobce nevylíčil, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení
či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí
či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž neozřejmil svůj právní náhled na to, proč
se má jednat o nezákonnosti. Z kopie napadeného rozhodnutí s doložkou právní moci a z kopie
protokolu o předání rozhodnutí soud zjistil, že žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne
30. 9. 2019. Patnáctidenní lhůta pro podání žaloby podle §32 odst. 1 zákona o azylu tedy
uplynula v úterý 15. 10. 2019. Žaloba byla podána včas, neboť dne 13. 10. 2019 byla předána
k poštovní přepravě, avšak neobsahovala žádné žalobní body. Doplnění žaloby bylo soudu
zasláno až dne 30. 10. 2019, tj. po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Ve stanovené lhůtě tedy
žalobce vytýkané vady žaloby neodstranil.
II. Obsah kasační stížnosti
[6] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[7] Stěžovatel s posouzením městského soudu nesouhlasí. Uvádí, že i přes doplnění obsahu
žaloby ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. městský soud nepovažoval toto jeho písemné doplnění
za dostatečné z hlediska upřesnění žalobního bodu. Stěžovatel je však přesvědčen, že právní
institut „žalobního bodu“ byl jeho podáním splněn, neboť „žalobní bod“ je dle jeho názoru vždy
spojením skutkových a právních důvodů, které mohou navzájem vytvářet různé kombinace. Tedy
obsahem své žaloby jednoznačně specifikoval prvotní rozhodnutí správního orgánu. Správní
orgán nehodnotil zcela objektivně a ve svém celku veškeré důkazy předložené stěžovatelem.
Ustanovení §13 zákona o azylu vyložil tendenčně s ohledem na současnou migrační politiku
na území České republiky, což stěžovatel považuje za protiprávní, neboť podmínky pro udělení
azylu za účelem sloučení rodiny byly ve věci splněny. Stěžovatel splňuje podmínku soužití
s partnerkou, ale hlavně je otcem dvou nezletilých dětí. Pokud bude muset odcestovat do země
původu, budou tím tvrdě omezena jeho práva jako otce v oblasti výchovy dětí, které žijí na území
České republiky, a jeho možnosti je finančně podporovat budou velmi ztíženy.
[8] Městský soud se nezabýval otázkami procesního prvku individualizace předmětné věci,
nepokryl dle názoru stěžovatele otázku případných skutečností, které by mohly mít vliv na jeho
rozhodování, rozhodl bez nařízení jednání, a tudíž nebyla pokryta časová prodleva od učinění
výzvy soudem k doplnění žaloby ze dne 16. 10. 2019 do doby vydání usnesení o jejím odmítnutí
dne 1. 9. 2020. Městský soud rovněž nezohlednil dokument, který prokazuje, že stěžovatel
je členem skupiny Hizb ut-Tahrir Al Islami, přičemž se stoupenci tohoto hnutí je v zemi jeho
původu nelidsky zacházeno. Stěžovatel závěrem zdůrazňuje svůj nesouhlas s názorem městského
soudu, že ani v základních obrysech neuvedl, v čem žalovaný v předcházejícím řízení jeho práva
porušil. Je přesvědčen, že ve svém prvním podání uvedl minimálně zárodek „žalobního bodu“,
který následně individualizoval.
[9] Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem,
a přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] V projednávané věci městský soud žalobu stěžovatele odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s.
Prostřednictvím kasační stížnosti se proto nelze úspěšně domáhat přezkoumání merita žaloby,
tj. otázky, zda je napadené rozhodnutí žalovaného vskutku protizákonné. Přípustný důvod
podané kasační stížnosti se tak může týkat toliko nezákonnosti usnesení městského soudu
o odmítnutí žaloby ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Pouze touto otázkou se Nejvyšší
správní soud může nyní zabývat, a nepřísluší mu tak řešit otázky související s neudělením azylu
žalovaným, které stěžovatel ve své kasační stížnosti rovněž předestírá.
[13] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 3. 2018, č. j.
3 Azs 66/2017-31, č. 3733/2018 Sb., uvedl, že „žalobce musí ve lhůtě pro podání žaloby uplatnit alespoň
jeden žalobní bod tak, aby jeho žaloba byla projednatelná (§71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.). Pokud žalobní bod
neuplatní vůbec, nebo až po lhůtě pro podání žaloby, bude žaloba odmítnuta podle §37 odst. 5 s. ř. s.“ (bod 48
rozsudku rozšířeného senátu). Tyto závěry podle rozšířeného senátu platí i v případech,
kdy zvláštní zákony lhůtu pro podání žaloby zkracují (srov. bod 47 téhož rozsudku). Taková
situace tedy platí i v posuzovaném případě, v němž se uplatní §32 odst. 1 zákona o azylu, podle
něhož žalobu proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne
doručení rozhodnutí.
[14] V odkazovaném rozsudku rozšířený senát dále vyslovil závěr, že „uplatnění alespoň
jednoho projednatelného žalobního bodu nepředstavuje podmínku řízení [§46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.], ale zvláštní náležitost žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Absence takovéto náležitosti se odstraňuje postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s. Soud pro odstranění
této vady stanoví lhůtu odpovídající zbývající části lhůty pro podání žaloby. Soud je povinen vyzvat žalobce
k doplnění žalobních bodů vždy, je-li se zřetelem na konkrétní situaci pravděpodobné, že žalobce bude s to žalobu
doplnit včas. Neuplatní-li žalobce ve lhůtě pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu
alespoň jeden žalobní bod tak, aby jeho žaloba byla projednatelná (§71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.),
soud žalobu odmítne podle §37 odst. 5 s. ř. s. Pokud soud poučí žalobce ve výzvě podle
§37 odst. 5 s. ř. s. nesprávně a určí mu k doplnění žalobních bodů delší lhůtu, než je lhůta zákonná, nesmí
být žalobci na újmu, pokud postupoval v dobré víře ve správnost poučení obsaženého ve výzvě soudu a doplnil
žalobu v delší lhůtě, nesprávně stanovené tímto poučením.“ (body 62 až 65 rozsudku rozšířeného senátu).
[15] V projednávané věci není pochyb o tom, že žaloba (předána zástupcem stěžovatele
k poštovní přepravě dne 13. 10. 2019 a doručena městskému soudu dne 15. 10. 2019) byla
podána včas. Jak vyplývá z obsahu spisu městského soudu (konkrétně z kopie rozhodnutí
žalovaného s doložkou právní moci a z kopie protokolu o předání rozhodnutí), napadené
rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 30. 9. 2019. Patnáctidenní lhůta pro podání žaloby
podle §32 odst. 1 zákona o azylu tedy uplynula v úterý 15. 10. 2019. Městský soud rovněž ihned
den následující po doručení žaloby, tj. dne 16. 10. 2019, stěžovatele usnesením vyzval
k odstranění nedostatků žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení [p]ředseda senátu
usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této
lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[16] Městský soud v době vydání usnesení ze dne 16. 10. 2019, č. j. 13 Az 54/2019-5, neměl
možnost ověřit, kdy bylo žalobou napadené rozhodnutí stěžovateli skutečně doručeno (stěžovatel
toto rozhodnutí ke své žalobě nepřiložil, toliko v žalobě uvedl, že mu bylo doručeno dne
30. 9. 2019). Městský soud však stěžovatele v usnesení ze dne 16. 10. 2019 správně poučil,
že žalobu je třeba doplnit ve lhůtě dle §32 odst. 1 zákona o azylu, tj. ve lhůtě 15 dnů ode dne
doručení napadeného rozhodnutí. Z obsahu spisu městského soudu vyplývá, že stěžovatel žalobu
doplnil teprve dne 30. 10. 2019.
[17] Zbývá tedy posoudit otázku, zda žaloba stěžovatele ze dne 13. 10. 2019 skutečně
neobsahovala žádný projednatelný žalobní bod, jak shledal městský soud v usnesení o odmítnutí
žaloby ze dne 1. 9. 2020, č. j. 13 Az 54/2019-78 (stejně jako dříve v usnesení ze dne 16. 10. 2019,
č. j. 13 Az 54/2019-5).
[18] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu líčení skutkových okolností
v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých
„obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela
jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů
či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Jak uvedl Nejvyšší správní soudu v rozsudku
ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, „[ž]alobce je tedy povinen vylíčit,
jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči
němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen
ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. […] Právní náhled na věc se nemůže
spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona a na práva či povinnosti v nich stanovené, nýbrž
musí aplikovatelné právní normy subsumovat na vylíčená skutková tvrzení a obsahovat konkrétní o tyto skutkové
děje či okolnosti se opírající právní výtky (tvrzení o porušení práva). Pokud žalobce odkazuje na okolnosti,
jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz
na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly
zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto
dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“
[19] Z obsahu žaloby ze dne 13. 10. 2019 (viz bod 3 shora) přitom vyplývá, že stěžovatel
pouze jednou větou v obecnosti namítl, že s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí, neboť
byl zkrácen na svých právech, zejména na právu na rodinný a soukromý život, náboženskou
svobodu a volný pohyb. Takto formulované námitky však nesplňují podmínky předestřené shora
citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu týkající se náležitostí žalobního bodu. Lze sice
souhlasit se stěžovatelem, že se jedná o jakýsi „zárodek žalobního bodu“, nicméně nikoliv však
o řádný a projednatelný žalobní bod. Žaloba stěžovatele ze dne 13. 10. 2019 neobsahuje vylíčení
konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů, kterých
se měl správní orgán vůči stěžovateli dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným. Stěžovatel v žalobě rovněž neozřejmil svůj právní náhled na to, proč
se má jednat o nezákonnosti a zásah do jeho základních práv.
[20] Nejvyšší správní soud proto souhlasí se závěrem městského soudu, že se nejedná
o projednatelný žalobní bod. Městský soud tedy postupoval správně, když stěžovatele nejdříve
vyzval k doplnění žaloby ve lhůtě dle §32 odst. 1 zákona o azylu a žalobu pro neodstranění jejích
nedostatků v této lhůtě následně postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl. Na této skutečnosti
nemění nic ani skutečnost, že městský soud vyzval stěžovatele k doplnění žaloby dne
16. 10. 2019, tj. ve skutečnosti již den po uplynutí lhůty k jejímu podání, k němuž došlo dne
15. 10. 2019. Jak uvedl Nejvyšší správní soud již výše, v době vydání usnesení s výzvou
k doplnění žaloby městský soud neměl ještě možnost ověřit, kdy bylo napadené rozhodnutí
stěžovateli skutečně doručeno. Výzva k doplnění žaloby a související poučení městského soudu
tedy byly zcela řádným procesním postupem. Nadto Nejvyšší správní soud konstatuje,
že stěžovatel i jeho zástupce si byli vědomi, kdy bylo rozhodnutí žalovaného stěžovateli
doručeno, a kdy tedy končí lhůta k podání žaloby (stěžovatel informaci o tom, že mu rozhodnutí
bylo doručeno dne 30. 9. 2019, uvedl i v žalobě). Je tedy věcí procesního postupu stěžovatele,
resp. jeho zástupce, že žalobu podal k poštovní přepravě až dne 13. 10. 2019, tj. dva dny před
koncem lhůty. Zásilka se žalobou byla městskému soudu doručena dne 15. 10. 2019. Stěžovatel
se tedy svým postupem ve věci sám připravil o to, aby jej poučení k odstranění nedostatků žaloby
zastihlo v době, kdy tyto nedostatky mohl ještě účinně, tj. ve lhůtě pro podání žaloby, odstranit.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu