ECLI:CZ:NSS:2021:10.AS.83.2020:29
sp. zn. 10 As 83/2020 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. P., zastoupeného advokátem Mgr.
Václavem Voříškem, Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad
Královéhradeckého kraje, Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 10. 2017, čj. KUKHK-25997/DS/2017-3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2020, čj. 29 A 1/2018-72,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a kasační řízení
[1] Magistrát města Hradec Králové shledal žalobce rozhodnutím ze dne 19. 4. 2017
vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), a uložil mu pokutu ve výši
3 000 Kč. Žalobce se přestupku dopustil tím, že jako řidič motorového vozidla překročil
dne 30. 12. 2016 nejvyšší povolenou rychlost v místě mimo obec o více než 30 km/h
(o 36 km/h). Hlídka Policie České republiky naměřila žalobci silničním rychloměrem rychlost
jízdy 126 km/h (po odečtení odchylky) na ulici Rašínova ve směru jízdy na centrum
Hradce Králové, kde však byla nejvyšší dovolená rychlost 90 km/h. Žalobce podal proti
rozhodnutí magistrátu odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 23. 10. 2017.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud zamítl.
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítá v ní, že je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
Krajský soud se totiž sám nijak nezabýval žalobními námitkami týkajícími se výměry sankce
(např. zda vzal správní orgán v úvahu všechna zákonná kritéria; zda je přípustné, aby hodnotil
jako přitěžující okolnost neúčast při ústním jednání, nebo zda lze klást při výměře sankce žalobci
k tíži, že porušil pravidlo silničního provozu), ale jen odkázal na odůvodnění napadeného
rozhodnutí žalovaného, s nímž se ztotožnil.
[4] Kromě toho se stěžovatel domnívá, že kdyby se krajský soud jeho námitkami řádně
zabýval, musel by je shledat důvodnými. Obviněnému nelze při výměře sankce klást k tíži,
že se nedostavil k druhému ústnímu jednání. Není to totiž jeho povinností, ale právem.
Navíc jeho chování v průběhu řízení nijak nevypovídá o závažnosti přestupku. Správní orgán
rovněž neměl vyhodnotit ve stěžovatelův neprospěch, že stěžovatel porušil pravidlo silničního
provozu. Správní orgán tím porušil zákaz dvojího přičítání.
II. Právní hodnocení
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] NSS se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
pro nedostatek důvodů: k takové vadě by totiž musel přihlédnout i z úřední povinnosti.
NSS dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu touto vadou netrpí.
[7] Stěžovatel v žalobě k výměře sankce namítal, že
1. správní orgán nevzal v úvahu všechna zákonná kritéria (např. zavinění, okolnosti
přestupku atd.) a u kritérií, která v úvahu vzal, již důsledně neuváděl, zda se jedná
o polehčující či přitěžující okolnosti, ani to, jaký vliv to mělo na konečnou výši pokuty;
2. správní orgán nijak neosvětlil svou dosavadní rozhodovací praxi v obdobných případech;
3. není přípustné, aby správní orgán posuzoval jako přitěžující okolnost, že se stěžovatel
nedostavil k druhému ústnímu jednání, neboť to nijak nevypovídá o závažnosti
přestupku;
4. správní orgán porušil zákaz dvojího přičítání, neboť jako přitěžující okolnost hodnotil
i to, že stěžovatel porušil silniční zákon, což je však základním znakem skutkové podstaty
přestupku.
[8] Krajský soud se k těmto námitkám souhrnně vyjádřil v bodě 50 svého rozsudku.
Uvedl, že žalovaný se sankcí zabýval na stranách 21-25 napadeného rozhodnutí. Krajský soud
dále sdělil, že neshledal žádné pochybení správního orgánu týkající se odůvodnění výše sankce.
Žalovaný uvedl, ze kterých zákonných ustanovení vycházel a která kritéria hodnotil, a podrobně
je rozebral. Krajský soud se s odůvodněním žalovaného ztotožnil.
[9] Nepřezkoumatelnost rozsudku je objektivní překážkou, která zpravidla znemožňuje
odpovědět na kasační námitky. O takový případ tu nejde. Platí, že soud není povinen vypořádat
za všech okolností každý jednotlivý argument obsažený v žalobě. Podstatné je, aby reagoval
na všechny základní námitky a žádnou nenechal bez náležité odpovědi. Odpověď na základní
námitky přitom v sobě může zahrnovat i odpověď na námitky dílčí a související (např. rozsudek
NSS ze dne 21. 11. 2018, čj. 9 As 432/2017-38).
[10] Tak tomu bylo i v této věci. Ačkoli je odůvodnění krajského soudu v části týkající se
sankce stručné a obecné, je z něj zřejmé, jak krajský soud posoudil stěžovatelovy žalobní námitky
na toto téma. Krajský soud vyjádřil ucelený právní názor, který může NSS přezkoumat; napadený
rozsudek proto není nepřezkoumatelný.
[11] Odkaz krajského soudu na konkrétní část odůvodnění žalovaného nepovažuje NSS
za problematický, naopak je odkaz za těchto okolností účelný. Stěžovatel v bodě 56 žaloby velmi
obecně namítal, že správní orgán nevzal v úvahu všechna zákonná kritéria – a u kritérií,
která v úvahu vzal, již důsledně neuváděl, zda se jedná o polehčující či přitěžující okolnosti,
ani to, jaký vliv to mělo na konečnou výši pokuty. Toto tvrzení je velmi obecné, zejména však
není pravdivé. Žalovaný totiž na stranách 21-25 svého rozhodnutí velmi podrobně rozebral
a vyhodnotil všechna zákonná kritéria podle §12 odst. 1 zákona č. 200/1999 Sb., o přestupcích.
Odkaz krajského soudu na tuto pasáž rozhodnutí žalovaného byl proto případný a dostatečný
vzhledem ke stěžovatelově obecné argumentaci na toto téma.
[12] Nepřípadné a vytržené z kontextu jsou naopak stěžovatelovy odkazy na judikaturu
v kasační stížnosti. V rozsudku ze dne 28. 4. 2016, čj. 7 As 27/2016-31, vytkl NSS krajskému
soudu, že se nedostatečně vypořádal se stěžovatelovými důkazními návrhy: to se této věci
nepodobá. Ve věci ze dne 16. 5. 2018, čj. 1 As 19/2018-26, zrušil NSS rozsudek krajského soudu
proto, že se krajský soud nevypořádal ani s hlavními obsahovými námitkami: to rovněž není tento
případ. Současně NSS uvedl, že „není třeba, aby [krajský soud] v rozsudku jednotlivé argumenty
žalovaného opakoval“, „nelze však připustit, aby krajský soud na závěry žalovaného pouze odkázal bez toho,
aby označil důvody, které ho přesvědčily o správnosti těchto závěrů“ (bod 21 rozsudku 1 As 19/2018).
Ani to se v této věci nestalo, neboť krajský soud vysvětlil, že z rozhodnutí žalovaného vyplývá,
ze kterých zákonných ustanovení žalovaný vycházel a která kritéria hodnotil; tato kritéria také
žalovaný podrobně rozebral. Tím soud přiměřeně reagoval na stěžovatelova žalobní tvrzení.
[13] Věcně k této otázce uvádí NSS následující.
[14] Podle §12 odst. 1 zákona o přestupcích se při určení druhu sankce a její výměry přihlédne
k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl
spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen
v disciplinárním řízení.
[15] Stěžovatel i v kasační stížnosti namítá, že žalovaný nevzal při výměře sankce v úvahu
všechna zákonná kritéria; alespoň tak si soud vyložil stěžovatelovo konstatování, že „nezohlednění
všech zákonných kritérii při výměře sankce představuje závažné pochybení, což plyne např. z nedávného rozsudku
NSS ze dne 16. 5. 2019, čj. 9 As 56/2019-28“. NSS tento názor nesdílí. Předně platí, že kritéria
vyjmenovaná v §12 odst. 1 zákona o přestupcích jsou demonstrativní. Není tak ani třeba,
aby správní orgány vyčerpávajícím způsobem popisovaly naplnění každého z nich (srov. např.
bod 37 rozsudku ze dne 21. 5. 2020, čj. 9 As 246/2019-58). Přesto žalovaný na již zmiňovaných
stranách 21-25 rozhodnutí všechna zákonná kritéria velmi podrobně rozebral.
Stěžovatel v kasační stížnosti ani neuvádí, které kritérium podle něj žalovaný opomenul. V žalobě
stěžovatel namítl, že žalovaný nijak neosvětlil svou dosavadní rozhodovací praxi v obdobných
případech; soudu však není jasné, proč by to měl žalovaný v této věci činit. Popis dosavadní
rozhodovací praxe nepatří k zákonným kritériím podle §12 odst. 1 zákona o přestupcích
a ze spisu nevyplývá, že by toto kritérium mělo mít v tomto případě vliv na sankci. Správní
orgány se jím proto nemusely zabývat a nebylo třeba, aby je výslovně ve svém rozhodnutí
uváděly.
[16] NSS ovšem souhlasí se stěžovatelem v tom, že magistrát neměl hodnotit jako přitěžující
okolnost, že se stěžovatel osobně nedostavil k druhému ústnímu jednání (tím spíše byl-li tomuto
jednání přítomen stěžovatelův zástupce). Obviněný z přestupku má právo zvolit si procesní
strategii a může v řízení zůstat zcela pasivní, což mu nelze klást k tíži ve věci samé
(rozsudek rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015-71, č. 3577/2017 Sb. NSS).
Žalovaný se k této skutečnosti sice ve svém rozhodnutí nijak nevyjádřil, ovšem rozhodnutí
magistrátu podpořil a obě rozhodnutí je třeba brát jako jeden celek. Současně má však soud za to,
že toto pochybení nemá vliv na zákonnost uložené sankce jako celku, respektive celého
napadeného rozhodnutí. Sankce byla uložena těsně nad dolní hranicí zákonného rozpětí
(3 000 Kč při rozpětí 2 500 Kč až 5 000 Kč) a odpovídá ostatním okolnostem věci
(zejména tomu, že stěžovatel za poslední tři roky spáchal celkem tři další přestupky překročením
rychlosti), i pokud soud pomine nesprávně zhodnocenou stěžovatelovu nepřítomnost na jednání.
[17] Podle stěžovatele správní orgán rovněž neměl vyhodnotit v jeho neprospěch,
že stěžovatel porušil silniční zákon, neboť je to již znakem skutkové podstaty přestupku.
Je pravda, že odůvodnění rozhodnutí magistrátu je v tomto ohledu formulováno poněkud
nešťastně. Žalovaný ale v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že jako přitěžující okolnost se
nehodnotí samotná skutečnost, že stěžovatel překročil nejvyšší povolenou rychlost, ale to,
že rychlost překročil velkou měrou. S ohledem na to shledal soud i tuto stěžovatelovu námitku
nedůvodnou.
[18] NSS shrnuje, že stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Rozhodnutí krajského soudu je
ve sporné části týkající se sankce úsporné, přesto přezkoumatelné. Ačkoli magistrát pochybil,
když hodnotil ve stěžovatelův neprospěch při ukládání sankce skutečnost, že se žalobce osobně
neúčastnil ústního jednání ve věci, tato vada nepůsobí nezákonnost celého rozhodnutí.
Výše sankce je jinak odůvodněná a přiměřená okolnostem zhodnoceným jak ve stěžovatelův
prospěch, tak neprospěch.
[19] Pro úplnost NSS dodává, že se nezabýval nesouhlasem stěžovatelova zástupce
s vyvěšením osobních údajů na webových stránkách soudu a reakcí krajského soudu na něj,
protože se nejedná o kasační námitku související s předmětem řízení.
III. Závěr a náklady řízení
[20] Stěžovatelovy námitky nebyly důvodné, NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110
odst. 1 s. ř. s.
[21] Stěžovatel neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto
řízení náklady vymykající se z jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu