ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.387.2020:50
sp. zn. 10 Azs 387/2020 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: A. A., zast. Mgr. Pavlínou
Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.
10. 2018, čj. OAM-658/ZA-ZA05-ZA17-PD1-R2-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2020, čj. 32 Az 28/2018-35,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Pavlíně Zámečníkové, advokátce,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 6 800 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutími ze dne 10. 2. 2015 byla žalobkyni udělena doplňková ochrana podle
§14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť jí v zemi jejího původu hrozilo nebezpečí vážné
újmy. Konkrétně žalovaný shledal, že bezpečnostní situace v zemi původu žalobkyně (Ukrajina)
je nepřehledná a nelze vyloučit možnost šíření nepokojů v zemi. Vnitřní přesídlení
podle žalovaného v danou dobu nepřicházelo v úvahu; tato možnost byla bezpečnostně
komplikovaná.
[2] Dne 3. 1. 2017 podala žalobkyně žádost o prodloužení doplňkové ochrany. Uvedla,
že se bojí o svůj život, neboť konflikt na Ukrajině stále pokračuje.
[3] Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 10. 2018 nebyla žalobkyni podle §53a odst. 4 zákona
o azylu prodloužena doplňková ochrana. Žalovaný uvedl, že na Ukrajině je již situace
stabilizovaná, ozbrojený konflikt probíhá pouze na určitém území. Žalobkyně pochází z města
Mariupol v Doněcké oblasti. Toto město ovšem není okupovaným územím. V Doněcké oblasti
dochází k ozbrojeným konfliktům na linii dotyku mezi znepřátelenými stranami.
Rodina žalobkyně v Mariupolu stále žije. Pokud by se nechtěla žalobkyně vrátit do svého města,
může se vrátit na jinou část Ukrajiny. Situace na Ukrajině od roku 2014 doznala změny a vnitřní
přesídlení je možné.
[4] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu, který ji v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
[5] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Podle stěžovatelky se krajský soud dostatečně nevypořádal s námitkou, že žalovaný
při rozhodování neporovnal okolnosti, za kterých jí byla doplňková ochrana předchozím
rozhodnutím udělena, s okolnostmi danými při rozhodování o jejím prodloužení. Žalovaný
pouze konstatoval, že situace na Ukrajině od roku 2014 dosáhla trvalých a zásadních změn.
Neuvedl však, v čem tyto změny spočívají (viz rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 27. 6. 2019, čj. 4 Az 53/2018-37).
[6] K vnitřnímu přesídlení stěžovatelka uvedla, že žalovaný ani krajský soud se nezabývali
otázkou, zda konkrétně stěžovatelka má reálné možnosti čerpat finanční podporu, získat bydlení
či najít práci atd.; omezili se pouze na uvedení zákonné úpravy vztahující se k vnitřně vysídleným
osobám. Stěžovatelka podotkla, že pokud žalovaný zlehčuje závažnost situace tím, že její rodina
nevyužila možnosti vnitřního přesídlení, jedná se o ničím nepodloženou spekulaci. Žalovaný
k otázce vnitřního přesídlení neshromáždil dostatek podkladů a nedostatečně zjistil skutkový stav.
S touto námitkou se krajský soud také řádně nevypořádal.
[7] Stěžovatelka v žalobě namítla, že seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí bylo
provedeno bez přítomnosti tlumočníka. Při tomto úkonu byly navíc stěžovatelce kladeny otázky,
které nesouvisely se seznámením s podklady pro vydání rozhodnutí. Stěžovatelka dala souhlas
pouze k tomu, aby seznámení s podklady pro rozhodnutí proběhlo v českém jazyce.
[8] Stěžovatelka navrhla, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[9] Žalovaný považuje své rozhodnutí i napadený rozsudek za správný a zákonný,
stejně tak neshledává jakékoli pochybení v řízení před vydáním těchto rozhodnutí. Upozornil
na to, že přijatelnost kasační stížnosti nemůže být založena na tom, že krajský soud nepřisvědčil
žalobní argumentaci a ztotožnil se s jeho závěry. V podrobnostech žalovaný odkázal
na své rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Uvedl, že se krajský soud dostatečně vypořádal se všemi
námitkami a zjistil skutkový stav, napadený rozsudek je nadto podložen ustálenou judikaturou.
Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl, případně zamítl.
[10] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[11] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[12] NSS se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. K otázce nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb.
NSS, ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74; a ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75,
č. 133/2004 Sb. NSS). NSS k tomu uvádí, že krajský soud se nejprve v napadeném rozsudku
zabýval přezkoumatelností rozhodnutí v obecném smyslu (s. 5 – 7 napadeného rozsudku).
V obecné rovině dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného není nepřezkoumatelné. Dále uvedl,
z jakých důvodů byla dříve stěžovatelce udělena doplňková ochrana (bod 40), a konstatoval,
že bezpečnostní situace na východě Ukrajiny, odkud pochází stěžovatelka, není uspokojivá,
ale na rozdíl od dřívějšího rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany se situace změnila ve vztahu
k vnitřně vysídleným osobám. Ke shodnému závěru dospěl i žalovaný. Z napadeného rozsudku
je tedy zřejmé, že se krajský soud ztotožnil se závěry žalovaného ohledně změny poměrů
na Ukrajině. Z toho implicitně vyplývá, že se žalovaný s porovnáním okolností v zemi původu
nyní a v době udělení doplňkové ochrany zabýval a krajský soud v tomto ohledu neshledal žádné
pochybení. Žalobní námitku v tomto smyslu tedy krajský soud neopomenul.
[13] K možnosti vnitřního přesídlení žalovaný odkázal na Informaci OAMP,
Ukrajina - situace v zemi, ze dne 14. 9. 2018. Podle žalovaného je na Ukrajině zajištěna ochrana
vnitřně přesídleným osobám, které jsou chráněny před diskriminací a nuceným navrácením
a je jim zajištěn zjednodušený přístup k sociálním a ekonomickým službám. Žalovaný podotkl,
že mezi vysídlenci existují ohrožené skupiny (např. Romové). Mezi tyto skupiny stěžovatelka
ovšem nepatří. Podle žalovaného je stěžovatelka mladá, zdravá a práceschopná,
a proto by s vnitřním přesídlením neměla mít problém (str. 3 rozhodnutí žalovaného). Žalovaný
se tedy dostatečně zabýval možností vnitřního přesídlení, vycházel z aktuálních zpráv o zemi
původu, posoudil možnosti stěžovatelky. Toto posouzení je dostatečné. Stěžovatelka ostatně
v tomto ohledu nic konkrétního nenamítala a pouze se omezila na obecná konstatování,
že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, aniž by uvedla, co jí konkrétně brání získat
finanční podporu, bydlení atd. Za takové situace nelze vyčítat žalovanému, že se poměry
stěžovatelky podrobněji nezabýval. Rovněž z napadeného rozsudku plyne, že podle krajského
soudu žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav.
[14] K tvrzení stěžovatelky o nepodložené spekulaci žalovaného ve vztahu k její rodině,
která stále bydlí v Mariupolu, NSS dodává, že rozhodnutí žalovaného bylo založeno na jiném
nosném důvodu, a to, že se situace na Ukrajině změnila do té míry, že stěžovatelka nyní může
využít institutu vnitřního vysídlení. Tato úvaha žalovaného tedy sama o sobě na závěrech
a správnosti rozhodnutí ve věci stěžovatelky nemá vliv; jedná se o úvahu nad rámec důvodů
tohoto rozhodnutí směřující pouze k „dokreslení“ situace.
[15] NSS nezpochybňuje, že situace na Ukrajině je nadále složitá. Zároveň ale nelze
přehlédnout, že se značně liší od situace, v jaké se země nacházela v uplynulých letech.
Proto stěžovatelka již nadále nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu
§14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
[16] K námitce týkající se tlumočení konstatuje NSS následující. V protokolu o seznámení
s podklady rozhodnutí je uvedeno, že toto seznámení bylo se stěžovatelkou na její žádost
ze dne 20. 9. 2018 provedeno v jazyce českém. V prohlášení o jazyce ze dne 20. 9. 2018 je ovšem
uvedeno, že stěžovatelka žádá, aby řízení o udělení mezinárodní ochrany s ní bylo vedeno
v jazyce českém, případně v jazyce ruském. Nelze tedy přisvědčit námitce stěžovatelky,
že souhlasila, aby pouze seznámení s podklady rozhodnutí bylo provedeno v českém jazyce.
Stěžovatelka v prohlášení o jazyce výslovně požádala, aby řízení bylo vedeno v českém jazyce
(případně ruském). Pokud žalovaný vedl řízení o prodloužení doplňkové ochrany v českém
jazyce, nedopustil se žádného pochybení.
[17] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[18] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky,
a NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[19] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[20] Podle §35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s. advokátce, která byla stěžovatelce ustanovena
usnesením NSS ze dne 19. 1. 2021, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokátka
provedla ve věci dva úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení
[§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání
soudu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za provedené úkony právní služby
advokátce náleží mimosmluvní odměna ve výši 6 200 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů
ve výši 600 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Za úkony právní služby tedy advokátce náleží
6 800 Kč. Tuto částku NSS vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu