ECLI:CZ:NSS:2021:10.AFS.398.2020:37
sp. zn. 10 Afs 398/2020 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: město Moravská Třebová,
se sídlem nám. T. G. Masaryka 32/29, zast. Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou
se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem
Letenská 525/15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2018, čj. MF-
30412/2016/1203-5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2020, čj. 31 Af 38/2018-75,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 13. 4. 2011 žalobce uzavřel s Regionální radou soudržnosti Severovýchod smlouvu
o poskytnutí dotace, na jejímž základě mu byla poskytnuta dotace na realizaci projektu s názvem
„Cesta od renesance k baroku“. Skutečná částka poskytnuté dotace činila téměř 36,45 mil. Kč.
[2] Úřad regionální rady soudržnosti Severovýchod (správce daně) vydal dne 23. 5. 2016
platební výměr, kterým uložil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 086 225 Kč.
Žalobce se odvolal. Žalovaný odvolání zamítl a platební výměr potvrdil.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud v záhlaví označeným
rozsudkem zamítl. Krajský soud se ztotožnil se žalovaným, že nevymezení minimální úrovně
kvalifikačních předpokladů v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení bylo v projednávané
věci pouze formální pochybení, které nelze považovat za porušení rozpočtové kázně. Žalovaný
tímto korigoval „tvrdý“ závěr správce daně, a proto nebyla důvodná námitka žalobce,
že by v tomto ohledu byla rozhodnutí správních orgánů příliš formalistická. Krajský soud dal
za pravdu správním orgánům v tom, že mohl být ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky,
neboť nebyly připuštěny nabídky uchazečů, kteří při realizaci svých referenčních zakázek nebyli
v pozici hlavního dodavatele, ale pouze v roli subdodavatele. Podle krajského soudu nebyl
v projednávané věci porušen princip legitimního očekávání.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Jako hlavní
důvod podání kasační stížnosti označil nesprávné právní posouzení věci.
[5] Stěžovatel nesouhlasí s posouzením týkajícím se průzkumu barevnosti, s výčtem vad díla
v kontrolních závěrech, které vycházejí z tzv. expertního posudku. Napadl také závěr týkající se
správního uvážení.
[6] Podle názoru stěžovatele se krajský soud dostatečně nevypořádal s jeho námitkami.
[7] Stěžovatel dále namítl, že nikdy nebyl zpochybněn jeho postup. Výhrady proti němu
se objevily až později, čímž byl narušen princip legitimního očekávání. Stěžovatel se domnívá,
že neporušil zákon tím, že nepřipustil předložení referencí uchazečů, kteří nebyli na referenčních
zakázkách v pozici hlavního dodavatele. Namítl také, že je postihován pouze za formální
pochybení.
[8] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a vyhověl žalobě, případně
aby zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný uvedl, že část argumentace v kasační stížnosti se vůbec netýká projednávané
věci. K námitkám, které jsou podle jeho názoru relevantní, konstatoval, že povinností správce
daně není uvedení konkrétních soutěžitelů, kteří na základě stanovených požadavků nabídku
nepodali. Postačí, pokud takové požadavky mohly ovlivnit výběr nejlepší nabídky. S námitkou
týkající se přílišného formalismu a legitimního očekávání se podle žalovaného dostatečně zabýval
krajský soud a s jeho závěry se žalovaný ztotožnil. Žalovaný upozornil na to, že stěžovatel
nevznáší konkrétní námitky proti závěrům soudu. Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost
zamítl.
[10] NSS v této věci nemůže především pominout to, že v kasační stížnosti je od osmé strany
(dále „druhá část kasační stížnosti“) v podstatě překopírován text žaloby. Stěžovatel tedy pouze
opakuje argumentaci, kterou předestřel již v žalobě a nijak nereaguje na to, jak se s touto
argumentací vypořádal krajský soud. Tato část kasační stížnosti se liší od žaloby jen v grafické
úpravě textu (jiný styl písma, odlišné rozdělení textu do odstavců či zvýraznění některých pasáží
textu). Na určitých místech kasační stížnosti stěžovatel používá jiné formulace,
které však na samotný obsah textu nemají vliv (např. „Z listin vyplývá, že …“, namísto „Z popisu
situace v odůvodnění vyplývá, že …“, či „Město je tak postihováno výhradně…“, namísto „Platební výměr
tak byl vydán na základě výhradně …“).
[11] Ve shora popsané části kasační stížnosti tak stěžovatel neuplatnil žádné skutečné kasační
důvody, neboť nijak nezpochybnil důvody rozsudku krajského soudu, který napadá.
Dokonce na tento rozsudek ani nijak nereagoval (srov. podobně usnesení NSS
ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, zejména body 10 až 12).
Kasační stížnost je tedy v tomto ohledu nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.).
[12] NSS nemohl přehlédnout ani to, že první část kasační stížnosti (do strany 8) se vůbec
nevztahuje k projednávané věci (shrnuto v bodě [4]). NSS zjistil, že tyto námitky
se pravděpodobně vztahují k související věci, která byla u NSS vedena
pod sp. zn. 10 Afs 399/2020. Kasační stížnosti v těchto věcech jsou v tomto ohledu téměř
identické. Tato část kasační stížnosti tedy obsahuje argumentaci, která je nová a v řízení o kasační
stížnosti tedy nepřípustná, případně je nutné na tyto námitky pohlížet tak, že jimi stěžovatel
v nyní projednávané věci nezpochybnil důvody rozsudku krajského soudu (§104 odst. 4 s. ř. s.).
[13] NSS zkoumal také to, zda v první části kasační stížnosti přeci jen nelze nalézt
argumentaci, která by se vztahovala k projednávané věci, a dospěl k závěru, že nic takového
zde není obsaženo. I pokud by NSS „vytrhl“ z kontextu jednotlivé odstavce, jednalo by se jen
o zcela obecné námitky, které by bylo možné použít téměř na jakoukoli obdobnou věc.
Úkolem NSS ostatně ani není dohledávat námitky vztahující se k projednávanému případu.
Kontext a návaznost textu v první části kasační stížnosti navíc svědčí o tom, že se ani nevztahuje
k tomu, co je předmětem nyní projednávané věci.
[14] V textu kasační stížnosti je obsažena i námitka, že se krajský soud nedostatečně vypořádal
s žalobními námitkami. Tuto námitku bez dalšího nelze podřadit k části, která se netýká
projednávané věci, a proto ji NSS vypořádal. Vzhledem k tomu, že tato námitka byla vznesena
pouze v obecné rovině, může se s ní NSS vypořádat také pouze obecně. Podle názoru zdejšího
soudu se krajský soud vypořádal se všemi námitkami, vzal v úvahu všechny podstatné
skutečnosti, napadený rozsudek odpovídá požadavkům na přezkoumatelné rozhodnutí
(k otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 10. 2005,
čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74;
a ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS).
[15] S ohledem na uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta
poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu