ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.355.2020:33
sp. zn. 10 Azs 355/2020 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: N. H. H., zast. Mgr. Markem
Eichlerem, advokátem se sídlem S. K. Neumanna 2052, Varnsdorf, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2020, čj. CPR-44161-8/ČJ-2019-930310-V243, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2020, čj. 4 A
39/2020-29,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2020, čj. 4 A 39/2020-29, se r uší .
II. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2020, čj. CPR-44161-8/ČJ-2019-930310-V243,
se r uší a věc se v rací žalované k dalšímu řízení.
III. Žalovaná je po v i nna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení
o kasační stížnosti částku 16 055 Kč k rukám advokáta Mgr. Marka Eichlera do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy
(dále jen „správní orgán I. stupně“), rozhodnutím ze dne 9. 10. 2019 uložila žalobci správní
vyhoštění podle §119 odst. 2 písm. b) v návaznosti na §119 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu
cizinců“), na dobu dvou roků, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR.
[2] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaná
v rozhodnutí ze dne 21. 7. 2020 zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila.
[3] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou, kterou městský soud v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.
Stěžovatel namítl, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, neboť nezjistily všechny
rozhodné skutečnosti svědčící v jeho prospěch.
[5] Stěžovatel namítl, že u něj nebyly naplněny předpoklady pro správní vyhoštění podle
§119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, zejména nesouhlasí se závěrem městského soudu
a správních orgánů, že narušil veřejný pořádek závažným způsobem. K tomu odkázal
na rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 23. 11. 2020, kterým
bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přechodný pobyt.
Komise toto rozhodnutí zrušila a věc vrátila příslušnému správnímu orgánu k dalšímu řízení.
Komise se mj. zabývala výkladem pojmu závažné porušení veřejného pořádku.
Uvedla, že se musí jednat o důvodné nebezpečí, že cizinec poruší veřejný pořádek v budoucnu,
a jednání cizince musí představovat závažné ohrožení základního zájmu společnosti. Stěžovatel
mařil výkon úředního rozhodnutí a nerespektoval udělení výjezdního příkazu a povinnost opustit
území ČR. Stěžovatel ovšem nemá žádný zápis v trestním rejstříku, a proto je nutné považovat
ho za trestně zachovalou osobu. Proto tu komise na rozdíl od správního orgánu nižšího stupně
nespatřovala důvodné nebezpečí, že by stěžovatel mohl v budoucnu na území ČR závažným
způsobem narušit veřejný pořádek. Stěžovatel podotkl, že v řízení o žádosti o povolení
k přechodnému pobytu byly provedeny pobytové kontroly, při kterých byl potvrzen faktický
vztah stěžovatele a jeho manželky. Podle stěžovatelova názoru je nepřípustné, aby se orgány
totožného státu tak zásadním způsobem rozcházely v tom, zda stěžovatel narušil závažným
způsobem veřejný pořádek, či nikoli.
[6] Podle stěžovatele se městský soud dostatečně nevypořádal s otázkou přiměřenosti
rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života stěžovatele.
Nevzal v potaz, že stěžovatel má v současné době podanou žádost o povolení k přechodnému
pobytu, neboť je rodinný příslušníkem občana EU. Stěžovatel odkázal na judikaturu NSS
a SDEU a konstatoval, že soudy a správní orgány nemohou nutit jeho manželku,
která je občankou ČR, k rodinnému životu mimo ČR. Stěžovatel je v ČR etablovaný,
naproti tomu jeho manželka Vietnam vůbec nezná a v ČR má tři děti z předchozího manželství.
Takový zásah do rodinného života je nepřiměřený ve vztahu k tomu, čeho se stěžovatel dopustil.
[7] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, případně aby zrušil rovněž rozhodnutí správních orgánů.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Podle §119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění
občana Evropské unie
nebo jeho rodinného příslušníka, který na území pobývá přechodně,
lze vydat pouze v případě, že občan Evropské unie nebo jeho rodinný příslušník závažným
způsobem narušuje veřejný pořádek; to neplatí, jde-li o občana Evropské unie, který pobývá
na území nepřetržitě po dobu nejméně 10 let; do této doby se nezapočítává doba výkonu trestu
odnětí svobody.
[10] Výkladem pojmu narušení veřejného pořádku závažným způsobem se zabýval rozšířený
senát v usnesení ze dne 26. 7. 2011, čj. 3 As 4/2010-151, č. 2420/2011 Sb. NSS, v němž
konstatoval, že podle čl. 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES
o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území
členských států musí být opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti
v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné
osoby. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně
závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Podle rozšířeného senátu takovým
„skutečným, aktuálním a závažným ohrožením některého ze základních zájmů společnosti jistě není např. fakt
samotného nelegálního vstupu či nelegálního pobytu na území ČR. Natož aby takové jednání samo o sobě
představovalo důvody pro tak vážný zásah do práv jedince, jako je vyhoštění z území, a to v situaci, kdy se jedná
o rodinného příslušníka občana EU, resp. rodinného příslušníka občana ČR (k tomu srov. rozsudek Soudního
dvora EU ve věci Jipa)“.
[11] Ze správního spisu NSS zjistil, že stěžovatel pobýval na území ČR od roku 2006
na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Platnost tohoto povolení
uplynula dne 9. 6. 2014. Dne 5. 10. 2016 bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o povinnosti
opustit území ČR. Stěžovatel byl povinen vycestovat z ČR do 4. 11. 2016. Stěžovatel
toto rozhodnutí nerespektoval, a proto mu bylo rozhodnutím ze dne 19. 3. 2017 uloženo správní
vyhoštění. Stěžovatel byl povinen vycestovat z ČR do 23. 4. 2017. Dne 21. 4. 2017 stěžovatel
podal žádost o mezinárodní ochranu. Tato žádost byla dne 23. 11. 2017 zamítnuta.
Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatel podal žalobu.
Následně dne 20. 12. 2017 uzavřel manželství s J. N.. Žaloba byla zamítnuta, a proto byl
stěžovatel povinen do 19. 12. 2018 vycestovat z ČR. Dne 11. 2. 2019 byl stěžovatel kontrolován
Policií ČR, která z jeho cestovního dokladu zjistila, že nemá platné vízum. Se stěžovatelem bylo
poté zahájeno řízení o správním vyhoštění a dne 9. 10. 2019 vydal správní orgán I. stupně
rozhodnutí, kterým stěžovateli udělil správní vyhoštění. V průběhu správního řízení bylo zjištěno,
že stěžovatel se svou manželkou nesdílel společnou domácnost. Společnou domácnost spolu
začali prokazatelně vést až cca od poloviny roku 2019.
[12] Správní orgány dospěly k závěru, že stěžovatel nerespektuje rozhodnutí správních orgánů.
Stěžovatelem svým jednáním prokázal, že se nehodlá podvolit zákonům ČR a začlenit se do české
společnosti. Stěžovatel podle jejich názoru opakovaným neoprávněným pobytem závažným
způsobem narušil veřejný pořádek. To lze považovat za skutečné, aktuální ohrožení některého
ze základních zájmů společnosti.
[13] NSS uvádí, že za závažné narušení veřejného pořádku nelze považovat nelegální
(byť opakovaný) pobyt cizince na území ČR ani účelově uzavřené manželství ve smyslu
§119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 12. 2011,
čj. 7 As 87/2010-132, či ze dne 7. 12. 2011, čj. 9 As 57/2011-84). Za závažné narušení veřejného
pořádku ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat např. jednání cizince, který se v nedávné
době dopustil opakované, respektive závažné trestné činnosti (srov. rozsudky NSS
ze dne 5. 10. 2016, čj. 6 Azs 191/2016-45, a ze dne 12. 10. 2016, čj. 1 Azs 251/2016-46),
či situaci, kdy cizinec pobývá na území ČR nelegálně, účelově uzavřel manželství a dopustil
se závažného trestného činu (rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2018, čj. 9 Azs 240/2018-26).
[14] Správní orgány shledaly závažné narušení veřejného pořádku stěžovatelem ve smyslu
§119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců v opakovaném nelegálním pobytu stěžovatele
na území ČR, resp. v opakovaném nerespektování zákonů ČR. Ve smyslu citovaného usnesení
rozšířeného senátu a s ohledem na výše uvedené ovšem nelze nelegální (i opakovaný) nelegální
pobyt cizince sám o sobě brát jako důvod pro naplnění pojmu závažné narušení veřejného
pořádku ve smyslu §119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. K tomu by musely přistoupit
další velmi vážné okolnosti, které by odůvodnily závěr, že cizinec narušuje veřejný pořádek ČR
závažným způsobem. Ačkoli nelegální pobyt je samozřejmě narušením veřejného pořádku,
nelze ho v projednávané věci považovat za narušení veřejného pořádku závažným způsobem.
NSS tedy na rozdíl od správních orgánů a městského soudu uzavírá, že v posuzovaném případě
nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly, že stěžovatel narušil veřejný pořádek
závažným způsobem ve smyslu §119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
[15] Vzhledem k tomu, že nebyla splněna základní podmínka pro uložení správního vyhoštění
stěžovateli podle §119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, bylo by bezpředmětné
se věnovat tomu, zda rozhodnutí o správním vyhoštění bylo přiměřené z hlediska zásahu
do soukromého a rodinného života stěžovatele.
[16] NSS na závěr uvádí, že rozhodl bezodkladně ve věci samé, a proto nerozhodoval
o odkladném účinku kasační stížnosti
IV. Závěr a náklady řízení
[17] NSS tedy napadený rozsudek zrušil podle §110 odst. 1 s. ř. s.z důvodů popsaných výše .
Vzhledem k tomu, že pro takový postup byly důvody již v řízení před městským soudem,
NSS zrušil také žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení [§110 odst. 2
písm. a) s. ř. s. ve spojení s §78 odst. 1 a 4 s. ř. s.], ve kterém bude žalovaná povinna respektovat
vyslovený závazný právní názor NSS.
[18] Podle §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. NSS rozhodne v případě, že zruší rozhodnutí
žalované, o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení před městským soudem.
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Žalovaná neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel
měl úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení o žalobě i kasační stížnosti.
[20] V řízení o žalobě představovaly náklady řízení stěžovatele odměnu a hotové výdaje
zástupce, který učinil ve věci tři úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, podání
žaloby a účast na jednání dne 2. 10. 2020; §1 odst. 1, §7 bod 5, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1
písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif], a to v hodnotě 3 100 Kč za každý
úkon právní služby, celkem tedy částku 9 300 Kč. Náhrada hotových výdajů sestává z paušální
částky 900 Kč (3 × 300 Kč dle §13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupci stěžovatele náleží
také náhrada cestovních výdajů vzniklých v souvislosti s účastí na jednání před městským soudem
dne 2. 10. 2020 (srov. §13 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s §166 a násl. zákona
č. 262/2006 Sb., zákoník práce). NSS přiznal zástupci stěžovatele jízdní výdaje za cestu osobním
automobilem z Varnsdorfu do Prahy a zpět ve výši 1 555 Kč [kombinovaná spotřeba
podle technického průkazu vozidla (č. l. 29 spisu NSS) 5,6 l nafty/100 km, při ceně paliva
31,80 Kč podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. a sazbě základní náhrady na 1 km jízdy podle shodné
vyhlášky 4,20 Kč a při ujetí 260 km na trase Varnsdorf – Praha a zpět]. Nejvyšší správní soud
uvádí, že stěžovatel vyčíslil cestovní náklady ve výši 1 503 Kč. Stěžovatel ovšem počítal
s nesprávnou sazbou základní náhrady za 1 km jízdy (stěžovatel uváděl 4 Kč, správně
mělo být 4,20 Kč). NSS dále zástupci stěžovatele přiznal náhradu promeškaného času [§14 odst. 1
písm. a) advokátního tarifu]. Advokát strávil jízdou z místa svého sídla k jednání soudu při cestě
tam a zpět dohromady 4 hod. 10 min. Za každou i jen započatou půlhodinu náleží advokátu
100 Kč (§14 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem advokátu náleží náhrada promeškaného času
vevýši 900 Kč. Celkem tedy náklady řízení o žalobě činí částku ve výši 12 655 Kč.
[21] V řízení o kasační stížnosti pak zástupce stěžovatele učinil jeden úkon právní služby
(podání kasační stížnosti) v hodnotě částky 3 100 Kč. Náhrada hotových výdajů sestává
z paušální částky 300 Kč. Náklady stěžovatele v řízení o kasační stížnosti činí částku
ve výši 3 400 Kč.
[22] Žalovaná je proto povinna stěžovateli k rukám jeho zástupce uhradit náhradu nákladů
soudních řízení ve výši 16 055 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu