ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.172.2021:36
sp. zn. 10 Azs 172/2021 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: R. F. I., zastoupeného advokátem
Mgr. Tomášem Císařem, Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, čj. 11 A 110/2020-32,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, čj. 11 A 110/2020-32, se ruší a věc
se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, držitel zaměstnanecké karty, dne 24. 7. 2020 oznámil žalovanému změnu
zaměstnavatele podle §42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky. Žalovaný žalobci dne 19. 8. 2020 sdělil (ve smyslu §42g odst. 9 zákona o pobytu
cizinců), že nesplnil podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, neboť doložil dohodu
o skončení pracovního poměru u stávajícího zaměstnavatele v prosté kopii, a nikoli v originálu,
úředně ověřené kopii či v autorizované konverzi.
[2] Žalobce se u městského soudu domáhal ochrany před trvajícím nezákonným zásahem
žalovaného spočívajícím v tom, že žalovaný nevyzval žalobce k odstranění nedostatků podání
a místo toho formalisticky konstatoval, že podmínky pro změnu zaměstnavatele nejsou splněny.
[3] Městský soud žalobu odmítl. Dospěl k závěru, že sdělení o nesplnění podmínek
pro změnu zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty, které bylo vydáno podle §42g odst. 7
zákona o pobytu cizinců, je meritorním rozhodnutím o veřejných subjektivních právech
ve smyslu §65 s. ř. s., a zásahová žaloba je tedy jako subsidiární prostředek ochrany nepřípustná.
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost.
Namítá, že rozhodnutí žalovaného je nesprávné a nepřezkoumatelné a stejnými vadami trpí
i rozhodnutí městského soudu. Městský soud se řádně nevypořádal se všemi žalobními
námitkami, místo toho jen zopakoval závěry správního orgánu. Současně stěžovatel napadá závěr,
že je sdělení podle §42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců meritorním rozhodnutím. Správní orgán
neprovádí seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí a případné odvolání je odmítnuto
jako nepřípustné. Sdělení tedy není rozhodnutím, „na základě čehož došlo k nezákonnému zásahu“.
[5] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Setrval na tom, že stěžovatel nesplnil
podmínky pro změnu zaměstnavatele, a na jeho oznámení je proto třeba hledět, jako by nebylo
učiněno.
[6] Před vypořádáním kasačních námitek NSS zkoumal, zda napadené usnesení netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Shledal přitom jinou vadu řízení před městským soudem, která mohla mít za následek
nezákonnost napadeného usnesení [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a pro kterou je NSS povinen
rozsudek zrušit i bez návrhu (§109 odst. 4 s. ř. s).
[7] Touto vadou je skutečnost, že městský soud stěžovatele předtím, než odmítl jeho žalobu
jako nepřípustnou, nepoučil o tom, že hodnotí odlišně povahu sdělení o nesplnění podmínek
pro změnu zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty, a nevyzval stěžovatele, aby tomu
přizpůsobil obsah žaloby.
[8] Žalobce nemůže mít újmu z toho, že omylem zvolil nesprávný žalobní typ, nehledě
na to, zda se judikatura k této otázce změnila, byla jednotná, nejednotná či byla již sjednocena,
nebo se k povaze určitého úkonu dosud nevyslovila. V takovém případě musí být žalobce poučen
o tom, že soud odlišně hodnotí povahu úkonu či nečinnosti správního orgánu,
které mu byly předloženy k přezkumu, a vyzván, aby tomu přizpůsobil obsah žaloby (rozsudek
NSS ze dne 21. 11. 2017, čj. 7 As 155/2015-16, č. 3687/2018 Sb. NSS, EUROVIA, bod 62).
Ačkoli byl rozsudek ve věci EUROVIA zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018,
sp. zn. II. ÚS 635/18, důvody zrušení se tohoto závěru netýkaly a NSS se tohoto právního
názoru přidržel i v další rozhodovací činnosti. Zejména ho potvrdil v usnesení rozšířeného senátu
ze dne 17. 9. 2019, čj. 1 As 436/2017-43, Souhlasy II, č. 3931/2019 Sb. NSS, bod 35, v němž ještě
dále upřesnil, že není nutné vyzývat žalobce k úpravě žaloby, pokud je z okolností jasné,
že žalobce zvolil nesprávný žalobní typ úmyslně, popř. pokud odmítnutí „nesprávné“ žaloby
nemůže způsobit žalobci újmu (např. pro projednání správného žalobního typu nejsou splněny
procesní podmínky, nebo žalobce zároveň podal „správnou“ žalobu, která bude věcně
projednána).
[9] V této věci sice v okamžiku podání žaloby (19. 10. 2020) existovala judikatura městského
soudu k povaze sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele držitele zaměstnanecké
karty, ovšem velmi čerstvá (viz citovaná usnesení městského soudu v bodě 17 napadeného
usnesení, z nichž první uvedené je z 6. 10. 2020 a jako jediné předchází podání žaloby).
NSS výslovně potvrdil právní názor městského soudu až v usnesení ze dne 17. 9. 2021,
čj. 8 Azs 56/2021-41 (předtím ještě dříve v usnesení ze dne 3. 6. 2021, čj. 4 Azs 327/2020-44,
v něm ale posoudil povahu sdělení spíše implicitně). Jak však vyplývá z předchozího odstavce,
(ne)existence předchozí (ne)jednotné prejudikatury není z hlediska poučovací povinnosti soudu
podstatná. Podstatné je, že NSS současně nezjistil, že by v této věci byla naplněna některá
z uvedených skutečností, pro které není třeba vyzývat žalobce k úpravě žaloby.
[10] Městský soud tedy zatížil své řízení vadou, protože stěžovatele nepoučil o tom,
že hodnotí povahu sdělení podle §42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců jinak než stěžovatel,
a nevyzval ho, aby tomu přizpůsobil obsah žaloby. NSS k této vadě přihlédl z úřední povinnosti,
ačkoli ji stěžovatel v kasační stížnosti nenamítal, neboť v jejím důsledku mohla být stěžovateli
odepřena soudní ochrana (obdobně též bod 34 usnesení Souhlasy II). Rozšířený senát se sice
vyslovil pro tento závěr v situaci, v níž žalobci zvolili nesprávný žalobní typ v důvěře v předchozí
judikaturu sjednocenou rozšířeným senátem, která byla následně překonána; současně však uvedl,
že soud je povinen žalobce poučit bez ohledu na to, zda se judikatura ke sporné povaze úkonu
změnila, byla jednotná, nejednotná či již byla již sjednocena, anebo nebyla žádná.
NSS nepovažuje za účelné rozlišovat mezi těmito situacemi ani z hlediska povahy vady
způsobené chybějícím poučením o správném žalobním typu. Podle usnesení Souhlasy II přihlédne
soud k takové vadě z úřední povinnosti, tj. i bez kasační námitky. Toho se NSS přidržel
i v nynější věci.
[11] NSS proto zrušil napadené usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V novém řízení je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). V tomto řízení městský soud stěžovatele poučí o tom, že sdělení
o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty podle
§42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců hodnotí jako meritorní rozhodnutí o veřejných
subjektivních právech ve smyslu §65 s. ř. s., a umožní mu přizpůsobit tomu obsah žaloby,
nezjistí-li současně, že to ve smyslu bodu 35 usnesení rozšířeného senátu Souhlasy II není nutné.
Rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti mezi účastníky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu