ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.18.2021:34
sp. zn. 10 Azs 18/2021 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: L. R., zastoupeného JUDr. Petrem
Adámkem, advokátem se sídlem Jeseniova 837/10, Praha 3, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí
žalované ze dne 11. 11. 2020, čj. CPR-26426-3/ČJ-2020-930310-V242, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, čj. 2 A 72/2020-29
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl dne 4. 7. 2020 zkontrolován hlídkou cizinecké policie v Praze na ulici
Michelské. Jelikož nejprve nepředložil žádný doklad své totožnosti, cizinecká policie ho zajistila.
Žalobce předložil policii cestovní doklad až během eskorty. Policie z něj zjistila, že žalobce,
občan Moldavské republiky, přicestoval do České republiky dne 13. 9. 2019 bez víza jako držitel
biometrického pasu. Vycestovat měl do 11. 12. 2019. Policie proto zahájila s žalobcem správní
řízení ve věci správního vyhoštění a provedla jeho výslech za přítomnosti tlumočnice v ruském
jazyce.
[2] Dne 4. 7. 2020 uložila cizinecká policie žalobci správní vyhoštění a zákaz vstupu na území
členských států Evropské unie na dobu osmnácti měsíců [mj. podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 4
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR], protože zde pobýval od 12. 12. 2019
do 4. 7. 2020 bez oprávnění k pobytu. Žalobcovo odvolání zamítla žalovaná rozhodnutím
uvedeným v záhlaví.
[3] Žalobce neuspěl ani se svou žalobou, kterou podal ke Krajskému soudu v Praze.
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítá v ní,
že s ním nebylo vedeno správní řízení v jazyce rumunském nebo moldavském, ale v jazyce
ruském, kterému však vzhledem k odbornosti ruského textu neporozuměl, a nebyl proto schopen
vyjádřit se ke všem skutečnostem.
[5] Krajský soud se dále podle stěžovatele dostatečně nezabýval námitkou, že správní
vyhoštění a s ním spojený zákaz vstupu na území členských států Evropské unie nepřiměřeně
omezí stěžovatele v dalším osobním životě kvůli těsnému spojení Moldavské republiky
a Rumunska. Otázka sloučení těchto dvou států je nyní politicky velice aktuální.
[6] Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] První okruh stěžovatelových námitek se týká tlumočení do jazyka ruského. Stěžovatel
je uplatňoval již v odvolání i v žalobě a NSS souhlasí s tím, jak se s nimi vypořádal krajský soud
v bodech 23 až 29 napadeného rozsudku a stěžovatele na ně v podrobnostech odkazuje.
NSS k nim dále uvádí následující.
[9] NSS setrvale judikuje, že účastníku řízení lze ustanovit tlumočníka i do jiného jazyka
než do jeho mateřštiny (srov. kromě rozsudků, které citoval městský soud, též rozsudky
ze dne 27. 1. 2004, čj. 6 A 17/2000-54, č. 341/2004 Sb. NSS; ze dne 23. 3. 2005,
čj. 4 Azs 307/2004-63, č. 1511/2008 Sb. NSS; a dále např. ze dne 18. 12. 2018,
čj. 2 Azs 340/2017-79). Stěžovatel po dobu správního řízení až do odvolání proti rozhodnutí
o vyhoštění netvrdil, že by čemukoli nerozuměl, naopak. Stěžovatel výslovně souhlasil
s ustanovením tlumočnice do jazyka ruského a do protokolu o výslechu uvedl, že tlumočnici
„dokonale rozumí“. Obsah protokolu nesvědčí o tom, že by stěžovatel čemukoli nerozuměl,
na otázky odpovídal přiléhavě. Všechny strany protokolu podepsal, na konci výslechu nežádal
nic doplnit a protokol jako „správný a úplný“ podepsal. Pozdější tvrzení, že poučení, otázkám
ani textu protokolu plně nerozuměl a že protokol o výslechu byl psán podle diktátu tlumočnice
a není jeho autentickou výpovědí, tedy nepůsobí přesvědčivě. Především však stěžovatel
v odvolání, v žalobě ani v kasační stížnosti neuvádí, jak konkrétně se jeho neznalost ruského
jazyka negativně projevila na jeho právech (s výjimkou tvrzení, že si kvůli tomu nezvolil
k výslechu advokáta). Stěžovatelova tvrzení o tom, že v ruském jazyce nebyl schopen se k celé
věci podrobněji vyjádřit a uvést všechny důvody spojené s jeho neoprávněným pobytem
na území, znevěrohodňuje také fakt, že stěžovatel ani později žádná konkrétní nedorozumění
způsobená jazykovou bariérou ani nové důvody nejmenoval, ačkoli k tomu měl prostor.
[10] Stěžovatelova námitka, že správní řízení s ním bylo vedeno v ruském jazyce,
jemuž dostatečně nerozuměl, je tedy nedůvodná.
[11] NSS nepřisvědčil ani stěžovatelovým námitkám o tom, že zákaz vstupu do zemí Evropské
unie by ho s ohledem na těsné svazky mezi Moldávií a Rumunskem postavil do velmi složité
rodinné a ekonomické situace. Tato tvrzení jsou obecná a neurčitá. Stěžovatel naproti
nim do protokolu o výslechu ke své situaci konkrétně uvedl, že v České republice
nebo v Evropské unii nemá žádné příbuzné. Do Česka jezdí často za prací, celý život však žije
v Moldávii ve svém domě a se svou rodinou, k níž se chce vrátit. V Evropské unii podle svých
slov nikoho nemá a nic ho tu nedrží. Úvahy o tom, co by se stalo, kdyby se Moldávie připojila
k Rumunsku, a jaké by bylo postavení osob, kterým byl na určitou dobu zakázán vstup na území
členských států Evropské unie, jsou velmi předčasné a pro tuto věc právně nepodstatné.
[12] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl, NSS proto kasační stížnost zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 a §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované nevznikly náklady řízení vymykající se z běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu