ECLI:CZ:NSS:2021:10.AS.361.2019:29
sp. zn. 10 As 361/2019 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. N., zastoupeného
Mgr. Milanem Frýbou, advokátem, Jungmannova 319, Jičín, proti žalovanému:
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, 17. listopadu 909/44, Olomouc, proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 28. 5. 2018, čj. SIN 205/2018-4, čj. SIN 206/2018-4 a čj. SIN 207/2018-4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci ze dne 27. 8. 2019, čj. 65 A 59/2018-71,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Milanu Frýbovi, advokátovi, se přiznává odměna
a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která mu bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě tři žádosti o poskytnutí
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
[2] V první žádosti žalobce požadoval poskytnout informaci o tom, zda existuje,
nebo neexistuje důkaz či protokol, z něhož plyne, že ho neurčená osoba viděla řídit konkrétní
automobil, a dále protokol o odebrání daktyloskopické stopy jeho nohy pro trestní řízení.
Pokud by důkaz či protokol existoval, požadoval kopii. Krajské státní zastupitelství žalobci
sdělilo, že první požadovaná informace existuje, a blíže jej odkázalo na trestní spis, ke kterému
má žalobce jako účastník řízení přístup. K druhé požadované informaci uvedlo, že protokol
neexistuje. Žalobce podal stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace,
protože podle něj nebyl první dotaz zodpovězen. O stížnosti rozhodl žalovaný tak, že přikázal
krajskému státnímu zastupitelství, aby žádost vyřídilo v rozsahu první požadované informace.
Krajské státní zastupitelství žádost odmítlo z důvodu, že jí žalobce obchází zvláštní úpravu
nahlížení do trestních spisů a jeho dotaz je zčásti polemikou podle §2 odst. 4 zákona
o svobodném přístupu k informacím. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, které žalovaný
zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
[3] V druhé žádosti žalobce požadoval znovu protokol, z něhož vyplývá informace, že řídil
konkrétní automobil a byl v něm sám. Uvedl, že se domáhá poskytnutí zcela konkrétní citace
nebo uznání, že tato informace z ničeho nevyplývá. Krajské státní zastupitelství žádost odmítlo
ze stejného důvodu jako v případě první žádosti. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání,
které žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
[4] Ve třetí žádosti žalobce požadoval následující informace:
1) zda je chybějící protokol o daktyloskopické stopě jeho nohy relevantní k otázce procesní
použitelnosti takového důkazu,
2) zda se usnesení o zahájení trestního stíhání opírá o tento chybějící důkaz,
3) zda bylo trestní stíhání zahájeno způsobem, který zákon předpokládá, pokud se opíralo
o tento chybějící důkaz,
4) zda povinný subjekt podal podnět k příslušnému státnímu zastupitelství z důvodu
žalobcem tvrzené protizákonnosti v postupu vyšetřovatele, jenž zahájil trestní stíhání
pomocí imaginárních důkazů, nebo zda se povinný subjekt hodlá stát spolupachatelem
tohoto zločinu.
Krajské státní zastupitelství žádost odmítlo, protože dotazy směřují k právnímu hodnocení
procesního postupu orgánů činných v trestním řízení v probíhající trestní věci, ve které žalobce
vystupuje jako obžalovaný. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, které žalovaný zamítl
a napadené rozhodnutí potvrdil.
[5] Proti rozhodnutím žalovaného podal žalobce žalobu. O té krajský soud rozhodl tak,
že zrušil rozhodnutí žalovaného o třetí žádosti v rozsahu dotazu uvedeného pod bodem
4 v předešlém odstavci. Ve zbytku žalobu zamítl.
[6] Žalobce (stěžovatel) podal proti zamítavému výroku rozsudku krajského soudu kasační
stížnost. Namítá v ní, že žádosti neobcházely nahlížení do trestního spisu a že krajský soud
nesprávně posoudil obsah žádosti jako dotazy na názor, budoucí rozhodnutí nebo vytváření
nových informací podle §2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím.
Rozhodnutí je navíc vnitřně rozporné, a tedy nepřezkoumatelné, protože podle krajského soudu
dotaz směřuje na názor, ale zároveň prý lze požadované informace zjistit nahlédnutím
do trestního spisu. Podle stěžovatele není možné, aby požadované informace spadaly pod výluku
z poskytování informací uvedenou v §2 odst. 3 a zároveň pod výluku uvedenou
v §2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Stěžovatel navrhl, aby byl rozsudek
zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Spornou otázkou v této věci je, zda je možné obsah žádostí považovat za obcházení
možnosti nahlížet do trestního spisu anebo za dotazy na názor, budoucí rozhodnutí
nebo vytváření nových informací podle §2 odst. 3 a §2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu
k informacím a jaký je vztah mezi těmito dvěma ustanoveními.
[9] Podle §2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím se zákon nevztahuje
na poskytování informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování.
[10] Podle §2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím se povinnost poskytovat
informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
[11] První a druhá žádost o informaci, zda existuje protokol o řízení automobilu,
byla odmítnuta kvůli obcházení možnosti nahlížet do trestního spisu. Třetí žádost o informace
ohledně relevantnosti důkazu, jeho vlivu na zahájení trestního stíhání stěžovatele a zákonnosti
zahájení trestního stíhání byla odmítnuta, protože dotazy směřovaly na názor.
[12] Z formulace první a druhé žádosti vyplývá, že stěžovatel chtěl zjistit obsah trestního
spisu. Za obsah spisu je totiž možné považovat také přehled dokumentů ve spise obsažených,
tedy i to, zda určitý dokument ve spise existuje, či nikoliv (viz rozsudek NSS ze dne 18. 5. 2021,
čj. 10 As 413/2020-37, bod 18).
[13] Podle judikatury NSS je nahlížení do trestního spisu podle §65 odst. 1 trestního řádu
komplexně upraveným postupem, jímž může účastník řízení získat informace. Ve spojení
s §2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím je proto vyloučeno, aby stěžovatel
jako účastník trestního řízení žádal o informace v režimu zákona o svobodném přístupu
k informacím (viz rozsudky NSS ze dne 1. 12. 2010, čj. 1 As 44/2010-104, č. 2241/2011 Sb. NSS,
bod 24, nebo ze dne 4. 10. 2011, čj. 2 As 93/2011-79, bod 24).
[14] NSS se ztotožňuje s krajským soudem, že stěžovatel mohl existenci protokolu zjistit
nahlížením do trestního spisu, a nikoliv prostřednictvím žádosti o poskytnutí informací.
Judikatura, kterou k tomu krajský soud uvádí, je podle NSS přiléhavá.
[15] Dále se NSS věnoval tomu, zda je možné považovat obsah třetí žádosti za dotazy
na názor, budoucí rozhodnutí nebo vytváření nových informací podle §2 odst. 4 zákona
o svobodném přístupu k informacím.
[16] Výkladem citovaného ustanovení se NSS již zabýval. Podle ustálené judikatury musí být
ustanovení vykládáno podle svého účelu. Tím je bránit povinné subjekty před tím, „aby se na ně
žadatelé v režimu informačního zákona obraceli s žádostmi o zaujetí stanoviska v blíže specifikované věci,
provedení právního výkladu, vytvoření či obstarání nové informace, jíž povinný subjekt nedisponuje a není povinen
jí disponovat apod. Takové žádosti je pak namístě odmítnout“ (viz rozsudky NSS ze dne 17. 6. 2010,
čj. 1 As 28/2010-86, bod 46, ze dne 20. 4. 2012, čj. 4 As 37/2011-93, bod 19,
nebo ze dne 29. 4. 2020, čj. 1 As 460/2019-30, bod 10, který se týká přímo stěžovatele).
[17] Z obsahu třetí žádosti je zřejmé, že dotazy, proti kterým směřuje kasační stížnost,
je možné podřadit pod citované ustanovení. Dotaz, zda je chybějící protokol o daktyloskopické
stopě stěžovatelovy nohy relevantní k otázce procesní použitelnosti takového důkazu, je zjevně
dotaz na názor. To zda se usnesení o zahájení trestního stíhání opírá o tento chybějící důkaz,
směřuje k objasnění myšlenkového postupu policejního orgánu nad rámec odůvodnění usnesení.
Podle judikatury NSS nelze v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím požadovat,
„aby jakýmkoliv způsobem hodnotilo či vysvětlovalo, které skutečnosti byly (nad rámec odůvodnění) podkladem
rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a které nikoliv“ (viz rozsudek ve věci 1 As 460/2019, bod 11).
Poslední dotaz, zda bylo trestní stíhání zahájeno způsobem, který zákon předpokládá,
pokud se opíralo o tento chybějící důkaz, hodnotí NSS jako žádost o provedení právního
výkladu. I tento dotaz je v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nepřípustný.
[18] NSS dále zkoumal, zda je rozsudek vnitřně rozporný či nepřezkoumatelný.
Co je podstatné – ze zákonného znění ani účelu výluk nevyplývá, že by nebylo možné jednu
žádost o poskytnutí informací podřadit pod obě výluky. Bude se tak dít zejména v případech,
kdy bude dotaz směřovat na názor povinného subjektu na informace, jejichž poskytování
upravuje zvláštní zákon. Jak je uvedeno výše, názorem se myslí také právní výklad
nebo interpretace listin, ve kterých je informace zachycena.
[19] Krajský soud však v rozsudku nepodřazuje jeden dotaz pod obě výluky.
Rozsudek pojednává o celkem třech žádostech o poskytnutí informací. První a druhá žádost byla
odmítnuta kvůli první výluce (poskytování informací upravuje zvláštní zákon) a třetí žádost
kvůli druhé výluce (dotaz směřuje na názor).
[20] NSS se proto ztotožňuje s krajským soudem, že stěžovatel žádal o informace,
které mohl zjistit nahlížením do trestního spisu, a krom toho žádal o interpretaci listin
obsažených ve spise. NSS v těchto závěrech krajského soudu neshledal rozpor ani jejich
nepřezkoumatelnost.
[21] Stěžovatelovy námitky nebyly důvodné, NSS proto zamítl kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[22] Stěžovatel neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému žádné náklady
v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
[23] Krajský soud ustanovil stěžovateli zástupce, advokáta Mgr. Milana Frýbu.
Zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele
i v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 10 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci soud přiznal odměnu
za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč [§11 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §7 bodem 5 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu],
a dále paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč
podle §13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 3 400 Kč. Částka ve výši 3 400 Kč bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu