ECLI:CZ:NSS:2021:10.AS.289.2020:73
sp. zn. 10 As 289/2020 - 73
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: JA&TY s.r.o., se sídlem
Klicperova 2576/9, Plzeň, zast. JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem
Holečkova 419/21, Praha 5 – Smíchov, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí,
se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 – Vršovice, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
město Horní Slavkov, se sídlem Dlouhá 634, Horní Slavkov, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 6. 2017, čj. 924/530/17, 36392/ENV/17, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2020, čj. 10 A 172/2017-118,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů
řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Česká inspekce životního prostředí rozhodla, že žalobkyně se dopustila správních deliktů
podle §88 odst. 1 písm. c), d) a e) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ve znění
účinném do 30. 6. 2017), a uložila žalobkyni pokutu ve výši 250 000 Kč a povinnost nahradit
náklady řízení. Žalobkyně se těchto správních deliktů dopustila tím, že:
? prostřednictvím najatého subjektu vykácela v rozporu s §8 odst. 1 zákona o ochraně
přírody a krajiny bez povolení orgánu ochrany přírody celkem 50 ks dřevin rostoucích
mimo les a dále celkem cca 25 913 m
2
zapojeného porostu dřevin stejného druhového
složení [správní delikt podle §88 odst. 1 písm. c)];
? v rozporu s §49 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny v souvislosti s rozsáhlým
kácením dřevin nedovoleně škodlivě zasahovala do přirozeného vývoje zvláště
chráněných druhů rostlin, konkrétně korálice trojklanné [správní delikt
podle §88 odst. 1 písm. d)];
? v rozporu s §50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny v souvislosti
s rozsáhlým kácením dřevin nedovoleně škodlivě zasahovala do přirozeného vývoje
zvláště chráněných druhů živočichů, konkrétně mravenců rodu Formica spp.
[správní delikt podle §88 odst. 1 písm. e)]
[2] Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Žalovaný rozhodnutím v záhlaví
odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí inspekce. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně
žalobu k městskému soudu, který ji zamítl.
II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Městský soud prý nesprávně použil na věc
zákon o ochraně přírody a krajiny, přestože měl použít pro stěžovatelku příznivější zákon
o přestupcích. Jednání osoby, která prováděla kácení, nebylo možné podle zákona o přestupcích
stěžovatelce přičítat, jelikož překročila pokyny stěžovatelky. I kdyby tomu tak bylo, stěžovatelka
by se mohla vyvinit, neboť provedla veškerá možná opatření k tomu, aby spáchání správního
deliktu (přestupku) zabránila. Argumentuje též tím, že městský soud nesprávně posoudil sled
jednotlivých událostí v nynější věci a nevypořádal se dostatečně s rozsudkem Okresního soudu
v Sokolově, který zprostil jednatele stěžovatelky obžaloby týkající se vykácení porostu.
[4] Žalovaný naopak souhlasí s hodnocením městského soudu, který dovodil objektivní
odpovědnost stěžovatelky za spáchaný delikt, a navrhuje kasační stížnost zamítnout. Osoba
zúčastněná na řízení (město Horní Slavkov) se k věci nevyjádřila.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Ze správního spisu vyplývá, že správní delikt byl v únoru 2016 spáchán na dvou
pozemcích. Většina dřevin byla pokácena na pozemku společnosti SANAKA Industry, a.s.
Stěžovatelka pro tuto společnost zajišťovala na základě objednávky údržbu a kácení náletových
dřevin na jejím pozemku. Zbytek dřevin (10 stromů), o které v této věci šlo, byl pokácen
na pozemku ve vlastnictví města Horní Slavkov, který s pozemkem společnosti SANAKA
sousedí. Společnost SANAKA si prostřednictvím jednatele stěžovatelky zajistila povolení
k pokácení celkem 8 vzrostlých stromů na svém pozemku. Jiné nezbytné povolení ke kácení
ve výše uvedeném rozsahu, např. povolení ke kácení plochy tzv. zapojeného porostu větší
než 40 m
2
[§3 písm. b) vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení],
nebylo vydáno. Stěžovatelka neprováděla kácení dřevin sama. Na základě dohody z února 2016
a na základě ústních pokynů jednatele stěžovatelky prováděl pro stěžovatelku kácení dřevin pan J.
Ch. st.
III. A. Městský soud na věc správně neaplikoval zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení
o nich, protože tento zákon nebyl pro stěžovatelku jako pachatelku správního deliktu příznivější
[7] Žalovaný vydal dne 19. 6. 2017 rozhodnutí na základě zákona o ochraně přírody a krajiny
(ve znění účinném do 30. 6. 2017), který upravoval odpovědnost za správní delikty právnických
osob jako objektivní bez možnosti liberace. Stěžovatelka však má za to, že městský soud měl
na nynější věc aplikovat zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále
jen „přestupkový zákon“). Ten nabyl účinnosti dne 1. 7. 2017, tedy krátce po rozhodnutí
žalovaného. Skutkové podstaty všech relevantních přestupků zůstaly stejné, nijak se nezměnila ani
sazba pokuty za jejich spáchání. Stěžovatelka nicméně tvrdí, že by v případě použití pozdější
úpravy nebylo jednání pana Ch. stěžovatelce přičitatelné podle §20 přestupkového zákona a že
by se případně mohla zprostit odpovědnosti podle §21 tohoto zákona.
[8] Posuzování toho, který zákon je pro pachatele správního deliktu (přestupku) příznivější,
shrnul nedávno NSS tak, že posuzující orgán musí podřadit konkrétní čin konkrétního pachatele
pod všechna relevantní ustanovení řešící přestupek, celkový výsledek posoudit a podle toho
rozhodnout, zda je pozdější právní úprava pro pachatele výhodnější. Pokud nová právní úprava
nabude účinnosti až vydání rozhodnutí správního orgánu, musí tuto úvahu v plném rozsahu
učinit správní soud, i pokud v takovém případě bude muset posoudit určitý aspekt, který dřívější
právní úprava nestanovila (rozsudek ze dne 11. 2. 2021, čj. 8 As 43/2019-40, město Holešov, bod
24; srov. též usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2016, čj. 5 As 104/2013-46, č. 3528/2017
Sb. NSS, bod 61). Městský soud tak v nynější věci správně posoudil, že použití pozdějšího zákona
by pro stěžovatelku nebylo příznivější, a správně tak na věc aplikoval zákon o ochraně přírody
a krajiny ve znění do 30. 6. 2017.
[9] V prvé řadě by ani použití přestupkového zákona nic nezměnilo na tom, že jednání
pana Ch. bylo přičitatelné stěžovatelce. Pan Ch., pokud jde o kácení na pozemcích společnosti
SANAKA a části pozemku města Horní Slavkov, plnil úkoly právnické osoby – stěžovatelky
[srov. §20 odst. 2 písm. d) přestupkového zákona].
[10] Stěžovatelka (resp. její jednatel) během řízení o správním deliktu neuvedla, že by její
jednatel zadával panu Ch. vykácení pouze osmi konkrétních stromů. Naopak, jednatel
stěžovatelky několikrát sdělil (protokol na č. l. 26 správního spisu a podání stěžovatelky na č. l. 28
správního spisu), že zadal vykácení porostu v šířce až 15 metrů na obou stranách obslužných cest
na pozemku společnosti SANAKA. V místě, kde tento pozemek sousedil s pozemkem města
Horní Slavkov, vedla betonová cesta, za níž pozemek společnosti SANAKA vedl nejvýše zhruba
2 metry (srov. bod 42 rozsudku městského soudu). Ze stejných podkladů ve správním spisu
vyplývá, že za touto cestou zadal jednatel stěžovatelky kácení taktéž, a to až do vzdálenosti
5 metrů. Jak již dovodil městský soud, prostor ke kácení, který takto stěžovatelka vymezila,
fakticky pokrýval i stromy vykácené na pozemku města Horní Slavkov (bod 43 rozsudku
městského soudu). Také z vyjádření pana Ch. (podaného k inspekci) plyne, že pokyny ke kácení
nejméně v tomto rozsahu skutečně od jednatele stěžovatelky obdržel (protokol č. l. 25 správního
spisu). Ze správního spisu tedy neplyne, jak tvrdí stěžovatelka, že by J. Ch. st. její pokyny
překročil.
[11] Stejně tak by použití přestupkového zákona nemohlo ani teoreticky vést k tomu,
že by se stěžovatelka zprostila odpovědnosti za přestupek. Podle §21 odst. 1 přestupkového
zákona se právnická osoba skutečně může zprostit odpovědnosti, jestliže prokáže, že vynaložila
veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Odpovědnosti za přestupek
se ale podle §21 odst. 2 tohoto zákona nezprostí, pokud nad fyzickou osobou, jejíž jednání
se právnické osobě přičítá, neprováděla povinnou nebo potřebnou kontrolu či pokud neučinila nezbytná
opatření k zamezení nebo odvrácení přestupku.
[12] Jak již přesně popsal městský soud (bod 45 rozsudku), stěžovatelka nepředala panu Ch.
žádný písemný pokyn, ve kterém by byl přesně vyznačen povolený rozsah kácení. Poskytla mu
pouze mapu oblasti s vyznačenými obslužnými cestami. Ze správního ani soudního spisu také
neplyne, že by označila stromy, na které se vztahovalo povolení ke kácení,
nebo že by prokazatelně vymezila omezené oblasti porostu, které bylo možné vykácet
bez povolení. Naopak, jak je uvedeno v bodu [10] shora, stěžovatelka dala panu Ch. jen velmi
obecný pokyn ke kácení (veškerého) porostu v určité vzdálenosti od cest na pozemku společnosti
SANAKA, který zjevně překračoval rozsah povoleného kácení. Ze správního spisu je patrné, že
stěžovatelka si až zpětně uvědomila, že kácení překročilo povolený rozsah (podání stěžovatelky
na č. l. 28 a 37 správního spisu). Přestože stěžovatelka na místě kácení patrně provedla několik
kontrol, žádná z nich nevedla k odvrácení přestupku. NSS nevylučuje, že k nepovolenému
vykácení dřevin na jiných pozemcích (otázka, kterou se zabýval i Okresní soud v Sokolově, viz
níže) mohlo dojít bez jakéhokoli přičinění stěžovatelky. V projednávané věci však k rozsáhlému
kácení dřevin dala pokyn sama stěžovatelka, která si pro tento účel měla zajistit nezbytné
povolení.
III. B. Městský soud správně vyhodnotil dopady trestního rozsudku, kterým byl jednatel stěžovatelky zproštěn
obžaloby v souvislosti s kácením, na nynější věc
[13] Stěžovatelka dále namítá, že městský soud se nedostatečně vypořádal se závěry uvedenými
v rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 19 T 49/2018. Tímto
rozsudkem okresní soud zprostil jednatele stěžovatelky obžaloby z trestného činu podvodu,
kterého se měl dopustit tím, že zadal těžbu dřevin, přestože k ní neměl povolení, a následně se
obohatil prodejem dřeva. Před okresním soudem totiž nebylo prokázáno, že skutek spáchal právě
jednatel stěžovatelky (jako fyzická osoba).
[14] Okresní soud se zabýval vykácením dřevin na pozemku č. X, kterého se nyní řešený
správní delikt vůbec netýkal, a vykácením dřevin na pozemku města Horní Slavkov, kterého
se rozhodnutí žalované týkalo jen částečně (viz výše bod [6]). Dospěl k závěru, že na pozemku
č. X kácel pan Ch. společně s dalšími osobami bez jakéhokoli svolení či pokynu ze strany
jednatele stěžovatelky. Vykácení dřevin (resp. zadání kácení) se pak s dalšími svědky pokusil svalit
právě na stěžovatelčina jednatele. Podobný závěr pak použil i pro vykácení dřevin na pozemku
města Horní Slavkov. Nic z toho ale nebrání závěru městského soudu, že se stěžovatelka
skutečně správního deliktu dopustila.
[15] Městský soud nebyl podle §52 odst. 2 s. ř. s. rozsudkem okresního soudu vázán. Mohl
sám posoudit, jak významné jsou závěry trestního rozsudku pro nynější věc. Oba skutky se navíc
skutečně překrývaly jen v malém rozsahu – okresní soud vůbec neřešil kácení dřevin na pozemku
společnosti SANAKA. Z rozsudku okresního soudu plyne, že neměl k dispozici kompletní
správní spis z nyní řešené věci, a tedy ani podklady, ze kterých lze zjistit, jaké pokyny stěžovatelka
panu Ch. dávala (viz bod [10] shora). Konečně v nynější věci je odpovědnost
stěžovatelky (právnické osoby) postavena na principu objektivní odpovědnosti, naopak v řízení
trestním je odpovědnost jednatele založena na odpovědnosti subjektivní, přičemž je to obžaloba,
kdo musí prokázat mj. též zavinění jednatele.
[16] Stěžovatelka má sice pravdu v tom, že okresní soud označil výpovědi pana Ch. a dalších
svědků v trestní věci za nedůvěryhodné. Stěžovatelka však pomíjí, že rozsudek okresního soudu
se zabýval především tím, zda jednatel stěžovatelky sám zadal těžbu na jiných pozemcích než na
pozemku společnosti SANAKA. Argumentace okresního soudu nebrání zjištění městského
soudu v nynější věci, že stěžovatelka udělila panu Ch. obecný pokyn ke kácení dřevin, který se
týkal především pozemku společnosti SANAKA, ale fakticky vedl i k zásahu na pozemku města
Horní Slavkov. Tento závěr navíc plyne sám o sobě již z opakovaných tvrzení samotného
jednatele stěžovatelky, nikoli jen z výpovědí pana Ch. či dalších osob (ty se naopak s tvrzeními
jednatele stěžovatelky shodují). Městský soud tedy nijak nepochybil v hodnocení dopadů
rozsudku trestního soudu na nynější věc.
III. C. Městský soud správně vyhodnotil sled událostí vedoucích ke spáchání správního deliktu
[17] Konečně stěžovatelka tvrdí, že městský soud (i správní orgány) nesprávně vyhodnotily
časovou souslednost celého případu. Podle stěžovatelky není jasné, kdy ke spáchání správního
deliktu došlo, a rozpory ohledně této skutečnosti neodstranil ani městský soud.
[18] NSS zdůrazňuje, že ze správního spisu ani z rozsudku městského soudu není patrné,
že by o průběhu nynější věci panovaly zásadní nejasnosti. Sám jednatel stěžovatelky
(a to opakovaně, v protokolu na č. l. 26 a podání na č. l. 37 správního spisu), J. Ch. st. (protokol
na č. l. 25 správního spisu) i úřednice Městského úřadu Horní Slavkov (protokol na č. l. 33
správního spisu) uvedli obdobný popis skutkového stavu. Kácení dřevin bylo provedeno na
základě dohody z 10. 2. 2016. Kácení drobnějšího porostu (o kterém měl jednatel stěžovatelky dle
svého vlastního tvrzení za to, že nevyžadovalo povolení) započalo již v únoru 2016. Při kontrole
na místě před vydáním povolení k vykácení 8 stromů v březnu 2016 již bylo na pozemku
společnosti SANAKA patrné vykácení porostu. Z rozhodnutí inspekce a z rozhodnutí
žalovaného nevyplývá, že by správní orgány pracovaly s verzí, že ke kácení došlo až v druhé
polovině března 2016, jak naznačuje v kasační stížnosti stěžovatelka.
[19] Stěžovatelka má pravdu, že čas spáchání správního deliktu správní orgány vymezily spíše
rámcově, a to jako období února 2016, byť k samotnému ukončení kácení (teoreticky) mohlo
dojít až během měsíce března. Na rozdíl od určení začátku kácení ale tvrzení jednotlivých aktérů
ohledně dokončení prací ve správním spisu nebyla shodná. Dle NSS je časové vymezení skutku
dostatečné. Správní orgány totiž popsaly skutek pomocí místa a způsobu spáchání a rámcově
též času tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem (srov. k tomu obecně usnesení
rozšířeného senátu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006-73, č. 1546/2008 Sb. NSS, AQUA
SERVIS).
[20] Žalovaný i městský soud vycházeli z dostatečně zjištěného skutkového stavu
(mj. i z popisu podaného jednatelem stěžovatelky). Zejména městský soud pak velmi podrobně
a srozumitelně odkazoval na jednotlivé části správního spisu, ze kterých vyplýval sled událostí
v nynější věci. Nemusel se tak zvláště vyjadřovat k žalobním námitkám stěžovatelky, které neměly
oporu ve správním spisu. Nebylo ani důvodu, aby městský soud ještě dále doplňoval dokazování
např. svědeckou výpovědí úřednice městského úřadu.
[21] Podobně není podstatné, že okresní soud neshledal na straně jednatele stěžovatelky žádný
motiv k neoprávněné těžbě dřeva. Jak je vysvětleno výše, správní delikty, kterých se stěžovatelka
dopustila, byly založeny na objektivní odpovědnosti právnické osoby, u které zavinění není
potřeba.
IV. Závěr a náklady řízení
[22] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[23] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch;
žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Osobě zúčastněné
na řízení pak nevznikly žádné náklady řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu